kraj Olomoucký – Mohelnicko

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa ..

Loštice 
– Podle pověsti zde byl hastrman – Loštice byli proslaveny ve středověku  hrnčířstvím
Peněžitý důlvečer před svatým Janem Křtitelem v lese nad ohbím Třebůvky se objevují mamivé ohně, jež označují místa pokladů ukrytých v zemi.

Mírov
Časem zde vzniklo městečko, které upadlo na úroveň průměrné vesnice. Potom co bylo vypáleno a vydrancováno švédským vojskem. – Středověký hrad vybudován na skalnatém útesu je v něm umístěna věznice Mírov se zvýšenou ostrahou, která má mimo jiné oddělení pro doživotně odsouzené. – Nábytkářská výroba je jednou z hlavních pracovních činností káznice. Nábytek je k vidění ve vzorkovně nábytku.
Klaus na Hrad Mírov – Popelka obvinil Klause že jsi zaslouží pobyt ve vězení – minulost funkce hradu jako vězení: Do roku 1858 tu olomoucké arcibiskupství napravovalo hlavy nehodným kněžím. Za nacistické okupace v l. 1939–1945 se stal Mírov věznicí gestapa. Za komunistického režimu byla mírovská věznice považována za jedno z nejkrutějších vězení pro politické vězně. – Původně Hrad asi vznikl jako biskupský lovecký hrad, avšak záhy se stal střediskem biskupského manského obvodu. – kolem r. 1350 je Mírov uváděn na předním místě mezi biskupskými hrady. Měl mezi nimi zvláštní postavení. – Olomoučtí biskupové používali hradu jako občasného sídla, zejména v době lovů, i jako útočiště před morem a válkami.
– hrad se stal centrem obrany biskupských statků za husitských válek. Husité dobyli Mohelnici, avšak při obléhání hradu Mírova narazili na rozhodný odpor biskupské posádky, takže byli nuceni od dalšího obléhání upustit; hrad poškodili jen částečně dělostřelbou.
– Po vypuknutí války mezi králem Jiřím z Poděbrad a Jednotou zelenohorskou v r. 1467, do níž se vmísil i uherský král Matyáš Korvín, byl hrad Mírov opět středem válečných bojů. – Za třicetileté války při prvním obléhání se Hradní posádka vzdala. Za nového vpádu Švédů na Moravu v r. 1645 byl Mírov 5. května znovu obležen. Obléhatelé způsobili hradu velké škody, ale jeho posádka se tentokrát postavila na urputný odpor a již druhého dne donutila Švédy k odchodu. – Hrad sám byl pruským vojskem vydrancován bez boje.
– za napoleonských válek, když sem 5. prosince 1805 přitáhlo od Uničova 100 Francouzů. Hradní posádka v síle 8–10 granátníků však jejich nápor odrazila. – podle pověsti Hrad byl postaven na místě jeskyně a té bylo použito jako hlubokého hradního sklepení. Novému hradu dali pak jméno Mírov.
19. století se po severní Moravě potloukal velký loupežník a mordýř ŠimákŠimák si v mírovské trestnici pořídil seznam osob, které by mohly mít peníze a podle něho začal loupit a vraždit.

Mohelnice
Nachází se v pomyslném trojúhelníku mezi hrady Bouzov, Mírov a ÚsovV dávných dobách měl jeden bohatý šlechtic se svou paní tři dcery. Své pozemky rozdělil na tři stejné území pro každou z jeho dcer. Také v každé části nechal vystaviti pevný zděný hrad, ale ne náhodně, nýbrž tak, aby z jednoho hradu bylo vidět na zbylé dva. Také mezi nimi nechal vyhloubit tři podzemní chodby, které je spojovaly navzájem a které byly tak velké, že jimi projelo spřežení tažené dvěma koňmi.
– husitská vojska 28. října 1424 město dobyla a vypálila, hradby pobořila a na 700 obyvatel zabila.
pivovarMohelnici kdysi měli městané nařízeno odebírat pivo výhradně jen z Mohelnického pivovaru.Na mohelnické straně při hranici mezi moravičanskými a mohelnickými pozemky bývala rozsáhlá chmelnice, která ve třicátých letech devatenáctého století byla zrušena. Zdržovali se v ní prý různi pobudové, kteří kolemjdoucí obtěžovali a obírali. – Mezi lidma se kdysi šířila pověst, že tam u Chmelena straší.
– Dne 16. října 1910 se v Mohelnici poprvé rozsvítilo elektrické světlo, elektřinou dodávanou místní elektrárnou.

Moravičany
– v Kótě – Tenkrát bývalo v Třebůvce raků jak prachu. Hastrman proměňoval se v raka.
– O jedné tůni pod farským polem, „farofem”, se vyprávělo, že je velmi hluboká, bezedná, a že v ní přebývá hastrman.
6.století, ve století 11. a 12.zde existovalo slovanské hradiště
– Obec ve své historii dvakrát vyhořela, poprvé za třicetileté války, podruhé v roce 1860. – Bývalý zámek z 18. století a ještě dříve tvrz z pozdního středověku byla v 2. polovině 16. stol. přestavěna později na hospodářskou usedlost.

Střítež
Nádherné místo uprostřed lesů, kam je automobilům a zlým lidem vjezd zakázán – Nedaleko Mohelnice stávala vesnice Střítež která zanikla začátkem 16. století, zůstala zde jen myslivna a na kopci stojí empírová kaplička. Od myslivny ke kapli je cesta zdobená křížovou cestou se čtrnácti zastaveními, tvořenými pískovcovými kvádry klasicistního slohu. – Každoročně se zde v září konají poutě, vždy v neděli, po svátku narození Panny Marie (8. září). – Podle pověsti se do střítežských lesů za husitských válek uchýlil se svým dvorem jistý rytíř David, který pocházel ze zemanského rodu z Hané (snad jeden z vladyků Lhotských). Na jednom z pahorků vybudovali opevněné sídlo, kde začal snít svůj sen o malé říši blaha a spokojenosti. Poblíž sídla se rozrostla vesnice, která se zvětšovala díky zvěsti o dobrotě zdejšího pána. Zlí jazykové ovšem již tehdy dokázaly poštvat proti rytíři vrchnost. Rozšířily zprávy o údajném loupežení střítežského pána, navíc olomouckému biskupovi Frydrychovi se nelíbila jedna z posledních věcí, které ve zdejším kraji připomínaly husitství. – Někde snad tady v okolí se ukrývá rytířův poklad. Jeho duch tu prý hlídá a dokáže rozpoznat úmysly příchozího. – Říkalo se, že ve chvílích, kdy se na Stříteži povaluje mlha, jsou v ní slyšet kopyta koní a šepot jezdců. To prý Davidova družina objíždí své panství a střeží klid zdejších lesů.

Úsov
židovské městečko – Městečko leželo na národnostně významné hranici mezi českým a německým osídlením, po celá staletí sdružovalo obyvatele tří národností – české, německé a židovské.
V roce 1564 zde byli usídleni pouze tři Židé, ale počet těchto obyvatel narůstal a tak je v obci postavena i synagoga.
Po třicetileté válce bylo mezi ulicemi vedoucími k Polici a ke Klopině v blízkosti náměstí, založeno ghetto.
– kapličku sv. RochaKapličku prý založila kněžna Anna, manželka úsovského pána Lichtenštejna. Stalo prý se to za zvláštních okolností v době války třicetileté, kdy krajem projížděla vojska z dalekých zemí a přinesla k nám i zlou nemoc – mor. Náhle prý tato smrtelná nemoc zanikla. Tehdejší pověrčiví lidé si to nedovedli jinak vysvětlit, než že se tak stalo na přímluvu sv. Rocha, patrona lidí postižených těžkou ne­mocí. ..
Duch ze Zámeckého lesaduch zavražděného žida po „Zámeckém lese“ a za větrných nocí straší náhodné pocestné. Jeho hrob je sto kroků od zámecké věže „Vlášinky“ ve lese zvaném „Zámecký les“, pod malým skalním převisem a s ním tam leží i jeho nesmírné nakradené bohatství.
Svatá studánkaDle pověsti se bratři Solunští v Úsově zastavili, pokřtili na hradě Pána s jeho rodinou i službnictvem a lid bydlící ve vsi pod hradem a to “svatou vodou” z pramene ležícího na severním úpatí hradu, která má zázračnou moc léčit nemocné oči a nohy.
ulice Podlesí – v ní je místo, kterému se lidově říká za Pivovarem, podle bývalého panského pivovaru, který byl kompletně rozbořen teprve na začátku 20. století. Po celé délce této ulice, protéká malý potůček, nazývaný „Okenice“. – straší tam duše umučených nebohých lidí z Hladomorny
uzdravení zraněného šlechtice – náštěva králemnich nebo pasáček pomohl zraněnému šlechtici. Po roce od této příhody na úsovský hrad zavítal sám král
Václav I. na Úsově – Staré ústní podání vypravuje, že jeden král „jednovoké“ trávíval podzimní dobu na hradě Úsově. Bavívával se lovem ryb v řekách i potocích na pstruhy bohatých, chytáním ptáků do sítě v lese řečeném „Humenec“ a honem na zvěř všelikou v lesích „Doubravě“, „Na Bradle“, „Ve Žďáru“ a „Polance“, na vodní ptactvo v rozsáhlých bahniskách podél řeky Moravy na levém břehu se prostírajících, jimž dávány různé názvy jako „Moraviska“, „Černá bahna“ apod.
Mackova skalka – po Úsově a jeho okolí se vyprávělo, že na tomto místě stával kdysi hrad, který sloužil k ochraně okolí před vpády cizích vojsk. – Pokaždé, když bylo v noci pod mrakem a nebylo vidět vůbec na cestu, začaly se na této cestě objevovat velké světlušky, za kterými každý, ať chtěl, nebo nechtěl, musel jít a vždy se vzpamatoval teprve uprostřed „Černalovy skalky“, když světlušky někam zmizely a každý zjistil, že je po kotníky v bažinách a že se začíná pomalu propadat.
– Pouze na jednom místě uprostřed je nepatrný zbytek po velké bažině, která časem vysychala až vyschla skoro úplně, a o ní se tvrdí, že v sobě ukrývá velký poklad, protože jednou jel na koni z Medlova do Úsova bohatý kupec se zlatem přes onu zmiňovanou „Černalovu skalku“ avšak do Úsova nikdy nepřijel.
kopec Vyškovec – Tento je z jedné své strany ukončen strmou skálou. O tomto místě se vypráví, že tam stával zámek. Majitel zámku měl krásnou dceru, která si měla vzít za manžela cizího krále z daleké země. Když však přišel, tak ho odmítla, protože byl na jedno oko slepý, a on celý zámek proklel a všechno se hned proměnilo v kámen.
Na kopci Vyškovci je uprostřed pole místo, které se neobdělává a rostou tam odedávna dva keře. Na tomto místě dříve nekřesťané uctívali svého Boha Slunce. Měli tam obřadní kámen a nosili tam své dary s tím, že potom budou mít dobrou úrodu. Dostali se však k tomuto místu svatí Cyril a Metoděj, kteří tomuto pohanskému náboženství udělali konec.
– Vždycky, když bylo svatého Jana Křtitele, tak se na Vyškovec slétali čarodějnice z širokého okolí. Když se všechny slétly, dali se do divného tancování plného křiku a pokud se v tu chvíli poblíž objevil jakýkoliv člověk, tak jej nemilosrdně utancovali k smrti.
V polovině 15. století jsou zmíněny u Úsova a Medlova hamry a dolovala se zde železná ruda – Kdysi dávno, byla půda kolem Úsova rovná, bez propadlin. Hluboko pod zemí žili skřítkové, kteří tam dolovali zlaté poklady a drahokamy a schovávali je ve velkých hrncích, které se kolem Úsova často nacházeli.
vlkodlak – V době, kdy se ještě kolem hradu Úsova rozprostíraly husté lesy, žil hluboko v lese židovský uhlíř, prostoduchý člověk, který nerozeznával dobré od zlého. Za noci, kdy měsíc byl v úplňku, měnil se však v zuřivého vlkodlaka – běda pocestnému, který za úplňku šel lesem!

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Kraj Olomoucký. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s