Velký kočíř – Hanácký Mont Blanc

Okres Prostějov, Olomoucký kraj

Náš Mont Blanc má sice o 4 366 metrů méně než ten v Savojských Alpách, ale zase na vás nemůže spadnout lavina a ani nemůžete omrznout. Taky nepotřebujete mačky, cepín ani lano na navázání na ledovci.
Zalesněný Velký Kosíř (441 m n.m.), se zvedá asi tři kilometry západně od Prostějova, zhruba mezi Kostelcem na Hané, Čechy pod Kosířem, Čelechovicemi a Slatinicemi.

Svou přezdívku jsi vysloužil neboť je v nížinatém prostředí Hané je značně nápadný a nejvyšší horou. Místní obyvatelé jej proto důvěrně nazývají Hanácký Mont Blanc.

Na vrcholu je mohyla na památku Františka Palackého. V blízkosti vrcholu výšinné prehistorické sídliště eneolitické kultury nálevkovitých pohárů o rozloze asi 7 ha s patrnými zbytky valů. Pod nimi mohylové eneolitické pohřebiště z počáteční fáze kanelované keramiky (3500 až 2500 let př. n. l.). V 15. – 18. stol. na jižních svazích rozsáhlé vinohrady, spravované ve dvou celcích – kosteleckém a smržickém. Každý z nich měl vlastní horenské právo, např. díl kostelecký od r. 1558; vinice zanikly v 19. stol.

Na Velký Kosíř se dostanete po zelené TZ z Čelechovic (5 km) nebo ze severu z Ludéřova. Souběžně s trasou vede naučná stezka. Z Čelechovic vede také žlutá TZ, která na vrchol vede přes Čechy pod Kosířem, dál z vrcholu pokračuje do Slatinic.

v útrobách Velkého Kosíře přebývají vojska podobně jako na Blaníku či ve Velké Čantoryji. A podobně jako tam, si ani zde tito vojáci příliš pro obranu naší vlasti nezabojovali. I když důvodů by se pro to našlo jistě dost, naposled v roce 1968.
„Zlaté Kosiř“ je hora opředená legendami a pověstmi: Bájní druidové, posvátné háje, černá paní jedoucí na koni noční tmou, vůně odvaru ze vzácných bylinek, skřítci střežící zlato v podzemí, nádoby s medem a pomalované bubínky zahalují kopec kouzelnou tajemností.
další tradovaná legenda, podle níž nad Kosířem létává ohnivý drak. Také se vypráví, že nad kopcem jednou zůstalo stát osamělé mračno, zatímco ostatní oblaka letěla dál. Z mračna vylétl blesk a strhla se bouřka.
Ufolog Vladimír Šiška uvádí v jedné ze svých knih příhodu, k níž mělo dojít v 18. století v Čechách pod Kosířem. Dcera pekaře, která nesla na zdejší zámek pečivo, prý u lesa potkala podivného malého človíčka. Ten jí sebral dva rohlíky, nakousl je a znechuceně zahodil. Poté zmizel v lese, za nímž se chvíli na to zvedla do vzduchu zářící koule a odlétla. Malou pekařku na zámku vyplísnili za chybějící rohlíky a ona o své příhodě vyprávěla faráři.
V hanáckém lidovém podání vznikl Kosíř v době slavného boje krále Ječmínka s rarachy. Jeho pomocníci tehdy strouhali kosířem (nástrojem na řezání slámy) čerta do paty, až po nich rozvzteklen mrštil mohutnou skálu – Kosíř.

Pověst o vzniku Kosíře

V dávných dobách, kdy ještě chodili po světě čerti, vypadalo vše jinak než dnes. Země Morava byla skoro pustá, žil tu tehdy jen jeden národ, a to byli Hanáci. Vládl jim král, který se nenarodil v královském paláci, ale na ječmenném poli, a dali mu jméno Ječmínek.
Ječmínek byl panovník hodný a spravedlivý, také chrabrý a udatný. To se potvrdilo,když hanácké království přepadli čerti, kteří chtěli se zmocnit nejúrodnějšího kousku země celé Moravy. Kolem dokola jen a jen úrodná půda, kopce až daleko na severu.
A právě z těchto kopců přitáhla armáda čertů a na vozech vezli plno tvrdých a velkých balvanů. To byly jejich zbraně, kterými chtěli Hanáky zahnat. Házet s nimi uměli dobře a s Hanáky to vypadalo velmi zle. Náhlý útok je překvapil, navíc se neměli čím bránit, neboť jako mírumilovný národ místo zbraní měli jen nářadí na selskou práci, hlavně kosíře, kterými kosili bohatou úrodu.
Král Ječmínek uchopil tedy kosíř a zaútočil na nejbližšího čerta. Vida to, chopili se i Hanáci kosířů a než slunko zapadalo, čerti počali kvapem ustupovat. Ale v tu chvíli objevil se sám kníže pekel s tak ohromným balvanem, jaký dokáže zvednout jen ten nejstrašnější ďábel. Rozmáchl se, samozřejmě po Ječmínkovi, ale ten po něm mrštil kosířem. Trefil ďábla do ruky, ten zařval bolestí a ohromný kámen upustil na zem. Čerti se tak ulekli, že vzali nohy na ramena a rychle zmizeli za obzorem.
Hanáci byli zachráněni. A poněvadž bylo zřejmé, že se o sebe budou umět sami postarat, zmizel i král Ječmínek. A ten kámen, co kníže pekel na bojišti upustil, do rána povyrostl a dostal podobu hanáckého kosíře, a tak ho také Hanáci pojmenovali. To proto, aby nezapomněli na své kosíře, na slavné vítězství a svého dobrého krále Ječmínka.
Kdyby na Hanáky přišli zlé časy, zanechal prý jim Ječmínek na Kosíři zlatý poklad.
Mnozí se snažili od těch dob poklad najít. Svědčí o tom mnohé díry tu a tam vyhloubené. Jenže tak zlé časy ještě na Hanáky nepřišly, aby jim Kosíř poklad vydal.
Této pověsti uvěřil jeden místní rolník, který v době poměrně nedávné rozstřílel trhavinou kámen zvaný Kobylí hlava při severním svahu Kosíře. Nebylo v něm nic.

Mezi veřejností se všeobecně traduje, že je název Kosíře odvozen od tvaru kosy. Pravdou je, že název Kosíře pochází od nástroje s tímto názvem.

Byl to druh nože, který se používal na řezání slámy a zejména na odřezávání hroznů vinné révy, která se na jižních svazích Kosíře pěstovala již od středověku. Vesnice Slatinky mají vinné hrozny a kosíře dokonce ve svém znaku.

Byl použit výňatek z publikace Cestujeme po Moravě a Čechách
Toto take belo hodně dávno, eště v době velkyho stěhováni národů To vám dorazele tři bratři slovani Hanák, Špilas a Čech ze svéma leďima na to našo rodnó Hanó. Rozbile leženi a praotec Hanák vešmatlal na ten krtinec co stoji v prostředko a řikajó mo Kosiř. Rozhlidl se po okoli a gdeš v dálce oviděl kolem dokola same hore. tak si řekl, že ož ho dál nikdo nedostane. Nohe ož ho tak bolijó , že ani nevi odkuď mo rostó. Praotec Čech ho přemlóval abe pokračovale dál protože tö nevidí žádny fčele a nebelo be strdi na děláni medovine. Tak dlóho se dohadovale a jak to ož meze bratrama bévá, tak se pohádale. Hanák paleca döbová jak řekl tak take ödělal öž se ani nehl. Čech jak vime ze škole skončel až na Řipo a Špilas šil s tó svó bandó na jih a jak vime z telke začal tam vařet Starobrno. Hanák na tym Kosiřo zavolal Peruna poděkoval mo za konec té ceste. Ten mo pak řekl tade oděláme hanácky nebe Tode bodó anděličci dělat šeške te se bodó přes makovy pole kutálet do maslovyhu potoka a tam bodó Hanáci jenom ležet s otevřenó hobó a te šeške jenom hltat. To abe ste věděle jak to belo.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Bílá a černá paní, Dračí místa, měsíční lidé, neobvyklé názvy, zakopané zapomenuté poklady, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Velký kočíř – Hanácký Mont Blanc

  1. jan kočíř napsal:

    zdravím všechny kočíře,asi nás není mnoho ale důležitá je kvalita.dědeček pocházel z čech pod kosířem,já se narodil v prostějově.proto ten zájem.věří někdo v přímou souvislost jména kočíř s výše popisovaným nástrojem.v tomto případě by se tento dal zařadit mezi bojové.lepší než bič jak mi je celý život předhazováno.ještě malý detail-co takhle nástroj zobrazit?s potěšením kočíř jan.

  2. Pingback: kraj Olomoucký – Olomoucko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s