Bezděčí u Trnávky – loupežnická chalupa

Okres Svitavy, pardubický kraj

Před dávnými časy u Bezděčí  stávala v Langrově dole opuštěná chalupa lidé měli za to že v ní žije  poustevník. Ale bylo to doupě lupičů. Když se na to přičlo Vrchnost potom poručila, ať jeho chalupu zboří, a vydala rozkaz, že nikdy se tu už nesmí stavět.
Poustevník každému se vyhýbal a do Bezděcí nepřišel, jak byl rok dlouhý. A tak si všichni o něm mysleli, že se jen v své samotě modlí za sebe i za ně. Byli rádi, že mají takového bohabojného poustev­níka a čas od času mu někdo z vesnice donesl do poustevny i trochu vařeného nebo pečeného jídla, aby se nemusel živit jen tím, co nasbírá po lese. A když mu někdo něco donesl, on s ním toho moc nenapovídal, ale pokaždé pěkně poděkoval.

Jednou ale tajemství té chalupy bylo vyzrazeno, Špacírova děvečka  mu nesla  koláče. Přišla k chalupě, volala, ale nikde nikdo. Když vstoupila dovnitř a po schodech vyšla nahoru do světnice uviděla dlouhý stůl a na něm dvanáct talířů pořádnou porsí masa.  Vůbec by ji nenapadlo že zrovna stojí uprostřed loupežnického doupětě a myslela jsi že poustevník asi čeká hosty.

Najednou slyší dole těžké kroky, hluk a mužské hlasy. Děvečka se pořádně po­lekala a honem se rozhlížela, kde se schovat. V koutě stála postel, a tak nemeškala a honem si pod ni vlezla.
Vtom už se rozevřely dveře a dovnitř se hrnula tlupa chlapů. Mezi sebou strkali nějakou paní a začali jí stahovat prsteny, strhli jí s krku řetízek, i náušnice a náramky. Přitom jeden prstýnek spadl na zem a zakutálel se až pod postel, zrovna k schované děvečce. Ta už poznala, kolik uhodilo a že je v loupežnické chalupě. Byla polomrtvá hrůzou!

Jeden z loupežníků se shýbal, aby se po prstenu rozhlédl, ale poustevník mu povídá:
„Teď ho nech ležet, však se neztratí. Máme před sebou jinší práci. Vem raději tu ženskou a zavři ji dole do sklepa a dones odtud víno.“
Za chvíli se loupežníci vrátili s džbány vína, všichni se posadili za stůl a dali se do hodování. A protože měli dost pití, brzy se opili a jeden po druhém usnul, kde zrovna seděl nebo ležel.
Děvečka pod postelí ani’nedýchala strachem. Ale ze všech koutů se ozývalo jenom chrápání. Potichu vylezla a potmě si namířila ke dveřím. Najednou ucítila, že na někoho stoupla.
„Co se děje? Kam to jdeš?“ ozval se rozespalý mužský hlas.
Je zle! pomyslila si. Rychle vyběhla dveřmi, zastrčila za sebou zá­voru a běžela po schodech dolů. To už slyšela za sebou hluk a křik.
„Honem! Všichni za ní! Chyťte ji!“

Ale než loupežníci vyrazili dveře, děvečka už zmizela v lese a utíkala k Bezděcí. Hned na kraji vesnice udělala poplach a sedláci vytáhli sekyry a kosy a až do rána hlídali celou ves. K poustevně do lesa si netroufli, ale ani loupežníci se k nim neodvážili.
Až ráno, když se rozbřesklo, se vydali ozbrojení sedláci a pacholci k poustevně. Všude bylo ticho, na stole našli zbytky hostiny, prázdné džbány od vína, ale nikde ani živá duše. Teprve když vyrazili vrata do sklepa, našli tam polomrtvou svázanou paní.

Loupežníci zmizeli a poustevník s nimi. Už nikdy se v Bezděcí neukázal a dobře věděl proč.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice lapkové doby minula se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Bezděčí u Trnávky – loupežnická chalupa

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Svitavy | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s