Vřesová studánka – studánka léčivou vodou

Vřesová studánka pod Červenou horou (1 333 m), nachází se 3,5 km SZ od Červenohorského sedla pod značenou trasou. Lokalita je situována do blízkosti historické zemské hranice mezi Moravou a Slezskem. Hranice je dodnes vymezena opracovanými kameny, které jsou na slezské straně označeny vysekanými písmeny BB. Je to značka Vratislavského arcibiskupství (latinsky BISTUM BRESLAU).

Do povědomí lidí dostala už v 15. století. Podle pověsti objevil Vřesovou studánku zdejší lesník při pronásledování zraněného jelena. Jelen, když se napil vody ze studánky se uzdravil a zmizel lovci z očí. Později prý se sám lovec vyléčil z těžké nemoci pomocí vody z pramene Vřesové studánky. Po něm hledali uzdravení ve studánce další lidé. Název místa se měnil: Boží voda, Sněžná hora, Studniční lada, Pohanská studánka až zůstal název Vřesová studánka – podle hojného výskytu vřesu.

Jako projev díků zde pak byl na sloup zavěsil obraz a Vřesová studánka se stala poutním místem. Později kníže Lichtenštejn, jemuž zdejší kraj patřil, upravil pramen a nechal zde postavit kapli, na její stavbu přinášeli poutníci kameny z řeky Desné. Císař Josef II. dal později kapli uzavřít a známý obraz „Pět ran Krista Pána“ byl z kaple přenesen do kostela ve Velkých Losinách.Ale již kolem roku 1800 byla kaple znovu otevřena. V roce 1850 byla místo dřevěné kapličky vystavěna kamenná kaple, na jejíž stavbu bylo použito kamene z říčky Desné. I když stěny byly až 130 cm silné, tvořily se v nich trhliny, a tak byla kaple v roce 1927 přestavěna na kostelík. Ten v roce 1946 po zásahu bleskem vyhořel. Chata Vřesová studánka byla vybudována pro potřeby poutníků zřejmě již na počátku 19. století. V roce 1892 vyhořela, ale hned v následujícím roce byla postavena chata nová. V důsledku havarijního stavu byla chata v roce 1988 zbourána. Tato bývalá nejstarší horská chata v Jeseníkách přispěla i k tomu, že Vřesová studánka byla jedno z nejvyhledávanějších míst oblasti Jeseníků.

Vřesová studánka byla na jaře 2006 v dezolátním stavu. Proto byla v létě „do kamene“ rozebrána a znovu postavena a zrekonstruována.

Po prudkém dešti dne 1.6.1921, kdy za pouhé 2 hodiny spadlo 180 mm srážek, došlo na několika místech v povodí Hučivé Desné k sesuvu zemních lavin, a to nejen v odlesněných plochách, ale i v místech porostlých lesem. Do údolí Hučivé Desné se řítily balvany, zemina i lesní porost. Po bouři zůstala odkrytá kamenitá spoušť. Laviniště vedle Vřesové studánky, dlouhé až 700 m a široké 15 až 100 m bylo největší. Pod laviništěm vznikly zácpy vysoké 8-10 m, nános byl odhadnut na 50 000 m3 a 2 000 m3 dřeva. Byla stržena řada mostů a v Aníně 3 domy. Laviniště bylo úspěšně asanováno tehdejší Státní správou hrazení bystřin. Strže jsou dnes stabilizovány hrázkami a vegetací. Na toku Hučivé Desné byly zbudovány retenční přehrádky. Nejvyšší má výšku 12 m.

S velkým úsilím se podařilo opět zalesnit odkrytý terén.

Postup byl dlouholetý a následující: nejprve zde byly vysazeny pro spoutání vody mechy a játrovky. Do míst, které byly zpevněny dřevěnými záseky, byla přinášena hlína, v ní se ujala třtina chloupkatá. Pak byla vysázena olše zelená, když vzrostla, tak byla posekána a do míst byl sázen buk, jilm javor, klen a modřín. .

Jitřní mlha se rozplývala mezi sosnami na horských sedlech a oblaka spěchala po obloze, když krajinou zazněl výstřel. To lesník, celou noc číhající na vysokou, spatřil až na rozednění u osamělého stromu na lesním svahu statného jelena s mocným parožím. Pečlivě zamířil a střelil. Ale nevedlo se mu, jak by si přál. Ačkoliv si byl jist, že zasáhl, jelena neskolil. Ten se divoce vzepjal a dal se na útěk.

Lesníkovi nezbývalo, než postřelený kus dohledat. Namáhavě stoupal do svahu, prodíral se houštinami a pečlivě se rozhlížel po kapkách krve na lístcích brusinkových kříčků, jak jelen značil cestu na útěku. Ale i kdyby si hned paty utloukl a nohy obrousil, jelena ani nezahlédl.

Už by se vzdal marného pronásledování, protože zašel hluboko do lesů, kde ještě nikdy nebyl, když tu náhle jelena spatřil. Vlekl se těžce, obtížně, a stále namáhavěji přelézal koryta povyschlých potoků a přeskakoval silné kořeny prastarých stromů. Lesník se zaradoval, věděl, že teď už mu paroháč neunikne. S novou chutí se rozběhl za jelenem. Avšak také jelen ho pozoroval a posledními silami se snažil svému pronásledovateli uprchnout.

Na chvíli se mu vskutku podařilo uniknout lesníkovi z dohledu. Lesník už nedbal opatrnosti, také se nezdržoval vyhledáváním stop a dral se rovnou kupředu směrem, kterým jelen zmizel.

Byl přesvědčen, že zvíře nemůže být daleko. Pojednou stanul na malé mýtině, ze které tryskal pramen, a s údivem přizíral, jak zchvácený jelen z pramene pije. Byl to opravdu nádherný kus, a čím déle pil, jako by ještě mohutněl, potřásal mocným parožím, netrpělivě hrábl kopytem a nakonc pozvedl mohutnou šíji a silně zatroubil, až se to rozlehlo lesy a hory vracely znásobenou ozvěnu. Potom vyrazil s novými silami, čerstvý a svěží a ladnými skoky zmizel mezi stromy.

Lesník stál, jako kdyby do něho hrom uhodil. Když se konečně probral, vyčítal si, že nestrhl z ramene ručnici a raněné zvíře nedorazil. Jenže jelen, jakmile se napil vody z pramene, jako by zázračně ožil. Už nebylo ani známky po střele, která ho jistojistě zasáhla! Tu si lesník řekl, že nic se na tomto světě neděje bez příčiny a ani bylina se bez větru nepohne, a když mu jelen ušel, že alespoň sám okusí té zázračné vody. Sešel k mělkému prameni, přiklekl a nabral chaldivou vodu do obou dlaní. Voněla lesem a chutnala znamenitě. Hned po prvních doušcích lesník pocítil, jak se do jeho znaveného těla vrací síla, jako by mu čerstvé krve nalil do žil.

Když později postihla lesníka zlá oční choroba, věděl už, co má udělat: šel ke studánce a její voda mu skutečně oči vyléčila.

Zvěst o zázračné studánce se záhy roznesla a lidé k ní putovali, aby si léčivou vodou obnovili vyčerpané síly a navrátili zdraví.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice spojení zvířete a tajemného místa - JELEN, Živá a Mrtvá voda. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Vřesová studánka – studánka léčivou vodou

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Jesenicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s