Jeseník – čertové kameny

Okres Jeseník, Olomoucký kraj

Čertovy kameny jsou skalní útvar nacházející se na severním úbočí Zlatého chlumu asi 3 km od Jeseníku. 40 m vysoký a 100 m dlouhý. Skalní oblast tvoří několik věží a okrajových skal. Skála je tvořena vyvřelým pegmatitem. Jedná se o jeden z největších skalních útvarů na Jesenicku. Je tvořen gigantickými balvany s řadou mís.

Výstup na vrcholek je zajištěn řetězy, z plošiny na vrcholku je pěkný pohled do údolí říčky Bělé, táhnoucí se od Jeseníku do Mikulovic a dále do polských rovin s výhledem až k Otmuchovskému jezeru. Co na kamenech budí údiv je jejich umístění, neboť se nacházejí pouze na místech, jež jsou dobře viditelná a vyvýšená. Není divu, že jejich zvláštní rozmístění u lidí vždy budilo obdiv, a nutilo jejich fantazii vymýšlet různé příběhy spojené s tímto magickým místem.

Zlatý chlum nad Jeseníkem (dříve se město jmenovalo Frývaldov) je kopec propletený zlatými žilami jako chapadly. I prameny, které odtud vytékají, odnášejí po částech toto bohatství do údolí. Bývalo kdysi na kopci i pod ním jako na pouti. Lidé ze všech stran přijížděli, aby zkusili štěstí, ale také moc, slávu, důstojnost.

Někteří lidé opravdu zbohatli, ale většinou se jen rvali se skálou, která byla nejen tvrdá, ale také hladová a jalová. Přinášela jen mozoly, vztek a bídu. Proto mnozí odcházeli, štoly byly zaplavovány vodou nebo se zřítily. I rýžoviště pustla, jako pustlo celé město.

Také purkmistrovi se nenaplňovala pokladna tak, jak by chtěl. Každý den přemýšlel, jak rychle zbohatnout, ale vždy u přemýšlení usnul, přemýšlel totiž u soudku s pivem.

Jednou, když nemohl usnout, začal pobíhat, vztekat se a vykřikovat: „I s čertem bych se rozdělil, jen mít zlato.“ Jen to dořekl, stál tu pohledný mládenec, který si stáčel pivo do sklenice. Purkmistr myslel, že má vidění, a začal ho odhánět jako mouchy. „Přicházím na tvé zavolání, purkmistře,“promluvil mládenec, „pomůžu ti, i když to bude půl na půl. Ale něco za něco. O zlato se budeme vždy pravidelně a spravedlivě dělit. A teď mi krví podepiš, že souhlasíš.“

Pro takové bohatství by mnozí lidé ztratili i hlavu, nejen trochu krve. A mladík pokračoval:„Každou sobotu večer přijde k tobě hajný a přinese sáček se zlatem. Půlku si necháš a půl odsypeš pro mě. A na tu moji polovici půl roku nesáhneš.“ Purkmistrovi se ze všeho točila hlava, ale podepsal.

Purkmistr byl vdovec, žil sám, jen uklízet a vařit mu někdy chodila jeho sestra, která žila na druhém konci města. Byla to taková zachmuřená, závistivá a lakomá osoba, která si nechala platit za služby ve zlatě. Ale purkmistra navštěvovala ještě Johana s dlouhýma nohama. Holka docela pěkná a také pěkně mazaná a vykutálená. S ní se někdy purkmistr radil, jak má řídit město.

Uplynul týden a přišla sobota. Purkmistr celý nervózní chodil po domě sem a tam. Krátce po setmění, když všichni hosté byli již pryč, zastavil před domem povoz a někdo klepal na dveře. Zapálil louč a šel návštěvníkovi naproti. Za vraty čekal hajný. „Dobrý večer, pane purkmistře. Přicházím podle dohody.“ To již purkmistr poznal, kdo je oním návštěvníkem. Pozval ho dál a převážili sáček se zlatem. Půl si nasypal purkmistr do pytle na mouku, půl nasypal do velkého džbánu. Hajný si ani nesedl a ihned odešel. To se opakovalo každou sobotu. Jenže purkmistr začal závidět, že mu také nepatří druhá polovina. Vždycky, když má někdo hodně, chce ještě víc, to je známá věc.

Lidé ve městě si začali vykládat, že k purkmistrovi chodí nějaký hajný, kterého nikdo nezná. Navíc i purkmistr svým chováním dával podnět k různým dohadům. Sám sobě se nelíbil a proto se rozhodl, že se poradí s Johanou. „Hned jsem si myslela, že něco tajíš, ale neboj se, něco vymyslíme!“

Co vlastně Johana vymyslela? Samozřejmě jak vyzrát na pekelníka. Vzpomněla si totiž na starý příběh:

Nad Jeseníkem směrem k České Vsi jsou skály, kterým se odedávna říká Čertovy kameny. Kdysi prý za každou skálou stál čert a lákal lidi, aby se šli podívat na poklady. Nikdo prý se ze skal nevrátil. Nevrátila se také Barbora, ale to se nelíbilo jejímu milému Honzovi, který si umínil, že se čertům pomstí. Sehnal si dlouhé provazy, namočil je v kostele ve svěcené vodě a vydal se do skal.

Skály vyčnívaly nad lesy jako hradby, ale Honzovi strach nenaháněly. U první skály čekal čert a zval Honzu za poklady. Jenže Honza… dlouhé řeči, přetáhl čerta svěceným provazem a čert se jen schoulil do klubíčka. Honza ho postavil ke skále a omotal skálu i s čertem. Totéž se opakovalo i u další skály. Když začalo slunce provazy vysušovat, čerti ožili, kopali a frčeli, vzpouzeli se, až se skály ohýbaly. Honza již na nic nečekal a silnou sukovicí je začal vyplácet takovou silou, že se čerti promačkávali stále víc do skal, až je nebylo vidět. Od té doby byl od nich pokoj.

„Tak tohle je místo, kam odneseme všechno zlato a pozveme čerta, aby si pro ně přišel,“ povídá Johana. „Ty seš hlavinka,“ odvětil purkmistr a radovali se. Další sobotu mělo uplynout půl roku od smlouvy. Purkmistr pod záminkou, že bude mít dům plný hostů, oznámil hajnému, že zlato odveze do skal pod Chlum, kde se setkají.

V sobotu odpoledne naložil pytel se zlatem na trakař a vydal se do lesa. Tam už na něho čekala Johana a nesla posvěcený provaz. Přivázala jej k trakaři a pomáhala vpředu táhnout.

V lese už byla tma, ale na cestě svítily v kamenech světlušky slídy, takže na cestu bylo dobře vidět. Za hodinu byli na místě. Nechali trakař na cestě a pytel odnesli ke skalám. Purkmistr s nadmutým krkem jako krocan zavolal:“Tak pojď si pro zlato, pekelný kamaráde!“

Už už si Johana myslela, že čerty obelstili, že se lekli provazu postříkaného svěcenou vodou. Očima hledali místo, kam zlato zahrabou. Vtom začala praskat země, skály se drolily na kusy a kousky, všude létalo kamení, jen čerti nikde. Pojednou se ozval hukot, praskot, skála se otevřela jako pekelná tlama a do ní se propadli purkmistr i Johana s dlouhýma nohama.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice zakopané zapomenuté poklady, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Jeseník – čertové kameny

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Jesenicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s