Hrad Kobrštejn – Skřítci hrající kuželky

Okres Jeseník, Olomoucký kraj

V hustě zalesněné krajině nedaleko Rejvízu jsou dodnes vidět zbytky hradní zříceniny.
Hrad byl postaven patrně slezským knížetem Bolkem Svidnickým z rodu Piastovců koncem 13. století. 9 km východně od Jeseníku na severozápadním svahu Zámecké hory (934 m n. m.) na ochranu dolů ve kterých se kutalo zlato a olovo kolem dnešních Zlatých Hor. Střežil důležitou obchodní cestu údolím Černé Opavy, (patřil vratislavským biskupům) a proto i chárnil vstup na území vratislavského biskupství. Sloužil také jako jeden z celních bodů biskupství. Koberštejn patrně nikdy nebyl hospodářským centrem a je docela možné, že právě to se mu stalo osudným. Z hradu bylo možno shlédnout až 11 km obchodní stezky, která se údolím Černé Opavy klikatila.

Název Kobrštejn nám dochovala lidová tradice. Písemné prameny však oněm mlčí. Hrad měl nevýhodnou polohu, což však při značné výšce místa (912 m) nebylo příliš důležité. Hradiště bylo obklopeno podkovovitým příkopem, uzavřeným na nedovřeném oblouku valem. Proti skalnaté výspě na severní straně, zníž bylo možno hrad snadno napadnout, byla postavena obranná věž oprůměru 10 m, ze které zbylo jen asi 9 m vysoké zdivo. Obranné příkopy byly zčásti vytesány do skalnatého podkladu ajejich šířka se pohybovala od 15 do 30 metrů. Vnitřní část věže byla čtyřboká. Jak vypadaly ostatní budovy, nelze již zhromady sutin ani přibližně určit. Není ani patrné, kudy vedl vchod. Hrad byl údajně zničen vdruhé polovině 15. století. Na čas se pak stal sídlem loupeživých rytířů.

Z hradu se dochovala pouze část obranné věže z lomového kamene torzo jeho věže je dodnes výraznou dominantou okolní krajiny.a je také patrný příkop tesaný do skály. .

Z těch dob, kdy z Kobrštejnu už dávno zbyly jenom trosky, se vypravuje příběh pasáků, který zažili zrovna pod zříceninami. Pasáci si navykli vyhánět krávy na louku pod hradem, tam se dobytek neměl kde ztratit a oni se o něj nemuseli starat a věnovali se svým chlapeckým hrám.

Také onoho teplého podletního dne se bavili po svém a na kravičky zapomněli. Najednou, ačkoliv obloha byla jasná a bez jediného mráčku, zahřmělo. Pasáci pozvedli překvapeně hlavy. Po bouřkových mracích ani vidu. Když však ve chvilce zahřmělo podruhé, povšimli si, že ten podivný zvuk přichází od hradu. Ti odvážnější se odhodlali a vypravili se na hrad, aby se přesvědčili, co se tam vlastně děje.

Co spatřili, vzalo jim dech: přímo pod věží kouleli tři trpaslíci kuželky. Nebyli většího vzrůstu než pasáci a odění měli zvláštní a cizokrajné. Také jejich hra byla neobvyklá. Kuželkářská dráha ze vzácného hlazeného kamene, kuželky ze stříbra, královna z ryzího zlata! A koule co musely vážit! Však také byly z modrého olova. Ale skřítci je zvedali snadno a vrhali je velikou silou po dráze, jako by byly v jejich ručkách docela lehoučké. Když se některému povedlo shodit všech devět kuželek, radovali se z toho všichni tři, chytili se kolem pasu, tančili a zpívali. Pasáci mohli na nich oči nechat.

Trpaslíci je zpozorovali, ale neodehnali je, ještě na ně volali: „Pojďte nám stavět kuželky, chlapci, ať se nezdržujeme při hře! Dobře zaplatíme!“

Pasáci se nedali dvakrát pobízet – vždyť všechno vypadalo tak lákavě, trpaslíci v lesklých oděvech, krásná dráha a stříbrné a zlaté kuželky! Hned se pustili do díla a po každém zdařilém hodu stavěli pokácené kuželky, stavěli a stavěli, že dočista zapomněli na kravičky a vůbec na celý svět.

Mužíčci byli s nimi spokojeni a po každé hře je podělili po penízku. Na krajinu se už snášel soumrak, když se skřítci konečně hry nabažili. Toho, co vyhrál, vyzvedli na ramena a zatočili se s ním dokolečka dokola, až z toho povstal veliký vítr, že se pasáci měli co držet, aby je neodnesl. Zato trpaslíky větrný vír uchopil, ještě jednou s nimi zatočil kolem hradní zříceniny a potom je unášel – letěli nad lesy jako ptáci, až zmizeli za obzorem.

Slunce se již sklánělo k západu a na louku dosedla podvečerní rosa. Očarovaní pasáci se rozhlíželi kolem sebe, teprve nyní si vzpomněli na kravky – ale všechno jako kdyby do země zapadlo. „Naše kravičky!“ vzkřikl ten z pasáků, který se první vzpamatoval. Ach božíčku, jak se ulekli! A co se nahledali, na louce i v lese. Všechno marné – krávy zmizely.

Nakonec pasákům nezbylo, než vrátit se domů bez dobytka, protože soumrak už docela potemněl a na obloze vyskočily první hvězdy. Byla to věru smutná cesta domů! Očekávali nejinak, než že jim hospodáři důkladně vypráší kalhoty. Avšak jaké bylo jejich překvapení, když se konečně přišourali provinile domů a ve chlévech spatřili spokojeně přežvykující kravky!

Že se jim ulevilo! Vypravovali o svém zážitku, jak stavěli skřítkům na Koberštejně stříbrné a zlaté kuželky, ale nikdo jim nevěřil. Když však zacinkali v kapse penízky, které si u trpasličích kuželkářů vysloužili, lidé si řekli, že na jejich slovech bude přece jenom něco pravdy, a vydali se také ke hradu. A že nenašli ani kuželkovou dráhu ze vzácného kamene, ani olověné koule, ani stříbrné a zlaté kuželky, nýbrž jen prastaré a zarůstající hradní zbořenisko? Inu, třebas to bylo tím, že se dívali na svět dospělýma očima, takové totiž pohádkové zjevy nevidí.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice trpaslíci a malí lidé. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Hrad Kobrštejn – Skřítci hrající kuželky

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Zlatohorsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s