šternberk – ČERTOVA SKALA

Okres Olomouc

Ve šternberku u hradu je možné spatřit na skále
otisk čertova kopyta.

Kdysi žil ve šternberku  hrnčíř blažej.

Blažej byl pracovitý člověk, rád si sice popil, ale jeho nej­větší vášní byla karetní hra. Každého večera v hostinci vytáhl balíček s osmačtyřiceti čertovskými obrázky a pak už jen hle­dal někoho, kdo se s ním pustí do hry.

Při jedné prohře, smutně odešel hospody, domů se mu nechtělo, tak jsi zašel le skále za šternberský hrad, tam lehl jsi do trávy a díval se upřeně do hvězd. byl rozhodnut zanechat hraní, zahodil karty se slovy ať jsi je vezme čert.

Náhle však spatřil, jak se z vrcholu skály valí přes kameny ohnivý sud, který vzápětí dopadl s ohrom­ným rachotem k jeho nohám. Blažej zděšeně uskočil a nevě­řícně hleděl na sud, který ze všech stran olizovaly červené plamínky. Potom se ozval velký praskot a ze sudu vyskočil chlupatý tvor s ježatými vlasy, ze kterých trčely rohy. Na jed­né noze měl kravské kopyto a páchl sírou.

„Víš přece, že čerti jsou bytosti zdvořilé a přijdou na každé zavolání. Chceš mi vrátit karty, ale já ti navrhnu něco lepšího. S mou pomocí budeš vždycky vyhrávat, ale něco za něco. Polovinu toho, co získáš, mi potom přineseš na vrchol této skály, a to přesně za měsíc, když Měsíc bude v úplňku,“ řekl čert a podával Blažejovi malinký plátěný pytlíček.
„V tom pytlíku je čertovským kopytem rozdrcený křen, a když jej zavěsíš pod stůl, u kterého budeš hrát, máš výhru v kapse,“ dodal čert a tázavě zašilhal na hrnčíře.
Ten v tu chvíli nevěděl, jestli je více omámen čpavým zá­pachem síry, nebo nenadálým zjevením, tak pokýval hlavou a pytlíček přijal. Čert se odporoučel s varováním, aby Blažej nezapomněl na dohodu, a jestli se propadl hned nebo až za chvíli, to hrnčíř nevěděl, protože už nedočkavě utíkal zpátky do krčmy.

Od toho dne opravdu pokaždé vyhrával, a protože ve městě s ním už nikdo nechtěl soupeřit, začal navštěvovat i okolní vsi a zbohatl tak, že jeho hrnčířský kruh zahálel a byly na něm pavučiny.

Nastávající úplněk toho roku připadl zrovna na jakubovskou noc. Blažej s přibývajícím Měsícem dostával stále větší strach ze setkání s čertem. Poslední noc před úplňkem už ne­mohl ani oka zamhouřit a stále přemýšlel, jak by mohl na čer­ta vyzrát. A protože ho nic nenapadlo, vydal se časně zrána za jednou šternberskou ženou, která se prý vyznala v čarová­ní a zahánění zlých sil.

Svěřil se jí se vším a ona mu slíbila, že mu pomůže, ale jen tehdy, když rozdá svůj nepoctivě nabytý majetek chudým lidem. Blažej se dušoval, že tak udělá.
„Ale já jsem toho už dost utratil, jak to tedy můžu všechno vrátit?“ zeptal se.
„To, co máš, rozdáš. To, co už nemáš, odpracuješ na svém hrnčířském kruhu,“ odpověděla žena. „O půlnoci zajdeš ke skále a vezmeš si s sebou jen dvě věci. Čertovský pytlíček a džbánek s jakubovskou krví, kterou ti večer naleju z čerstvě zabitého kozla. Tu krev na úpatí skály vypiješ a vylezeš naho­ru. Tam čertovi vrátíš, co mu patří a ostatní uvidíš sám.“

O půlnoci došel Blažej pod skálu, vypil jakubovskou krev a začal šplhat nahoru. Tam už čekal čert, tentokrát v podobě pána s křídově bílou tváří a v černém plášti: „Oblékl jsem se slavnostně, když mi přinášíš bohatství. To víš, peklo potřebu­je mnoho peněz, aby mělo na skupování lidských duší!“

Náh­le se však čert zarazil,když uviděl, že Blažej přichází s holýma rukama. Podrbal se na kudrnaté hlavě a udiveně vypoulil ze­lené oči.
„Kde máš mé peníze?“ vrhl se na Blažeje.

Ten však čerta chytil za nohu a uhodil s ním o skálu. Čert byl proti síle jaku-bovské krve úplně bezmocný, zeslábl jak věchýtek. Když ho Blažej ještě jednou uchopil za kopyto a třískl ním do kamene, ze skály vyšlehl plamen. Blažej pak po chvíli otevřel oslněné oči, ale nic neviděl. Zmizel i pytlíček s křenem, a jestli si ho čert vzal nazpět do pekla, nebo shořel v žáru plamene, to už bylo hrnčíři jedno.

Na skále zůstal jen otisk čertova kopyta, jak se rohatý vší silou odrazil, aby byl co nejdříve v pekle.

Blažej dodržel vše, co slíbil, a až do konce života laskaly jeho ruce hlínu a mnohé domovy krášlily jím vyrobené džbán­ky, mísy, hrníčky a vše, čím toto krásné řemeslo činí lidský život hezčím.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na šternberk – ČERTOVA SKALA

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Šternbersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s