Postřelmovská mumie

 

 

Okres Šumperk, Olomoucký kraj

 

Mezi Zábřehem a Šumperkem je unikátní památka. Vedle farního kostela sv. Matouše zde stojí hrobka šlechtického rodu Bukůvků.Je to menší stavba čtvercového půdorysu se stanovou střechou. Dojdete-li k ní, upoutá vás výzdoba pískovcového portálu a kovaná mříž. Tabule na boční stěně vás informuje, že stojíte před hrobkou vladycké rodiny Bukůvků, jejichž sídlem byla tvrz v sousední vesnici Chromči.

Hrobka Bukůvků z Bukůvky je dnes státem chráněnou památkou. Návštevníci ji mohou zhlédnout jednou ročně na podzim o svátku Všech Svatých, ale také  bývá zpřístupňována s výkladem ve Dny evropského kulturního dědictví.  Určitě  stojí za to ji naštívit!

Byla postavena v roce 1592 Zikmundem Bukůvkou z Bukůvky. Objekt stojí naproti postřelmovskému kostelu sv. Matouše. Je to prostá stavba centrálního čtvercového půdorysu zakončená římsou a stanovou stříškou.
Portál je bohatě zdobený tesanými reliéfy a kovanou mříží. Pod podlahou najdeme kryptu s valenou klenbou, ve které jsou umístěny čtyři rakve s mumiemi členů. chromečské větve: Zikmunda z Bokůvky, který zemřel v roce 1612, jeho manželky Barbory Okrouhlické z Kněžic, synovce Bernarda, zemřelého v roce 1631 a neznámé dívky, snad dcery Zikmundovy.

Podle Ireny Blažkové z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu došlo k přirozené mumifikaci těl zemřelých vlivem dokonalé ventilace v kryptě hrobky, kde jsou v rakvích uložena.Olomoučtí památkáři navrhli mumie na prohlášení za památky.

Bukůvkové, jejichž historie rodu sahá až do dvacátého století, pocházeli z malé vesnice Bukovky ležící na Pardubicku západně od Lázní Bohdaneč. Jejich předek, Jan Sezema, našel v pohnuté době 15. století nový domov na Moravě, kde vyženil část panství Vranová Lhota u Loštic.

Jeho syn Albrecht koupil počátkem 16. století nevelké červenolhotské panství, které Bukůvkové vlastnili až do druhé poloviny 17. století. Albrechtův dědic, Petr Bukůvka, koupil třemešské panství u Šumperka a s ním i vesnici Chromeč.

Při dělení majetku mezi Petrovými syny připadlo

třeměšské panství Janovi,
Chromeč Zikmundovi a Červená Lhota Bohuslavovi, po jehož předčasné smrti ji získal Zikmund.

Zatímco Jan dal postavit v Třemešku renesanční zámeček a později, po získání Ivanovic,
zámek s půvabnými arkádami ve jmenovaném městě, sídlem Zikmundovým se stala nově vystavěná chromečská tvrz. Vedle ní vybudoval hospodářský dvůr. K jeho majetkům patřil i rozlehlý rybník Zrcadlo pod Bludovem, chromečský mlýn a od roku 1585 přikoupená ves Bohutín.

V osmdesátých letech šestnáctého století byl již Zikmund ženatý s Barborou Okrouhlickou z Kněnic, s níž měl syna Albrechta Rohovlada a dceru neznámého jména.

Počátkem devadesátých let, snad v souvislosti s úmrtím potomka, se rozhodl vystavět na postřelmovském hřbitově naproti kostelní věži rodinnou hrobku. V nadzemní části hrobky snad bývala kaple sloužící k poslednímu rozloučení se zemřelým, do této prostory se vstupuje portálem bohatě zdobeným tesanými reliéfy a uzavřeným kovanou, původně polychromovanou mříží.

Stavebník hrobky Zikmund Bukůvka se dožil, stejně jako jeho otec, poměrně vysokého věku. Na počátku roku 1612 měl kolem šedesáti let. Tehdy jednal s představiteli vsi Postřelmova o podmínkách opatrování rodinné hrobky postřelmovskou obcí. K tomuto nezvyklému kroku ho pravděpodobně vedly obavy o zdravotní stav jeho jediného syna a dědice Albrechta Rohovlada, který již v té době byl zřejmě nemocný, a přestože měl s Kateřinou Blektovou z Outěchovic malé děti, nehodlal děd Zikmund při tehdejší vysoké dětské úmrtnosti ponechat nic náhodě.

V dosažení konečné dohody mu však zabránila smrt. Po jeho pohřbu byla dojednána smlouva a v únoru 1612 podepsána. Postřelmovští se zavázali nejen o hrobku pečovat, v což spadaly opravy zdí a krovu, ale také hrobku chránit.

Na nezbytné opravy objektu obdržela obec kus chromečské louky. Každoroční výnos z této louky tvořil finanční základnu budoucích oprav. Postřelmovští svým závazkům dostáli a dodnes se o památku starají. Hrobka byla ve dvacátém století opravována a byly na ní prováděny dílčí restaurátorské práce. Ne vždy však byly stavební zásahy provedeny ve prospěch objektu.

V letech 2004 až 2005 přistoupila Obec Postřelmov ke generální opravě hrobky Bukůvků. Byly restaurovány portál a mříž, odkryta původní omítka a dlažba v nadzemní části stavby, vlhká krypta byla odizolována od zdrojů vlhkosti. Otevřeno bylo původní okénko v jižní zdi hrobky a jeho zchátralá mříž nahrazena replikou. Odborně ošetřeny

V roce 1966 provedla Milada Lejsková – Matyášová historicko umělecký průzkum portálu a vysvětlila jeho figurální symboliku.

V nikách postranních pilířů najdeme alegorické postavy Síly (Fortitudo) a Lásky (Charitas).

Fortitudo symbolizuje duchovní sílu přemáhající věčné zatracení, Charitas představuje opět ve vyšší, duchovní rovině obětující se lásku. Archivolta, čelo oblouku, je zdobena stejně jako výplně cviklů s erby tehdy módním pozdně renesančním pobíjeným ornamentem přeneseným do kamenické výzdoby z uměleckého zámečnictví. Obdobně jsou zdobeny boční stěny pilířů a okolí tří lvích maskarónů v podstavcích. Nejpozoruhodnější částí portálu je výzdoba parapetní zídky doprovázená třemi kartušemi, z nichž první zleva má latinský text „Hodie mihi, cras tibi“ (dnes mně, zítra tobě) a je jakýmsi mottem k následujícím dvěma českým tabulkám i symbolické výzdobě parapetu. První z česky psaných tabulek říká „Umříti pomni, cos ty, to (j)sem já byl a co (j)sem já, to ty budeš“, druhá s datem 1592 nabádá „Pomni na smrt, hřešiti nebudeš“. Jim odpovídá figurální výzdoba parapetu, kde postava putta představuje člověka oscilujícího mezi hříchem a spásou.

Hodnotu zajímavé ikonografické výzdoby snižuje podprůměrná kamenická figurální práce doprovázená však zmíněným ornamentem podstatně vyšší kvality. Hodnotným doplňkem postřelmovského portálu je kovaná mříž, která se stala předlohou pseudorenesanční kovářské práce v centrálním chrámu Uher, v budapešťské katedrále sv. Štěpána. Mříž je tvořena z esovitých, spirálových i proplétaných vzorců, doplněných vegetativními motivy. Nadzemní prostora hrobky je uvnitř zaklenuta pro renesanci typickou zrcadlovou klenbou.

Otvorem v podlaze se schází do krypty s valenou klenbou, kde jsou umístěny právě ty zmíněné čtyři rakve.

Traduje se, že vedle Zikmunda Bukůvky a jeho manželky Barbory odpočívají ostatky neidentifikované dívky, snad dcery jmenovaných manželů, a tělesné pozůstatky Zikmundova synovce Bernarda (zemřel roku 1631), posledního Bukůvky na Třemešku. Nové poznatky o příslušnících vladyckého rodu Bukůvků však tradované přisouzení mumifikovaných ostatků zpochybňují, což se týká pozůstatků Barbory Okrouhlické a třemešského Bernarda Bukůvky.

Již třetí rozšířené vydání publikace o historii rodu Bukůvků a jejich hrobky svědčí o zájmu veřejnosti o tuto památku.

U postřelmova mimo jiné  při stavbě dálnice  objevili pravěké osídlení…

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Tajemné a krásné Šumpersko, zachovalé mrtvoly se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Postřelmovská mumie

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Zábřežsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s