Lomnice – žena pohřbena na hřbitově u tří lip

Okres Bruntál,  Moravskoslezský kraj

Od šedesátých let 17. století spravoval panský dvůr v Lom­nici jistý šafář Vít Hoffman.

Dobře se staral o hospodářstí, od svých poddaných vyžado­val poctivě odvedenou práci, ale byl spravedlivý a dobře se dokázal všem odměnit. Proto byl mezi lidmi oblíben a na jeho dvoře nikdy nedocházelo ke vzpourám, které byly v tehdej­ších dobách mnohde častým projevem nespokojenosti.

Šafář měl ženu Otýlii, pět zdravých dětí a žilo se jim spoko­jeně Otýlie byla slušná a pracovitá žena, starala se dobře o své děti i svého manžela. S každým vlídně vycházela a nikdo ne­měl důvod o ní říci cokoliv špatného.
až do doby, než se jí zdál sen:

Zdálo se jí, že bělí na trávě prádlo, když tu na košili, kterou právě rozložila, padl černý stín. Vzhlédla a nad sebou uviděla stát vysokého štíhlého muže. Na hlavě měl černý klobouk, kolem krku bílou hedvábnou šálu a přes ramena černý kabátec s čer­venými manžetami. Šafářka cítila, že muž není nejmladší, přes­to neměl v obličeji jedinou vrásku a ústa při úsměvu odkryla zdravé zuby:

„Jsem Holger a přicházím za tebou zdaleka. Z říše zrcadel, v jednom z nich jsem spatřil tvou tvář a zamilo­val jsem se do ní. My, kteří žijeme v zrcadlové říši, se však nemůžeme setkávat s pozemskými lidmi jinak, než v jejich snech. Přilétáme na rychlých perutích snů a odlétáme v oka­mžiku lidských probuzení. Ale přesto jsme skuteční, skuteční ve světě spícího rozumu.“

Tak promluvil Holger a šafářka se zachvěla čímsi nepozna­ným. Potom jí muž přikázal, aby si zula střevíc. Vložil do něj malé zlaté semínko a prozradil, že je to semínko z kapradě, sebrané o svatojánské noci na křižovatce lesních cest. Bude-li jej prý nosit v botě, probudí se v ní velká láska k tomu, kdo jí semínko daroval. Šafářka, celá omámená, si střevíc obula, ob­jala Holgera a ohnivá záře pohltila jejich těla.

Jenže od toho dne se začala žena chovat stále podivněji. Vedla nesouvislé řeči, pořád si něco mumlala, prudce se otáčela a když na ni někdo promluvil, zčer­venala a odběhla. Ve tváři měla vepsán strach a smutek a jen v noci, když si šafář v mihotavém světle svíce prohlížel spící ženu, viděl, jak se usmívá, pohybuje rty a objímá svá ramena.
V těch dobách si mnozí lidé sázeli ke svým domům střem-chy a lískové keře, své příbytky zdobili větvičkami jeřabin a před spaním pili čaj z andělíky, aby jim zlí duchové dali pokoj a nevstupovali do jejich snů.

A tak, když jednoho dne šafářka vynesla z chalupy snítky jeřabin, vyhodila oknem křížky z lískových větviček a necha­la porazit střemchu, která rostla před domem, rozhodl se šafář poprosit místního kostelníka o pomoc.

Kostelník přišel do šafářova domu zrovna ve chvíli, kdy žena seděla se zaťatými pěstmi u stolu a podivně koulela oči­ma. Podal ženě připravený odvar z makovic a požádal ji, aby nápoj vypila, že po něm tvrdě usne a když se probudí, bude očištěna od všech zlých kouzel a vášní.

Šafářka se na kostelníka podívala vlhkým pohledem šílen­ců a zastřeným hlasem pravila:
¨
„My s Holgerem pijeme lepší nápoje. Nápoje lásky z vody ze tří studní, sušeného barvínku a čemeřice!“ A už se zase hleděla do prázdna.
Kostelník už věděl, co se s nebohou ženou stalo, pokřižo­val se a požádal šafáře, aby mu donesl svíci, která měla knot z diviznového stonku namočeného do loje. Takové svíce mno­zí tenkrát měli ve svých chalupách, protože jejich kouř prý zaháněl čarodějnice.

Otýlie bez zájmu hleděla na kostelníka, který přistoupil ke stolu a položil na něj zapálenou svíci.
Kouř se začal šířit místností, šafářka zoufale vykřikla a roz­běhla se ke dveřím. Ještě naposledy se otočila a ve výrazu její tváře bylo něco tak děsivého, že oba muži se rychle pokřižo­vali.

Když dozněly dunivé kroky mizející šafářky, svíce na stole se převrátila, vosk začal kapat na podlahu a vytvořil kruh, v jehož středu se objevilo krvavé písemeno H.
Potom se kruh uzavřel a propadl do země. Na podlaze zů­stala kulatá díra, z níž stoupal štiplavý dým. Kostelník rychle s křížem v ruce přistoupil k otvoru a modlil se. Po chvíli se podlaha zacelila a vše bylo tak, jako by místností proběhl zlý sen.

Šafář přivolal děvečky a čeledíny a všichni se rozběhli hle­dat šafářovu ženu. Hledali dlouho do noci, pomáhali i lidé ze vsi, ale nikdo ji nenašel.

Až za pár dní objevil vandrovní tovaryš šafářku oběšenou v lese na hoře Slunečné. Bylo to koncem listopadu léta Páně 1678, jak je zaznamenáno v místní kronice. Z rozhodnutí vrch­nosti bylo mrtvé tělo odevzdáno katovi z Rýžoviště, který je nechal zakopat U Tří lip, v místě, kde se pohřbívali ti, co se za života provinili.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice hřbitovy, SEBEVRAZI, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Lomnice – žena pohřbena na hřbitově u tří lip

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Bruntál | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s