Morová kaple – Kaplička Loučení

Okres Šumperk, Olomoucký kraj

 

Libina je jednou z největších a nejdelších obcí u nás, délka obce je 8 kilometrů. S připojenými osadami a to Dolní Libina a Obědné má Libina 3500 obyvatel. Obec se rozkládá jihovýchodním směrem od města Šumperk, na rozhraní Hrubého a Nízkého Jeseníku a v údolí Mladoňovského potoka. U jižního okraje obce ústí tento potok do řeky Oskavy a v sousedství soutoku je vydubován rybník Dolní Libina. Libina je také nejníže položenou obcí šumperského okresu. Zástavba v obci je v převážné míře soustředěna kolem silnice procházející obcí a spojující Šumperk a Uničov. Jihozápadním směrem se nad obcí zvedá vrchol Bradlo ( 600 m.n.m.), na jehož stráních jsou zajímavé skalní útvary.

 
V Libině, v uličce poblíž hřbitova, stojí skoro zapomenutá kaple /dnes Kaplička Loučení/. Časem se již zapomnělo, že se jí říkalo morová. Nechal ji postavit libinský farář Martin Georg Neugebauer po morovém roce 1714 jako vděk za ochranu a pomoc v těžké době.Tuto těžkou dobu s sebou přinesl právě osudný rok 1714, mor řádil po celé zemi a blížil se také k Libině. Olomouc – Litovel – Břevenec! Jednoho dne se to opravdu stalo: mor přišel až sem! Jeho první obětí se stal Heinrich Wenzel z dolního konce. Přímo během žňových prací na poli ho nemoc schvátila. Celé dva dny s ním mávala horkost, v horečce blouznil a zdály se mu zlé sny. Potom se celé jeho tělo pokrylo tmavými boulemi. Již nebylo pochyby, že mor zachvátil i Libinu. Heinrich Wenzel byl již jednou nohou v hrobě, ale neměl zůstat napospas smrti bez posledního pomazání. Jeho žena zavolala přes plot souseda, nechť zajde pro faráře. Soused poslechl a zašel na faru. Farář Martin Georg Neugebauer pozvedl zrak ke kříži v rohu místnosti, potom zašel rychle do kostela, aby vzal poslední pomazání.Zpráva o moru v Libině se v okolí šířila rychle jako blesk. Obecní rada stála před těžkým rozhodnutím. Bylo zapotřebí rozhodnout, zda se má celý dolní konec izolovat od zbytku Libiny. Vesnice je to dlouhá a mor se zatím vyskytl jen na jejím dolním konci. Bylo tedy rozhodnuto vesnici rozdělit. Dřevěná hranice musela být zřízena na všech příjezdových cestách a cestičkách a plot rychtáře měl být jejím středem. Jakékoliv spojení mezi dolním a horním koncem bylo přerušeno, příbuzní, přátelé i známí byli takto nemilosrdně od sebe rozděleni. Ve dne v noci patrolovaly hlídky podél hranice a hlídaly, aby nikdo stanovené nařízení neporušil. Nyní muselo padnout to nejtěžší rozhodnutí: Co se stane s mrtvými? Tento problém obecní radové také vyřešili: Mrtvá těla nemohla být dopravena do kostela, musela být pohřbena doma na zahradě, hrobníky se měli stát přímí příbuzní zesnulého nebo známí, kteří by tuto službu vykonali dobrovolně. A poslední pomazání? Také farář nesměl překročit uzavřenou hranici, jinak by byla všechna opatření zbytečná. Za farářem se přišel poradit sám starosta.Pan farář si vyslechl, o čem obecní rada rozhodla, a souhlasně přikývl. Ale když mu sdělili, že ani on nesmí překročit hranici, jen se zasmál: „Jak může a smí duchovní opustit jemu svěřené ovečky, aby zůstaly ve své nouzi, bez útěchy, samotné!“ Byl již rozhodnutý. Z kláštera minoritu v Uničově si vyprosil pomoc a obdržel příslib, že jeden páter jej zastoupí, aby nebyla celá obec o duchovní podporu ochuzena. On sám šel do zakázané části obce, kde jej bylo nejvíce potřeba. Hned příští den, 7. Srpna 1714, si zařídil vedle kaple skromný příbytek pro delší pobyt. Vše potřebné si mohl vzít s sebou. Vše, co bylo pozemského k vyřízení, bylo vyřízeno, poslední mosty jsou zbořeny. Jen On ví, vrátí-li se farář zpět.V zakázané vesnici si hned všim, že jeho přítomnost dodala místnímu obyvatelstvu sílu a novou víru v Boha, jako i naději na přežití této těžké doby. Každé ráno sloužil věrný farář v kapli sv. Rocha mši svatou a promlouval ke shromážděnému obyvatelstvu. Jejich modlitby byly vroucnější a potřebnější, jejich naděje stoupala a klesala s počtem mrtvých po každém prožitém dni. Jako prvnímu musel farář Neugebauer světit hrob panu Wenzelovi, přímo v jeho zahradě, jehož brzy následovala jeho žena a dvě dcery. Blízký přítel pana Wenzela, Tobias Gold, onemocněl také a s ním i jeho žena a zeť. Hrobníci měli strašnou práci. Když došly rakve, museli být mrtví pochováni jen v pytlech. Nebylo se čemu divit, když si hrobníci svou imunitu posilovali pitím pálenky v hospodě. Ale již začátkem září pochoval pan farář prvního hrobníka a poté uchvátila epidemie i jeho pomocníky. Farář konal nadále neúnavně své povinnosti. Důrazně naléhal na větší dodržování čistoty, pravidelné větrání příbytků, jako i na zdravější životosprávu. Jeho upřímná mysl, jeho odvaha a víra v Boha, dodaly všem sílu a víru v lepší budoucnost. Často klekával u kříže a při svých modlitbách přemýšlel také o tom, co by mohl pro oslavu Boha vytvořit, až tahle nešťastná epidemie skončí.Zátarasy se osvědčily, za jejich hranicí doposud nikdo neonemocněl. Avšak jedné noci porušil mladý Poiselt zákaz, vplížil se ke své milé, dceři hrnčíře Schona na horním konci Libiny. Chtěl jí jen vidět a zjistit jak se má, povyprávět jí, co se na dolním konci Libiny děje. Nevěděl, že ji s sebou přinesl smrt. Již za několik dní oba zemřeli a byli krátce po sobě pochováni. Dům hrnčíře byl zátarasy oddělen od zbytku vesnice, ale to nedokázalo zabránit nákaze a následné smrti hrnčířova syna a několik lidí v sousedství. Když se pan farář dozvěděl o noční návštěvě Poiselta v horní Libině, nabádal ještě důrazněji obyvatelstvo k dodržování bezpečnostních nařízení, a tím k vymýcení „černé smrti“. Všichni ho poslechli, neboť viděli na vlastní oči, jak vymírali celé rodiny a jak prvního hrobaře brzy následoval i druhý a třetí. Skoro denně musel farář dávat poslední pomazání jednomu nebo více umírajícím. A tak se blíži podzim. V říjnu se již dalo hovořit o ústupu epidemie.Sice se stále ještě vyskytovala nová onemocnění morem, ale období mezi jednotlivými úmrtími se prodlužovala. Avšak teprve prosinec přinesl jistotu, že je nebezpečí zažehnáno. Poslední nemocný se začal dokonce uzdravovat, což někteří obyvatelé viděli jako zlom a chtěli zátarasy již odstranit. Libinští ale museli ještě několik dní zůstat trpěliví a Vánoce, nejkrásnější svátek roku, slavit odděleně. Teprve nyní se nejvíce projevilo, kolik duší si tato zákeřná nemoc vzala. Při půlnoční mši hovořil farář o smutku a útěše, znovu nabyté radosti ze života a vděčnosti. Na mor zemřelo jen na dolním konci Libiny 65 osob. Nekonečné utrpení, skryté hrdinství, sebezapření a obětavost byly na denním pořádku. Takto skončil rok 1714.Na Tři krále, 6. Ledna 1715 četl farář mši svatou v kapli sv. Rocha pro oddělené obyvatelstvo naposledy. Po mši doprovodila celá vesnice věrného faráře po obecní cestě nahoru, kde společně přešli most přes Libinský potok. Čekalo je radostné přivítání místních obyvatel. Vrátili se do společnosti vesnice.Z radostného hloučku se farář tiše vytratil a odešel do svého nově nabytého kostela. Uctivě si klek před svůj oltář a obnovil slib pánu Bohu. A tak stála brzy nedaleko kostela u zadní uličky malá kaplička. Věrný duchovní nikdy nezapomněl na dobu, kdy byl vydán i s obyvateli dolního konce Libiny na pospas nejasnému osudu, a na to, jak se všichni loučili se světem. A tak zasvětil svoji zbožnou stavbu rozloučení s Ježíšem. Měla se stát dědictvím a vzpomínkou na osudné dny roku 1714.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice morová nákaza. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Morová kaple – Kaplička Loučení

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Šumpersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s