Bezděčí u Trnávky – SVĚTÝLKA POMOHLA FORMANŮM

Okres Svitavy, pardubický kraj

Před dávnými léty bývala ve Vránové Lhotě šmelcovna. Vyrábělo se tam železné nádobí a formani je rozváželi do okolních i vzdálených měst na prodej. Jednou taky naložili milé hrnce na tři fůry a vije — ujížděli k Blansku. Chtěli tam být druhý den ráno, tož vyjeli pozdě večír a že pojedou celou noc. Bylo to v zimě, všude plno sněhu a ledu.

Přijedou k Bezděcí, první vůz vjede na led pres potok — led se pod těžkým nákladem probořil. Vůz zapadl do vody a do bahna, koně rzali, vzpínali se, voda šplíchala, hrnce rachotily, vozkové kleli — a kol dokola černočerná tma. Cesta se ucpala probořeným povozem a další formani nemohli dál. Pobíhali kolem vozů, láteřili, volali na sebe, a na krok před sebe neviděli. Tož co včil?
„Ať je to jaký chce,“ povídá jeden forman, „do Blanska zítra dojet musíme.“
„To je pravda,“ povídá druhý, „jenom si to vem, jak to bude vy­padat, když tam ráno nebudeme. Kupec bude čekat a my jsme mu svatosvatě slíbili, že včas dojedem.“

Třetí se drbal za uchem a povídá:
„Ale jak to míníte udělat? Kdyby nám tak někdo chtěl trochu po­svítit!“
Tu najednou kde se vzala tu se vzala objevila se u nich světýlka. Poletovala jako ohniví ptáci pod strání, tančila v kole a vycházela z nich taková záře, že formani dobře viděli na koně i na vozy. V první chvíli zůstali stát jako omráčení, ale potom je jeden z nich začal pobízet:
„No co okouníte! Chceme-li tam dojet, máme co dělat!“
Pustili se do díla. Zapřáhli všechny koně do zapadlého vozu, práskli bičem, koně se vzepřeli, zahrabali kopyty, ještě jednou — a nešťastný vůz vyjel z bláta na pevnou cestu. Když formani vzhlédli od práce, viděli, že je kolem nich tolik světla jako jindy v poledne, když nejvíc svítí slunce. Světýlka se slila dohromady a stal se z nich ohnivý muž. Stál u cesty po celou tu dobu, co formani převáželi jeden vůz za druhým. Do každého museli zapřáhnout všechny tři páry koní a každý zvlášť převáželi přes prolomený led.

Konečně byly všechny vozy na druhé straně. Zapřáhli, seřadili se a chystali se na další cestu. Nejstarší forman se ještě otočil a řekl ohnivému muži:
„Pámbu ti to zaplať, že jsi nám svítil a v těžké chvíli pomohl!“
Ohnivý muž zaplápolal a odpověděl:
„Na tato slova jsem čekal tisíc let!“
Pak se počal pomalu ztrácet, světlo bledlo, až zmizel docela.
Když jeli formani zpátky z Blanska, zastavili se v Bezděcí a vyprá­věli Bezděčským, jak jim ohnivý muž pomohl ve zlé chvíli.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice bludičky, Ohnivý muž. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Bezděčí u Trnávky – SVĚTÝLKA POMOHLA FORMANŮM

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Svitavy | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s