Nové Město nad Metuji – Černý vír

okres Náchod, Královéhradecký kraj

Asi nejvíc co se tatarů naší zemi tíše se mi líbí tahle pověst ale má smutný konec …

Cestou z Nového Města podél Metuje k Peklu narazíme za mostem pod Leštinami na strmé údolíčko, po jehož skalnatém dnu protéká potůček od Jestrebi.
Údolíčku se říká Hadinka a před dávnými časy, kdy ještě stálo Hradiště nad Metuji, v něm stával mlýn.
Jedním z mlynářů byl pan otec Kilian, který dodával mouku nejen obyvatelům Hradiště, ale i blízkého okolí. Mletí k němu rádi chodili, protože s nimi dokázal prohodit příjemné slovíčko a jeho stale dobra nálada každého na chvílí vytrhla ze všedních starosti.

jak léta plynula, mlynáři Kilianoví a za tím dospěl jeho jediný syn a dědic Vojtech.

V té době se po zemi šířily zvěsti o vpádu Tataru na Moravu. Král Vaclav I. vyzýval lidi do zbraně, a tu Vojtech jednoho dne oznámil rodičům, že se rozhodl jít do králových služeb.

Dlouho nebyl doma, a rodiče úzkostlivě sledovali zprávy o vítězném tažení Tatarů a tehdy téměř ztráceli naději ve shledáni s Vojtechem. Nakonec se však dočkali zvěsti, která se zdála téměř neuvěřitelná, ze Tataři byli poraženi a vyhnáni ze země.
Do mlýna se pomalu vracela dobrá nálada, a těšili se toho že už brzy se jim vrátí i jejich Vojtěch.

.A jednoho dne skutečně k mlýnu přijel vůz, řízený pacholkem a doprovázený zbrojnošem v barvách panu ze Šternberka. Před mlýnem vůz zastavil a zbrojnoš seskočil z koně. Mezitím vyšel mlynář, aby se podíval, kdo přijel, a než se vzpamatoval, zbrojnoš k němu přiskočil a s radostným výkřikem ho objal. Mlynař, těžko ovládající radost, hned volal na celé kolo:
„Matko, matko, Vojtěch je doma!“

Mlynářka hned překvapeně vyběhla a v te šťastné chvíli shledání si ani jeden z rodičů nevšiml vozu stojícího opodal. Teprve po chvíli si uvědomili, ze je někdo pozoruje, a tak se oba pozorněji podívali tím směrem. Z vozu na ně hleděla dívčí tvář cizího vzhledu, do bronzova opálena, se šikmýma očima, které si všechno kolem zvědavě prohlížely.

Vojtech jsi sebou i přivedl jednu tatárskou ženu

Mladá Tatarka se jmenovala Tamara. Ve svém drahocenném cizokrajném oblečeni i se svými cizími zvyky byla pro tamější lidi něčím zcela neobvyklým, ale hlavně těžko přijatelným. Byla však trpělivá a učenlivá, a tak se novému prostředí rychle přizpůsobila, i když život v cizi zemi nesla velmi těžce. Co ji nejvíce pomáhalo překonávat všechny potíže, byla neutuchající láska k Vojtechovi. Po čase se naučila slušně mluvit česky, byla pokřtěna a stala se Vojtechovou manželkou.

Lidé v okolí však začali si o Tamaře povídat, že je čarodějnice, a kdykoliv se v okoli stala nějaká nehoda, vinili z toho ji. I mlynářovo bohatství přičítali Tamařinu čarodějnickému umění. O černé Tatarce, jak se ji říkalo, se šířily ty nejfantastičtější historky, které způsobily, ze se ji mnozi lidé bali. Marně jim Vojtěch domlouval, vysvětloval, dovolával se zdravého rozumu. Pomluvě se nelze bránit, jestliže se jednou rozšíří, nikdo ji nevykoření, a tak začal být Kiliánův mlýn podezřelý a postupně ztrácel zákazníky, až zbylo jen pár nejvěrnějších.

Vojtěchovi rodiče si Tamaru velmi zamilovali, protože měla mírnou povahu a ve mlýně byla vítanou pomocnicí. I Vojtěch měl svou ženu velmi rád a jeho láska ještě zesílila, když se jim narodil syn, kterému dali otcovo jméno. Vzájemná láska všechny Kilianovy stmelila, dodávala jim sílu a stala se pevnou ochranou proti vnějšímu světu. Vic a víc se uzavírali ve svém mlýně, jenž se stal ostrůvkem klidu a bezpečí, místem, kde panovala spokojenost a pohoda. Jeho obyvatelé žili z někdejšího bohatstvi a ze zakázek těch pár věrných, kteří je neopustili.

Tamara ráda chodila s manželem a synem k nedaleké Metuji a na těchto procházkách často vyprávěla o bývalém domově, o ztracené rodině, o zvycích svého lidu a jeho písních, které mnohdy zpívala. Čas plynul, mezitím se Vojtěch stal mlynářem a jeho syn rostl jako z vody, až mu bylo sedm let.

V tom roce jednou v lete se s ním Tamara vydala na svou oblíbenou vycházku do údolí Metuje. Mlády mlynař s nimi tentokrát nešel, protože ve mlýně byla nenadálá práce.
Tamara se synem si nejprve natrhali pár malin a pak došli az ke skále nad Metuji, kde se usadili. Pozorovali hru stínu na vodě a Tamara synovi svým hlubokým, melodickým hlasem vyprávěla o dalekých stepích svého domova. Byla tak zaujatá vzpomínkami na své dětství, že vůbec nepozorovala okolí.

Najednou si uvědomila, že jsou obklopení cizimi tvářemi, které je s nenávistí pozorují. Instinktivně vzala svého syna do náruči, aby ho ochránila. Nebylo to však nic platné. Cizí lidé s čarodějkou ze mlýna neměli slitování, a spolu s jejím synem ji nemilosrdně shodili ze srázné skály do bezedného viru Metuje.

Vojtěch dlouho čekal na návrat ženy a syna. Když nepřišli ani za tmy, šel je hledat. Zoufale bloudil lesem a volal, ale odpovídala mu jen ozvěna: „Tamaro! Vojtěchu!“
Jejich těla se nikdy nenašla, Vojtěch se jen z náznaků lidí dozvěděl, co se vlastně stalo. S nikým mimo své rodiče od te doby nepromluvil ani slovo a když rodiče zemřeli, odešel ze mlýna na Jestrebim potoce navždy.
Opuštěný mlýn chátral, až se zcela rozpadl. Dnes po něm v údolí není ani památky, avšak místu na Metuji, kde Tamara a malý Vojtěch našli smrt, se dodnes říká Černý vir.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice dobrá čarodějnice, krutovláda pánů, vpád tatarů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Nové Město nad Metuji – Černý vír

  1. Pingback: kraj Královéhradecký – Okres Náchod | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s