Hrad Frymburk u Nového hrádku – po dokončení hradu dělníci zabiti a zjevují se podobě skřítků a smrt švédského generála

okres Náchod Královéhradecký kraj.

Nový Hrádek je městys asi deset kilometrů jihovýchodně od Náchoda., východně od Nového Města nad Metují ležící v předhůří Orlických hor přibližně 3 km od polských hranic.

Právě zde nalezneme zříceninu hradu Frymburku u Nového Hrádku nad řekou Olešenkou donedávna jej skrýval les. Dnes je už z dálky vidět především jeho mohutná věž, která co do průměru nemá v Čechách obdoby. Frymburk vznikl zřejmě na počátku 14. století. Jeho zakladatelem byl některý z významných feudálů té doby. Hradu dominovala mohutná okrouhlá věž o průměru osmnáct metrů. Součástí opevnění byla i horní hradba, byly tam dva podélné paláce, brána pro pěší a brána z dolního hradu. Kolem hradu byly příkopy, přes které vedly dva mosty. Kvůli svému rozsahu stavba musela být velmi nákladná. Hrad tvoří mohutné opevnění na malém půdorysu, podobný u nás neexistuje. Bez nadsázky lze říct, že mezi českými hrady jde o unikátní památku. O jeho někdejším významu svědčí i to, že severní část dnešních Orlických hor byla po staletí nazývána horami Frymburskými.

Poprvé je připomínán ke dni 11.6.1354, kdy Matyáš z Frymburka prezentoval ke kostelu v Olešnici kněze Martina. Ovšem o původu samotného hradu se dochovala zajímavá pověst.
Hrad Frymburk prý založila jakási neznámá knížecí dcera. Zamilovala se do mladého služebníka, a protože rodiče jí nedali souhlas ke svatbě, sebrala svých pět švestek, tedy přesněji řečeno zlato a cennosti pánů rodičů, a se svým milým a několika lidmi odešla do krajiny u dnešního Nového Hrádku. Tam nechali postavit hrad. Na práci najímali řemeslníky ze širokého okolí. Protože však měli obavy, že dělníci prozradí jejich místo pobytu, rozhodli se je zahubit. Po dokončení stavby přicházeli pracovníci jeden po druhém do místnosti pod věží, kde se měla vyplácet odměna, a druhými dveřmi měli vycházet. Ale nikdo již nikdy nevyšel. Postupně se všichni propadli padacími dveřmi do hladomorny, kde zahynuli.
Jejich duše se začaly zjevovat v okolí hradu jako podivní skřítkové. Velcí asi jako permoníci, i podobně oblečeni, jen s tím rozdílem, že oproti permoníkům mají výrazně velký nos, ba přímo frňák a na rukou pouze čtyři prsty.
Samozřejmě, že si jich „novohrádouští“ brzy všimli a zjistili o nich celou řadu důležitých informací. Především, že jsou velice spravedliví. Hodným lidem neublíží, ale lumpům a neřádům dovedou udělat peklo na zemi. Protože se většinou jedná o bývalé řemeslníky, nedovedou zahálet. Stále musí něco dělat a navíc jsou velmi zruční. Dovedou tkalcovat, hravě podrazí boty, někteří dokonce pamatují ještě tavbu železa v údolí Olešenky a určitě to dovedou dodnes. Zručně vyřezávají, třeba celý betlém, klidně zmáknou i lyže (dokonce na nich i jezdí: viz obecní zápis ze dne 27. 4. 1938, kdy byl spatřen živý frymbulín, jak sjíždí na vlastnoručně vyrobených lyžích Velkou Panskou šusem), a když zrovínka nemají co na práci, vyřezávají slavné hrádouské vařečky.

(Obyvatelům Nového Hrádku se dodnes žertem říká „vařečkáři“. V polovině minulého století byl však tento titul brán jako urážka. A dokonce se kvůli němu strhla nejedna rvačka mezi místní a přespolní mládeží.
Snad se opravdu vařečky na Novém Hrádku dělaly, jak už dokazuje Tereziánský katastr český z 50. a 60. let 18.století, a toto řemeslo vařečkářské se provozovalo ještě hodně dlouho. Dnes tuto lidovou tradici připomíná tuiristický pochod po okolí. Jmenuje se, jak jinak, Hrádouská vařečka.)

Za svou práci nechtějí žádnou odměnu, raději si dají něco dobrého k jídlu. Jak tvrdí místní odborníci, milují krajové speciality – kyselo, Pavlišov, hubník, peciválky, chlupačky s houbama, políuku Couračku a oukrop. Po jídle jsou však prý lehce zranitelní, protože upadají do klidového stádia (tzv. poobědového komatu). Protože jim však občané Nového Hrádku vděčí za mnohé, přísně je střeží před cizími a nedovolí, aby bylo frymbulínům jakým koli způsobem ublíženo. Z rozsáhlého materiálu, který novohrádouští písmáci o frymbulínech (odborně Frymbulinus Novohradoucus) posbírali, dvě významná data, která souvisí s historií Nového Hrádku a životem frymbulínů: 29.8.1639 Frymbulín vyděsil generála švédského vojska natolik, že do rána začal mluvit česky, zbělely mu vlasy i vousy a zanedlouho zemřel ( je pohřben v hraničních lesích u Olešnice v Orlických horách).

Švédský kříž
Za Olešnicí, u hranic s Polskem je na malé mýtince v lese zasazen do země malý pískovcový kříž. O tomto starém, větry ošlehaném kříži vypráví následující pověst:
Psal se rok 1639, nezvyklý, umrvující klid padl na naši zemi. Ticho, které předchází bouři. Divá pustošící válka trvala již dvacet let. Život v horském městečku skoro vymřel. Mužské mládí sklátila válka, dílny a obchody stály opuštěné. Stejně tak ladem ležela pole, rolník neoral, nezaséval zrno ze strachu před nepřáteli.
Výstražná zpráva roztřásla vylekané obyvatele. Ze západu táhly nepřátelské hordy, mnohem horší a vražednější, než byly ty dosavadní. Lidé, plni hrůzy, kvapně nakládali zařízení a šatstvo na vozy, dobytek vyváděli z chlévů a smutným, zoufalým průvodem zajížděli do blízkých lesů, aby tu našli útočiště.
A přicházejí zprávy: zámek v blízkém Náchodě se týden bránil. Marně jej obléhali. Statečnost jeho obránců a pevnost jeho zdí odrazily všechny útoky. Ale naproti tomu samotné město bylo zničeno. Za neúspěšné dobývání náchodského zámku hledal švédský generál odškodnění, a tu jeho kumpáni přinesli zprávu o východně ležícím hradu Frymburku, který se vypínal na nedostupné skále uprostřed hlubokých lesů. Zaútočili a po krátkém obležení jej zbořili. Jeho pyšná cimbuří se již nikdy nevztyčila a křoviska brzy zakryla rozpadlé zdivo.
Zpity vítězstvím táhly hordy dál na východ do Slezska a napadly přitom ve schůdném údolí ležící městečko Olešnici. Zatím zůstalo toto osamělé místo uchráněno nejhorších náporů války, proto se Švédové těšili na dobrou kořist. Následovalo důkladné plenění, žádný dům nezůstal uchráněn, vše bylo prohledáno. Obyvatele, kteří včas neutekli, mučili, aby je donutili vydat jejich majetek. Část městečka lehla popelem.
Divocí válečníci pak táhli dále do Slezska, doufajíce, že tam najdou bohatší kořist. Ale na zalesněné výšině na hranicích země jim zastoupila cestu tlupa ozbrojenců, která sice přesilu Švédů v krátké, ale prudké bitce nepřemohla, ale jejich vůdce, švédský generál, tady padl. Daleko od své vlasti zde nalezl osamělý hrob, na který mu jeho kamarádi vsadili prostý kamenný kříž.

Za husitských válek byl Frymburk obležen a měl být vyhladověn. Hradní obyvatelé i husitská vojska trpěli již velkým hladem. Frymburským zbývalo už jen půl vepře. Poslali ho obléhajícím, aby údajně zmírnili jejich nouzi. Obléhající vojska byla překvapena, že na hradě mají ještě takové zásoby. Vzdali se obléhání a během jedné noci odešli. Z hradeb a valů Frymburských zazářily radostné ohně.

Hrad měl v minulosti řadu zajímavých majitelů. Třeba Jan Městecký z Opočna nechvalně proslul jako jeden z nejkrutějších vládců své doby a rovněž jako „korouhvička“. Vždy se totiž přidal na tu stranu, která mu nejvíc vyhovovala. Před husitskými válkami byl znám jako loupežník, který roku 1415 na Den všech svatých vyplenil opatovický klášter a opata umučil. V té době se hlásil k husitům, avšak už v roce 1420 stál při králi, ač slíbil být na straně pražanů a Žižky.

V roce 1421 Jan Městecký dobyl Chotěboř a povraždil tam na tisíc táboritů, jednoho nechal v Chrudimi uprostřed náměstí upálit. Když Chrudim oblehli pražané, pokorně je prosil, aby mu odpustili. Dva roky pak držel s nimi, ale roku 1423 se opět spojil s protivníky husitů. Chtěli porazit Žižku, ale ten své nepřátele u Hořic rozprášil.

Jan Městecký se svými kumpány pak ze vzteku vypálil jednu ulici na předměstí Hradce Králové a zabil kněze. Dočkal se proto odplaty od husitů. Ti roku 1424 v bitvě u Skalice jeho lidi zajali a zabili. Pak husité dobyli Hrádek a mnoho obyvatel městečka za proradného „korouhvičku“ zaplatilo životem. Jan Městecký se nakonec dal zase k husitům.

Dlouhé věky na sebe pohlížely se dvou proti sobě se pnoucích návrší, mezi nimiž pospíchá k Peklu říčka Olešenka, starodávný Frymburk a krčma zvaná Dupačka. Krčma stála na západ od něho, nad křižovatkou cest. Les ji v malé vzdálenosti obepínal ze tří stran. Dupačka byla sroubena ze dřeva a kryta doškovou, zeleným mechem porostlou střechou. Stála na vysokém kamenném podezdění, se záspy, na kterou vedly zpředu schody z hrubých netesaných kamenů, čelem obrácena k jihovýchodu. Na té straně byla malá zeleninová a květinová zahrádka. Před vchodem dovnitř byl nad sklepem výstupek s prkenným bedněním, kde v létě seděli hosté navštěvující Dupačku. Odtud byla utěšená vyhlídka na údolí s několika mlýny, pilami a drobnými chatkami v Dolích, na hrad Frymburk s myslivnou a dřevěnou hájovnou, na Nový Hrádek se štíhlou kostelní věží, Šibeniční kopec za městečkem a moře krahuleckých lesů kolem.
Místo pro krčmu bylo voleno velmi vhodně, neboť kolem vedly všechny cesty z celého okolí k hradu, k Hrádku, do lesů i mlýnů. Nedaleko byl panský dvůr v Bydle. Šenkýři, který měl také menší hospodářství, se dořilo dost slušně, zvláště když se v šenkovně točily párky v kole s veselým dupáním. Od toho název Dupačka. Pivo na Dupačce se čepovalo nejprve snad z hradního pivovaru, pak z panského pivovaru na Opočně.
Stará dřevěná Dupačka přečkala pevný kamenný hrad Frymburk. Viděla ho rozpadat se v rumy, viděla rozparcelování panského dvora v BYdle i zánik vařečkářství v Novém Hrádku. Čilý ruch však okolo Dupačky utichal. Krčma se změnila na tabákovou trafiku. Ještě po r. 1880 kreslil z výstupku na Dupačce malíř Liebscher Frymburk pro Sedláčkovy Hrady, zámky a tvrze. Pak právě o mezileském posvícení (14.10.1897) do základů vyhořela a nebyla již obnovena.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice krutovláda pánů, lapkové doby minula, trpaslíci a malí lidé, zrušené kráštery, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Hrad Frymburk u Nového hrádku – po dokončení hradu dělníci zabiti a zjevují se podobě skřítků a smrt švédského generála

  1. Pingback: kraj Královéhradecký – Okres Náchod | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s