Janovice – zbojník ONDRÁŠ – Přicházel na svět ve chvíli, kdy nad rychtou zuřila bouře

Obec Janovice se nachází v malebném podhůří Moravskoslezských Beskyd, 6 km jihovýchodně od města Frýdek-Místek a 5 km severovýchodně od Frýdlantu nad Ostravicí.

Stálým zvyšováním roboty a platových povinností se začala v lidech utužovat nespokojenost. Stopy po třicetileté válce, neúroda a nemoci přispěly negativně k už tak napjaté atmosféře, která nemohla vyvrcholit ničím jiným než selským pozdvižením. Prvním „průkopníkem“ byl Ondráš (1680-1715), zbojník, syn janovického fojta, který se se svou družinou proti těmto nespravedlnostem postavil. Duch jeho odboje dozrál v květnu 1766, došlo k prvním selským bouřím, poddaní zastavili robotu a konají tajné shromáždění, k nimž přibírají i lid z okolních panství. Zprávy o nepokojích se dostaly až do české královské dvorské kanceláře ve Vídni a Gubernálnímu úřadu v Opavě bylo nařízeno prošetření stížností poddaných.

Ondráš byl něco jako Juraj jánošík .. pro nespravedlnost pánu rozhodl se  stát se zbojníkem  bohatým  brád chudým  dát

O Ondráši se říká že přicházel na svět ve chvíli, kdy nad rychtou zuřila bouře. Náhle kulový blesk udeřil o střechu a rozpadl se zde na tisíce plamenů. Hned na to se ze stavení ozval pláč novorozeněte. Byl to chlapec a dali mu jméno Ondráš. Na příhodu při svém zrodu měl památku, malé ohnivé znaménko na svém čele.

Rychtář, jeho otec, chtěl mít z Ondráše pána, ale on ze studií na příborském gymnáziu brzy sběhl a dal se k vojákům. Ani u vojančení dlouho nevydržel. Jednou se na trhu v Těšíně od janovických dověděl, že vrchní Franc z frýdeckého zámku, dal zbít jeho otce, svobodného fojta z Janovic. Prý ho nechal připnout na lavu a vysázet mu na dvacet pět ran holí. Když to Ondráš slyšel, pádil domů cesta necesta, kopec nekopec. Najednou vidí, že v brodu uvízl hraběcí kočár a koně že nejsou schopni kočár vytáhnout. Ondráš skočil, popadl kolo za loukotě, zvedl z jedné strany, popadl druhé kolo a kočár vytáhl. Když mu hrabě podával zlaťák, Ondráš odmítl a řekl: “ Neplaťte mi penězi pane hrabě, chcete – li mě odměnit, potrestejte svého správce. Dal zbít mého starého otce.“ “ To víš, postarám se, aby se stalo po právu, “ odvětil mu hrabě Pražma, ale panské sliby jsou jako bezedný džbánek, nic jim nenabereš. Ondra čeká na rychtě, až hrabě splní, co slíbil, ale čeká marně. Vrchní Franc už zatím zařídil, aby byl Ondráš stíhán pro sběhnutí z vojenské služby. “ Utíkej Ondro do hor, “ přišli ho varovat sousedé. A tak Ondráš opouští domov a jde do hory výš a výše. Zastaví se až u samého nebe. Tam na něho volá vědma Hana, čarodějnice Lysé hory: “ Pěkně sis zapletl život Ondráši.“ A Ondra na to: “ No co, tak si ho zase rozpletu.“ “ To ano, ale ne beze mne, “ Hana sáhne do uzlíku a podává Ondrovi dvě pistole. “ Když z nich vystřelíš, nikdy nemineš cíl. Ještě si pamatuj, že až ti bude zle, stačí na stole obrátit sklenici dnem vzhůru a všichni tví nepřátelé na místě usnou. Do třetice si pamatuj, že ti nikdo neublíží jinak, než tvým obuškem, který držíš v ruce. Proto na něj dávej dobrý pozor a nedávej ho z ruky.“ Ondráš se dívá na svůj obuch s malou sekyrkou na konci. je dědičný, po otci. “ Jak se ti odmění za tvé dary a rady ?“ ptá se Ondráš Hany. “ Už ses mi odměnil, “ směje se vědma a dál sbírá léčivé byliny, Ondráše si už nevšímá. Zvedl se Ondráš a hledá si místo k přenocování, až jeho oko přivábilo světlo ohně. Sedí u něj v kruhu dvanáct zbojníků. Všechny zahnala do lesa panská křivda. Zbojníci vítají Ondráše : “ Najez se Ondráši s námi, napij se, pak si lehneme do mechu, pod nebeskou střechu. “ A tak zůstal Ondráš mezi zbojníky. Ti si ho brzy zvolili za svého vůdce. Jak by ne ? Jeho pistole nikdy neminuly cíl. Kulky portášů chytal Ondráš do rukou a házel jim je zpět. Když šli po něm v hospodě, stačilo obrátit sklenici dnem vzhůru, portáši usnuli a zbojníci pak vesele tancovali až do rána. S Ondrášem se nemuseli bát, i zdi dokázal otevírat, když ho uvěznili v hukvaldském hradu. Bohatí páni se před Ondrášem třásli. Báli se o svůj majetek, který Ondráš štědře rozdával chudobným lidem. Jednou v neděli šla děvčata z fryštátského kostela lesem domů. Tu se rozhrnulo křoví a dívkám zastoupil cestu švarný, statný mládenec. Ptal se dívek kam jdou a zda se nebojí, co kdyby potkaly zbojníka Ondráše. “ Jen kdyby chtěl přijít, jeho se nebojíme, hned bychom ho prosily aby nás podaroval, ať můžeme vykoupit své milé z vojny.“ “ Když jde jen o to, tu máte“, Ondráš dal dívkám peníze na výkupné a byl ten tam. Jednou Ondráš zastavil v lese hraběcí kočár a velel: “ Ven z vozu, pane hrabě, teď zase chvíli budeme poroučet my.“ Slíbil jste mi, že potrestáte svého vrchního, ale slib jste do dnešního dne nesplnil. Čekal jsem dost dlouho, déle již nemohu. Teď si právo sjednám sám. “ Hraběte odvedli zbojníci do lesa jako rukojmí. Ondráš si přisedl do kočáru k paní hraběnce. Juráš se vyhoupl na kozlík ke kočímu a už jedou zpět k frýdeckému zámku. Vrchní Franc se dívá z okna a nevěří svým očím i uším. Ondráš se prý po něm shání. Vrchní plný úzkosti, volá : “ Chyťte Ondráše, chyťte zbojníka!“ „Nikdo nebude chytat, “ volá z kočáru hraběnka Pražmová. “ Můj muž je v lese se zbojníky, ve všem poslechněte Ondráše !“ Pán vrchní chtě – nechtě musí do kočáru a s ním putuje do lesa i potupná lavice. V lese kázal Ondráš postavit lavici pod velkou jedli. Zbojníci k ní pána France připnuli a vysázeli mu tolik ran, kolik jich on daroval janovickému fojtlu. “ Abyste to víc vychutnal, pane vrchní, přidám vám ještě úroky za naše zmařené životy. Zatím jste poznal chuť rány rozdávat, dnes jste poznal, jak rány chutnají. Pamatujte si to, pane Franc. Lavici si necháme v lese. Až si budeme muset opět sjednávat právo, my se přihlásíme a teď můžete zpět na zámek. “ Páni za to Ondráše nenáviděli a přemýšleli jak nejlépe zasít semeno zrady mezi zbojníky,která by jim pomohla lapit Ondráše. Vypsali odměnu sto dukátů za jeho hlavu, živou nebo mrtvou. Zradí-li ho zbojník, slíbili mu kromě peněz také svobodu. Již dlouho záviděl Juráš Ondrovi slávu, oddanost chudobného lidu i náklonnost krásných dívek. Teď mu vrtá v hlavě svoboda, peníze ale především pomsta. Večer jako obvykle, sešli se zbojníci u ohně. Popíjejí, vyprávějí si. Juráš se lísá k Ondrovi: “ Jak to děláš, že jsi nezranitelný, mně se můžeš svěřit, život bych za tebe dal. “ Netušil Ondráš zradu a bezelstně Jurovi odpověděl: “ Musel by mí můj obušek, kdo by mně chtěl přemoci.“ Špatného zpovědníka si vybral. Jednou opět popíjeli Ondrášovi chlapci ve svladnovské hospodě, zpívali a tančili. Valašky se jim nad hlavami jen kmitaly a blýskaly. Někdo udeřil na Juráše, zda půjdou vykrást komory. Sám půjdu, na vlastní pěst, chlubil se Juráš. S tím a ukázal na Ondráše, bychom nedopadli, jako u Starého Města. To narážel na nezdařenou akci zbojníků. Nikdo Juráše nebral vážně a proto znovu vztekle dorážel na Dorku, aby mu dolila vína. Dorka si ho nevšímala. Tančila s Ondrášem, měl a oči jen pro něho a to Juráše ještě víc popudilo. Prudce rozrazil kolo a smýkl děvčetem stranou. Ondáš se na smělce rozpřáhl, ale Juráš mu vytrhl obušek z ruky, ťal Ondráše vší silou do hlavy a zabil ho. Bez hlesu padl Ondráš na zem a z jeho hlavy vytryskla rudá krev. Marně ho volala Dorka nejsladšími slovy zpět k životu. Vše zmlklo a strnulo žalem. Skonal orel beskydských hor, Ondráš z Janovic. Jeho vrah pospíchal k frýdeckému zámku pro slíbenou odměnu. Dostal sto dukátů a volnost. Ale panská láska je kulatá, rychle se obrací, nakonec páni stejně Juráše jali a oběsili. Mrtvé Ondrášovo tělo poručili roztít na čtyři kusy a pověsit je pro výstrahu na topoly podél frýdecké cesty. Ze stromů, na kterých Ondrášovo viselo, brali pak lidé dřevo a vyřezávali z něho úly. A tak každé jaro pučí z úlů zelené ratolístky na světlou památku Ondráše z Janovic

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice lapkové doby minula, Počasí - záznamy bouřek v dějinách se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Janovice – zbojník ONDRÁŠ – Přicházel na svět ve chvíli, kdy nad rychtou zuřila bouře

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Frýdek-Místek | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s