ŠIBENIČNÍ VRCH U HUZOVÉ

Okres Olomouc

Huzová je vůbec nejstarší osadou na Rýmařovsku,
Severovýchodně od Huzové se zdvíhá nevelký kopec, Šibeniční vrch (Galgenberg).Na samém vrcholku je starý kříž. Zde  stávala před třemi sty lety šibenice, jejíž konopnou smyčkou se protáhl život mnohých odsouzenců.
Vyšší soudní právo, neboli právo hrdelní Huzová získala v roce 1565 . Na nedalekém Šibeničním vrchu byla v té době postavena šibenice a na náměstí pranýř.
Jednou zde byl také oběšen jistý muž, který napáchal mnoho zlých činů. V hodinu, kdy jeho mrtvola byla dopravována k pohřbení na hranice katastru obce, k místu U Tří lip (Drei Linden), seděl prý popravený k úžasu všech lidí na okraji své chaloupky v Huzové a spokojeně přibíjel šindele na její střechu.

Ještě dlouhá léta poté, kdy šibenice byla odstraněna, bylo toto místo pověst­né různými projevy strašidelných úkazů a každého, kdo se ocitnul v jeho blízkosti, pojala taková úzkost, že se bál vlastního strachu. Louky pod Šibeničním vrchem zarůstaly býlím, protože se říkalo, že tráva zde rostoucí je prokletá slovy těch, kteří se na oprátce kdysi zhoupli ze života přímo do pekla. Nikdo se ne­odvážil vyhnat svá stáda na zdejší pastviny. Tak plynula dlouhá léta, až jednou přišel do kraje mla­dý pasáček s malým stádem ovcí. Dobře znal pověsti o zakletých loukách pod Šibeničním vrchem, ale také znal kouzlo, kterým může toto prokletí zrušit. Do jeho rodné chaloupky kdysi přišel starý potulný mnich, kte­rý vyprávěl o tom, jak zlé čáry navždy zmizí, když na ně člověk třikrát pohlédne dírou po suku v kousku dřeva. Právě takové kukátko měl pasáček při sobě, když hnal své stádo na pastvu pod Šibeniční vrch. Denní světlo ještě úplně neprotrhlo tmu, na trávě se třpytila rosk a mladík zrovna přicházel k úpatí kopce. Vtom se ozvaly dunivé kroky a směsice hlasů, které přecházely/ v táhlý hukot. Pasáček přiložil kukátkok očím a spatřil průvod černě oděných postav pomalu vystupujících k vrcholu hory. Podíval se podruhé i po­třetí a vtom hrůzné divadlo zmizelo a krajinu rozzářil první sluneční paprsek.Od toho dne už nikdy na Šibeničním vrchu nestrašilo, šťavnatou trávu spásala stáda krav či ovcí a lidé beze strachu procházeli těmito dříve prokletými místy. V místní pověsti se však praví, že ten, kdo se podívá na úbočí Šibeníku oním kouzelným kukátkem, může spatřit mizející stíny sehnutých hřbetů postav, které kdysi dávno žili v představách někdejších obyvatel okolních vesnic.

Další pověst vypráví o mladenci který na této šibenici byl neprávem popraven …

BILY HAVRAN
V Huzové žil kdysi sedlák se svou ženou Marií. Měli se veli­ce rádi, nedařilo se jim špatně, ale přesto jedna věc kalila jejich štěstí.

Marie nemohla mít děti,

a tak jen sny, ve kterých běhávali malí caparti za sluncem a za smíchem, byly její útěchou. V těch snech viděla svět dětskýma očima, vše se jí zdálo krásné, barevné a vůbec se nedivila, že rozumí řeči zvířat i písním stromů, protože tak jako děti, vní­mala věci, které člověk přes brýle dospělosti nevidí. A tak každé ráno bylo pro Marii jen čekáním na večerní příslib snů.

Často se trápila tím že nemůže mít děti, a moc  po nich celého srdce toužila

A jednoho dne přišel její manžel návrhem že by jsi mohli  vzít za vlastního sirotka Kryštofa. Vychovávala jej  stará kmotra.

Žena byla velmi moc ráda a cítila že právě teď o tom co snila se stává pomali skutečností ..

Za krátký čas přišel malý Kryštof do nového domova. Ne­vlastní rodiče jej zahrnovali láskou a péčí a chlapec k nim vel­mi přilnul.

Uběhlo několik let a z malého Kryštofa vyrostl statný hoch. Měl dobré a laskavé srdce, každému ochotně pomáhal, svým rodičům přinášel jen radost a všichni lidé jej měli rádi.

Mnohá dívka ze vsi po něm toužila a také Anna, dcera místního rych­táře,  a vůbec neskrývala k němu svou náklonost a  jednoho dne se tím svěřila otci. Že se do něj zamilovala, a že vůbec jsi ji  nevšímá, jako bych byla jen vánek. Sotva na něho pohlédnu, odvrátí tvář, jako bych jej mohla uhranout,“ vzlykala Anna.

Rychtář se zasmušil, jeho dcera byla to jediné, co měl na tomto světě opravdu rád. „Udělám pro tebe všechno, i kdyby to mělo stát život!“ rozhodl a v tu chvíli opravdu netušil, že se jednou změní jeho slova v hrůznou skutečnost.

Druhý den se vydal rychtář do sedlákova domu.

Když rychtář vstoupil do chalupy, posadil se a začal poví­dat o tom, co trápí jeho srdce. Když skončil, sedlák, který při­šel také přivítat vzácného hosta, pravil: „Ještě dnes si, rychtá­ři, promluvím se svým synem, jsem velmi potěšen přízní tvé dcery k mému chlapci. Ale to víš, Kryštof je poněkud plachý, určitě mu ani nepřišlo na mysl, že Anna ho má tolik ráda. Vše mu řeknu,“ slíbil a s rychtářem se dohodli, že na druhý den si může přijít pro odpověd.

Večer si sedlák zavolal svého syna. Neměl sice příliš radost, že musí vyřizovat přání někoho druhého, ale dělat posla dob­rých zpráv přece neškodí cti ani Bohu. Tak synovi povídal o všem, s čím se mu rychtář svěřil. Kryštof poslouchal a protože byl z těch, kterým se vždy ústa otevírají čistě, řekl:

„Je mi to opravdu líto, drahý otče, ale nechci se ještě ženit. Vím, že Anna je hodná dívka, určitě si zaslouží, aby ji měl někdo upřímně rád, ale já to být nemohu. Nevidím ji srdcem, ale očima a to nestačí.“
Kryštof se odmlčel, jeho otec jen pokrčil rameny a rozhodl se dále nenaléhat. Nepochyboval o upřímnosti jeho slov a také si vzpomněl na to, jak kdysi dávno on sám při prvním setkání s Marií nepotřeboval oči k tomu, aby uviděl lásku.

Když druhého dne vstoupil rychtář do světnice, rozpačité ticho mu dalo dostatečnou odpověd.
I beze slov pochopil vše.
„Taková potupa, opovrhl mou dcerou, nadutec. Však poč­kej,“ mumlal si a zlobně opustil sedlákův dům. Zaslepen lás­kou ke své dceři a uražen v rychtářské duši, přísahal pomstu.

Jednoho dne se po vsi rozlétla smutná zpráva. Čeledín ob­jevil časně zrána v jednom ze sedlákových chlévů mrtvou dě­večku. Marie přivolána jeho křikem, přiběhla do chléva a s hrůzou pohlédla na zkrvavené tělo. Po chvíli doběhl také sedlák se synem. Kryštofovy oči se zalily slzami, když spatřil děvečku, kterou tajně miloval.

Vzápětí se seběhli lidé ze vsi a dožadovali se potrestání vraha. Obrátili se na rychtáře, ten přistoupil k sedlákovi a hlas se mu chvěl nenávistí:
„Co víš o tom neštěstí? Stalo se v tvém domě, neskrýváš někde vraha?“
Sedlák se po tom nařčení jen odvrátil a mlčel.

„A co ty, Kryštofe, ty také nevíš, kde se skrývá vrah?“ rych­tář se podíval na nešťastného mladíka.
„On ji zabil!“ ozvalo se najednou z davu, který se rozestou­pil a z jeho středu vyšel chlapec, sloužící u rychtáře.
„Ty? No tak pověz, proč obviňuješ Kryštofa,“ řekl rychtář a všichni se ztišili.
Chlapec začal povídat o tom, že v noci nemohl spát a tak se šel projít po vsi. Když míjel sedlákovo stavení, zaslechl tlume­né výkřiky. Najednou se ze tmy vynořil Kryštof, pískal si ja­kousi písničku a v ruce držel nůž. Potom si klekl a začal čistit nůž o trávu. Kryštof chlapce nespatřil, protože ten se ukryl ve křoví.

„Pane, myslím, že ten nuž nebyl od hlíny,“ začervenal se, když pocítil, jak se všichni na něho dívají.
Marie vykřikla: „Můj syn je nevinný! Celou noc nevyšel z domu. Mám lehké spaní, probudí mne každý šelest, jistě bych ho slyšela odcházet!“
„Nu, uvidíme,“ pravil s úšklebkem rychtář, „můžeš nám ukázat místo, kde v noci Kryštof čistil nůž?“ obrátil se na chlap­ce. Ten hned zavedl všechny na ono místo. Mnoho očí zděše­ně pohlédlo na zkrvavenou trávu. A už se ze všech stran ozý­valo: „Zabte ho, vraha, smrt pro něj, zabte ho!“

Rychtář nechal nebohého Kryštofa odvést do šatlavy. Dru­hý den se sedlák s ženou dozvěděli, že Kryštof byl odsouzen k trestu smrti oběšením na Šibeničním vrchu nedaleko Húzové.

Tak přišel den a nastala hodina, kdy se všichni obyvatelé Huzové sešli na Šibeničním vrchu, aby přihlíželi hrůzné po­dívané. Kat přivezl odsouzence k šibenici a položil mu oprát­ku kolem krku. Nebohý Kryštof sepjal třesoucí se ruce, napo­sledy pohlédl na svého otce a matku, kteří stáli se skloněnými hlavami daleko za davem a hlasitě zvolal:
„Jsem nevinen, Bůh to ví a také dva lidé, stojící zde mezi vámi!“ Rychtář ho však nenechal domluvit a dal pokyn katovi k popravě.

Davem projelo jakési mrazení, někteří měli vlhký pohled a na chvíli se jich zmocnilo dojetí. Ti otrlejší však začali hlučet a nabádat ostatní k odchodu, aby po cestě zadupali vzpomínku na výraz Kryštofových očí a překročili stín svých pochybnos­tí.

Na popravišti zůstal jen rychtář se svým služebníkem
„Tu máš. Za víc tvé křivé svědectví nestojí!“ A vtiskl mu do dlaně zlaťák.
Když potom přicházel rychtář ke vsi, slyšel, jak lidé hlasitě křičí. Přispěchal a uviděl, jak na střeše jeho domu sedí velký, bílý havran. Rve zobákem šindele a bije mohutnými křídly.

Rychtář zůstal stát jako přikován. Najednou havran vylétl na komín, oblohu proťal blesk a tom zděšení lidé zaslechli od Šibeničního vrchu hromové volání:
„Hej, rychtáři, ty ted dobře poslouchej!“ Havran pohlédl na rychtáře, v lidských očích měl výraz Kryštofova smutku a ozvalo se:

„Trestu neujdeš!“ Mohutný pták zamával křídly a odletěl. Rychtář se zapotácel a padl k zemi. Oči obrácené, ústa bolest­ně stažená, mumlal cosi o lítosti, ale už bylo pozdě. Pozdě na všechno.

Druhého dne rychtář zemřel v příšerných mukách.
Tak končí tato stará pověst a kdo ví, jestli se od těch dob objevil ještě někomu na střeše jeho domu velký bílý havran, který mu připomněl, že od trestu nevede žádná cesta zpět.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice hřbitovy, prokletá láska, šibenišní vrch se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na ŠIBENIČNÍ VRCH U HUZOVÉ

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Šternbersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s