jeskyně sovího krále

okrese Bruntál, Moravskoslezský kraj

Z vrcholku Soví skály je vidět na hrad Sovinec, který stojí na protějším kopci. Málokdo dnes už ví, že pod jedním z balvanú na strmém svahu je ukryt vchod do jeskyně, kde v dávných dobách žil Soví král.

V tehle jeskyni žil jako člověk, ale jakmile byl mimo ní proměnoval se do podoby soví.  Tak zlá Čarodějnice Durma  proklela toho, který odmítl její lásku a nevěděl, že v srdcích zlých bytostí nebývá pokora a odpuštění, ale ne­návist a pomsta.

„Ponechám ti moudrost, lidský cit i lidské sny. Však neraduj se. Toto ti přinese jen trápení ze všech největší, budeš stále sám a nikdo nikdy nebude vědět, že i ty, zakletý do ptačí podoby, máš duši. Jen v této jeskyni, do níž těžko kdy kdo vkročí, se vždy proměníš v člověka a bude to bolet, protože lidská! bytost potřebuje slovo, dotek a pohled toho, koho má ráda. Tyl budeš stále sám, ale zato ti dám vládu nad všemi sovami! v tomto kraji. Zamávej tedy křídly a poděkuj, Soví králi!“

Blízkosti jeskyně byl kámen na kterém měsíc svým světlem často kouzlil,  a smutnému mládenci připadlo že má podobu dívky, po které jeho srdce toužilo, mít po svém boku někoho pro koho žít a vše s tou jedinou sdílet.  Jednou zde upustil peříčko, jediné malé ale přesto právě to pírko později proměnilo jeho sny, které se zdály být nemožné …

Myšlenkách se stále vracel k tomu kameni a tváři kterou v něm viděl, kterou před chvíli objímal pohledem a najednou cítil, že brzy potká dívku, po­dobnou té z měsíčního obrazu.

Věděl to tak jistě, že v tichu zaslechl tlukot dívčího srdce a ve tmě zahlédl siluetu postavy, která vystupovala ze skal­ní stěny. Ta představa byla tak živá a přítomná, že mu často dávala na chvilku zapomenout na prokletí a dávala mu naději. Která spalovala jeho chmury samoty.

s tou nadějí ulehaval na tvrdé lůžko, aby se nechal hýčkat snem, který za zavřenými víčky ukazuje na svět z druhého břehu vědo­mí.

Slunce mezitím poslalo měsíc na druhý konec světa, roz­hlédlo se po obloze, a když nespatřilo toho dne jediný mrak, začalo radostně zářit. Ten den se vydala do Sovinského lesa Markéta z Jíříkova na borůvky.   Za krásný den děkovala písní a vše kolem jakoby sní zpívalo tu píseń.

Dlouho cho­dila Markéta lesem, obešla sovinecký hrad, prošla údolím a zastavila se pod Soví skálou. Položila džbánek s borůvkami do mechu, podívala se vzhů­ru a řekla si, že vyleze na skálu, aby se rozhlédla po krásné krajině. Sotva udělala pár kroků, uklouzla, a jentaktak se za­chytila silné větve borovice.
„Jsem to ale nešika!“ usmála se a usedla na velký kámen. Když se jednou rukou  se opřela, ucítila, jak jí do dlaně proudí teplo, tak silně, že musela ruku rychle odtáhnout.
„To je zvláštní, studený kámen ve stínu borovice a pálí jak z pece vytáhnutý chléb,“ divila se a poodstoupila od kamene. V místě, kde měla položenou dlaň leželo kropenaté peříčko.

Sklonila se, aby si jej prohlédla, když tu se pírko zachvělo vzneslo nad její hlavu. A zavedlo ji rovnou k místu kde ve skální stěně uviděla velký otvor. Obešla křoví a objevila obrovský balvan, na který vylezla a pohodlně dosáhla rukami do otvoru. Sama nevědě­la, jaká síla jí pomohla k tomu, že po chvíli se vyhoupla naho­ru. Prolezla dírou a stanula v jeskyni. Otřásla se chladem, a když se trochu rozkoukala, uviděla v šeru ve výklencích skal­ních stěn množství spících sov.

Zpomněla jsi na to co jí povídala maminka že zlá Durma kdysi zaklela jednoho mládence do podoby Sovího krále  a vtom spatřila na konci jeskyně stát nízké lůžko. Na něm ležel spící mladík a nad jeho tváří se vznášely obláčky dechu. Markéta k němu přistoupila a pohladila jej po tváři. Mladík se v tu chvíli probudil a užasle hleděl na dívčinu tvář.

Mladík v ní poznal tu o které snil, a teď je tady a i dívka věděla   že se již nikdy domů nevrátí, a že právě tady, na Soví skále, je její místo. Místo pro lásku a naplnění jejího života.  Ani velká láska nezbavila jej prokletí. tak uběhlo několik let za sebou a oba trávily ten čas po svém boku v jeskyni.

Jen občas vycházeli a tu bylo vidět mladou krásnou dívku s vel­kým výrem na rameni, jak chodí do vsi Sovince vyprosit něco k jídlu. A lidé ji rádi obdarovali, protože znali její příběh lásky a měli úctu k citu, který přerostl lidskou podobu.

Jednou, když se už mnoho dní Markéta se svým výrem na Sovinci neukázala, vydalo se několik vesničanů podívat na Soví skálu, co se přihodilo. Byl večer a měsíc v úplňku tak jasně svítil, že bylo vidět jako ve dne.
Na úpatí skály, pod starou borovicí, našli mrtvé tělo dívky a vedle její zakrvácené hlavy nehybně ležícího výra. Krvavé stopy vedly ke kameni, z jehož povrchu vystupovala stříbrná tvář, tak podobná tváři mrtvé dívky. Na její tělo svítilo stude­né světlo měsíce, paprsky se jemně dotýkaly i zplihlého peří Sovího krále, kterému puklo srdce žalem, když uviděl, jak Markéta zakopla o svou kamennou podobu a dopadla k smr­ti.
Muži obě těla vynesli do jeskyně a udiveně přihlíželi tomu, jak se naposledy proměnil Soví král do lidské podoby.

V tu chvíli se prostor zaplnil křídly probuzených sov, které se snesly nad obě nehybná těla a žalostným houkáním se loučit se svým králem a jeho paní.

Potom muži opustili jeskyni a vchod zavalili kamenem, at nikdo nikdy nemohl rušit věčný spánek milenců.

Až po dlouhé době si jeden obyvatel Sovince vzpomněl,; tehdy viděl procházet vesnicí Durmu, která se usmívala a breptála něco o tom, že její prokletí se přece naplnilo.

Od těch časů se při úplňku objevuje na Soví skále postává dívky s výrem na rameni, jak tiše klouže po mechem porostlých kamenech a hledá svou tvář.

Soví skála – modrá značka vás provede Valšovským dolem vzhůru na Sovinec. Přímo naproti hradu je Soví skála. Nehledejte ji na mapě, protože se na ni nevešla. Ale je tam.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice podzemní chodby, prokletá láska, čarodějnice a lidé co se upsali dáblu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na jeskyně sovího krále

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Bruntál | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s