Šumperk – Švédové a stracený poklad.

Okres Šumperk, Olomoucký kraj

 

Město Šumperk s více než 30 000 obyvateli leží na severozápadní Moravě v údolí řeky Desné, na rozhraní Mohelnické brázdy, Hanušovické vrchoviny a úpatí Jeseníků. Je obklopené lesy a od hlavního hřbetu Hrubého Jeseníku ho dělí jen 15 km. Pro svou polohu bývá často právem nazýváno „Bránou Jeseníků“  .

Šumperk byl založen kolem roku 1270 „na zeleném drnu“, o čemž dodnes svědčí pravidelný půdorys náměstí a přilehlých ulic pocházející z té doby.
O jeho významném hospodářském postavení svědčí skutečnost, že se v něm záhy po tom co Šumperk vznikl usadil dominikánský řád, který se ve středověku zdržoval pouze ve významných a ekonomicky velmi silných městech.

Tomuhle místu se váže pověst někteří občané ukryly své cenosti než do Šumperka dorazily Švédská vojska.

Třicetiletá válka v letech 1618-1648 nevyhnula se ani Šumperka.
Šumperk už nebylo v té době Královské město neboť se přidalo na stranu rebelů proti císaři,  ta bytva bila ale prohrána proto následovala potupa, že město Šumperk stratilo své výhody.  město pak připadlo pod ochranu rodu Lichtenštejnů po dobu 200 let.
Té době město mělo salakvardu (výsadu, podle které ve městě neměli být ubytování vojáci)  ale to Šumperku  nepomohlo, neboť tehdy listina době války není platná.
Městem co chvíli procházely vojenské oddíly, všechny požadovaly proviant a zrekvírovaly (zabavily), co se dalo.

Když švédové získali pod svou moc Olomouc a Uničov.  Šumperk se proměnil doslova skoro na vojenské ležení, vystřídalo se tu mnoho vojsk.  není proto divu že mnozí městané co vyznávali luteránskou víru doufali že Švédové vyznání evangelického bude naopak vysvobozením z této šílené situace.

Jaké bylo ale nemilé překvapení když zjístili jak se moc mílili. Švédové poprvé přitáhli k Šumperku 18. června 1643 pod velením plukovníka Bannera. Císařští vojáci tehdy dali se na ústup prý „z taktických důvodů“ vyhnuli se bitvy. Zůstal jen jeden poručík se šesti muži posádky.

Šumperští otevřeli Švédům brány dobrovolně a snad i radostně. Ale Švédové se zachovali upně naopak než čekali.  Šumperstí nenašli v nich přátelé, naopak  Banner ihned žádal  o zaplacení výplatného, a když měšťané nezaplatili, dovolil svým mužů, aby město po celých 18 hodil plenili!   Právě tohle vůbec nečekali.

.
Podle pověsti někteří Šumperští Švédům přeci jen moc nevěřili, a proto před jejich příchodem zakopali své cennosti u cesty na Háj, v místech ( tehdy prý zalesněných), kde stávala boží muka, která byla postavená na památku Marie Peschkeové, upálené při čarodějnických procesech.
Když Švédové ze Šumperka odešli, nechali ve městě zraněného Švédského důstojníka. Měšťané údajně vojáka zabili, a ze strachu ho zahrabali do jámy, ve které měli uložený poklad.
Jednou v podvečer se kolem kapličky vracel dominikánský mnich, který byl navštívit poustevníka pobývajícího u bludovského kostelíčka ( tam si s ním asi dával „ do trumpety“ )a zjevil se mu bezhlavý švédský důstojník. Proto se božím mukám také říkalo „ Švédský sloup.“

Druhá pověst o pokladu dominikánského kráštera:

Z obavy před Švédskými vojsky vybudovali šumperští občané množství dlouhých a úzkých chodeb, ve kterých by se mohli skrýt a také uschovat svůj drahocenný  majetek. Nejvíce chodeb vzniklo pod bývalou tržnicí v blízkosti morového sloupu.

Uvnitř měšťanských hradeb stál dominikánský klášter. V té době skrýval obrovské bohatství. Také mniši chtěli ukrýt svůj poklad před švédským vojskem.  Věděli, že v bezpečí bude pouze mimo zdi kláštera. Hledali proto v okolí města vhodný úkryt, až našli v nedalekém lese malou jeskyni, kterou potom rozšířili klenbou.

Jedné tmavé bouřlivé noci vyrazili mlčící mniši s pokladem za brány města. Stráž hlídala, aby nikdo z obyvatel Šumperka město neopustil. Chtěli tak zabránit tomu, aby jeskyni nenašel někdo nepovolaný, skrýš nebyla vyhrazena a klášterní poklad nebyl odcizen. Po několika hodinách se mniši vrátili zpět, jen jeden z nich zůstal v jeskyni jako strážce pokladu. Žil zde poklidně a odloučeně jako poustevník.

Jednoho dne mnich ze svého úkrytu na chvíli odešel. Na zpáteční cestě narazil u jeskyně na muže, který ji právě opouštěl s pokladem. Svůj lup měl svázaný do velkého rance. Mnich k němu přátelsky přistoupil a začal mu vysvětlovat, že tento majetek patří církvi a pokud jej odnese, dopustí se svatokrádeže. Cizinec však očividně nechtěl poklad vrátit, a tak se mu mnich vzepřel. Zloděj svou kořist položil na zem, starého mnicha odvlekl do tmavého kouta jeskyně a tam ho uškrtil. Poté rychle naložil ukradený poklad na záda a chystal se z jeskyně utéct. Tu se náhle těžké balvany z klenby uvolnily, strop jeskyně se zřítil a hříšník byl pohřben v sutinách. Vchod jeskyně byl zavalen kamením z klenby a lupič byl tak potrestán za svůj čin.

Ve městě nikdo netušil, jaký zločin les ukrývá. Švédové odešli, válka skončila a byl uzavřen dlouho očekávaný mír. Všechno bylo jako dřív a měšťané pospíchali, aby své ukryté bohatství vynesli na denní světlo. Také mniši se vypravili – tentokrát slavnostně za doprovodu všech obyvatel – vyzvednout klášterní poklad. Ale jaká hrůza!

Jeskyni našli zbořenou a na místě, kde stály donedávna staleté stromy, zbyla jen suť kmenů a kamenů.

Hledali a kopali dlouho, ale poklad nenašli.

Na místě hrůzného činu vystavěli věřící z kamenné sutě kapličku, která ale časem zanikla a místo, kde stála, už nelze najít.

Jednou v roce, v den nanebevzetí Panny Marie, když zvony klášterního kostela svolávají k bohoslužbě, může osamělý pocestný jeskyni s pokladem uvidět. Je – li rychlý a obratný, může poklad získat. Ale běda tomu, kdo je pomalý a příležitost promarní! Jakmile zvony dozní, jeskyně se za velkého hřmění uzavře a nešťastníka uvězní navždy.

Na Štědrý den 1645 obsadilo město opět císařské vojsko a jaře 1646 se zašlo s opevňováním zámku před dálším utokem švédů. kteří stutečně  za pár měsícu přišly 29. Října 1646  Obyvatelé okolních vsí museli vybudovat v prostoru dnešní ulice M.R. Štefánika a okolí val, z něhož Švédové ostřelovali zámek.
Již 30. října vstoupilo 200 mušketýrů generála Wittenberga do města. Na jeho rozkaz byly strženy hradby a město zůstalo po řadu měsíců nechráněno. Nic nepomohly stížnosti a prosby Šumperských svému pánu Lichtenštejnovi…

V okolí zámku se našlo množství kamenných dělostřeleckých koulí, jedna z nich je na trvalou památku ukrutných a nesmyslných válečných hrůz třicetileté války osazena do jižní stěny zámku

O dominikánském krášteru odkazy na dva články: třetí z zhora část I a  patý z zhora část II

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Tajemné a krásné Šumpersko, zakopané zapomenuté poklady, švédské utoky na naši zemi se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Šumperk – Švédové a stracený poklad.

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Šumpersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s