Karviná Ráj – zámecké jezírko domovem královny vodních víl

Okres Karviná, Moravskoslezský kraj

Vesnice Ráj (dnes Karviná 4 – Ráj) se připomíná poprvé v soupisu desátků vratislavského biskupství z r. 1305; náležela tehdy těšínské knížecí komoře. V r. 1448 ji získali Karvínští z Karviné, avšak zanedlouho nato se opět vrátila ke knížecímu fryštátskému panství.

Za nacistické okupace byla obec Ráj územně spojena s Fryštátem a Karvinnou v jeden celek s německým názvem Karwin-Freistadt a po válce se toto spojení obnovilo, ale již s českým názvem Karviná. Rájem vedla místní dráha KFNB, spojující hlavní karvinské nádraží s nádražím Karviná město a nádražím v Petrovicích u Karviné. Železniční zastávka Ráj byla zrušena, ale objekt čekárny ve Fryštátské ulici poblíž krajské nemocnice je zachován.
Po roce 1960 se zde začalo budovat velké sídliště Karviná-Ráj a Mizerov, ve kterém dnes žije polovina obyvatel města Karviné. V Ráji je nejvyšší bod města 323 metrů vysoký Rajský kopec s krásným rozhledem do Beskyd a okolí. Na vrcholu kopce je telekomunikační věž, dominanta Starého Ráje.

Renesanční zámek v Ráji – levé boční křídlo s věží – dal postavit poslední piastovský držitel, rozmařilý kníže Bedřich Kazimír (1560 – 1571 jako spoluvládce svého otce Václava Adama) v 60. letech 16. století,neboť prostý fryštátský zámek zdaleka neodpovídal jeho nákladnému a náročnému vkusu. Však se také zadlužil natolik, že po jeho smrti musel být rájský statek prodán v r. 1572 spolu s fryštátským panstvím Cikánům ze Sloupska. Kolem r. 1650 byla provedena rozsáhlejší barokní přestavba zámku,při níž byl rozšířen o dnešní průčelní a pravé boční křídlo. Od poloviny 17. století měnil Ráj často své majitele. V r. 1745 se dostal do rukou hrabat Taaffů, za nichž došlo k menším barokním úpravám zámku. V r. 1792 koupil rájský statek spolu se sousedním fryštátským pasntvím hrabě Jan Larisch-Mönnich, avšak Ráj obratem prodal svobodnému pánu Jiřímu Beesovi z Chrostiny. Beesové z Chrostiny (1792 – 1899) dali provést v r. 1792 pozdně barokní úpravu zámku, poškozeného tehdy požárem. Za nich byl též u zámku zřízen krásný anglický park, který se stal později součástí lázeňského parku nedalekých darkovských lázní, vybudovaných v druhé polovině 19. a počátkem 20. století.
V r. 1899 přikoupili rájský statek k fryštátskému panství Larischové-Mönnichové, v jejichž rukou zůstal až do r. 1945.

Po roce 1945 byl zámek užíván určitou dobu pro účely školství, a zdravotnictví. Po roce 1960 se stav zámku začar rychle zhoršovat. Těžká rána v podobě požáru postihla zámek v roce 1976. I přesto, že bylo počítáno s nákladnou rekonstrukcí zámku pro kulturní potřeby obce, nakonec byly práce zastaveny a z iniciativy karvinské nemocnice a MěNV Karviná. V srpnu 1980 byl celý zámek beze stopy zbourán. Hlavní příčinou demolice nebyl však požár střechy, ale postupné propadání stropů způsobené posuvem podloží. Tento posuv byl možná způsoben zasypáním zmiňovaného rybníčku (hustota vody 1, hustota zeminy cca 2,7). Zámek stál na okraji prudkého svahu, kam se postupně velmi pomalu sunul. Ostravsko a Karvinsko tak přišlo o jeden z významných a cenných historicko – architektonických skvostů.
Bývalý zámecký areál by dnes zvídavý návštěvník našel po pravé straně dnešní karvinské Třídy 17. listopadu, mezi touto ulicí a svahem k řece Olši, jihovýchodně od areálu nemocnice a severozápadně od hypermarketu Tesco. Právě nemocnice stojí na pozemcích bývalé zámecké zahrady a parku. Další část zámeckého parku je dnes veřejná a splývá s lázeňským parkem lázní Darkov.
Samotné místo zaniklého zámku je dnes prázdný zatravněný prostor v jihovýchodní části nemocničního areálu v sousedství zadní vrátnice. Nevkusná betonová stěna, která odděluje veřejný a nemocniční park, probíhá přibližně v místech původní zdi tvořící jihovýchodní frontu zámku.

V letech 1899 – 1903 zámek získal svou poslední podobu. Tvořilo jej tři jednopatrová křídla o půdorysu ve tvaru písmenu U. Obdélné nádvoří uzavírající na konci obou delších křídel zámecké budovy dva nižší trakty spojené zdí, v ní se původně nacházely tri brány s umělecky kovanými mřížemi (nakonec zůstala jen jediná, druhé dvě byly zazděny) s erbem posledních držitelů hrabat Larischů-Mönnichů. Na nádvorní straně všech tří zámeckých křídel byla přízemí otevřená arkádová chodba a nad ní v prvním patře obdobně chodba uzavřená. Na vnější straně pravého bočního křídla stala čtyřboká dvoupatrová věž, částečně vestavěná do zámecké budovy. V jejím přízemí byla původně zámecká kaple, o níž se mluví ještě v 80. letech 19. století. Věž před požárem koncem 18. století, byla značně vyšší a byla zakončena dvěma kopulemi. Hlavní vchod do zámku se nacházel uprostřed hlavního křídla. Nad ním byl velký obdélníkový balkón, podpíraný čtyřmi pilíři. Vchod ústíl do vestibulu s tříramenným hlavním schodištěm, vedoucím do haly z prvního patra. Stěny vestibulu a haly byly bohatě zdobeny pilastry s římsovými hlavicemi, slepými arkádami a profilovanými rámci na plochém stropě. Některé přízemní prostory byly zaklenuty hřebínkovou křížovou klenbou, většina místností však měl již stropy ploché, zdobené v některých případech profilovanými rámci s květinovými girlandami. Arkádové chodby byly zaklenuty valenými klenbami s výsečemi. Fasáda budovy z přelomu 19. a 20. století byla jednoduchá; okna v jednoduchých rámech a celá fasáda členěny podílnými hladkými pásy. Střecha zámku byla mansardová s řadou vikýřů.

Jedna z pověstí vypráví o tragické příhodě. Jedna vysoká věž zámku, ukončena dvěmi kopulemi, byla zasažena bleskem. Ten zasáhl i koně uvázané ve stáji. Vypukl zničující požár. Tato příhoda pak pravděpodobně dala podnět k pověsti o přepadení zbojníky Ondráše († 1715) a Juráše († 1716) se svou zbojnickou družinou jedné noci zámek; protože však posádka ihned zvonila na poplach a lidé okolí se seběhli, museli zbojníci odejít s nepořízenou. .Na paměť toho dal prý majitel zámku vytesat sochy obou zbojníků do kamene; ve skutečnosti znázorňují tyto sochy staré Germány s kyjí v rukou (v posledních letech byly obě přeneseny do budovy MěstNV Karviná – do fryštátského zámku; jedna z nich je označena letopočtem 1602).

U zámku Fryštát jsou umístěny kopie původních soch Ondráše a Juráše. Originály jsou v areálu archivu Karviná. Nebyly umístěny u zámku Ráj, ale u brány rajeckého statku. Při demolici statku byly odvezeny jako stavební kámen na stavbu a terénní úpravy zimního stadionu v Karviné Fryštátě, po objevení amatérským fotografem a pamětníkem panem Waloszkem, byly sochy přemístěny do zadního vchodu zámku Fryštát (ze strany od parku, v té době městský úřad). Po výstavbě nové budovy archivu byly originály přesunuty tam a kopie před zámek Fryštát k hlavnímu vchodu.

Na místě dnešní nemocnice v Ráji, stával zámek. Před zámkem nevelké jezírko s bílými lekníny a ještě bělejšími labutěmi. Pověst vypráví, že jediný syn prvního majitele zámku, miloval krásu přírody a byl vášnivým myslivcem. Celé dny trávil se svým psem a puškou, buď v darkovských lesích nebo u loučských rybníků. V přírodě se cítil tak dobře, že přicházel domů až za tmy. Jednou se opět vracel pozdě letní měsíční nocí z lovu. Tu k jeho sluchu dolehl líbezný zpěv. Zvědavost ho hnala k místu, aby spatřil, kdo tak krásně zpívá a zůstal očarován stát. Na lesní mýtině spatřil tančící rusalky. Jejich královna jim zpívala a hrála na loutnu. Vlídně hraběti pokynula ručkou a zvala : “ Můžeš přijít každou letní měsíční noc za námi.“ Mladý hrabě rád její pozvání přijal a každou jasnou měsíční noc trávil pak s královnou rusalek, na malé mýtince, blízko lesního jezírka. Při zpěvu a tanci rusalek se sblížili a slíbili si věrnost. Jednou navštívil rájecký zámek těšínský kníže se svou jedinou dcerou, dědičkou knížectví. Rodičům mladého hraběte se zachtělo bohatství a knížecí moci pro svého jediného syna. Hodlali ho oženit s knížecí dědičkou. Nevěděli, že jejich syn je již zasnouben s královnou rusalek, které jako důkaz věrnosti daroval zlatý prsten a královna jemu z lásky darovala jako zásnubní dar vzácnou šňůru perel. Mladý hrabě ji od té doby tajně nosil na krku. Když se doma dověděl o nezlomné vůli svých rodičů, marně se oháněl tvrzením, že již nevěstu má, že ji miluje. Zaslepení rodiče nebrali jeho slova v úvahu. Marně prosil i mladou těšínskou kněžnu a jako důkaz ji ukazoval perlový náhrdelník. Marně. Nenašel pochopení ani u rodičů ani u zhýčkané a umíněné knížecí dědičky. Ještě se mu vysmála a vzácné perly mu vytrhla z rukou. Krátce na to, byla svatba. Po svatebním obřadu v Těšíně, celý svatební průvod přijel na rájecký zámek. Tam se svatebčané veselili až do půlnoci. Mladá kněžna zářila a pyšnila se rusalčinými perlami. Manžela si nevšímala. Však se všichni točili kolem ní. Každý si chtěl mladou kněžnu tancem naklonit, ona tak ráda tančila. Novomanžel seděl smutný a zadumaný. Bylo vidět, že je duchem nepřítomen, že jeho myšlenky bloudí někde daleko. Hudba právě dohrála a nevěsta rozpálená tancem, vyšla ven, aby se na svěžím vzduchu ochladila. V tom se zámkem rozlehl strašlivý výkřik, až všem svatebčanům zatrnulo. Ihned vyběhli ven a spatřili na trávníku před zámkem ležet mrtvou mladou kněžnu. Krk ji pevně svírala šňůra rusalčiných perel. U mrtvé stála líbezná postava v bílém závoji. Byla to královna rusalek. Mladému hraběti řekla :“ Slíbil jsi mi věrnost a věrný mi zůstaneš, to vím. I já jsem a budu ti věrná. Perlový náhrdelník, který jsem ti z lásky dala, pomstil mou křivdu. Prsten, který jsi mi z lásky daroval ty, proměním teď v zámecké jezírko. Bude mým sídlem na věky.“ Sotva prsten dopadl na zelený palouk, bylo zde jezírko s křišťálovou vodou . „Sbohem můj milý, musíme se na věky rozloučit . Naše zákony jsou neúprosné. Musím pykat za to,že jsem milovala člověka.“ A královna vodních vil se pomalu rozplynula nad zámeckým jezírkem. Zbyl z ní jen mlžný opar, postříbřený měsíčním svitem a z dáli tajemná , nevýslovně smutná melodie, která drásala srdce všem přihlížejícím. Nejvíce však mučila ztrápeného mladého hraběte. Zůstal na věky sám. Věčně seděl u jezírka, čekal, že se jeho milá zjeví, ale marně. Od té doby ji už nikdo v její pravé podobě neviděl. Jen za měsíčních nocí se její krásná, tklivá píseň ozývala z tajemné dálky. Měl-li někdo ze zámeckých pánů zemřít, zjevoval se nad jezírkem jemný opar s stříbrnou nocí zněla tak smutná píseň, že srdce usedalo.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Vodní víly. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Karviná Ráj – zámecké jezírko domovem královny vodních víl

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Karviná | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. Dagmar Namyslová napsal:

    Vynikajíci, skvělá práce!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s