Náklo – hastrman v rybníku Močidle

Okres Olomouc

V rybníku Močidle, kde se močíval len, žil dlouhou dobu hastrman. Lidem nikdy neublížil, a tož si ho nevšímali a nebáli se jít kolem něho. Jednou ho viděli ve struze, jindy na Kaluhách, v Hráči chytával žáby, na pastvisku se bavil s pastýři, u Moravy sedával na vrbě a u všech mostů byl jako doma. Byl to takový malý mužíček s dlouhými zelenými vlasy, na rukou měl neforemné nabubřelé prsty, celé pokřivené a za­končené dlouhými pazoury. Býval oblečen v zeleném kabátku a ze šosánku mu pořád kapala voda. Gatě míval roztrhané a často si je spravoval. Vyznal se v krejčovině i v ševcovině. Když si něco na břehu rybníka spravoval, obyčejně prozpěvoval:
„Sviť, měsíčku, sviť,
dokud já šijem;
jak nebudeš svítit,
píchnu tě šidlem.“
Jednou večer ho viděli hotaři, jak ševcuje na vyhnilé vrbě. V křivých prstech prý držel jehlu, místo sídla propichoval kůži tenkou rybí kostí a při tom si pořád něco povídal. Na kolenou měl roztrhanou botu a spravoval ji jako vyučený švec. Měsíc se občas skryl za mraky a ne­bylo vidět ani na krok, ba ani na špičky prstů. Hastrman se zlobil: sotva se pustil do šití, měsíc se jako naschvál schoval; přestal šít, měsíček vykoukl. Najednou pastýři uslyšeli, jak hastrman rozdurděně volá:
„Míňal bych, svíťal bych, nemíňal bych, nechal bych — já šijem bot!“
Hlas měl huhňavý a skřehotavý. Ale měsíc si nedal říct a svítil jen chvílemi. Hastrman ztratil trpělivost, dopálil se — a mrsk botou do vody! Stoupl si na vrbu a po hlavě skočil za ní. Ševcovskou práci ne­dokončil a chodil v roztrhaných botách dál.
Kdysi taky šel pocestný za večera lukami, a najednou uviděl na kupce sena sedět hastrmana. Seděl si tam pohodlně a spravoval botu. Muž si dodal odvahy a zeptal se ho:
„Co to děláš?“
„Šijem bot,“ odpověděl hastrman a ani nevzhlédl.

Bylo by dobré, kdybych ho mohl chytit, povídá si pocestný. Ještě ta potvora někoho stáhne pod vodu. Vrátil se do lesa a uřezal si vazový prut. Ničeho se hastrman tak nebojí jako vazového proutí. Nesvážete ho provazem ani řetázkem, všecko se sebe shodí, ale vazový prut má tu moc, že ho zkrotí.
Sotva se muž blížil ke kopce sena, začal se hastrman neklidně roz­hlížet. Ucítil vůni vazového dřeva. Už je zle! Jeho oči se rozšířily strachem, prudce vyskočil a utíkal k Moravě. Muž za ním, ale hastrman byl rychlejší. Hopl do řeky a voda se za ním zavřela. U kopky sena zůstala jenom jeho roztrhaná bota. Muž ji zvedl a ukazoval ji každému koho potkal. To vám byla důkladná ševcovská práce! Dal si k ní ušít druhou, ale ta se brzy roztrhala a hastrmanova byla pořád dobrá. Tak si dal ušít novou, a pak znovu — chodil v botě dvanáct let, a všichni se divili, jak je pevná a dobře ušitá.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Vodníci. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Náklo – hastrman v rybníku Močidle

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Litovelsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s