Orlová – Slezské Hradčany – zaniklí krášter benediktinů

Okres Karviná, Moravskoslezský kraj

Město Orlová najdeme 10 km východním směrem od města Ostravy. Severozápadním směrem od Orlové leží Bohumín, východním směrem Karviná, jihovýchodně Český Těšín a jižním směrem se rozkládá město Havířov.
První zmínka o Orlové je z roku 1223 v listině vratislavského biskupa Vavřince. Osada tehdy tvořila jádro lokality zvané Sal (sůl) a patřila ke klášteru v Týnci u Krakova.
Později byl do Orlové přesunut benediktinský klášter, který se zasloužil o rozvoj Orlové, především v oblasti vzdělání a kultury. Dodnes je součástí sbírek NG v Praze významná oltářní archa jako doklad kulturní vyspělosti tehdejších představitelů orlovského kláštera.
V době reformace místní klášter upadal a v roce 1561 odtud byli mniši vyhnáni evangelickým těšínským knížetem Václavem a orlovský klášterní statek byl připojen ke knížecímu panství

V Orlové u Fryštátu stával klášter benediktinský, který taktéž za knížete Václava násilně uzavřen byl. Zůstal tam jen kostelíček, o jehož vzniku vypravuje pověst
Na památku této události dal tam kníže Mečislav vystavěti kostelík, a poblíže kostela vznikla osada, která nazvána po onom orlu Orlová.
Kníže těšínský Vladislav II., syn to narozeného v Orlové knížete Kazimíra chtěje uctíti místo, kde se jeho otec narodil, dal u orlovského kostelíčka klášter pro benediktiny vystavěti a osvobodil každého svého poddaného, který by z dobrého úmyslu do Orlové přišel, na 30 dní od roboty, neboť kostelík orlovský slul zázračným. Za knížete Václava propadl však klášter v Orlové žalostnému osudu.
Opatové Orlovští bývali totiž voleni z klášterníků Týněckých (v Polsku) a potvrzoval je biskup Vratislavský. Roku 1560 stal se opatem klášterník Jan Barčínský, který v kázání tepal spůsobem nešetrným jednání knížete Václava proti církvi katolické.
Kníže Václav chtěl potrestati protivného mu opata, který do Těšínska přišel z cizí země, a který osmělil se proti němu z kazatelny lid pobuřovati. Proto Václav rozhodl se, že cizokrajného opata ve své zemi trpěti nebude, a kázal, aby se vystěhoval z knížectví. Opat opustil klášter a též mniši byli později (1561) z kláštera vypuzeni.
Ačkoliv přesně to zjištěno není, že ohavným spůsobem byli vyhnáni, podáváme o násilném vypuzení mnichů z Orlové toto svědectví zemského hejtmana barona Sobka z roku 1697.
Knížecí maršálek Lesel zavítal do kláštera s několika sudy tokajského vína a popíjel s klášterníky statečně, až je opil, aby je z kláštera mohl vykliditi. Klášterník Jakub utekl se tehdy na věž kostelní, kdež byl však zastřelen orlovským poddaným Gluskem, který na něho z blízkého hostince do věže střelil. Ostatní benediktini prchali k Polské Ostravě. Na místě pak, kde nyní kaple Hrobky se nalezá, přepadl je selský lid a povraždil dva mnichy. Ostatní utekli se do Týněckého kláštera v Polsku.
Statky klášterní zabral pak kníže Václav a připojil je k fryštáckému zboží, jež daroval svému synu knížeti Fridrichu Kazimírovi. Tehdy náležely ostatně ku klášteru již jen statky: Orlová, Lazy, Poruba, Polská Lutyně, Rychvald a čásť Dětmarovic. Klášter byl zbořen a z jeho staviva vybudován byl (po roce 1571) zámek a evangelický kostel v Rychvaldě.
Opat týněcký obrátil se ihned po vypuzení mnichů z Orlové s žalobou k polskému králi Zikmundu Augustovi, který hleděl napřed v dobrotě knížete Václava pohnouti, aby statky orlovské klášterníkům vrátil. Kníže Václav však nedal se obměkčiti. Ba když sám císař ho vyzval, aby statky klášterníkům vydal, Václav odpověděl asi takto: „Král Zikmund August není králem mého knížectví a opatu týněckému vrátím statky, až mně dokáže, že jemu Polákovi přísluší právo, aby mohl do Slezska posýlati opaty.“
Jak mohl kníže tak dobrý jako Václav způsobem tak násilným počínati si proti mnichům?
Pravili jsme již, že opat orlovský ostře kázal proti Václavovi v kostele, vzbudil tedy proti sobě hněv knížecí. Václav sám pak již dříve přestoupil k učení Lutherovu a v tehdejším věku panovníci domnívali se, že mají právo, žádati, aby jejich poddaní náboženské své vyznání zařídili podle vůle panské. O dluhách Václavových jsme již vyprávěli. Víme též, že Václav podlehal vlivu svých šlechticův, kteří zajisté Václava proti mnichům popuzovali, aby mohl Václav nabýti statků klášterních.
Všechny tyto okolnosti bezpochyby společně spůsobily, že mniši z Orlové byli vyhnáni.
V kostele orlovském zavedena bohoslužba evangelická a statků klášterních užíval syn Václavův, který nazýval se Fridrich Kazimír a sídlel na Fryštátě.

V Orlové byla roubená kaple, na jejímž místě byl v roce 1466 postaven kostel. Tento kostel v 18. století prodělal stavební úpravy. V roce 1905 byl na místě původního kostela postaven nový novogotický kostel Narození panny Marie, který zdobí dvě věže. V blízkosti kostela nechali Bludovští v roce 1765 vybudovat zámek. Od roku 1902 byla budova zámku využívaná jako nemocnice. Zámek byl v 70. letech 20. století značně poškozen v důsledku poddolování a na základě toho byla provedena jeho demolice.
Orlovský kostel je zajímavý mimo jiné monumentálním schodištěm, ve tvaru písmene ypsilon se sochami čtyř světců. Schodiště překlenuje výškový rozdíl 10,5 metru mezi náměstím a vstupem do kostela. Osvětlují ho repliky plynových lamp, jejichž podoba je známá také z Karlova mostu v Praze.
Pro svůj vzhled negotické památky a polohu je nazýván Slezské Hradčany. Trojlodní monumentální stavba je, podle znalců, unikátní především v tom, že v České republice žádný podobný kostel, v čistě novogotickém slohu, neuvidíte. Málem v minulosti zanikl. Statiku kostela v 70. a 80. letech 20. století výrazně poškodila důlní činnost a v roce 1984 se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Tehdejší farář, nedávno zesnulý Antonín Huvar však s pomoci nadšenců z řad farníků kostel zachránil. Nechal ho staticky zabezpečit dřevěnou výdřevou a zachoval ho tak pro další generace. Kroky k záchraně a obnově kostela dělali po otci Huvarovi také jeho nástupci. Za působení faráře a děkana Pavla Cieslara se podařilo zajistit statiku kostela včetně opěrných zdí a nově vymalovat interiér. V opravách v současné době pokračuje duchovní správce a karvinský děkan Martin Pastrňák.

Těšínský kníže Měšek I. byl velmi náruživý lovec, proto dlel v lesích víc, než na zámku. Jeho mladou choť Ludmilu velmi soužilo, že je pořád sama. Svého muže upřímně milovala, bez něho byla smutná a stále ji něco chybělo. Tak se stávalo, že v početné lovecké družině se honu účastnila i mladá paní kněžna. Jednou lovil kníže na území dnešní Orlové. Tehdy se zde rozprostíraly hluboké lesy bez stopy lidské kultury. Žili zde medvědi, vlci, rysy, zvěř černá, vysoká i hrabavá a divoké včely. Kolem poledne se lovecká družina zastavila k odpočinku. Kníže s kněžnou usedli a čekali až myslivci rozdělají oheň a připraví posilněnou. Rozhlíželi se zvědavě po okolí. Jejich zrak upoutal velký bílý pták, který se nádherně vyjímal na azurovém nebi, bez jediného obláčku. Orel nesl kořist v zakřiveném zobanu. Jakoby vycítil obdiv, upustil nečekaně svou kořist k nohám nic netušící kněžny. Ta se vylekala tak, že na místě, pod korunami staletých dubů povila syna. Kníže pojmenoval svého syna Kazimírem. Na paměť té události dal na skalnatém návrší postavit kapli. Kazimír se pak rád vracel v rodná místa. Les kolem návrší kázal vykácet a založit ves, která po orlech byla nazývaná Orlová. V orlovské kapli se děly zázraky, poutníků sem přibývalo každým rokem víc, a proto Kazimírův syn Vladislav, přeložil Benediktinský klášter z Těšína do Orlové, aby zde mniši zakládali vsi a zvelebovali knížectví. Tak vznikly později Lazy, Poruba a jiné obce.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice neobvyklé názvy, spojení zvířete a tajemného místa - orel, zrušené kráštery. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Orlová – Slezské Hradčany – zaniklí krášter benediktinů

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Karviná | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. moc hezké..rychlé info i s pověstmi o místech a okolí, ve kterém žiji a od dětství se pohybuji..jednoduché,přehledné.Díky.

  3. Lucie Mlýnková napsal:

    Moc pěkná práce. Jen bych moc ráda věděla z kterých pramenů jste čerpal ? Moc by mi to pomohlo do prosemináře o památkové péči. Děkuji

    • majovyhonzik napsal:

      😉 Ono hledám googlu co nejvíc co se dá na to téma a pak to upravým v jeden článek … to by odkaz na zdroj byl pomali za každou větou … Baví mně objevovat tak staré pověsti a propojit to místem , pak to není jen náká pohádka, ale ukáže to dané místo jiným pohledem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s