Zřícenina hradu Quinburg – mladík zamilovaný do knížecí dcery – loupežnické doupě.

okres Bruntál, Moravskoslezský kraj

Zhruba 6 km severozápadně od Vrbna pod Pradědem stál kdysi dávno hrad Quinburg. Na starých mapách z počátku 2. poloviny 18. století se zaznamenávají Sokolí skály – Quingstein a stejnojmenné údolí potoka. Hrad už ale zaznačen na nich není.V minulosti se vypínal na strmých Sokolích skalách Severozápadně od Suchého vrchu v hlubokém lese nad údolím Černé Opavy a cesta k němu
zabere celodenní pěší túru (cyklo – půldenní) téměř liduprázdnou, ale překrásnou krajinou. Z vrcholu Sokolích skal se nabízí jedinečný rozhled do okolní krajiny. Lze spatřit Heřmanovice, nad nimi vypínající se Komoru a Smrčník. Odhalí se nám Příčná hora s Táborskými skálami. Za dobré viditelnosti lze spatřit sedlem nad Forvizem město Prudnik (cca 25 km vzdušnou čarou). K hradu se doporučuje neznačená asfaltová lesní cesta, kterou uvítají cyklisté. Z Drakova vede proti proudu Slučího potoka a cca po 2 km na první odbočce doleva, zhruba po 3 km je původní cesta přerušena strží z povodně roku 1997. Strž obejdeme novou cestou a mostkem nad Sokolím potokem. Zhruba po dalším 1 km, kdy je cesta v nejvyšším bodě (dál se svažuje okolo Suchého vrchu do Mnichova a vyúsťuje u Penzionu Sněženka) je nutno z asfaltové cesty sejít doleva do lesa pokračovat vzhůru k vrcholu prudkým stoupáním skalnatým terénem. Na samém vrcholu hrad stával. Z hradu je krásný výhled do okolí. Když už hrad navštívíte, neopomeňte zavítat na nedaleké hrady Drakov (Drachenburg) (celní stanice) a Koberštejn.

Pokud se má v Jeseníkách nějaká zřícenina nazvat „Tajemným hradem v Karpatech“, pak to bude právě Quinburg. Je zcela mimo turistické trasy a cyklotrasy, daleko od nejbližší civilizace. Je těžké ho najít, ale možná se to podaří právě vám. Odmění se tichem, hradbami skal obklopených hlubokými lesy a obejdete se bez davů turistů.

Proto k jeho nalezení potřebujete dobrou mapu, nebo GPS přístroj. Quinburg se nachází na pozici 50° 09′ 57.96″N; 17° 19′ 57.72″E.

Dva hrady stejného založení a významu se nacházely při horské cestě z Moravy do Niska, ale známější zůstal jen jeden. Zatímco vztyčenou špici kamenné věže na Koberštejně vidíme už na desítky kilometrů, hrad Quinburg (čti Kvinburk) bychom málem ani nenašli. Leží zcela zapomenutý ve skalách a nevšimneme si jej, ani stojíme-li mu na blízku.
Počátky obou hradů jsou zcela nejasné a podle nálezů víme s jistotou jen to, že vznikly ve druhé polovině 13. století. Je ovšem nutno podotknout, že ve svých počátcích bývali tvrdými soky, neboť oba stáli na hranicích dvou států – Koberštejn na jižní výspě slezského Niska či Grodkovska, hlásícího se k Polsku, zatímco Quinburg byl moravský, tak jako Edelštejn – na území opavského vévody Mikuláše I., nemanželského syna Přemysla Otakara II. Tehdy bylo Opavsko ještě Moravou a nemělo oficiální statut, který mu byl udělen až králem Janem Lucemburským v roce 1318. Za zakladatele Koberštejna je pokládán vratislavský kníže či biskup, Quinburg vznikl z vůle českého panovníka. Do dnešních dnů ovšem není rozluštěna záhada vzniku obou hradů, která by zjistila, který z nich stál dříve a který podnítil stavbu toho druhého. Něco málo napovídá, že hranici vůči sousedu chtěla zabezpečit jako první česká strana. Nálezy z Quinburgu jsou o málo starší a hlavně – Koberštejn je vůči svému moravskému sousedu větší, mohutnější. Znamená to, že vyrostl jakoby „do cesty“ svému protivníku, jemu na vzdor a tudíž i s mocnějším opevněním a dalekým výhledem.
Ostraha zmíněné moravsko-slezské cesty od třetiny 14. století v důsledku přičlenění Niska ke
Koruně české a podepsání mírové smlouvy mezi trůnem českým, polským a uherským v roce 1335 poklesla.
Dost možná došlo ke stavbě Quinburgu za krále Václava II. Ten totiž opustil otcovu vizi rozšiřování českého vlivu na jih a obrátil svou zahraniční politiku k získání polské koruny. Než k tomu došlo, bylo Slezsko nepevným svazkem mezi dvěma slovanskými královstvími. Proti tomu se bylo nutno zabezpečit kontrolou horských průsmyků, jimiž vedly cesty do vnitrozemí. Takovým styčným místem bylo středisko v blízkosti soutoku Černé, Bílé a Střední Opavy, a tím bylo sídlo Gesenek, předchůdce Vrbna pod Pradědem. K němu vedly dvě stezky ze severního Niska – údolími Bílého potoka a Černé Opavy – tedy z obou stran Medvědího vrchu. Právě tato kontrola „brány do země“ podnítila stavbu Quinburka.
Archeologické nálezy pozůstávají ze střepů hrnců a džbánů. Zajímavostí je kamenný přeslen, železné šipky do střel kuše a luku a střelka nože. První nálezy byly ovšem známy již v 19. století – část koňské výstroje a nádobky z hlíny. Quinburg během 14. století posílil na významu zřízením opevněné celní stanice (Drákov), která se nacházela v údolí pod hradem.

Ke Quinburku se vztahuje příběh mladíka, který zamotal hlavu krásné knížecí dceři, s níž se tajně scházel ve skalách. Celá věc byla na pováženou, protože byl jen prostým ovčákem. Poněvadž žil v odloučeném světě hor a lesů, rozuměl tak lesní zvěři, že si ji ochočil. Zvláště měl oblíbeného sokola, který k němu přilétal na zahvízdání a zprostředkovával setkání mladým milencům. Knížeti byly výlety jeho dcery do pustiny podezřelé a nechal ji jednou tajně sledovat. Sokol útočil a pronásledovateli ztěžoval výstup do skal jak se jen dalo, ale ani mladí v mileneckém objetí neslyšeli jeho varování. Když byl vztah knížecí dcery s ovčákem prozrazen, dal kníže mladíka dovléct na svůj hrad a náležitě jej ztrestat, jak se na drzého chudáka slušelo. Na dvoře bylo již vše připraveno a mladík měl být před popravou ještě podroben trýznění. Bezmocně stál připoutaný za ruce k pranýři, když tu jeho věrný sokol, který svého pána doprovázel a viděl ho ze střechy paláce, drápy vyrval katu z ruky bič a odletěl. Hoch dostal milost a poněvadž se knížeti líbilo, jak jej sokol vysvobodil, i to, že nepoprosil o milost, svolil dokonce k sňatku. Protože byl ale ženich nízkého původu a toužil se svou chotí zůstat v místech jim nejmilejších, nedal mu vesnice a dvory, ale vykázal mu k obydlí skály v horách, aby byl pánem knížecích lesů a zvěře v nich.
Tam si mladý muž vystavěl hrad a podle sokola, který mu zachránil život, pojmenoval ho Sokolí hrad, německy Quinburg.

Jiná pověst nám říká žě nějakou dobu hrad byl i loupežnické doupě. jejím majitelem byl rytíř Siegfried – Dieter z Quinge. V širém okolí si vysloužil nezáviděníhodnou přezdívku „krvavý pes“. Vědělo se o přepadávání, loupežích, dokonce i o vraždách. Nic se nevědělo o místě či místech činů, ale obyvatelé se v „krvavém psu“ nemýlili.

Vrbenský kraj a cesta na Vratislav se staly pro projíždějící kupce, horníky zlatokopy a dokonce i pro potulné rytíře nejistými. Spojení s Vratislaví šlo od Andělské Hory údolím Mnichova, ze všech stran uzavřenými hustými lesy, kolem nechvalně známé lesní šenkovny. Poblíž, ještě před postavením šenkovny, bydlel v těsném sousedství mnich (v němčině Einsiedelei – poustevna) a stával zde kostelík se zvonicí.

Šenkýř a rytíř Quinge – říkejme mu raději loupeživý rytíř a těmi se střední Evropa jen hemžila – byli vlastně kumpány, pověst nám říká, že kumpány na život a na smrt.

Společně připravili o život starého mnicha a na jeho místo si vybrali svého mnicha – lupiče a společníka. Postarali se o dalšího kumpána, a ten začal hospodařit po svém a podle přání rytíře Quinge. Byli teď tři a jejich nekalé řemeslo mohlo započít. Pod kostelíkem se nacházelo podzemní sklepení a odtud vedla tajná podzemní chodba až pod šenkovnu. V kostelíku před schody k oltáři zabudovali lupiči padací dveře. Mnich–lupič – lákal s licoměrnou zbožností projíždějící k návštěvě kostelíka a tam se pomodlit před „zázračným“ mariánským obrazem zdobícím oltář.

Jen co se takto nalákané oběti přiblížily k oltáři, a stouply před první schůdek k oltáři, použil mnich kovové táhlo, které uvolnilo skryté padací dveře, a nešťastníci padali do připravené pasti. Ocitli se v tmavém sklepení buď těžce zranění, nebo dokonce mrtví. Dveře nad jejich hlavami se vracely do původního stavu. Jakmile se první část loupežného přepadení podařila, měl prohnaný mnich po ruce lano ke zvonici kostelíka a zvoněním dával zprávu šenkýři a Quingemu do „Zbojnické stráně“. Oloupení obětí vykonala další banda lupičů, sloužících Quingemu, kteří v podzemí oběti likvidovali, ale o způsobu, jak se oběti do sklepení dostávaly, neměli ponětí. Náhoda pomohla tomu, že licoměrný mnich byl odhalen a své činy odpykal smrtí.

Nejinak se vedlo dalším kumpánům v čele s Quingem. Slezským rytířům přišlo na pomoc vojsko vratislavského biskupa. V hořících troskách našel Quinge smrt spolu se všemi dalšími kumpány.

Vratislavský biskup nechal v okolí míst les vykácet. Lesní krčma byla přestavěna na panské sídlo, po letech zde bylo založeno fojtství a započalo se s obděláváním odlesněné půdy. Obydlí mnicha včetně kostelíka stálo ještě několik desetiletí, až obojí zlikvidoval zub času. Pomalu, krok za krokem, počala vznikat osada, později obec Mnichov.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice lapkové doby minula, spojení zvířete a tajemného místa - orel, spojení zvířete a tajemného místa - PES, vlk, Vlkodlak. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Zřícenina hradu Quinburg – mladík zamilovaný do knížecí dcery – loupežnické doupě.

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Bruntál | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s