Vrbno pod Pradědem – Švédové a Bílá paní vrbenská

okres Bruntál, Moravskoslezský kraj


V dávných dobách vládl nad Moravou jeden císař Ferdinand II, proti němu se vzbouřili i šlechtici a nechtěli ho uznávat za svého krále. Dva bratři, Hynek a Hanuš z Vrbna, je vedli a dali se s císařem do války. Císař měl však více peněz a za ty si koupil celou armádu vojáků. Vojnu vyhrál a začal ty vzbouřence chytat a trestat.

V polovině XV. století si pronajal bruntálský hrad a okolní panství bohatý rod pánů z Vrbna – název podle polského Vrbna. První dochovaná zmínka o držení bruntálského panství pány z Vrbna se datuje koncem roku 1473/74. Prvním správcem byl Jan Bruntálský z Vrbna, který žil do roku 1477.

Páni z Vrbna věnovali velkou pozornost těžbě zlata a kovů. Osady se zvětšovaly, byly otevírány nové šachty a rýžoviště. Počet horníků vzrůstal. Na březích řeky Opavy vznikly nové drtírny a tavírny zlatonosné rudy. Také na svahu Vysoké Hory, v místech kudy dnes vede stará cesta do Andělské Hory, byla řada těchto dílen.

Od roku 1607 spravoval panství Hynek z Vrbna, který se rozhodl povýšit Vrbno na svobodné horní město, pro jeho důležitou polohu. Nechal proto dobudovat čtvercové náměstí a hornickou kolonii v prostoru dnešních ulic – Krejčího, Střelniční a Jiráskovy. Povýšení osady na město se stalo slavnostním způsobem dne 24. června 1611.

Slibný rozvoj města a okolí byl zastaven událostmi kolem Bílé Hory – páni z Vrbna byli horlivými stoupenci protikatolické a proticísařské šlechty, která se zúčastnila povstání proti Ferdinandovi II. Stavovský odboj zde byl připravován, ale k vystoupení nedošlo. Slezští stavové uzavřeli 1621 „akord saský“, jímž se poddali císaři. Přesto v létě 1621 zahájil Jan Jiří Krnovský tažení na Moravu spolu s pány z Vrbna. Porazil u Nového Jičína císařské španělské oddíly a zajistil si pomoc valašských povstalců. Vojenský výpad proti Olomouci se mu nepodařil a po uzavření míru v Mikulově 6.1.1622, byl stavovský odboj ponechán svému osudu a postupně potlačen. Majetek Jana Krnovského i jeho spojenců pánů z Vrbna byl konfiskován. Celé bruntálské panství bylo prodáno za 200 000 zlatých Řádu německých rytířů, kteří je vlastnili až do roku 1938, kdy bylo panství konfiskováno Hitlerem.

Pan Hynek z Vrbna utekl, ale jeho bratra Hanuše dostali a zavezli ho na hrad Špilberk, kde mu usekli hlavu. Jeho vdově nechali z celého velkého majetku jediný jeden hrad v lesích nad Vrbnem, který se jmenoval Fürstenwalde. A tam žila deset let s malou Helenkou, děvčátkem- pohrobečkem, které se narodilo až po otcově smrti.

Když Helence maminka zemřela, zůstalo děvčátko na starém hradě samo jen se starou tetou, která ji vychovávala. Ta často vyprávěla Helence o jejím statečném otci a živila v ní od malička nenávist ke zlému císaři, který dal Hanuše z Vrbna popravit. Však ještě nebyl všem dnům konec.

Strýc Hynek jim psával z Uher, kam oni jiní Hanušovi známí utekli, aby jen čekali, že ještě přijde čas a císař bude ze země utíkat jako kdysi oni. Ale nedočkali se. Když vtrhli do země Švédové, ukázala se sice naděje, že se přece jen všechno k dobrému obrátí, ale zůstalo jen při naději.

Roku 1641 přitáhli do Vrbna Švédové a vybudovali zde vojenský tábor. 29.6.1641 byl sveden boj mezi císařským vojskem a Švédy. Přitáhl sem silný oddíl švédského vojska pod vedením generála Trotensohna, který dobyl a vypálil Bruntál a na svahu Vysoké Hory si zřídil silně opevněný vojenský tábor. Toho dne došlo na mírném svahu, asi dva kilometry od města, po pravé straně řeky Opavy, ke krvavé bitvě mezi Švédy a císařským vojskem. Teprve k večeru přinutila císařská vojska Švédy k ústupu do jejich opevněného tábora u Vrbna. Také ten byl po prudkém útoku dobyt a město bylo osvobozeno. V téže době zanikl hrad na Zámeckém vrchu.

Švédští rejtaři tehdy obsadili město Vrbno, a že byli s horníky jedné víry, dobře si navzájem rozuměli. Dobyli také Bruntál, ale hrad za Vrbnem drželi císařští vojáci stále pevně v rukou a nechtěli se Švédům vzdát. Jakmile chtěli Švédové na hrad střílet z těžkých tarasnic, císařský velitel jim dal vzkázat, že mají na hradě jako záruku dvě ženské, Helenku a její tetu, a začnou-li Švédi šturmovat, že je dá – ty ženské – bez milosti pověsit.

Švédský obrist byl kavalír a nechtěl mít na svědomí smrt nevinných žen. A proto nedobýval hrad násilím. Dostal se tam však v přestrojení za horníka a brzy se domluvil s Helenkou, které se zalíbil, jak by to šlo dobýt hrad bez prolévání krve.

To léto docházelo Helence právě dvacet roků. I vyprosila si na císařských vojácích, kteří ji hlídali, aby směla oslavit své dvacáté narozeniny velkou hostinou. Svolili beze všeho – kdo by odepřel pěknému děvčeti – a byla velká hostina. Jídla a pití tolik, že císařští oficíři i vojáci leželi brzy zmoženi na zemi. A právě na tu chvíli Helenka čekala. Vytratila se z hodovní síně a utíkala, co jí nožky stačily, na nejvyšší hradní věž a zamávala bílým šátkem tam odtud směrem k Vrbnu. To bylo smluvené znamení pro jejího důstojníka, aby se svými muži přitáhl pod hrad. Sama Helenka jim klíčem otevřela branku a tajnou podzemní chodbou je vpustila do hradu. To bylo radostné uvítání! Než se císařští vojáci stačili probrat z opilosti, měli na rukou pouta a hrad byl v moci Švédů.

Škoda, přeškoda, že radost mladých lidí neměla dlouhého trvání. Ještě v červnu toho roku sem totiž přitáhlo ohromné císařské vojsko. Strhla se strašná bitva a ten švédský obrist v ní padl, třebaže všichni vrbenští horníci Švédům pomáhali.

Když se hnali vítězní vojáci do hradu, Helenka před nimi utíkala až do věže, kde byly uloženy sudy se střelným prachem. Už, už vylamovali císařští vojáci dveře a hnali se po děvčeti, které stále ustupovalo až ke zdi prachárny, v bílých šatečkách, s vytřeštěnýma očima a s hořící loučí v ruce. Když už neměla Helenka kam ustoupit, vhodila zapálenou pochodeň do sudu s prachem a v ten okamžik vyletěl celý hrad i s ní, ale také se surovými vojáky, do povětří.

Od té doby vídali lidé Helenku v bílých šatech a s hořící pochodní běhat po louce pod zříceninami a s pláčem hledat svého zabitého milého. Jiným se zase zjevovala v podobě otýpky sena, která ohněm hořela, ale neshořela, a létala po lese.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Bílá a černá paní, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Vrbno pod Pradědem – Švédové a Bílá paní vrbenská

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Bruntál | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s