Vranova Lhota – černý pes u šibenice

Okres Svitavy, Pardubický kraj

Na cestě od vranové Lhoty k Veselí stojí kříž. (nebo stál jestli se našel náký blbec kterýmu vadil že tam je)
Za roboty tam stávala šibenice a tuze moc poddaných toho panství prý na ní bylo oběšeno. Zámecký pán byl nelítostný, každé nepatrné provinění trestal smrtí a kolikrát dal popravit i docela nevinného člověka. Stačilo když dráb nebo pánský myslivec někoho udal, a kat už připravoval konopný provaz. Bez vyslýchání, bez soudu se ubohý poddaný houpal na šibenici.

Kolikrát si sedláci vybíjeli bezmocný vztek na trámech šibenice. Zrána našli pánovi sluhové šibenici polámanou a povalenou na zem. Ale nic platné to nebylo: hned postavili novou a pověsili na ni prvního člověka, na kterého padlo podezření, že ji zničil.

Jednou taky nařkl myslivec poctivého sedláka, že pytlačí. všeci sousedé dosvědčovali, že je nevinný, ale pán nic nedbal a odsoudil ho k smrti. A hned ať prý ho odvedou k šibenici! Rozsudek smrti vzbudil takový rozruch na celém panství, že se ze všech stran sbíhali lidé, aby viděli to smutné divadlo. nebohého sedláka doprovázela celá jeho rodina a všichni sousedé.
Pán vsedl na koně a jel k šibenici. Byl rád, že je tam tolik lidí. Aspoň poznají jeho spravedlnost! Když přivedli sedláka, obrátil se k pánovi a prosil o milost. „Nic zlého jsem neudělal, jsem nevinen!“ volal. „Všichni mi to dosvědčí!“  Sedláci a jejich ženy se k němu přidávali a prosili pána, ať nepopravoje nevinného člověka.
Ale on si nedal říct. „Nevěřím, že to není pytlák!“ rozkřikl se zlostně a rozhlížel se s koně po přítomných, aby zjistil, kdo se bouří proti jeho rozhodnutí. teď k němu s pláčem běžela sedlákova žena: „Myslivec ho udal ze msty! Nic zlého nespáchal!“  Pán zakoulel zlostně očima a rozkřikl se, co mu hrdlo stačilo: „Tvrdím znovu, že je vinen a že smrt zasluhuje!

Jestli to není pravda, ať se hned na tomto místě proměním černého psa!“
V tom okamžiku se silně zablýsklo a prásk! zarachotil hrom. Kůň začal divoce tancovat, pán zmizel a kolem pobíhal s žalostným skučením veliký černý pes. Všichni  strnuli hrůzou a pak se rozutíkali na všechny strany. Utíkali poddaní, drábi i kat … Odsouzený sedlák se rychle sebral a s celou rodinou běžel domů. Pod šibenicí zůstál jen černý pes.

Druhý den přicházeli odvážlivci k šibenici se podívat, jestli je tam ještě pořád pán proměněný v psa. Nebylo jej tam, jen trosky z šibenice se válely na zemi.  Pána už nebylo, tak nová šibenice nebyla postavená. Místo ní tam postavily kříž.

Dlouho se lidé tomu prokletému místu vyhýbali, jak jen mohli. Nikdo nečel v noci z Vranové k veselí.  A když přesi někdo jen se odvážil, viděl velikého černého psa.  Nikdy na nikoho neštěkal, stál tiše nebo seděl na tom místě, kde kdysi stávala šibenice.

Jednou tudy šla jedna žena  a u kříže uviděla černého psa. Oči mu ve tmě svítily, stál tam bez hnutí a nikoho  a ničeho si nevšímal. Žena se odvážila  a zavolala na psa, ale on nic. Žena tedy zavolala po druhé,  obrátil se a začal utíkat přes pole pryč. Zastavil se u třetí meze a náhle zmizel, jakoby se do země propadl.

Jiná pověst možná i jiný pes:

V lese na cestě z Vránové Lhoty do Staré Rovně sedával pod stromem velký černý pes, kterého se lidé bávali. Neměl ohnivé oči ani krvavý jazyk, ale přece budil hrůzu. Nebylo nikdy vidět, odkud do lesa přicházel. Seděl vždy u stromu a zdálo se, že někoho očekává, Byl celý černý, proto jej bylo vidět jen za světlých nocí, kdy svítil jas­ně měsíc. Nikdy na kolem jdoucí neštěkal ani nevyl. To pře­kvapovalo zvlášte tehdy, když se za měsíčních nocí ozýva­lo vytí psů z vesnice.
Pes v lese sedával tiše a nehybně. Byl-li někdy v lese myslivec se svým psem, vrčel myslivcův pes na cizí lidi, které v lese potkal, a občas na ně i zaštěkal. černý pes však nikdy nevydal ani hlásku! A právě tou svou nehybnos­tí budil největší strach u všech, kdož jej v lese viděli. Lidé si povídali, že v černém psu je zakleta nějaká hříšná duše a zdržuje se na místě svého zločinu. Nebo snad to byl pes onoho myslivce, který tesákem zabil chudého mu­že a oloupil ho o tržbu za prodané lněné šponky, které předl a nosíval do Třebové? : Potom někdo na místo, kde sedával tajemný černý pes, za­věsil obrázek Panny Marie, Od té doby se tam přestal čer­ný pes objevovat a nikdo jej tam více nespatřil. Lidé však o něm dlouho vypravovali a líčili svůj strach, jejž měli při setkání s mlčenlivým černým psem v lese.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice krutovláda pánů, spojení zvířete a tajemného místa - PES, vlk, Vlkodlak, šibenišní vrch se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Vranova Lhota – černý pes u šibenice

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Svitavy | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s