Kladky – DIVOŽENKY

Okres Svitavy, pardubický kraj

Jednou večer šla chasa z Vražného do Kladek k muzice.(obec jihovýchodním směrem) Cesta vedla lesem, bylo už hodně tma a tož šli potichu, bez řeči. Co tak jdou — uvidí najednou na poloučku divoženky. Byly to tuze pěkné osoby. Byly bosé, držely se za ruce, tancovaly a zpívaly, ale chlapců si ne­všímaly. Ti stáli jako zařezaní, chvíli se na ně dívali, a potom po špičkách, potichoučku se odplížili. Jak, pravda, víme, divoženky do­vedou chasníka utancovat k smrti. Shluknou se kolem něho, donutí ho k tanci a on ubožák musí tancovat tak dlouho, až klesne mrtvý k zemi. O tom se moc vypravovalo a utancovaných mladíků byla pěkná řádka. A tož ti chlapci ani muk a rychle pryč z lesa. Čím dále byli od paloučku, tím víc přidávali do kroku — a do Kladek přiběhli celí bez dechu.

„Jestlipak víte, že máte v lese kousek odtud divoženky?“ ptali se chasníků z Kladek. Ti se divili a prý o tom nic nevědí.
„Víte co, chlapci?“ povídá jeden z nich. „My ty divoženky musíme zastřelit, ať je od nich pokoj.“
Ujednáno, uděláno. Vzali nabité pušky a berou se cestou k lesu. Došli tam po půlnoci — a nikde nikdo. Dlouho chodili po lese a už si říkali:
„Ta chasa z Vražného nás pěkně vodí za nos. Už se začíná jasnit a divoženky nikde nevidět.“
Najednou jeden hoch udělal: Pst! Všichni ztichli a poslouchali.

Skutečně — z hloubi lesa se ozývá ženský zpěv! Šli tiše za hlasem, až došli na mýtinku. Zanedlouho mělo vyjít slunce, ale divoženky byly jakési rozdováděné, tancovaly a veselily se a nechtělo se jim utéct do tmavých úkrytů.
Chasníci potichu obstoupili mýtinu, schovali se do houští a pomalu se blížili k divoženkám. Namířili na ně pušky, ale nevyšla ani rána. Divoženky se jim míhaly před očima, točily se jako vřetena u kolo­vratu, hned byly tu, hned zas jinde, takže nebylo možno pořádně za­mířit. A jak chtěli chlapci stisknout kohoutek, cítili, že pušky jsou jako očarované a ruce že mají úplně strnulé. Trvalo to hodnou chvíli, co tak stáli s namířenými puškami jako sochy a žádný z nich se nemohl ani pohnout. Vtom vyšlo slunce — a divoženky zmizely jako pára.

Chasníci spustili ruce i s puškami, protáhli se a začali se jeden dru­hého vyptávat:
„Pročpak jste nestříleli?“
„Já jsem nemohl, měl jsem ruce celé dřevěné. A proč jsi nevystřelil
ty?“
A tak si to jeden po druhém pověděli a s nepořízenou se vrátili do Kladek. V hospodě se ještě tancovalo. Povídali, co se jim v lese přihodilo — a žádné děvče s nimi nechtělo tancovat. Bály se, že jsou od divoženek očarovaní.

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice divoženky a víly. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Kladky – DIVOŽENKY

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Svitavy | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s