Hrad HELŠTÝN – BEZEDNÁ STUDNA

Okres Přerov,  Olomoucký kraj

Kdysi se loupeživý rytíř pan Bedřich z Linavy vracel přes hustý les na svůj hrad. Výprava se mu nevydařila a jel domů s prázdnýma rukama.

Mrzutě si bručel: Jako by mně nějaká čarodějnice počarovala!

V tom kůň odskočil stranou. Na cestě stála podivná ženská, celá zaha­lená v plachetce.

„Odkliď se mně z cesty, babizno!“ osopil se na ni rytíř.

„Není každý takový, pane rytíři, jak vypadá,“ odpověděla mu ženská posměšně. Nehýbala se z místa a rytířův kůň stál před ní taky jako vrytý do země.

„Že ne? Víš co, tak mně dej jednu radu,“ řekl rytíř.
„A jakou radu potřebuješ, vzácný pane?“
„Třeba, jak bych měl udělat na Helštýně studnu tak hlubokou, že by se její dno spojilo tajnou chodbou se dnem řeky, co teče pod hradem. Řekni mně, jak to udělat, a pak ti uvěřím.“

„Poraď se s čertem!“ odpověděla mu žena v plachetce. „Ale já tě znám: ty jsi lupič a to je škoda.“
„Co? Ty mně chceš dělat kázání jak nějaký potulný mnich? No, budiž! Čerta už jsem taky volal, ale pokaždé nic.“
Ta ženská se na rytíře zkoumavě podívala:
„Pošlu jej k tobě dneska večer. Slib mu za jeho službu svou duši, ale dej mu podmínku: Ať je studna hotová za den a noc, než kohout zakokrhá. Až budeš nejvíc potřebovat, já ti dojdu na pomoc.“
To řekla a zmizela jako pára.

Rytíř dojel na hrad celý zamyšlený. Večer seděl za dubovým stolem, popíjel z korbele víno a myslil na tu cizí ženskou, jestli splní svůj slib. Takovou studnu potřeboval, a už dávno! Najednou to v otevřeném okně zašumělo a před rytíře se snesla podivná postava. Sám čert! Štíhlý jako prut, měl hezké bledé tváře a ohnivé oči, nízké čelo a v něm uprostřed hlubokou vrásku. Na zádech měl široká blanitá křídla, ta se pořád pohybovala a šustila jako papír. Z kudrnatých vlasů nad čelem mu vykukovaly malé růžky. Inu, pán pekel v celé pa­rádě! Zdvořile se poklonil, jak se sluší, a ptal se:
„Znáš mě, pane Bedřichu? Co si přeješ?“

Jiný by se strachy sesypal ze židlice na zem, ale pan z Linavy ne! Změřil si čerta chladnýma očima a povídal:
„Milý čerte! Záleží jen na tobě, jestli dostaneš mou duši, nebo ne. Potřebuju studnu hlubokou jako dno řeky, co teče pod mým hradem, a ze dna té studny chodbu do řeky. To všecko za den a noc, než kohout zakokrhá, a ani o hodinku víc.“ Vtom se rytíři zazdálo, jako by mu nějaký tajemný hlas ještě něco napověděl. „Počkej ještě, čerte. Ta studna ať má roubení až k oknu mé komnaty. Když to svedeš, má duše ti bude patřit.“

Čert ho pozorně poslouchal až do konce a kýval hlavou. Pak se usmál a vysekl rytíři poklonu:
„Všecko se stane, vážený pane, jak sis poručil. Zítra na shledanou!“
Než se rytíř vzpamatoval, byl čert pryč, jen v okně to za ním slabě zašumělo.
Rytíř celou noc nespal a převaloval se na lůžku. Přece jen měl trochu strach! Jak se rozbřesklo, čert se pustil do díla. Znaleckým okem obhlédl celé místo u hradní zdi, měřil, obkukoval a chodil po dvoře sem tam.

Rytíř stál v okně se založenýma rukama a usmíval se. Takový úkol čert za jediný den a jedinou noc nedokáže, kdepak.
Zatím už byl čert v plné práci. Lítal s velikánskými centovými bal­vany, bůhví odkud je nosil. Hloubil cestu do vnitřku kopce a těmi balvany ji celou vyložil. Do půlnoci byl s celou studnou hotov a hrdě se usmál na rytíře v okně. Zbývala ještě chodba k řece, ale ani ta nedala moc práce. Čert v ní postavil i pevné dveře a zamčel je na klíč. Hvězdy po­malu bledly na nebi a měsíc se ztrácel nad lesy. Pana rytíře už přešel všecek smích, tečí se třísl o svou duši.
Za chvíli vyletěl čert ze studny a podával mu klíče od dveří. Šklebil se na něj a vesele vykládal:
„Jen ještě to roubení, pane rytíři, a budu hotov!

Mám už na ně na­chystané za Krasnicí pěkné balvany, odtud je donesu.“ (krásnice = nedaleký kopec)

Vyskočil a horlivě se hnal pro první balvan. Rytíř stál sklesle v okně a povídal si: Ta babizna mě pěkně podfoukla! Kdybych ji tady měl, krk bych jí zakroutil. Vztekle tloukl pěstí na pažení okna. Že se dal nachytat! Jak zakokrhá první kohout, čert si ho odnese rovnou do pekla. Vté se někdo dotkl jeho ramene. Rytíř se otočil  za ním stála ta ženská z íesa a v ruce držela košík.

„Pane rytíři, přišla jsem, jak jsem ti slíbila.“
Rytíři zasvitla naděje! Ale věděl, že čert dodělává poslední kus práce na roubení, a volal:
„Pospěš si a pomoz mně nějak!“
„Počkej, ta pomoc tě něco bude stát.“
„A co by to mělo být?“

„Dáš mi své srdce a svou ruku, jen ty dvě věci, a já tě zachráním.“

Pán z Linavy stál a honem se rozmýšlel: Čerta se zbavím a nějakou čarodějnici si uvážu na krk? Kdyby aspoň věděl, jak ta osoba vypadá! Vtom se podíval z okna a viděl, jak se čert žene s posledním velikánským balvanem k hradu.

„Dobře, dobře, ať je po tvém, jen toho čerta odežeň!“

Nad Krasnicí se ukázal úzký proud světla. Slunko vycházelo! Cizí žena se spokojeně usmála a poručila:
„Rytíři, honem rožni všecka světla v komnatě!“
Čert už byl blízko, ale letěl pomalu, protože ta dřina ho přece jen stála hodně sil.

Vtom se celá síň rozzářila všemi světly! čarodějka odkryla košík, z něho vylétl strakatý kohout, sedl na okno, natáhl krk a z celé síly zakokrhal nad rozednívající se lesy:

„Kykyryhý! Kykyryhý!“
.
Čert se ve vzduchu zarazil, škaredě zaklel a pustil balvan z té výšky na zem, zaryl se kousek od studny. V tom vzteku ještě do studny prskl: vznesl se z ní houf netopýrů, havranů, vran a kavek, zakroužili nad hradem a zmizeli v dálce nad lesy.

Pan rytíř si oddechl. Ta cizí žena se taky zasmála a shodila z hlavy plachetku. Před rytířem stála dívka pěkná jako růže!

„Kdo jsi?“ ptal se jí rytíř zaraženě.
„Kořenářka z Krásníce, a umínila jsem si, pane rytíři, že tě napravím. Nebo se přece jen dostaneš do pekla!“

To se ví, za malý čas slavil pan Bedřich z Linavy svatbu s pěknou kořenářkou. Ten strakatý kohout prý na ní vesele kokrhal, až čert v pekle skřípal zuby. Co se s tou hromskou studnou hloupě nadřel — a všecko pryč. Rytíř prý od té doby vedl nový a pořádný život a měli se s ženou do smrti rádi.

Vykládá se, že když čert tenkrát prskl z výšky, kam sliny dolétly, tam od těch časů za Helštýnem rostou blíny, potměchuť a jedovaté houby.

A ten poslední kámen, co nesl na roubem a hodil ze vzteku na zem, ten prý je dodnes vidět kus od oné bezedné studny.

díra co po té studni zůstala je dnes hluboká 12 metrů.

Jinak tomu bylo však  před věky. S hrdým sebevědomím pohlíželi obyvatelé hradu ku své studní, která jednoduchými prostředky středověku ve skále tesaná, ohromnou představuje práci. Dle několika pramenu měla 75 sáhů t. j. přes 140 m hloubky

Jelikož Helštýn nad hladinou Bečvy asi 100 m vyčnívá, bylo by dno studně ovšem ještě přes 40 m pod hladinou Bečvy. Nelidskou práci v bezedné tůni pohřbenou nechala fantazie lidu vykonatí čertu, tak o tom vypravuje pověst.

Dle vši pravděpodobnosti byla za Kravařů zbudována. Nasvědčuje tomu jednak okolnost, že leží v okršku starého hradu, jednak že jiní páni až po rodinu z Pernštýnu drželi hrad poměrně jen krátký čas, kdežto majetek Kravařů byl přes 150 let. Z tradice rodiny, která po tři pokolení zastávala na hradě službu vrátného, dovídáme se, že vodu vážívali robotnici dvěma okovy, z nichž plný šel nahoru, prázdný dolů.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice dobrá čarodějnice, lapkové doby minula, Živá a Mrtvá voda, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Hrad HELŠTÝN – BEZEDNÁ STUDNA

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Lipensko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. Standa napsal:

    Podobná studna je na Hukvaldském hradu,více na http://www.vylet.hukvaldy.cz

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s