KARVINÁ – LOUKY dříve obec LOUKY nad OLŠÍ – Ondrášovy poklady

Okres Karviná, Moravskoslezský kraj

Osada Louky zcela zbořena kvůli dolům

Jde o rozsáhlou poklesovou kotlinu, která se vyvinula důlní činností před několika lety na ploše trvalých trávních porostů a neustále se vyvíjí.

Torzo, které z nadolžanské vesnice zůstalo, dnes už těžko připomíná obec s dlouhou a zajímavou historii. Svou existencí nepatří Louky nad Olší v rámci regionu mezi sídla nejmladší, neboť podle nejnovějšího zjištění je jejich jméno uváděno již od roku 1447. Louky nad Olší vždy patřily k menším obcím, ještě roku 1845 měly pouze 714 obyvatel. Mezi léty 1921-1930 se zmenšil katastr obce z 1044 na 984ha, pravděpodobně úpravou statní hranice po řece Olši.Po roce 1945 Louky nad Olší sídelně rostly a vůbec nejvyššího počtu obyvatel dosáhly v polovině šedesátých let. Tento příznivý stav trval až do roku 1970.
V posledních letech počet obyvatel obce, která byla 1. 1. 1975 sloučená s Karvinou, postupnou likvidaci obytní zástavby, z důvodu důlní těžby, neustále klesá. Z nejhustěji zastavěného a obydleného středu obce zůstal jen zavřený kostel sv. Barbory. Novobarokní kostelní budova vystavěna v létech 1809-1818 je jedinou stavební památkou obce. V minulosti se Louky nad Olší mohly pochlubit i přírodní rezervací „louckými rybníky“, která patřila mezi nejhodnotnější botanické lokality okresu Karviná. Z již neexistující rybniční oblasti v Loukách jsou v Muzeu Těšínska umístěny herbářové položky a jsou jediným dokladem o životě pestré flory tohoto území. Dominantou dnešních Louk je nově postavený kostel sv. Barbory, architektonicky situován do tvaru slzy, která má symbolizovat smutek bývalých rodáků Louk nad ztrátou rodných domů a odchodem z milované vesničky, jenž se zmítá mezi nebem a uhlím.

Poloha obce je velmi nízká – vznáší se jen 251 m nad hladinou moře. Střed obce leží v dolině řeky Olzy, která tvoří mezistátní hranici s Polskem. S obcí sousedí severně Darkov, západně Stonava a Albrechtice, na jihu Chotěbuz a Podobora. Jižní pahorkovitá část obce má lidový název Kempy – Kępy (jinak kopeček). V západní části jsou Paseky – Pasieki, Stonavský – Na Stonawskim, Podjedlí – Podjedle. Kotlina uprostřed Podjedlí má název Nivčok – Niwczok. Dále k severu máme tzv. Novou kolonii. Je to skupina několika dělnických domků vystavěných v létech 1921-1925. Bezprostředně u dráhy směrem
ke Stonavě máme Polenčí – Połęcze (malá kolonie řad. domků). S Darkovem sousedí Stovky – pojmenovány od stavů – rybníků. Jdeme-li od Karviné, máme před sebou Předevsí – Przedewsie, další skupina domů byla pojmenovaná“Na Dole“. Nejhustěji je obydlen střed obce po obou stranách okresní silnice. Cesta, která vede od MNV na zastávku byla nazvána Skotnica pravděpodobně od prvního občana, který tam bydlel. Kolonie Na Stavě vznikla za První republiky na půdě, kde býval rybník. Také kolonie U Nádraží vznikla po parcelaci za První republiky. Údolím obce se táhnou rybníky, podél kterých teče potok Mlýnka. Lidé tyto rybníky nazvali podle polohy a vzhledu takto: Kupczyk, Prostrzedniok, Pilarczyk, Przeryciok, Podłążek, Sztrekowiec, Lipińszczok – o kterém se můžeme dočíst i v Pověstech Těšínského Slezska.
Asi 1/3 plochy obce tvoří lesy. Les na Kempach pojmenoval lid Grodziszcze. Podle legendy z toho lesa vedla podzemní chodba do starého Těšína – hradu (grodu). Les u Albrechtic má lidový název Olbrachczok a u Stonavy Na Stonavským. Podnebí je mírné, atmosférické srážky časté – vydatné. Vzduch vcelku čistý, ve středu obce prosákly výpary z četných rybníků. Krásný pohled a čistý vzduch lákají občany k procházkám do různých části této malebné vesničky.

Jedná část lesa v Loukách je místo divoké a pusté, plné děr a podolí. Lidé je kdysi zdaleka míjeli, třebaže věděli, že tam rostou největší houby a nejsladší maliny. Za nocí by se tam teprve nikdo neodvážil. Všichni věřili, že tam straší zlí duchové, kteří střeží Ondrášovy poklady. Tvrdili, že viděli, jak se tam na Velký pátek sušili na slunci zlaté peníze. Lidé věřili, že ty peníze lze získat, přehodí-li se přes ně kovuprostý předmět. Tehdy prý zlí duchové ztratí nad nimi zlou moc. Jednou o Velkém pátku, šel tudy ševcovský učeň. Učil se řemeslu u svého otce, právě odvedl dílo a krátil si cestu přes Dečmánek. Náhle zpozoroval, že nedaleko mezi kamínky v trávě se něco blyští v ranním slunci. Nad zemí v tom místě plál modrý plamínek. Udivený mladík se zvědavě přiblížil k tajemnému světýlku, připomněl si pověsti o zakopaných pokladech i o nečistých silách, které je střeží. Obešel ho strach a naskočila mu husí kůže, přesto vidina zbohatnutí potlačila jeho obavy. Po chvilce si dodal odvahy, sňal z nohy krpec a přes ty peníze jej přehodil. V tom okamžiku plamínek zmizel, něco jeklo a peníze se propadly do země. Vystrašený mladík zvedl krpec ze země a pelášil domů poloobutý. Tam otci vypověděl svůj zážitek otci. Otec hned poznal v čem je háček a proč se v lese peníze propadly do země. Když synovi před časem sám krpec z volské kůže šil, ulomil se mu hrot šídla a tem zůstal v kůži. Teď řekl synovi: “ To nic, zkusíme to za rok o Velkém pátku znova, potom uvidíme.“ A při tom zůstalo. Když se čas přiblížil, na Velký pátek, hned po východu slunce, šel otec se synem do Dečmánku. Již z dálky oba viděli modř plamínku i zlaťáky, lesknoucí se v raním slunci. Syn se k ohýnku přiblížil, sundal z nohy nový krpec a přes peníze jej přehodil. I tentokrát plamínek okamžitě zhasl, ale peníze se neztratily, zůstaly na místě ležet. Zlá mocnost už nad nimi pozbyla svou moc. Syn s otcem posbíral peníze do kapes, ale protože v tom místě ještě zahlédlo železnou skříňku, chtěli dostat i tu. V ní také nepochybně byli peníze. Jak se tak lopotili s vytahováním skříňky, projel kolem nich cvalem jezdec na krásném, černém koni. Jen se po nich mlčky výsměšně podíval a odcválal. Za chvíli na to se na pěšině objevil ubožák na vychrtlé herce, která sotva stála na nohou. Přesto ji jezdec stále poháněl ke klusu a ptal se:“ Jel tudy před chvíli pán na koni? “ Nikdo z nich ani otec ani syn neodpověděli. Jen otec pokynul hlavou, jezdec se znova ozval : “ Dohoním ho ještě ?“ “ Čerta dohoníš „. ozval se tentokrát syn. V tom okamžení se jezdec pekelně rozchechtal a zmizel v lese. Železná skříňka se v tu ránu propadla do země a otec se synem si v poslední vteřině úskokem zachránili život. Jinak by se byli propadli do země i oni. Ti jezdci, byli určitě zlí duchové. řekl syn otci a kdybych nebyl promluv byly by ty peníze naše. “ Jen nereptej, stačí nám co máme.“ odvětil otec a sáhl do kapsy, kde mu cinkalo zlato. “ Mít peníze je dobrá věc synu, ale peníze nejsou všechno. Mnohem cennější je zdraví a život. Ten jsme si dnes, díky Tobě Bože, zachránili.“

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice zakopané zapomenuté poklady. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na KARVINÁ – LOUKY dříve obec LOUKY nad OLŠÍ – Ondrášovy poklady

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Karviná | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. Tana napsal:

    Dekuji za tento prispevek..potesil me. Louky jsem milovala.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s