Drahotuš – stačilo málo a vše je jinak

Okres Přerov, Olomoucký kraj

 

Drahotuš zřísenina hradu která je skryta v lesích Oderského vrchů nad obci Podhoří.

Hradu se váže pověst že zde  se zjevoval ohnivý drak..

Druhá pověst vypráví příběh že hrad byl zaklet  i s hradním pánem a jeho deseti syny, nebot se daly na cestu loupežnickou, nakonec je však vysvobodil neohrožený mladík.

Z hradu se dochovalo málo. je skoro zapomenut. přestože je ve  stejných místech ale na druhou stranu od kolejí. Dnes Helfštýn každý zná ale Drahotuš málo kdo.

Pod hradem na přístupové cestě se dochoval unikátní kamenný most přes potok. Z hradu se dochovaly valy, příkopy, zbytky zdiva, zachovalé přízemí paláce, patrně výbuchem rozervané kusy zdiva věže, zbytky příkopů vnějších opevnění na přístupové straně hradu.

Drahotuch byl typem bergfritového hradu. Jeho zakladatelé si vybrali ne zrovna ideální polohu na skalnatém ostrohu, který sice k jihu spadá strmými svahy, zato na sever pokračuje stále vzhůru k výšině nad údolím Peklo. Na severu byl proto ostroh oddělen mohutným příkopem, nad nímž stála kulatá věž, která chránila bránu, následovaly další tři příkopy, na nejjižnější skále se pak zvedal palác. Dochovaly se zbytky základních zdí věže, bašt a hradeb a zejména celá přízemní část trojdílného paláce, který byl do několikametrové výše odkryt počátkem 20. století.

Hrad založil Bohuš z Drahotuš někdy před rokem 1269.  Panství zemi  kterou spravoval, dostal darem neboť  požíval u krále Přemysla Otakara II. velké úcty a vážnosti.

Bohuše si vzal Přemysl Otakar ke svému dvoru již jako markrabí moravský. Maršálkem (po jeho otci) jej učinil až v roce 1263, kdy už byl českým králem a rakouským vévodou ve Štýrsku a Korutanech. Protože se Bohuš ukázal být spolehlivý a schopný, král mu neváhal darovat kus své země v Pobečví.
Území na východ od Olomouce patřilo odjakživa zeměpánu – knížeti – králi – markrabímu. Na samé hranici osídlení, při vstupu Moravskou branou a stále ještě hlubokými lesy do Slezska a Polska, se jmenuje již v roce 1222 újezd, příznačně pojmenovaný Hranice. Město ještě tehdy nebylo a na jeho místě stála trhová ves. Středem panství bylo městečko Drahotuše, po němž bylo panství pojmenováno.

Tady je jedna zvláštnost. Že velikostně Drahotuš byla větší než Hranice … V Hranicích zde se nacházelo jen tržiště. Kdyby se poměry v tom kraji nezměnili Drahotuš by i na dále rostla. A snad dokonce by se nacházela po obou stranách bečvy…  Ale růstem města Hranice se strácel význam městěčka Drahotuš.

Na sklonku vlády krále Přemysla Otakara II. nastala Drahotuším tuhá konkurence: v hranickém újezdě, jenž byl dosud v majetku hradišťského kráštera, mělo vyrůst město. Budiš, opat kláštera v hradišti u Olomouce, povolil 4. března 1276 lokátoru Thámovi vysadti Hranice na město. Darování Drahotušska právě Bohušovi a ne biskupovi dává vyniknout výjimečnému postavení, jakého se Bohuš u krále těšil. Drahotušsko bylo skutečně porta terrae, brána do země, Moravská brána – dodnes užívané pojmenování území. Jedině tudy, z Ostravské pánve nebo Těšínska směřovala zemská stezka spojující sever s jihem, Pobaltí s Panonií a Itálií, Polsko s Moravou.

Na výběžku Oderských vrchů, z něhož bylo možno obhlédnout značný kus země, byl postaven hrad Drahotuš. Původně se drahotušské panství rozkládalo po obou stranách Bečvy, když se však druhého hradu Helfštýna zmocnili páni z Kravař, byla jižní část odtržena.

Potomci Bohuše se rozhodli panství prodat. Patřily k němu vesnice Jezernice, Podhoří, Milenov, Radíkov, Slavíč, Klokočí, Hrabůvka, Velká, Svatošov, Středolesí, Soběkov, Uhřínov, část Bohuslávky, Mikulůvka a Juřitinov.

Páni z Drahotuš patřili do rodů pánů z Čeblovic. Páni z Drahotuš drželi hrad do roku 1371, potom se přestěhovali na opavsko, kde se vyskytovali ještě delší dobu.
Drahotuš od nich získal markrabě Jan Jindřich a poté jeho syn Jošt.

V roce 1392 zastavil tehdejší majitel Josšt panství Ctiboru Tovačovskému z Cimburka, do plného vlastnictví pak získal panství Ctiborův syn Albrecht.
O Albrechtu Tovačovském z Cimburka se říkalo, že byl příznivcem města Drahotuše. Dosud poddané obyvatelstvo panství zbavil většiny robot a povinností, které dosud vrchnost na hradě vyžadovala. Také zbavil město odúmrtě, zákona, kterým majetek bezdětných manželů připadá vrchnosti.
V roce 1476 odkoupil panství i s hradem od Jana Tovačovského z Cimburka za 7000 dukátů nejmocnější moravský velmož Vilém z Perštejna, drahotušské panství bylo spojeno s hranickým. Pan Vilém skupoval statky v okolí – také Lipník a Přerov.

Pernštejnové budovali hlavně Hranice a městečko Drahotuše s hradem byly jen zdrojem příjmů. V této době byl zřejmě hrad Drahotuše pobořen. Přesto byly Drahotuše zvány zámožným venkovským městečkem, ale pomalu upadaly ve stínu vzmáhajících se Hranic.

Podklady: PhDr. Jiří Lapáček (první zmínka o Drahotuších), Miroslav Černý, Rostislav Vojkovský (hrad Drahotuš), Drahotuše město – Karel Žůrek, 1936

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Dračí místa, lapkové doby minula se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Drahotuš – stačilo málo a vše je jinak

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Hranicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s