Krakov – Kdo ví co je to Hejnal?

Krakov je po Varšavě druhé největší město Polska (asi 800 tisíc obyvatel), hlavní město Malopolského vejvodství, postavené na dvou březích řeky Visly. Krakov zůstal po čas druhé světové války neporušený, vliv komunistické vlády se omezil na kyselý déšť. Bohatá architektůra rozličných historických období sa zachovala a horizont města dodnes tvoří věže nespočetných kostolů.

Právě zde mají netradiční tradici, která trvá od vpádu Tatarů na Krakov

Samotná tradice mariánského hejnalu je stará asi 700 let a existuje o tom též legenda. Mariánský kostel má dvě věže, z té vyšší (přezývané hejnalica), která je zároveň nejvyšší věž v Krakově, před dávnými věky městská stráž dávala ráno trubkou znamení k otevření a večer k uzavření městských bran. Také troubila na poplach, když vypukl požár nebo se blížil nepřítel. Když jednou Tataři, kteří často napadali polské vesnice a městečka, dorazili až ke Krakovu, stráž začala hrát hejnal. Město stihlo zavřít městské brány, ale tatarský šíp prostřelil krk hejnalisty, než dokončil melodii. Na paměť této události se vždy melodie přerušuje.

Melodie hejnalu doprovázela Poláky v důležitých historických událostech: například za svítání 18. května 1944 byl zahrán v italském klášteře Monte Cassino, který dobyli právě Poláci.

„Červené máky na Monte Cassinu namísto rosy polskou pily krev…“

Němci v první polovině roku 1944 bránili postupu spojenců v Itálii. Bojovali o udržení obranné linie Gustav.

Důležitým opěrným bodem na této linii byl vrcholek Monte Cassino. V jeho okolí byly německé pozice nejpevnější. Bránily cestu údolím řeky Liri, kterým by se spojencům v případě úspěchu otevřela cesta na Řím. Útoky spojeneckých jednotek začaly 17. ledna. V útocích se tu postupně vystřídali Američané i Novozélanďané, Britové, Indové, Francouzi, Alžířané a Poláci, klášter byl neustále masivně bombardován, 15. února bylo na něj shozeno 430t leteckých pum, což byl největší útok na jednotlivou budovu za celou 2. světovou válku.

A právě Poláci sehráli důležitou úlohu v rozhodujícím útoku. Těžké boje II. polského sboru generála Anderse při dobývání masivu Monte Cassina začaly 12. 5. 1944 útoky na kóty 575 a Sant´Angelo. Musely být vedeny přes obávaný „Hřeben duchů“. Ten se podařilo dobýt a udržet až do večera, poté zbytky přeživších útočníků v palbě ustoupily. V noci z 16. na 17. května začal druhý útok sboru, hřeben byl obsazen a 17. 5. se podařilo odrazit německé protiútoky. Ty se celý den střídaly s polskými a vyžádaly si hrozné oběti. Některé roty byly téměř celé vyhlazeny. V zuřivých bojích zblízka o Colle Sant´Angelo přecházely pozice často z ruky do ruky. Odpoledne byla situace Poláků kritická. Došlo málo posil, chyběla munice. Němci však byli stejně vyčerpaní. Většina, převážně příslušníci 1. parašutistické divize, se v noci na 18. května z masivu Monte Cassina na rozkaz generála Kesselringa stáhla. Zůstaly jen zadní voje a skupiny parašutistů v pozicích, z nichž se nedalo ustoupit. Proto příští den polský útok nemusel překonávat tak silný odpor a v 09:50 pronikla hlídka 12. hulánského pluku do trosek kláštera.

Andersův polský sbor však zaplatil krutou daň: 924 padlých, 2 930 raněných a 345 nezvěstných. Často opouštěli tento svět se slovy: „Polsko, jak sladké je za tebe umírat.“ V poledne nad klášterem zavlála polská vlajka a ti, kteří přežili, poklekli uprostřed plání posetých vlčími máky.

Plakali dojetím, když trubač 12. hulánského pluku zatroubil z trosek kláštera proslulý polský vojenský pozdrav, tradiční „Hejnal“.

Monte Cassino se v Polsku stalo symbolem hrdinského boje polských vojáků za vlast. U kláštera mají svůj vojenský hřbitov, kde je pohřbeno přes tisíc mužů a doma, v Polsku, jsou dodnes uctíváni jako hrdinové. Generál Wladyslaw Anders, který zůstal po válce v emigraci a zemřel v roce 1970 v Londýně, byl na své výslovné přání pohřben mezi své vojáky II. polského sboru právě tady, na hřbitově pod Monte Cassinem.

I za ně dnes vystupují každou celou hodinu na ochozy Mariánské věže kostela Panny Marie v Krakově trubači, aby zazněly tóny „Hejnalu“ .

Původně se hrálo jen ráno a večer, později i v poledne.

Pouze jedinkrát v celé historii zazněla z věže jiná melodie, a to v poledne 3. dubna 2005, kdy strážní zahráli smuteční píseň Matčiny slzy na paměť zemřelého papeže Jana Pavla II. Píseň má být z věže zahrána ještě jednou v poledne v den pohřbu papeže.

Hejnal (polsky Hejnał Mariacki) melodie hraná trubačem každou celou hodinu do všech čtyř světových stran z Mariánské věže kostela Panny Marie v Krakově (Kościół Mariacki).

Polský Krakov se pyšní jednou světovou raritou. Takzvanými hejnalisty, kteří bez výjimky troubí každou hodinu z věže Mariánského kostela krátkou znělku. Tradice vznikla před mnoha staletími, kdy hejnalisté pozorovali, jestli se ke Krakovu neblíží nepřítel nebo zda někde nehoří.

„Nejzajímavější na teto práci je, že nemá obdoby. Jsou jediní hasiči na světě, kteří pracují na věži. Žádná taková jednotka jinde neexistuje,“

Krakovští trubači hejnalu jsou součástí tamního hasičského sboru. „Aby se člověk mohl stát hejnalistou, musí především umět dobře hrát na trubku, musí mít vystudovanou hudební školu,“

Až nahoru na věž, do výšky osmdesáti metrů, vede dvě stě padesát dřevěných schodů. „Do služby na věži nastupijí v půl osmé ráno a  trvá čtyřiadvacet hodin. Občas drží hlídku nad městem jen jeden, obvykle jsou ale dva.  Každou hodinu musí zazvonit na zvon a poté čtyřikrát zatroubit na všechny světové strany krátkou melodii,“ To je jejich běžný pracovní den.

Ne náhodou se hejnal hraje na všechny světové strany. Nejprve směrem k hradu Wawel, pro krále (jih). Potom k magistrátu pro starostu (západ). Třetí troubení je pro hosty směrem k Barbakanu (sever). Poslední pak byl dříve pro kupce, nyní pro velitele stráže, na Malý rynek.

Ve věži však samotou ani nudou netrpí. Je to otázka zvyku, je to podobná práce, jakou mají strážci mají strážci majáku. Malé místnosti mají  televizi, radio dokonce i internet. Pohovku na kterou mohou odpočívat. Mají tu kuchyňku, a nechybí ani toaleta.

Jak často musí po schodech nahoru a dolů? „Podle potřeby. Ale většinou si ráno přinesou jídlo na celý den. A dolů jdou až na druhý den po službě,“  Někdy si objednávají pizzu z restaurace. Její zaměstnanci se prý předhánějí, kdo z nich jim bude moci objednávku donést.

Ještě nikdy se nestalo, že by některý z jejich kolegů zaspal nebo zapomněl odzvonit celou hodinu a zahrát hejnal. Občas se ale stává, že se někomu z hejnalistů udělá špatně a potřebuje vystřídat. Obrovskou nepříjemností, která trubačům dokáže znemožnit výkon služby, jsou opary

Nebojí se, že ho jednou nahradí stroj? „Takové nápady se objevily před pár lety, aby se hejnal pouštěl ze záznamu. Ostrá reakce veřejnosti ovšem jakékoliv debaty umlčela. Živý trumpetista je prostě staletým symbolem Krakova,“.

Zvuk, který slyší každý den posluchači prvního programu polského rozhlasu, je už další tradicí. To, že je tak nekvalitní, má svůj důvod. „Tento starý mikrofon tady visí od roku 1927. V každé poledne troubí na živo znělku přímo do vysílání rozhlasu přes tuto zastaralou techniku legendární firmy Marconi,“.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Polsko, vpád tatarů se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s