Bačetín – bludičky

Vesnice Bačetín se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou a náleží pod Královéhradecký kraj. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Dobruška. Obec Bačetín se rozkládá asi sedmnáct kilometrů severně od Rychnova nad Kněžnou a šest kilometrů východně od města Dobruška. Obec je vzdálená přibližně 9 km od polských hranic. Obec je křižovatkou dvou důležitých silnic a to silnice II /309 Dobruška – Deštné a silnice III třídy, Nové Město nad Metují – Deštné. Že je obec křižovatkou těchto dvou silnic přispívá k většímu počtu autobusových linek a tím samozřejmě k širší veřejné dopravě. Obec je umístěna na mírném svahu od jihozápadu k severovýchodu. Obec je dlouhá 1.600 m, na šířku měří 410 metrů. Zvláštností obce jsou záhumenní cesty. Jedna na severní a druhá na jižní straně vesnice, téměř rovnoběžně s hlavní silnicí. Středem obce teče malý potůček od prameniště, na tak zvané „Bezednici“, v horní části obce. Potůček však již při mírném sušším období je téměř bez vody.

Bačetín je starou slovanskou osadou osídlenou českým lidem ve 12. až 13. století. Název Bačetín vznikl údajně od příjmení jakéhosi „Bačaty“, který měl v prostoru dnešní křižovatky u školy rozsáhlý dvorec a v blízkém Sudíně velký ovčín. Byl to pravděpodobně zakladatel obce.

Až do roku 1420 náležel Bačetín spolu se Sudínem k Cisterciáckému klášteru „Svaté pole“, (dnešní Klášter nad Dědinou), který byl založen v roce 1149 za krále Vladislava I. Mniši kolonizovali tehdy rozsáhlé území na úpatí Orlických hor. V roce 1420 byl klášter husitskými vojsky zničen a tím zanikly všechny dokumenty o kolonizaci zdejší oblasti. V roce 1628 se obyvatelé Bačetína aktivně účastnili selského povstání za náboženské svobody. Po krvavé porážce povstání byla obec potrestána. V zemských písemnostech je i zmínka, že v roce 1634 táhli přes obec Bačetín s vojevůdcem Bauerem Švédové. Usadili se v Dobrušce a v celém okolí, potom drancovali a loupili. Bačetínští občané nato zasypali studnu v horní části obce, zvanou „Bezednice“, z obavy, aby se zde švédští koňáci neusadili. V roce 1813 při válečném tažení tří císařů proti Napoleonovi táhli přes Bačetín i Rusové. Poslední tažení vojsk přes naši obec, bylo v roce 1866 ve válce prusko-rakouské, kdy bylo vojsko ubytováno po staveních až po 30 lidech.

V okolí Bačetína se objevují bludičky. Jsou to bývalé milenky zemana Bačaty. Teprve po jeho skonu se v okolí Bačetína začaly objevovat dušičky-bludičky.
je jich celkem sedm krásných, vysokých blonďatími vlasy, udivenýma očima a tělem, které se nedotýká země, ale dole končí jakýmsi mlžným oparem. Někdy jsou milé a přátelské, jindy potměšilé až jizlivé. Záleží na tom, koho při svých nočních hrách potkají. Někdy pocestnému, který v noci zbloudí poradí cestu dobrou, jindy ho zavedou do bažin. Pročež mějte se na pozoru a snažte se svého cíle dosáhnout před setměním.
Objevují se ale pouze na dvou místech Na Brtvě a na Čihadle.Vždy za jasných měsíčních nocí, ponejvíce na polních cestách a na lukách, poblíž mokřin.

Jejich výskyt se datuje už od samého počátku vzniku obce Bačetín. Tu jak známo založil jistý zeman Bačata kolem roku 1458. A byl to zřejmě právě on, kdo má hlavní podíl na vzniku bačetínských dušiček – bludiček. Podle historicky doložitelných pramenů měl zeman ošklivou a hádavou ženu. A protože všechno má svou mez, než by se Bačata se svou ženou stále hádal a zlobil, našel si krásnou a milou přítelkyni s dlouhými plavými vlasy. Už tenkrát, jak vidno, měli bačetínští velmi vytříbený vkus.
Po čase mu ale jedna nestačila, neboť jak známo s jídlem roste chuť. Bačata si opatřil další a další, všechny krásné blondýny, až jich bylo sedm, stejně krásných a milých. Ovšem nic netrvá věčně a každá legrace něco stojí. Tak se také stalo. Milý zeman Bačata nejen že zchudnul, ale co horšího, na jeho fraucimor mu přišla jeho ošklivá a hádavá, nicméně zákonitá manželka. A jak se dalo očekávat, udělala mu peklo na zemi.
Leč zakladatel obce Bačata byl kavalír, a než by se svých přítelkyň vzdal nebo je nechal upadnout do bídy a morálního bahna, nabídl jim, že mohou spolu s ním čestně zahynout na místních blatech. Ta se tehdy rozprostírala právě v místech, kde se dnes říká Na Brtvě a Na Číhadle. On sám na vše dohlížel. Když se za poslední, sedmou kráskou zavřelo černé bahno, tu si náš hrdina, zcela náhodou, vzpomněl, že mu jeho zlá žena nakazovala, aby přišel včas k obědu, že bude knedlo, zelo, vepřo. A tak se tedy poslušně a hlavně ne nápadně vrátil domů. Mýlil by se ten, kdo by myslel, že byl za své hanebné počínání spravedlivě potrestán. Ani náhodou. Stačil ještě znovu nechutně zbohatnout a v poklidu, i se svou zlou a hádavou manželkou, se dožil kmetského věku. Svým potomků odkázal polnosti, které sahaly až k Dobrušce. Teprve po jeho skonu se v okolí Bačetína začaly objevovat bludičky. Někdy pocestnému poradí cestu dobrou, jindy ho zavedou do bažin.

Jako tenkrát před Vánocemi. Sedlák z Bačetína poslal navečer čeledína do Ohnišova k řezníkovi, aby k nim na druhý den zrána přišel zabít pašíka. Mládenec si to namířil rovnou přes louky, aby to měl blíž. Najednou se před ním objevilo světýlko. Čeledín se podivil, jak se mohl cestou tak zamotat, vždyť tam žádné stavení nemá být. Šel za světlem, aby zjistil, kam že to vlastně ve tmě zabloudil. Ale světlo se nepřibližovalo. Mládenec se rozběhl – a žbluňk, skončil v potoce. Když se rozmáchaný, zablácený a celý zkřehlý konečně vyhrabal na břeh, uviděl další dvě světélka, jak se pohybují a vznášejí nad potokem. Celý se vyděsil strachem, když si uvědomil, že to jsou bludičky, které ho svedly z cesty. Seděl na břehu a přemýšlel, jak z té šlamstyky ven, když zaslechl v dálce štěkat psa. Zvedl se a šel za jeho hlasem. V duchu se modlil, aby se pes ještě ozval – a měl štěstí. Po chvilce se psí štěkání ozvalo znovu a poměrně blízko. Za malou chvíli stál čeledín u stavení. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že je opět v Bačetíně. Unavený, zmrzlý a k smrti vyděšený se doplahočil domů a s hrůzou ve tváři vyprávěl vše hospodáři. Ten druhý den dojel pro řezníka s povozem. Čuníkovi tak bludičky prodloužily život ještě o půl dne. A čeledín? Ten své dobrodružství odnesl pořádným nachlazením a za tmy by ho od té doby ze vsi nikdo nedostal.

O bludičkách věděl své i starý flašinetář. V Domašíně, to je přes údolí kousek od Bačetína, bylo posvícení, a tak tam s babičkou točili klikou svého kolovrátku, až je ruce bolely. Jídla a pití bylo dostatek a sedláci pořád chtěli, aby jim hráli. Na cestu k domovu se vydali až za tmy. To se ví, že šli přímo přes Brtvu. Babička spěchala napřed, aby doma zatopila, a dědeček táhl kolovrátek sám. Ani nevěděl jak, jestli toho vypil ten den trošičku víc, než snesl, prostě sešel z cesty a táhl svůj nástroj po lukách. Najednou, kde se vzala, tu se vzala, objevila se světýlka. Rejdila kolem něho a lákala ho dál do bažinaté louky. Flašinetář se ale zarazil, chvíli na ně vy jeveně zíral a pak, asi svou roli sehrála i kořalička, co večer popíjel s domašínskými sousedy, vytáhl kliku, zastrčil ji do truhličky a začal bludičkám vyhrávat. Světýlka přestala dědečka lákat a roztančila se kolem něho v divokém reji.
Babička zatím doma zatopila, nachystala peřiny, aby stařeček mohl hned zalehnout do kanafasu, ale ten si dával na čas. Hodila přes sebe vlňák a vydala se muži naproti. V dálce zaslechla kolovrátek. „Co ten můj starej blázní, to toho nemá ještě za celý den dost?“ pomyslela si a přidala do kroku. Když uviděla rej bludiček, zarazila se. Pak si ale dodala kuráže, pokřižovala se, udělala kříž směrem k bludičkám a zvolala: „Chval každý dobrý duch Hospodina!“ Světýlka zmizela, stařenka vzala dědečka za ruku a šťastně spolu dorazili k domovu.

Bludičky a světýlka vystupují v lidové slovesnosti poměrně často. Vypráví se o nich, že jsou to pyšní andělé, kteří spadli na zem. V jiných pověstech se dozvídáme, že jsou to zakleté duše lidí, které si v této podobě odpykávají své hříchy. Podle dochovaných záznamů v kronikách se nejčastěji zjevovaly na jaře a na podzim, sváděly z cest kolemjdoucí, zvláště v noci, počínaje první nocí adventní. Byla to zjevení laskavá i škodlivá, dobré lidi nezavedla, zlé trestala.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice bludičky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Bačetín – bludičky

  1. Pingback: kraj Královéhradecký – okres Rychnov nad Kněžnou | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s