Karlová Studánka – léčivý pramen

Okres Bruntál, Moravskoslezský kraj

Karlova Studánka je nejvýše položenou obcí bruntálského okresu (800 m). Leží na východní straně nejvyšší hory Jeseníků Pradědu, v údolí horské říčky Bílé Opavy a zasahuje do rezervace okolo Pradědu. Vedle lázeňství je i známým horským rekreačním střediskem. V dnešní době patří jednoznačně k místům s nejvyšší čistotou ovzduší.

Po porážce stavovského povstání roku 1620 připadl celý zdejší kraj řádu německých rytířů. Z doby krátce poté pocházejí první zprávy o využívání zdejších pramenů za účelem léčby. Až v 18. století byly provedeny první rozbory zdejší vody, ve kterých bylo objeveno velké množství minerálních látek. Tehdy byly vývěry vod zachytávány na zdejších rašeliništích. Později byly u pramenů postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. Nově vzniklá obec, založená Maxmiliánem II. Františkem byla pojmenována Hin und wieder, což v překladu znamená „tam a zase zpět“. První pacienti totiž museli do lázní docházet z nejbližších obcí, protože v místě nebyla možnost ubytování. Postupně však byla zahájena stavba lázeňských domů.

Roku 1803 byly lázně pojmenovány Karlova Studánka. Lázně se velmi rychle rozrůstaly a do Karlovy Studánky přijíždělo stále více pacientů. Přispěl k tomu také objev Antonínova pramene roku 1812. Jeho název je odvozen od jména dalšího vnuka Marie Terezie. V 1. polovině 19. století bylo proto zbudováno několik budov. Roku 1824 to byl Hostinský dům, dnešní Bezruč, v letech 1824 – 1825 Pruský dům, kde dnes sídlí obecní úřad a škola, v letech 1832 – 1833 Knížecí dům, který slouží jako vyšetřovací ústav a roku 1834 Hinnewiederhaus, který se stal také sídlem národního výboru. V letech 1836 – 1837 byl postaven Lázeňský salón, který dnes slouží jako hudební hala, v letech 1842 – 1844 Nový koupelový dům, což je dnešní Opava, a v roce 1844 také Sloupový dům, ze kterého je nyní hotel Džbán. Lázně byly natolik proslulé, že se zdejší kyselka plnila do lahví a rozesílala do okolí. Kvůli velkému množství oxidu uhličitého však lahve praskaly a proto bylo od rozvozu upuštěno. Polovina 19. století znamenala největší rozvoj lázní. Proto byly dále stavěny domy. Budova současné mateřské školky byly postavena roku 1859 pod názvem Švýcarský dům. Rok 1862 přinesl objev Vilémova pramene. Také tento pramen má souvislost s Marií Tereziií, protože byl pojmenován podle jejího pravnuka. V letech 1862 – 1863 byl postaven Struskový domek, později nazývaný Skleněný. Roku 1890 byla postavena vila Eugen, což je dnešní Šárka, vila Paula a Terasový dům, který je dnes nazýván Kamzík. V letech 1891 – 1893 byl postaven další lázeňský dům, který v současnosti slouží jako letní lázně. Na jeho stavbu navázala v letech 1893 – 1894 stavba vily Wilhelm, dnešní Vlasty. Koncem 19. století byla postavena budova U lesa a také pavilon Wilhelmsquelle, tedy dnešní Pitný pavilon, který je skutečným symbolem Karlovy Studánky. Poté výstavba objektů utichala.

Z Karlovy studánky směrem k Pradědu vede naučná stezka Bílé Opavy, po které můžete dojít až k chatě Barborka. V okolí je také mnoho cyklostezek. 33 kilometrů daleko od obce se nachází hrad Sovinec.

Před dávnými časy stál v těch místech hluboký a neprůchodný prales, ve kterém panoval nad rašelinnými bahništi zimavý chlad a v močálech blikaly těkavé bludičky. Věru není divu, že tyto zapadlé končiny zůstaly dlouho neosídlené.

A přece i tady žil člověk. V bídné chýši tu přebýval poustevník a živil se lesními plodinami. Pouze někdy okusil ptaný chlebíček, to když se vydal na dalekou cestu k lidským obydlím a vyžebral si několik krajíčků či v popelu pečených placek. Aby byl přece jaksi prospěšný, předpovídal lidem, co sám vypozoroval za neustálého pobytu v přírodě: „Bude dlouhý len, v zimě visely střechýly z okapu!“ Nebo: „Žita se letos nevyvedou, bylo málo jeřabin!“ Či zase: „Zemáky se neurodí, je moc krtinců!“ Věřili – nevěřili, těžko povědět. Jisté je, že kdo sám nemá, nedá, a tak mohli poustevníka obdarovat jenom málem. Věru se o něm dalo povědět, že tvrdé hrušky jídal, snadno by mohl spávat v klíčové dírce, jak byl hubený, kdyby ovšem jeho chýže vůbec nějaký zámek měla.

Jednou ho napadlo, že by měl uctít patrona lesů a ochránce lovců, Svatého Huberta. Pustil se tedy do práce a s velikou námahou, neboť se v takovém počínání valně nevyznal, vystavěl poblíž své poustevny skromnou kapličku. Ta kaplička byla jeho radost, tady přebýval nejraději.

Kdysi na sklonku dne odpočíval u kapličky a spokojen naslouchal podvečernímu zpěvu ptactva. Nebe bylo beze chmur, ale poustevník si dobře povšiml, že strom již ztrácí list a že tedy bude potřeba zaopatřit se zavčasu zásobou klestí na zimu. Jak tak dumal a přemýšlel, přemýšlel a dumal, nořil se pozvolna do sladké dřímoty, až usnul. A tu se mu zdálo, že spatřil lovce v zeleném odění, který se ho ptá: „Bratře, postavil jsi k mé poctě kapličku, řekni, co by sis přál odměnou?“

Poustevník poznal, že před ním stojí samotný patron lesů, a byl jeho otázkou nemálo překvapen. Vpravdě mu nikdy na mysl nepřišlo, že by měl něčeho nedostatek, a tak nevěděl, co by si měl přát. Přemýšlel a nakonec řekl: „Chci pomáhat nemocným.“

Sotva tato slova vyslovil, probudil se ze snu. Avšak co vidí? Ze skály, na které stála kaplička, prýští zpod pařezu pramen jasné vody, který tady dříve nebyl. Poustevník ihned té vody okusil a řekl spokojeně: „To je dobrá voda!“ Dopřál si ještě jeden doušek, jak mu chutnala – a rázem se cítil zdráv a silný jako dosud ještě nikdy.

Brzy nato se stalo, že se v blízkosti zranil lovec, který do těch nehostinných míst zabloudil na lovu. Vedla tam přes potok lávka z vyhnilých klád, kterou kdysi poustevník položil, aby si zkrátil cestu k lidským obydlím, a na té lávce lovec uklouzl, spadl do potoka a na kameni, vyhlazeném vlnami, si zlomil nohu. Křičel a naříkal tak silně, že se jeho hlas donesl až k chýši. Poustevník se vydal za tím hlasem a lovce nalezl. Podařilo se mu dotáhnout ho do chýše, tam ho uložil a léčil vodou z pramene, kterou přikládal na zlomeninu a kterou lovec také musel pít. A hle – lovec se záhy uzdravil! Byl to svobodný pán Karel z Riedheimu, správce panství bruntálského, a z vděčnosti dal u pramene léčivé vody postavit dům pro nemocné.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Živá a Mrtvá voda. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Karlová Studánka – léčivý pramen

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Bruntál | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s