Litovel – hanácké benátky

Okres Olomouc

Je pravdou, že srovnání s Benátkami poněkud pokulhává. Litovel je jiná, má svůj specifický ráz poklidného středověkého městečka, protkaného vodou. Některá její zákoutí připomínají spíše Amsterdam.

K pochopení současné podoby města se musíme nejdříve přenést o několik století zpátky. V minulosti stávala v místech dnešního tzv. Starého města mezi rameny řeky slovanská rybářská osada.
Nedaleko odtud pak v polovině 13. století založil český král Přemysl Otakar II. Nové město. To se úspěšně rozvíjelo až do období husitských válek. Po nich ztratilo statut královského města a stalo se z něj poddanství. Počátkem 16. století jej Vladislav Jagellonský věnoval Boskovicům, pod jejichž vládou přišel další rozkvět.
Od 17. století však křivka přízně osudu začala opět klesat a svého dna dosáhla ke konci třicetileté války, kdy byla Litovel nejdříve vypleněna Švédy. Smolné období pak pokračovalo požáry a epidemií moru. Teprve někdy od poloviny století 18. přišla opět obnova a nová barokní výstavba.

Litovel leží zhruba na půli cesty mezi Olomoucí a Mohelnicí. Rozkládá se na šesti ramenech řeky Moravy, což mu vysloužilo přezdívku „Hanácké Benátky“ Místní obyvatele však romantika opouští v době jarního tání nebo při vytrvalých deštích.
Ramena řeky městu poskytovala potravu i ochranu před nepřítelem, ale někdy přinášela také zkázu. Město trpělo při mnoha povodních, však ty nejstarší části byly zpravidla postiženy nejméně, 1997, 2004, 2005 i 2006 – tehdy se voda rozlila do většiny ulic Litovle.

Vodu najdeme i pod Litovelským náměstím Přemysla Otakara II., dříve Rynk, tím je však právě poněkud výjimečné. Původně tudy protékal mlýnský náhon zvaný Nečíz (od staroslovanského nečeti – téci). Ten byl postupně zaklenut a dnes z náměstí téměř není vidět. Na litovelském náměstí je vstup hned před starobylou radnicí, zmiňovanou již v nejstarším zachovaném litovelském pergamenu z roku 1287. Dominuje jí vysoká štíhlá věž a koryto Nečízu vede přímo pod ní. Vodní hladinu náhonu je pak možno opět spatřit v úzké malebné Šerhovní uličkou v Litovli, která spojuje Komenského ulici s náměstím Přemysla Otakara II. za radnicí, kam se dá z náměstí projít ještě užším průchodem.

Nejlepší způsob, jak poznat všechny zajímavosti města, je projít tři prohlídkové okruhy („Historická Litovel“, „Hvězda“ – kvůli tvaru soutoku několika ramen Moravy a „Kolem litovelských rybníků“). Všechny naučné stezky na sebe téměř navazují a vzhledem k tomu, že město není nijak velké, dají se projít docela rychle. Záleží na tom, kolik času budete věnovat jednotlivým památkám.

Na řece Moravě se nám dochoval plné své kráse Svatojánský most. Jedna z nejvzácnějších litovelských památek. Jeho stavba začala někdy ke konci 16. století a dokončení se dočkala zřejmě před rokem 1592. Díky tomuto faktu je zdejší kamenný most třetím nejstarším v České republice a vůbec nejstarším na Moravě. Zhruba 60 metrová konstrukce na 6 pilířích je významnou technickou památkou.

Na stopy různých období historie narážíme v Litovli na každém kroku. Staré měšťanské domy, světské budovy i církevní stavby tu stojí v harmonii stvrzené časem a navozují příjemnou atmosféru.

Chrám svatého Marka byl postaven počátkem 14. století, prošel však renesanční přestavbou a barokními úpravami. Dříve kolem kostela býval hlavní německý hřbitov, na západních vratech je umístěna hrovní míra s letopočtem 1690, která určoval povinnou hloubku hrobu.

Kaple sv. Jiří, nebo-li také Česká kaple, je po zbytcích hradeb nejstarší stojící stavební památkou ve městě. Byla postavena kolem roku 1500 a zachovala se v původní pozdně gotické podobě.

Budova dnešní městské knihovny má za sebou bohatou historii. Byla postavena v 16. století jako dům soukenického cechu, později sloužila asi 300 let jako lichtenštejnský špitál.

Náměstí dominuje morový sloup z roku 1724, postavený Václavem Renderem. Úplně vlevo je budova záložny, bývalý právovárečný dům.

Stejně jako každé jiné město minulosti bylo obehnáno hradbami. Měli kdysi tvar čtverce s pravými úhly. Samotné centrum Litovle, náměstí Přemysla Otakara, je čtvercové a kolem něho jsou rovnoběžné řady ulic. Takže tím je tvar hradeb vlastně dán. Hradby byly navíc vybaveny obrannými věžemi. Na místě jedné z nich byla později vybudována střelnice a ještě později muzeum. Přístup střežily dvě hlavní brány – Olomoucká a Uničovská. Na západní a východní části byly postaveny obranné věže – Mlýnská věž a Jateční věž. Později byla ještě postavena Prašná věž v místech, kde je dnes Městský úřad Litovel v Havlíčkové ulici. Hradby měli šířku 2 m a výšku kolem 5 m.
Část hradeb i s ochozem se zachovala na Náměstí Svobody. Na hradbách je „nalepena“ dnešní budova knihovny a ve společném dvoře knihovny a domu s pečovatelskou službou je souvislá část opevnění.
Skoro jako nedávno dostavěné jsou hradby u parku Míru a u muzea. Ale co ty pravidelné díry v nich? Rovné řady jako když střelí, co to? Jako by stavbu řemeslníci teprve opustili. Do stavěných hradeb vsadili trámy, položili desky a lešení bylo na světě. Po zhotovení díla trámy odřezali a zbytky dřeva postupně vyhnily a vypadly. A díry byly na světě. Naštěstí je nad každou z nich pořádný „placák“.
Ke konci třicetileté války se Švédům podařilo zdolat pevné městské opevnění, Litovel dobyli a hradby částečně pobořili. Při pozdější opravě byla ze zbytků hradeb postavena zeď, do které byla vložena tzv. Švédská deska s nápisem, zvěčňujícím zkázu města. Dobývání Litovle Švédy připomínají zazděné kamenné koule v dnešním parku Míru.
Později začaly hradby překážet městu v rozmachu, nejdříve byly zbourány obranné věže, v letech 1871 a 1872 byly zbořeny obě hlavní brány a pozemky po rozbořených hradbách byly rozprodány jako stavební parcely.

Nejenom hradby však tvořily opevnění Litovle.
Před hradbami byly ještě ze třech stran soustava využívající také vodních příkopů a zaplavovaných močálů a od východu chránily město dva rybníky. Kolem města byl navíc hliněný val. Kromě tohoto umělého opevnění Litovel chránila ještě řeka Morava s četnými rameny.

JAK DOSTALA LITOVEL JMÉNO
Tam, co je vesnice Tři dvory., stávaly kdysi skutečně tři dvory a v nich tenkrát žily tři kněžny. Jednou prý si umínily, že založí město a v něm se usadí se svými lidmi. Ale kde by měly to město založit? Jedna je chtěla mít na tu stranu, ta druhá zase na onu stranu a ta třetí je chtěla mít zase jinde, na třetí stranu. Nemohly se spolu o té věci domluvit.
Za nějaký čas prý stály všecky tři na jednom vrchu a tu jednu z nich napadlo:
„Víte co? Vezmu závoj, hodím ho do větru, a kam závoj zaletí, tam město založíme.“
Ty dvě s tím souhlasily.
Tak nejstarší sestra vzala z hlavy závoj a hodila ho do větru.
„Leť, leť, a kam spadneš, tam ať stojí naše město!“
Pak poručily psům, ať běží, kam závoj spadne. Závoj se nesl, vítr s ním točil, a on poletoval, až zapadl uprostřed bažin a uvízl tam v křoví.
To bažinaté a vlhké místo se kněžnám pro nové město moc nelíbilo. Ale samy tak rozhodly! Od toho, že svého rozhodnutí litovaly, daly novému městu jeho jméno: začaly mu říkat Litovel.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice neobvyklé názvy, Opevnění města. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Litovel – hanácké benátky

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Olomoucko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. Pingback: kraj Olomoucký – Litovelsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s