karlove Vary – Zkamenělá svatba v údolí Ohře

Okres Sokolov, Karlovarský kraj

Kdo se vydá do údolí řeky Ohře mezi městy Loket a největšími lázněmi naší republiky Karlovými Vary, ten zaslechne tklivý hlas sovy stejně jako mnohohlasý chór vodáckého Ahoj.

Skalní útvary na levém břehu řeky Ohře podle pověstí připomínají zakletou svatbu Jana Svatoše (Hanse Heilinga).

První, mohutný skalní komín představuje Svatoše, druhý nevěstu s páterem. Následují skalní masivy s názvy Svědkové, Muzikanti, Tchyně a Zámek.

Bizardní skalní útvary neobvyklých rozměrů v hlubokém údolí místy peřejnaté řeky a jejich zcela ojedinělý výskyt v širokém okolí od pradávna podněcovaly lidovou fantazii k vysvětlení vzniku těchto skal. Vznikla tak prastará pověst o Hansi Heilingovi a zkamenělém svatebním průvodu, vyprávěná v mnoha verzích.

Snad nejrozšířenější verze, kterou zachytil Theodor von Körner v době svého pobytu v Karlových Varech v letech 1810 – 1813, kdy již byly Svatošské skály oblíbeným místem výletů obyvatel Lokte i karlovarských lázeňských hostů. (V době svého karlovarského pobytu navštívil a nakreslil Svatošské skály J. W. Goethe).

Pověst vypráví:
„V nedaleké vesnici žil bohatý sedlák s jedinou dcerou Eliškou. Vedle jeho dvora stála malá chatrč, kde bydlel mladý Arnold. Když zemřel Arnoldův otec, odešel Arnold do Prahy, ale předtím si slíbili s Eliškou, že se po třech letech vrátí a bude svatba. Uběhl rok, minul druhý a Eliška trpělivě čekala.

Po dvou letech přišel do vesnice podivný muž, který odtud před mnoha lety odešel jako chuďas a nyní se vrátil bohatý. Jmenoval se Hans Heiling. Eliška se mu zalíbila a tak začal docházet do jejich rodiny. Vyprávěl otci zajímavé příběhy z ciziny a po čase požádal otce o ruku jeho dcery. Otec jej však odkázal na samotnou Elišku. Ta jej rázně odmítla, bála se ho z neznámého důvodu a tožebně vyhlížela Arnolda. Hans Heiling byl podivín, každý pátek se zavíral ve svém domě a nevycházel ven.

Uplynul třetí rok a otec naléhal, aby se Eliška rozhodla. V posledním dnu tříleté lhůty se navrátil Arnold ve společnosti bohatých mužů. Milenci si padli do náruče a muži, když slyšeli Hans Heiling, pověděli, že jde o zlosyna, který uniká šibenici. Také Eliščin otec, když spatřil bohatého Arnolda, svolil rád k svatbě. Svatba se konala v pátek na sv. Vanřince a všude va vsi bylo veselo. Jen dům Hanse Heilinga byl uzavřen – byl totiž pátek a Heiling nevycházel jako vždy z domu.

Uprostřed svatebního veselí, právě, když odbíjela půlnoc, zaburácela náhlá vichřice a mezi svatebčany stanul zuřivý Hans Heiling. Volal ďábla: „Ruším tvé služební období, ale znič pro mě tyto!“ a ukazoval na svatebčany. V té chvíli se přehnala přes vrchy plamenná spoušť a proměnila všechny naráz ve skály. Z vichřice burácelo posměšné „Hansi Heilingu: Tito se stali nesmrtelnými, ale ty jsi ztracen!“ a Heiling se snesl ze skály do pěněné Ohře, která ho pohltila.

Druhého dne, když přišli lidé na tato místa, nalezli jen kamenné podoby svých přátel.“
Vyprávění o zkamenělé svatbě přecházelo na další generace a stalo se zvykem, že sem chodívali mladí lidé prosit o požehnání své lásky. V místech, kde zmizel Hans Heiling prý ještě dlouho Ohře hněvivě pěnila.

jiná verze pověsti: o Janu Svatošovi

Za časů vlády Vohburgů našel chudý sedlák při cestě za robotou na loketský hrad, v místech dnešního Horního Slavkova, novorozeného chlapce. Vzal jej s sebou a předal miminko markraběnce Janě. Ta se hošíka ujala a pokřtila ho jménem Jan. Po svém nálezci nosil příjmení Svatoš. Dospěl ve statného jinocha, který nalezl zalíbení ve vědách. Jednou zadumaně seděl u břehu Ohře a hleděl do jejích vln. Najednou se z nich vynořila krásná víla a pravila: „Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě.“ Svatoš byl její krásou i slibem očarovaný a tak nabídku přijal. Po čase jej však slib začal mrzet. Potkal dívku, do níž se zamiloval, a toužil si ji vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib. Počala se chystat svatba. Svatební průvod stál před oltářem a zbývalo jen říci svá „ano“. Náhle se však zjevila ona víla a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály. Uvidíme tu nejen oba milence, ale i kněze, svatební hosty, hudebníky i svatební povoz.ůl

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice prokletá láska, Vodní víly, Člověk proměněný v kámen, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na karlove Vary – Zkamenělá svatba v údolí Ohře

  1. Pingback: kraj Karlovarský – Okres Sokolov | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s