Dvorce – požár

Okres Bruntál, Moravskoslezský kraj
Město je umístěno na jižních, nižších svazích Jeseníků, je poměrně otevřeno k severu, takže podnebí je tu drsné. Zimy bývají někdy kruté a ani v létě nejsou ve Dvorcích zvláštní vedra. Téměř větší část roku proudí přes Dvorce větry, nejčastěji západní, někdy silné, nárazové a to zvláště v noční době. Srážky, poměrně časté, spíše převyšující normál. Půda je břidlicovitá, silně propustná a tak i po silných deštích spadlá voda rychle ztrácí a je brzy sucho. V období několika let dochází k průtrži mračen, takže se pak rozvodní potoky do té míry, že způsobí značné škody.

Město Dvorce bylo založeno pravděpodobně hornickými kolonisty někde na přelomu 13. a 14. století při staré obchodní cestě z Olomouce do Slezska. Poprvé se uvádí roku 1339. Leželo na sporném území mezi olomouckým biskupstvím, klášterem Hradisko a zbožím pánů ze Šternberka, kteří se nakonec ve 14. století Dvorecka definitivně zmocnili. Od té doby náležely Dvorce k šternberskému panství. Snad již ve 14. století tu stála tvrz především na ochranu okolních dolů. Uvádí se však v urbáři šternberského panství z roku 1600 a později jako panský dům. Tvrz zanikla pravděpodobně za třicetileté války a nebyla již obnovena, neboť v urbáři panství z roku 1664 se uvádí jako pustá. Nezachovaly se z ní pozůstatky a nevíme ani, kde stála.
Během třicetileté války bylo město Dvorce zpustošeno. Roku 1638 zaplatilo Švédům výpalné 35.000 zl. Během let 1645-1650 byla v obci švédská posádka.
Roku 1866 ve válce prusko-rakouské táhla městem pruská vojska, která zavlekla nákazu cholery. Nemoc si vyžádala 300 obětí. Roku 1870 měly Dvorce 3000 obyvatel a bylo rozšířeno tkalcovství – ve městě se pracovalo na 200 stavech.
Úzkokolejná dráha z Ondrášova do Dvorců byla postavena v roce 1898. Dne 30.prosince 1898 přijel první vlak do stanice, která byla pojmenována DVORCE NA MORAVĚ. 1. ledna 1899 byla tato dráha předána dopravě. V roce 1933, kdy došlo k celostátní hospodářské krizi, však byla zrušena. jiný odkaz

ZALOŽENÍ MĚSTA DVORCE

Dvorce byly založeny dvakrát. Poprvé kolem roku 900. Tenkrát dva bratři – Laczko a Emanuel Dworze založili na místě dnešních Dvorců tvrz, kterou obehnali hradbami a vodními příkopy a obsadili ji vlastním vojskem. Pak vymýtili okolní lesy, založili vesnice, stali se majiteli celého kraje až k Moravici. Vesnice osídlili lidmi z „půlnočních krajů“.

Oba bratři žili svorně dlouhá léta a byli dobrými pány svým poddaným. Tu se stalo, že staršího Laczka roztrhali dva medvědi.

Emanuel se stal sám pánem veškerého majetku. Zemřel r. 957 a byl pochován v kapli, kterou nechal postavit. Měl syna, který se rovněž jmenoval Emanuel a ten se stal velmi bohatým pánem. Opevnil své panstí dvojitou zdí a učinil z něho nedobytnou pevnost, kterou nazval rodovým jménem „Nedrže“, to je „Hof“ – německý název Dvorců.

Emanuel zemřel roku 1002 a byl pochován vedle svého otce. Zanechal po sobě jediné dítě – dceru Sibyllu. Ještě za života otce byla provdána za muže jménem Petzikory. Tento muž byl od malička vychováván na panství Dworze a dosáhl ve všem takové dokonalosti, že byl uznán být hoden dívky Sibylly.

Petzikory byl vysoké postavy a měl velmi rád lidi statné a vysoké. Takové lidi vyhledával a vytvořil z nich armádu. Vojáci nosili brnění a proto se jim říkalo „železní muži“. Přesto, že pevnost Dworze byla velmi dobře střežena, byla přepadena tlupou loupežníků v čele s nechvalně známým Grafikem. Pevnost však nebyla dobyta, několik stovek loupežníků bylo v boji zabito, zatímco Petzikory ztratil jen 95 mužů. Vůdce bandy lupičů se krutě pomstil, sebral ještě více příznivců, v noci město přepadli a pevnost dobyli. Všechno živé bylo pobito a město i okolní vesnice srovnány se zemí.

Uplynulo 200 let a od Olomouce přitáhly hordy mongolských Tatarů. Byli však poraženi chrabrým Zdislavem ze Šternberka právě v místech bývalé pevnosti Dworze. Brzy Zdislav zbudoval nové město, kterému dal původní název. A tak byly dvakrát založeny Dvorce.
… jak Dvorce lehly popelemHledal kořalku a zapálil město
Všechno to začalo nenápadně, jak to již v životě bývá. Ve čtvrtek 11.září 1834 zatoužil dvorecký občan, jehož jméno historie nezaznamenala, po nějakém tom doušku alkoholu. Pracoval totiž ve dvorecké KOŘALKÁRNĚ (v Horní ulici, v domě s popisným číslem 9) a sem tam se mu podařilo uzmout nějakou tu láhev. Vždy si ji schovával rafinovaně nedaleko pracoviště, ve dvojité stěně domu Josefa Austa v Horní ulici č.14 (později Nádražní). Jenže chuť napít se ho přepadla v půl dvanácté v noci. Nemohl ve tmě najít škvíru vedoucí k jeho skrýši. A tak si posvítil hořící třískou. Nikdo se již nedozví, jakou nešikovnou manipulací se stalo, že od hořící třísky se vzňala celá stěna dřevěného domu Josefa Austa. Snad k jejímu zapálení přispělo i to, že oné noci vál jihozápadní vítr. Ten svědomitě a rychle roznesl oheň po celém městečku. Následky požáru byly nedozírné. Obec tehdy ještě neměla hasičský sbor, pouze velkou stříkačku, kterou v případě potřeby obsluhovali občané sami. Tu si pořídilo město v roce 1796 a podle požárního řádu měli její obsluhu zajišťovat místní řezníci. Stříkačka byla uskladněna v provizorní kůlně vedle zahradní zdi fary v Kostelní ulici. Teprve v roce 1842 se začalo s budováním komplexnějšího protipožárního vybavení.
(Shodou okolností právě 12.září 1874 se konala ustavující schůze hasičského sboru ve Dvorcích – tím dnem začínají i dějiny dvoreckých hasičů. Prvním velitelem byl stavitel Josef Thomas, velitelem lezců František Blaschke a velitelem stříkačky Ferdinand Schwarz. Podle plánů stavitele Thomase byla také později postavena hasičská zbrojnice na parcele č.414 na Budišovské ulici.)
Ale v onen zářijový den roku 1834 by nepomohlo ani deset stříkaček.
Požár zachvátil celkem 180 domů z celkového počtu dvou set. Dále pak mnoho stodol a hospodářských budov. Po domě Josefa Austa se přenesl požár totiž do objektu již zmíněné kořalkárny a odtud začal vyletovat hořící líh. Hořelo celé dvě hodiny. Zkáze zůstaly ušetřeny jednoposchoďové domy na náměstí, některé domy v Horní ulici, domy za potokem poblíž kopce v dnešní Nemocniční ulici a domy lemující cestu až k Dělnickému domu. Tato cesta se tehdy jmenovala Žabí. Ve středisku požáru jako zázrakem zůstal ušetřen domeček stojící v zahradě obchodníka Johanna Gerlicha. Patřil Josefu Spitzerovi, jehož dům byl později (v roce 1863) stržen. Podivuhodně zůstal stát i tzv. Bockův domeček, č.p. 202, který stál poblíž pozdější hasičské zbrojnice. Jeho majitelem byl Josef Bock.Sedmdesátiletý krejčovský mistr v plamenech
Nejhorší byly ztráty na životech. V plamenech uhynulo celkem 13 občanů, mnoho jich bylo zraněno, někteří později svým zraněním podlehli, jako například mladý městský úředník Johann Burkele. V dome č.1, patřící Leopoldu Knappovi, uhořel tabákový dozorce Karel Steger (46 let), jeho žena Anna (33 let) a služka Klára Kukel (34 let). Sedmdesátiletý krejčovský mistr Anton Krumholz si vzpomněl v době, kdy byl jeho dům č.209 v Liechtensteinské ulici v plamenech, že nechal doma peníze. Vrátil se pro ně a když vyšel z hořícího domu, podobal se ohnivé kouli. Na tehdejším Hrnčířském náměstíčku uhořel – nebylo mu již pomoci.
V domě Johanna Bartsche č.7, který stál na rohu náměstí a Jižní ulice, zahynul provazník Johann Bártech, jeho žena Josefa (41 let), jejich syn a provaznický tovaryš Johann Bártech (19 let) a jejich tři dcery Josefa (15 let), Aloisia (13 let) a Karolina (10 let). Spolu s nimi zahynula i jejich služka Rosalia Frislich, kterou našli na schodech do sklepa. V Horní ulici v domě číslo 12, poblíž ohniska požáru, zahynul majitel domu sedlák Karel Krumholz. Johann Hutny s manželkou utekli před požárem do sklepa a byli nalezeni v bezvědomí v 8 hodin ráno. Manželku Agens vynesli ze sklepa v domnění, že je mrtvá. Po dlouhém úsilí ji přivedli k životu, avšak stejně po čtyřech týdnech dne 6.října 1834 skonala.
Požár zachvátil také kostel, školu a faru. Zvony v kostelní věži se roztavily a krátce po půlnoci spadly. Shořelo celé vnitřní zařízení kostela, farář zachránil pouze drobné pomůcky a nádobí. Shořel archiv děkanátu uložený v sakristii, včetně starých matrik, oděvů a monstrancí.Poštmistr se zachránil v kašně
Zvláštní zpráva se nám zachovala díky písemnému svědectví dvoreckého poštmistra Engelberta Krumholze, otce tehdy již světoznámého malíře Ferdinanda Krumholze. Jeho písemnou zprávu pro Vrchní poštovní správu převzal poštmistr Weisse z Lomnice, který přišel do Dvorců pět dní po strašlivé katastrofě.
Dvorecký poštmistr Engelbert Krumholz měl na dvoreckém náměstí postavený masivní dům č.10, v němž žil s velkou rodinou a ještě nezaopatřenými dětmi. Poštmistr myslel i na druhé. Služky poslal, aby zachránily krávy, jediného přítomného kočího poslal k zapřežení stříkačky a sám se snažil zachránit důležité spisy. I když je vynesl ven na náměstí, byl zde takový žár, že musel spisy odhodit a sám se zachránil tím, že se ponořil do městské kašny stojící na náměstí. Tehdy vedl do kašny dřevěný přivaděč vody z Křišťanovic a odtud byla brána i voda pro stříkačku. Ale marné bylo snažení lidí. Poštmistrův dům i hospodářské budovy lehly popelem.
(S budováním kašen se začalo koncem 17.století – kašna na náměstí byla zbudována z modřínového dřeva v roce 1695. Tato kašna byla v roce 1714 nahrazena kašnou kamennou s vodotryskem a doplněna obrazem sv. Floriána, patrona hasičů. Přestavěna do dnešní podoby byla v roce 1815. Tehdy byla doplněna chrliči a sochou Neptuna. V roce 1881 ji stavitel Gessner opravil a nově obložil. V době tohoto požáru město mělo celkem 7 kašen).
Pochopitelně, že se dvoreckým dostalo pomoci i z okolních obcí. Byly přiváženy stříkačky, avšak šlo o marný boj. Předtím byl již několik týdnů sucho, takže nebyl ani dostatek vody na hašení. Úroda roku 1834 byla velmi dobrá, plné stodoly a sýpky sílu požáru ještě umocnily.Až z Paříže pomohl i malíř Krumholz
Dvoreckým se v jejich neštěstí dostalo značné pomoci. Díky přispění Johana Josefa knížete z Liechtensteinu, jehož panství byly Dvorce součástí, byl v poměrně krátké době postaven nový kostel, dále pak fara i škola. Kostel dostal tentokrát břidlicovou střechu, pouze jeho věž nebyla již tak impozantní jako ta původní, postavená v roce 1751. Díky mnoha darům byl kostel dostavěn a slavnostně vysvěcen světícím biskupem olomouckým, svobodným pánem von Thysebart dne 30.května 1858, tedy 24 let po požáru. Kostel byl vybaven novým oltářním obrazem jihlavského malíře Presa.
V době požáru byl starostou města Hutreans Krumholz – a to v letech 1817-1840. Z darů byla pořízena i nová obrazová Křížová cesta, kterou namalovali v Andělské Hoře. Díky dobročiným darům byly odlity nové zvony, vystavěn hlavní oltář a boční oltáře. Franz Greipel přispěl na nové varhany. Nové zvony byly pro Dvorce odlity a zavěšeny již 3 roky po požáru. Na štědrý večer roku 1837 bylo zvoněno slavnostní Te Deum. Varhany z roku 1753, které byly požárem zcela zničeny, postavil brněnský stavitel Harwig v roce 1840.
V době požáru pracoval tehdy již proslulý malíř Ferdinand Krumholz, syn dvoreckého poštmistra v Paříži. Ihned se rozhodl pomoci a namaloval pro hlavní oltář nového kostela obraz Matky Boží. Později mu daroval i vynikající Madonu, která je dodnes v majetku kostela.
Dnešní podobu kostelní věže dostal dvorecký kostel až v roce 1888. Ta byla vystavěna nákladem 6.000 zlatých především díky četným darům mnoha dvoreckých rodáků z Vídně a jiných měst. Velmi pomohl také příspěvek bruntálské občanky, vdovy Karoliny Pratzerové, která odkázala kostelu a dvorecké nemocnici celkem 20.000 zlatých. Manžel paní Pratzerové byl totiž dvoreckým rodákem. Kníže Jan I. Liechtenstein daroval v roce 1897 kostelu šamotové dlaždice ze své továrny v Temenici.Císař a Bůh vědí, co je správné
Takovéto neštěstí nepotkalo dvorecké poprvé.. 16.dubna 1751 zachvátil město velký požár, při kterém shořelo 17 měšťanských domů a 9 menších domků – všechny uvnitř městských hradeb. V té době mělo městečko ještě hradby. Tehdy rovněž shořel kostel i škola. Teprve v roce 1870 byly již značně zchátralé hradby strženy a došlo ke spojení středu města s předměstími. V té době měly Dvorce již 260 domů a před sebou dobrou perspektivu v podobě slibně se rozvíjejícího textilního průmyslu.
Zajímavá situace, týkající se požáru vůbec, nastala když císař Josef II. zrušil v roce 1788 mnoho církevních svátků, mezi nimi i svátek sv. Floriána, ochránce před ohněm. Obce tehdejšího karlovického panství, mezi nimi i Dvorce a Májůvka, si proti zrušení tohoto svátku podaly c. a k. císařské kanceláři protest, který podepsaly stovky občanů. Velmi racionální odpověď z Vídně by mohla dodnes sloužit dnešním politikům jako příklad dokonalosti v komunikaci s občany. V odpovědi se mimo jiné píše:
„Nejvyšší nařízení ruší vůbec svěcení svátků, tedy i vzpomínaného Floriánského dne. Zbytečné a předpisům odporující stížnosti obcí se zamítají. Budou-li všichni dbáti všeobecné opatrnosti proti nebezpečí ohně, nepostihne je toto zlo. Bude-li každý plniti povinnosti křesťana a občana s trvalou horlivostí, bude-li patřičně Bohu sloužiti, stane se jeho milosti ještě hodnějším a jeho ochranou jistějším. To je více, než obsažné návrhy zbožné, které nemohou být Všemohoucímu již proto milé, jelikož odporují nařízení zeměpána, kterého Bůh poslouchati nařizuje.“Základ budoucí požární výzbroje
V době hned po požáru, v roce 1842, si město pořídilo základ budoucí požární výzbroje. Zakoupilo 4 tlakové stříkačky, 12 ručních stříkaček, 16 košů na vodu a 2 nádoby na vodu s odtokovými hadicemi. Josef II. byl osvícený panovník. Nezůstalo jen u zrušení svátku sv.Floriána. Císař vydal před zrušením tohoto svátku také požární řád pro města a tržiště. Dle tohoto řádu byli například ve Dvorcích ustaveni 4 požární komisaři, kteří měli ve svých obvodech dle § 36 tohoto řádu povinně provést 2x ročně prohlídku budov a podat zprávu městské radě. První prohlídka se konala 24. 7. 1787 a kontroloval se zejména stav předepsaných zásob vody na půdách a stav nářadí určeného k hašení požárů.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice lapkové doby minula, Obři, škody napáchané ohněm, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Dvorce – požár

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Bruntál | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s