Bukovec – o silném Pavlovi

Okres Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj

Bukovci u těšína žil kdysi podle pověsti jeden co měl ukrutnou sílu, Jmenoval se Pavel.
Obec Bukovec je nejvýchodnější obcí České republiky byla založena v
1353 knížetem. Kazimírem . Osada měla zpočátku sloužit jako hospodářské zázemí pro zdejší strážnici. Jejím úkolem bylo střežit jihovýchodní hranici těšínského knížectví.  Takzvaní Vybrańci – Naposled hlídali v roce 1741 za války slezské, kdy do země vtrhlo pruské vojsko.

Pověst pochází z doby kdy naše slezské hraniční přechody hlídali horalé – Vybraňcy. Jednou zavítal na těšínský knížecí zámek zápasník z Uher, aby pobavil panskou společnost. Když zdolal všechny těšínské siláky, posmíval se : “ To tady nemáte žádné opravdové muže, se kterými bych mohl změřit své síly ?“ Knížete ten posměch velice mrzel, ale nevěděl si rady. Až mu poradil jeho komorník, aby poslal do Bukovce pro Pavla. Knížecí posel okamžitě vyjel a v Bukovci se zastavil u gazdy, který právě nakládal na vůz seno. Toho se ptal kde tady bydlí sedlák Pavel. “ Hned vám ukážu, “ odpověděl gazda. Jednou rukou uchopil příponu za ten těžší konec a lehce ji uzvedl. “ Vidíte tam tu chaloupku ? Tam najdete, toho koho hledáte.“ Posel hned poznal, že právě našel toho koho hledal a vypověděl Pavlovi knížecí žádost. Pavel svolil, jen ještě dokončil svou práci. Protože neměl koně, zapřáhl se sám do vozu, seno odvezl a složil do seníku. Po krátké chvíli se vydal pěšky do Těšína. Posel ale spěchal podat správu knížeti, jak pořídil. Kníže se velmi zaradoval a dychtivě očekával Pavlův příchod. Ten se dostavil na zámek ve svém goralském kroji. Když ho uherský silák viděl, začal se vysmívat a sebevědomě prohlásil, že takových ubožáků zvládne po obědě deset. Pavel mu klidně odvětil: “ jen aby ti ten jeden ubožák neuvízl v krku“. Před zápasem si oba siláci mohli vybrat jídlo. “ Mně upečte několik kuřátek, “ řekl Maďar. “ Mně zase postačí, když mi uvaříte mísu bobu a pořádně ho omastíte slaninou. “ A tak si u oběda Maďar olizoval prsty, jak obíral pečené kohouty a Pavel se potil nad plnou mísou dobře omaštěného bobu. Po obědě se oba siláci odebrali do velkého sálu, který byl zaplněn do posledního místečka. Siláci stanuli proti sobě na lešení. Když si dupnul Maďar, lítali z něj třísky, ale když dupnul Pavel, lešení se polámalo. A to měl Pavel jen krpce, kdežto Maďar okované boty. “ No tak začínej, “ pobízel Pavel Maďara. Maďar ho vztekle uchopil a silně tiskl. “ Víc už nemůžeš ?“ zeptal se ho Pavel. To Maďara tak rozbouřilo, že chtěl Pavlovi nastavit nohu a položit ho na lopatky, ale Pavel se jen široce rozkročil, objal Maďara kolem prsou a tiskl tak, že se mu z uší i úst pustila krev. Potom ho položil a křísil z mdloby. Celý den Maďarovi trvalo, než se vzpamatoval. Pavla, jako vítěze se kníže ptal, čím ho může odměnit. Pavel řekl, že nijak, ale když jinak nedají, ať mu dají pytel bobu a pár kousků slaniny. Tak mu dali co chtěl a když zapřáhli vůz, že mu ho odvezou, Pavel prohlásil, že je škoda utahat koně, že on si už s tou maličkostí poradí sám. Hodil to všechno do pytle, pytel na záda a už si to mířil k Jablunkovu. Panstvo nevěřícně koukalo, ale jen co Pavel vykročil ze zámecké brány, už se radili, jak se zase pobavit a jak Pavlovi vyvést nějaký kousek. Ujednali si, že ze statku v Koňské vypustí na Pavla statného, zuřivého býka. Hned hnali rychlého posla do Koňské, aby býka vypustili a kníže pán se svými hosty nasedli na koně a spěchali, aby se mohli včas ukrýt a pozorovat, jak si Pavel s býkem poradí. Puštěný býk se volně pásl u cesty a jen Pavla ucítil, už proti němu vyrazil. Pavel shodil pytel do příkopu a postavit se býkovi do cesty. Když se býk přiblížil, Pavel hbitě uskočil a potom hurá za býkem. Doběhl ho, chytil za ocas, ohon si přehodil přes rameno a táhl býka za sebou. Býk se zapřel nohama do země, ale Pavel táhl, až mu scházelo dechu. Býk zoufale bučel, ale Pavel nepustil, až teprve po dlouhé chvíli, když sám chtěl. Volný býk si to pak namířil přímo do statku, kde cítil bezpečí. Pánům lezly oči z důlků, když to vše viděli a jelikož už necítili nebezpečí, hlasitě se rozpovídali a smáli se ve křoví. Býk je uslyšel, znovu se rozzuřil a změnil směr přímo na posměváčky. Dokonce přímo na knížete. Rohem mu poranil nohu a vyhodil ho ze třmenů. Kníže se bezmocně svalil na zem a prosil o pomoc, ale nebyl zde nikdo, kdo by mu ochotně pomohl. Všichni se schovali do bezpečí a nikdo nechtěl riskovat svou kůži. Pavel se chvíli na tu ubohou panskou kratochvíli, pak pohoršeně pokýval hlavou, nevšímal si ani býka, ani pánů, znovu si na záda hodil pytel s bobem a vydal se domů do Bukovce. A kníže pán od té doby už do smrti kulhal.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Obři. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Bukovec – o silném Pavlovi

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Frýdek-Místek | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s