Petrovy kameny – místo setkávání čarodějnic – vlašští hledači zlata

O Jesenicku vypráví lidová pověst, že když Pánbůh tvořil svět a rozdával své dary, jaksi na tento kraj pozapomněl a lidé neměli z čeho žít. Aby svou chybu napravil, nakázal ďáblovi, aby po horách a údolích rozsypal něco ze svých pokladů. Ovšem nebyl by to ďábel, aby se nechtěl z tohoto úkolu vykroutit – místo zlata a stříbra rozhazoval po kraji jen kamení.

Na území Jeseníků je známo více než 500 osamělých skal a skalních věží. Nejznámější z nich jsou rozhodně Petrovy kameny, které se nacházejí na hlavním hřbetu Hrubého Jeseníku nad Ovčárnou asi 1,5 km od Pradědu.

Petrovy kameny jsou vrchol, který se nachází v pohoří Hrubý Jeseník v Pradědské hornatině. Třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku tvoří tři mohutná skaliska, vysoká 7 metrů. Skály leží ve Slezsku v těsné blízkosti historické zemské hranice s Moravou. Současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou).

Jedná se o skupinu skal z břidlic a rul. Skalní útvar je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje 25 m. Vyskytují se zde vzácné rostliny, například lišejníky a mechy a endemické keře. Z důvodů ochrany vzácné květeny nejsou skály přístupné veřejnosti.

Dlouho se tradovalo, že tzv. Petrovy kameny v Jeseníkách byly místem setkávání čarodějnic, snad jedním z nejvýznamnějších ve stření Evropě. Již pouhá zmínka o Petrových kamenech naháněla lidem strach a hrůzu, protože věřili, že se na tomto místě každoročně 23. června slétají čarodejnice a ďáblové, před nimiž si prý člověk není jist životem a zdravím ani v ostatních dnech.

Před staletími se proti působení těchto sil bojovalo různými prostředky, například v roce 1682 zde byl vztyčen mučednický sloup.

Proč právě tyto skály, tehdy značně nepřístupné a vzdálené? Od nepaměti byly Petrovy kameny výraznou konfigurací na oblých hřbetech Jeseníků, proto se k nim upírala lidská pozornost a staly se předmětem bájí a pověstí. Snad i časté mlhy v těchto místech přispěly k vytváření atmosféry jejich tajemnosti.

Také název Petrových kamenů je zajímavý. Podle kterého Petra byly skály pojmenovány? Někteří němečtí autoři z počátku 20.století těmto skalám přisuzovali význam obětního místa starých Kvádů a místa, kde sám apoštol Petr obracel pohanské Germány na křesťanskou víru. Nevěrohodně působí také vymyšlené příběhy o zdejším působení Cyrila a Metoděje, stejně jako reformační motiv o malíři Petru Hagenbachovi, který unesl z kláštera jeptišku a prchal s ní přes Jeseníky do Drážďan.

Pokusme se realističtěji hledat název. Hlavní hřbet Hrubého Jeseníku vytvářel vždy hranice mezi panstvími, ať už patřila tomu, či onomu majiteli. Šlo o místa velice málo navštěvovaná. Zabloudili sem jen myslivci, lovci, vyznačovatelé hranic apod. V posledních letech třicetileté války se tu začali objevovat také vlašští hledači zlata, kteří předtím překopali a využili Krkonoše. Avšak už dávno před nimi byly vrcholky doménou kolonistů– horníků. A právě z těch dob zřejmě pochází název Petrových kamenů.

K proslulosti Petrových kamenů snad přispěla i ta skutečnost, že právě v 17.století se na jesenických horách objevili Italové (Vlaši), kteří tu hledali vzácné kovy. Prohledávali také stará místa nalezišť, kde nedostatečně zpracovaná ruda byla snadno dostupným materiálem.

Z té doby pochází celá řada příběhů a pověstí o Vlaších, kteří tu v horách získávali velké jmění. Dokonce se zachoval výrok kteréhosi Vlacha, že mnohdy kámen, kterým pasák hodí po kravách, má větší cenu, než kráva sama. Nebylo tedy divu, že touha po bohatství, v zemi zbídačené dlouhou válkou, ovládala mysli lidí. Této konkurenci se museli Vlaši bránit stavěním hlídek, skrýváním nalezišť, tajnými znaky i odstrašováním lidí, aby je odlákali od skutečných nalezišť. Právě v tomhle má možná původ i řada ďábelských postav jesenických hor, které lid nazýval Zelený Tomáš, Jochel, Zippelmertl, Merin, Hatt aj.

Petrovy kameny jako významná dominanta hor byly výborným strážním místem a není divu, že lidé právě na nich mohli zhlédnout „ďábla“. V ovzduší plném strachu, nevědomosti a pokřivené fantazie se pak mohly Petrovy kameny stát i místem schůzek čarodějnic s ďáblem.

V roce 1659 byla vydána tzv. „Schatzbüchlein“, knížečka o cestách k pokladům. Dočteme se: „Dojdeš na kopec a na tom kopci je kámen. A to jsou Petrovy kameny. Dobře se rozhlédni a najdeš tu cestu. Má však čtyři nebo pět stezek, zvol tu pravou, kterou mám na mysli. Dojdeš k šachtě, v šachtě se zdrž všech řečí, než vstoupíš, umyj se vlastní vodou, rozhlížej se po všech stranách a uvidíš viset střechýle veliké jako rampouchy, a ty jsou z čistého zlata a můžeš si jich vzít kolik chceš…“.0

Historikové se dnes však spíše kloní k teorii, že hlavní základnou sletů čarodějnic, zejména tedy v noci z posledního dubna na prvního května, byl vrch Köhlerberg, tedy dnešní Uhlířský vrch u Bruntálu

Pálení čarodějnic se v českých zemích vžilo na filipojakubskou noc z 30. dubna na 1. května. Oblíbeným odpočívadlem čarodějnic při jejich nočních letech byly kostelní věže. Odpočinek si zpestřovaly tím, že ohryzávaly kostelní zvony nebo škodily v okolí. Mívaly i své věrné pomocníky, kteří jim pomáhali zejména „vydojovat krávy“. Takové pomocníky čarodějnice získávaly tak, že propíchly klubíčko vlny dřevěnými ohořelými špejlemi, káply na klubko tři kapky krve z levého malíčku, sešly pozpátku se schodů a přehodily klubko přes rameno. To se pak proměnilo v černou kočku nebo zajíce. O těchto nocích bylo také nejsnazší vstoupit do spolku s ďáblem. Stačilo vyjít na křižovatku čtyř cest, postavit se tam a čekat, až se ďábel dostaví, a podepsat s ním smlouvu. Na „sabat“ se čarodějnice dopravovaly nejčastěji na koštěti, někdy jim posloužil rýč, hůl, vidle, máselnice, prase, koza… Kdo z poctivých lidí byl srdnatý, mohl se prý pokusit je v letu sestřelit, ale musel mít kulku, v níž bylo přimíseno trochu stříbra. Stačilo prý také, když je člověk poznal a oslovil jménem. Takto odhalená čarodějnice se pak neudržela ve vzduchu a spadla na zem.Čarodějnice se dostávaly z domu komínem, oknem anebo rovnou proletěly zdí. Člověk je mohl rozpoznat jen tehdy, když si do punčochy vstrčil čtyřlístek.

Ale nebyli to ďábli ani ohniví mužíci, co svítili o teplých nocích na Petrových kamenech, ani čarodějnice na hořících pometlech nelétaly nad skalisky na Vysoké holi. To jenom světlušky zažíhaly své lucerničky na oslavu letního slunovratu…

koluje o ní nejedna pověst.

Jedna z nich vypráví o Petrovi, kováři, který žil se svou ženou v malé chaloupce pod horami a byli šťastni. Ale jenoho dne Žena mu zemřela při porodu a zanechala po sobě malou holčičku. Petr se již neoženil a svou dcerku Lidušku vychovával sám. Učil ji ctít spravedlnost, bránit dobro a odporovat zlu. Liduška rostla do krásy, svého otce milovala a na slovo poslouchala. Ve svých patnácti letech uměla všechny domácí práce. Když k nim někdo zavítal, nepoznal by, že dům je bez hospodyně. Všude bylo čistě umeteno, v oknech visely bílounké záclonky, před domem vonělo plno květin. Lidka si od rána do večera prozpěvovala, pro každého měla úsměv a vlídné slovo, a tak není divu, že neměla o nápadníky nouzi. Tenkrát byli ještě lidé na úpatí Jeseníků svobodní a šťastní.

Až jednou přišel krutý pán ze Sovince, z lidí udělal poddané a dozorcem nad krajem stanovil svého sluhu Bélu. Béla byl potměšilý a zlý. Oč byl menší vzrůstem, o to byl krutější. Nikdo ho neměl rád, všichni se ho báli a nikdo se mu neodvážil postavit na odpor. Béla projížděl krajem a jen vybíral.

Tu se mu zalíbila bílá husička, jinde ovečka, támhle třeba hříbě. Béla poručil a chalupníci či sedláci mu museli požadované sami přinést.

Tak se také stalo, že jednou, když Béla projížděl panství, zahlédl překrásné děvče, jak na louce bělí prádlo. Byla od té práce ve tvářích celá ruměnná a zvesela si zpívala. Béla hned poručil zastavit

„Líbíš se mi, děvče. Jakpak ti říkají?“ V Lidce se leknutím krve nedořezal. O Bélovi neslyšela nic dobrého. Otočila se jako na obrtlíku a uháněla domů. Béla hned zjistil, že je to dcera místního kováře. Poslal k Petrovi jednoho ze svých sluhů s rozkazem: „Přiveď mi zítra svou dceru, sic budeš litovat!“

Liduška vyslechla vzkaz ve vedlejší světnici. Utekla oknem do lesa, procházela se a hodně přemýšlela. Nechtěla otce zarmoutit a jít k Bélovi. Věděla ale také, že když neposlechne, bude Béla ještě krutější a otci se povede zle. Za takových myšlenek došla až k vysoké skále. „Tatínku, odpusť mi,“ zašeptala tiše a skočila dolů. Byla na místě mrtvá.

Petr hledal Lidku, aby jí vyřídil neradostný vzkaz. Když ji nikde v domě nenašel, pochopil, že dcera už přání Bély zná. Šel ji proto hledat do lesa. Chodil, volal, ale Liduška se neozývala. Potom ji našel. Ležela tichounce uprostřed zeleného kapradí, jakoby spala. Petr hořce zaplakal a přísahal strašlivou pomstu. Vydal se hned na cestu, našel Bélu a zabil ho. Věděl, že se nemůže vrátit domů, utekl proto do hor a schovával se ve skalách. Žil v jeskyni, živil se sběrem lesních plodů, občas něco ulovil. Neměl žádné zásoby a zima se blížila.

Jednou ráno našel Petr u vchodu do jeskyně podivné dary. Velkou hroudu zlata (symbol bohatství), knihu (symbol moudrosti) a kladivo (symbol práce). Petr poznal Pradědovy dary. Vybral si kladivo. Jakmile ho potěžkal a usoudil, že je dobré, ostatní dary zmizely. Petr pomáhal potom objevovat železnou rudu a hloubil šachty. Lid měl Petra rád, proto ho schovával a bránil před pány. Když statečný kovář zemřel, nazvali lidé skály, ve kterých se ukrýval, Petrovými kameny.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Hornictví, zakopané zapomenuté poklady, čarodějnice a lidé co se upsali dáblu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Petrovy kameny – místo setkávání čarodějnic – vlašští hledači zlata

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Jesenicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s