kraj Olomoucký – Litovelsko

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa …

Bezděkov
V těch dobách byly na Bezděkově samé zátoky a močály a podle nich vrboví a křoví, byl tu i hastrman.

Bílsko
Na hranicích mezi Bílskem a Cakovem, do Prátné až k lesíku, co mu ří­kali Skalka, se za starých časů objevoval ohnivý muž, fajermón

Haňovice
zlý a krutý hejt­man a tuze sužoval své poddanéJak se mu někdo protivil nebo se nějak provinil, udělal s ním krátký proces: dostal od drába karabáčem a ještě ho dal zavřít do sklepa pod zámkem. Jednou dal dokonce popravit jednoho haňovického souseda a poručil, ať ho v tom sklepě zakopají.
Brzy nato hejtman náhle zemřel. Po celém kraji si lidi vykládali, že to je jistě trest za jeho činy. Ale od té doby se vždycky o půlnoci zjevil velikánský černý pes a běhal po zídce od Haňovic ke Kluzovu.

Hvozdečko
čerti v hospodě – řes Hvozdečko kdisy vedla hvozdecká stezka proto i ve Hvozdečko stoji dodnes stará hospoda. Zároveň stála na důležité křižovatce byvalích formanských cest na Bouzov, k Olešnici a na třetí stranu k Kovářovu. Hospoda zde stojí hodně dlouho dnes je opuštěná, okna rozbitá, střecha prolomená těžkém sněhem. už dávno odval čas ty co by jsi ji mohl jeji minulost pamatovat. Tahle hospoda byla troochu jiná než ty ostatní neboť zde byli tři čerti. …
hvozdecký lesSedlákům v Hvozdečku patřil za časů roboty kus vlastního lesa, a to byla tenkrát velká výsada. Měli potvrzené černé na bílém, že les dostali do věčného vlastnictví, a tu listinu opatrovali jako svátost.
Jednou pan vrchní vzkázal a naporučil, že si chce to privilegium na vlastní oči prohlédnout, jestli je na něm všecko v pořádku. V duchu si myslel: Jak mi je dáte do rukou, počkejte! Už je zpátky nedostanete.

Chořelice
hrob francouzských vojáků z doby napoleonských válekV době napoleonských válek prý táhli přes Chořelice francouzští vojáci a na jednom místě vykopali veliký hrob. Tam pochovali všecky své padlé vojáky a pohřbili je prý v celé jejich zbroji a s nimi taky jejich koně.

Lhota nad Moravou

V Nákle bývalo zvykem, že v létě v podvečer po práci vyjeli pacholci a selští synkové s koňmi ke Lhotě a plavili je v řece Moravě. U Moravy bývalo pak veselo. Koně se brodili ve vodě, chasa se koupala a ve stínu stromů na břehu zapálili ohníček, aby na ně nedotkali komáři.
Malí chlapci se báli hastrmana, ale starší je chlácholili, že se hastrman neodváží vylézt z vody, když je jich tolik. Hastrman sedával ve spleti rákosí a stromových kořenů a poslouchal, co se o něm mluví.
Ve Lhotském mlýně bývalo strašidlo. Povídalo se, že je to duch jed­noho starého mlynáře, dobrého hospodáře, který po smrti hlídá mlýn a dbá, aby všechno klapalo jak se patří.

Litovel
– hanácké benátky –
Litovel leží zhruba na půli cesty mezi Olomoucí a Mohelnicí. Rozkládá se na šesti ramenech řeky Moravy, což mu vysloužilo přezdívku „Hanácké Benátky“ Místní obyvatele však romantika opouští v době jarního tání nebo při vytrvalých deštích.
Ramena řeky městu poskytovala potravu i ochranu před nepřítelem, ale někdy přinášela také zkázu. Město trpělo při mnoha povodních.
– městké hradby – Stejně jako každé jiné město minulosti bylo obehnáno hradbami. Měli kdysi tvar čtverce s pravými úhly. Samotné centrum Litovle, náměstí Přemysla Otakara, je čtvercové a kolem něho jsou rovnoběžné řady ulic. Takže tím je tvar hradeb vlastně dán.
Hradby byly navíc vybaveny obrannými věžemi.
– morová epidemie –
Město zasáhly tři morové epidemie. V průběhu 16. století zažila Litovel dvě morové epidemie a v první polovině 18. století třetí.
 Jak dostala Litovel jméno – Tam, co je vesnice Tři dvory., stávaly kdysi skutečně tři dvory a v nich tenkrát žily tři kněžny. Jednou prý si umínily, že založí město a v něm se usadí se svými lidmi. Ale kde by měly to město založit? Nemohly se spolu o té věci domluvit.
Za nějaký čas prý stály všecky tři na jednom vrchu a tu jednu z nich napadlo:
„Víte co? Vezmu závoj, hodím ho do větru, a kam závoj zaletí, tam město založíme.“ …
hastrmanka.
Tři hastrmani

Náklo

– Ve vesnici minulosti stávala takzvaně středověká tvrz – hrad s věží která se do dnešní doby nedochovala. neměla to štěští jako tvrz v Unčovicích.  Na místě kde stál náklu hrad dnes stojí kostel.

Podle pověsti vzal za své v době utoku tatarů na Moravu … přijeli i do Nákla a celou vesnici zapálily, a kdo se před ním nestihl ukrýt tak byl od nich zabit. Tatarů bylo velké množství, ale obranců hradu bylo málo. Tataři ohnivými šípy zapálily hrad a netrvalo dlouho a vnikli i na hradby.

– Jako mnohý hrad měl své chodby a sklepení stějně i tak Náklu traduje že chodby vedly do Příkaz, Unčovic

– Ve stráni za Kravařovem a ve vrchu hráči bývalo před lety mnoho děr zvaných lochy.

– starý sklep pod tehdejším ovčínem  sklep zasypali a vchod k němu zazdili.

– Stará škola v Nákle stávala původně na farském dvoře, za prelátskou rezidencí. kolem školy a fary se děli strašidelné úkazy .  Podle jedné z pověstí se zde zjevovalo podivné, divoce dupající zvíře

– Dveře se tu samy od sebe otvíraly, ozývali se tu plno lidských a zvířecích hlasů.

– zjevoval se zde i  duch krutého pána.

– Po chodbách a schodech fary se kutálela ohnivá bečka

– Občas vyjížděl z farského dvora kočár bez koní, na kozlíku seděl kočí, jemuž z rukou a hlavy šlehaly jasné plameny. Někdy ho ovšem na kozlíku zastoupil kostlivec.

– v Nákelském Hráči kdysi i hledali Attilův hrob

– najednou mnozí začly hledat,  Lidi se zbláznili a po vršku, kde se nic nenašlo, rozkopali celou vesnici. Hledání probíhalo v noci, aby je nikdo neviděl a nemuseli se o případnou kořist s nikým dělit.

– ohnivý pes v Nákelském Hráči vždy tiše běžel jako duch. Náhle se vynořil ze tmy přímo u Božích muk, a běhal kolem jako pominutý, ale nikdy neštěkal.

V době kdy švédové okupovali naši zem. přitáhli také k Olomouci. V nákelském kostele a v krášterním Hradisku odedávna byli zlaté a stříbrné předměty které získaly darem od svých věřících. kdysi opat z hradiska přemýšlel kam ukryt ty nachromážděné cennosti tu jsi spomněl na Náklo na místo obklopené hustými lesy, bažinami a močaly přišlo mu že ani je nenapadne někde tady hledat. …

Hrob švédského trubače – Po dlouhém čase, když už se na všechno dávno zapomnělo, kopali lidé z Nákla u hráče žlutou hlínu. Přitom našli v hlíně kostru mrtvého muže! Měl na boku šavli, na druhé straně trubku a kus zteřelého hebvábného bandalíru.

– Ve stráni táhnoucí se od Nákla k Mezicím se kdysi po bouřce a dešti otevřela hluboká jáma. Zde byly nalezeny podivné ostatky neznámého tvora. Lidé se domnívali, že jde o kostru draka. Došlo však k dalšímu sesuvu půdy a tím k zasypání rokle. Povídá se, že v jámě bylo podobných koster draků více.

– významná archeologická lokalita Olomoucka –  Mezice.

– druhá verze zas se zmiňuje že v té jámě se usídlil drak.  Když nad ní létal, zanechal za sebou ohnivý pás. Mizel vždy směrem přes Kaluhy k Hynkovu.

– Podle vesničanů vozíval drak na zádech čarodějnice.  A ta díra byla rejdištěm divoženek, klekánic a všelijakých strašidel z celého okolí. A nad tou strání, dneska je tam pole, ale kdysi býval veliký panský rybník. A něm byli hastmani takže i ti chodívali do dračí díry.

– Zajimavý záznam má obec náklo má paměti napsané počasí které bylo v minulosti od 1788 do 1988 zvláštní jev na obloze asi kometa a  dvě zemětřesení.

děvečka překazila loupež v kostele.

– Stalo se to víc než před sto lety. V Nákle tehdy chodívaly ve dne i v noci po deskových střechách divné ženy. Mívaly malé děti s velkými hlavami. Když některá matička od svého dítěte odešla spíš, než mělo šest neděl, tož ty divné ženy prý se spustily komínem a vyměnily jim děti za ty své hlavaté.

Náklo není chudé ani na můru

V rybníku Močidle, kde se močíval len, žil dlouhou dobu hastrman. Lidem nikdy neublížil, a tož si ho nevšímali a nebáli se jít kolem něho.
Jednou kopali v Nákle novou studni na kopci nad Kravařovem. Povídalo se, že zrovna tam se ukrývá hastrman.
U Nákla za Kravařovem býval ve struze hastrman. Byl to dobrý kamarád pastýřů a rybářů. Sotva se začalo smrákat, vylezl z vody a posadil se na zábradlí mostu a nohama klátil nad vodou, čekal, až někdo k němu přijde na besedu. Měl rád kuřáky a když dostal chuť na kouření, volal na známé, aby přišli s tabákem.
Někdy chodíval za rybáři až do jejich chaloupek a za chladných dní se vyhříval u pece. Ženy ho v kuchyni neviděly rády, protože jim tam nakapal tuze moc vody, která mu pořád vytékala ze šosu kabátu
.
– Jednoho dne se na Močidlo nastěhoval zlý hastrman odněkud z hor. Chtěl topit malé děti a starý dobrý hastrman ze struhy se s ním pobil. Když s ním nic nepořídil, odešel jinam — a besedy s ním ustaly.
Trávníku se pásli koně celé noci. Nákelští hospodáři chodili pro koně teprve ráno a odváděli si je domů k práci. hastrmani proměněni koně ..
– vodník – malý chlapeček a úpěnlivě plakal a naříkal. Chlapec byl unavený a zkřehlý zimou, muž ho vzal na záda a nesl k dědině. Chlapeček byl ze začátku lehký, ale jak se blížili k Náklů, začalo mu přibývat na váze. Muž si utíral pot s čela, odpočíval, ale nic plátno, chlapec byl pořád těžší a těžší.
Konečně došel muž k Pospíšilovu mostu přes struhu Cholinku a jak ho přecházel, začal ho chlapec škrtit kolem krku. Už ho nemohl unést a snažil se ho strhnout se zad. Ale skrček s ním začal zápasit a chtěl ho shodit do rozvodněné říčky.

Víc než před dvěma sty roky se na pastvině u Nákla pásali koně.
Žádný div, že se ti vlci odvažovali až k samému Náklů.
Okolo pastvin u Nákla stály rozsáhlé ohrady, aby se koně nemohli rozbíhat po lese. Proto se později tamním polím říkalo Ohrady; (asi mezi Náklem a Mezicemi) v těch dobách se tam však místo polí táhly samé louky a lesy.
Jednoho dne se na pastvině objevil silný vlk a rovnou na jednoho koně. Asi měl hlad

Náklo – zlaté doly

– je to jedno pole, celé rozryté, plné jam a hromádek šterku a písku. Říká se mu Zlaté doly. Někteří vykládají, že se tady kdysi dolovalo na zlato. Jiní ale tvrdí že pojmenování vzniklo docela jinak. 

jezero Náklo

– Velké přírodní koupaliště mezi Lhotou nad Moravou a Náklem. Vzniklo těžbou štěrkopísku má přezdívku hanácké moře.

podivný světelný ukaz  mezi Náměštěm a Naklem

Náměsť na Hané
Jeden mužský prý jednou nějak objevil, že v kopcovitém lese nad novou pilou leží v zemi zlatý poklad.
– kdysi stával hrad na ostrožně nad pravým břehem potoka Šumice na jihozápadním okraji obce Náměšť, zvané Kapounov, v místě, kde se dosud říká Na hradě.
– Pravděpodobně nejpozději v 16. století byl již opuštěn zřejmě proto, že byl malý a nepohodlný a jeho funkci šlechtického sídla a správního střediska náměšťského statku převzala tvrz (pozdější dolní zámek) na okraji vesnice.
– Po skončení sedmileté války (přesně 1.3.1766) začal Ferdinand Bonaventura se stavbou nového zámku poblíž zříceniny středověkého hradu.

Odrlice
– strašidlo Mich s ohnivýma rukama
ŠvédovéTenkrát za švédské války se táhly za Odrlicemi samé lesy, hluboké lesy. Když tam Švédi přišlý nastěhovali se ve vsi do všech chalup a gruntů a lidé museli z dědiny ven pod širé nebe. …

Senice na Hané
ubránili se proti švédůmŠvédská armáda obsadila Olomouc 14. června 1642 a učinila z ní základnu své moci. Z Olomouce podnikali Švédové kratší i delší výlety do okolí s cílem podmanit si obyvatelstvo měst i vesnic a zajistit si zásoby. Podařilo se jim dobýt Litovel i Uničov, Senice se jim však ubránila.
– období nacistické okupace, kdy bylo užívané Gross Zinitz. Tento název pak prosvítal přes nekvalitní nátěr na nádražní budově ještě v 80. letech minulého století.
u sochy sv. Isidora kdysi zjevení dvou kostlivců – daleko za Senicí při cestě na Vojnice a Příkazy měla stávat černá Boží muka. To místo prý bylo velmi strašidelné a nebylo tam radno se po setmění zdržovat. v místě se traduje zjevení dvou kostlivců, jeden je knězem a druhý jeho pomocníkem, který mu pomáhá koncelebrovat starodávnou mši. Dnes v těch místech není po „černé boží“ ani památky, jen blíže Senici je socha svatého Isidora. Samotné místo zjevení nejspíš nějak souvisí s třicetiletou válkou a nějakou tehdejší tragédií.
poli za silnicí směrem k Senici pobíhali kdysi světýlka.
Císař Josef II.Jednou k večeru se vracel jeden stařeček z póla domů. Najednou se proti němu objevil na vraném koni nějaký mladý pán, celý premovaný zlatem, a za ním na hnědouších dva lokaji. Pán se zastavil a pěkně se ptal: „Strýčku, dal byste mně nacpat vašeho zlatého tabáku?“

Senička
Cholera řádila po dědině a nevynechala žádné staveníDo Seničky prý donesla choleru jedna děvečka, co sloužila ve vedlejší dědině. Ta umřela první a hned po ní šest lidí. Ještě zadlouho našli dva prajzské vojáky zavrtané ve slámě a celé černé. Tenkrát lidi zažili hrůzy!

Střeň
V dávných dobách žilo v lesích kolem Střeně moc vlků. Dělali velké škody na lesní zvěři a hospodářům na dobytku, a tož je myslivci
pronás­ledovali a hubili všemožným způsobem. Všude po lesích byly vlčí jámy přikryté haluzemi. Jedna taková vlčí jáma byla v lese Zacharce. Byla hluboká a přes větve byla přehozená dřevěná deska.

Unčovice
Kdysi po cestě k vesnici šel ohnivý muž! Byl to vysoký muž, ruce měl složené na prsou a pomalu kráčel vesnicí. Vycházela z něho ohromná záře jako při požáru. Jakmile Ohnivý muž zašel, záře zmizela.
hastrman Hunčo se zdržoval v unčovickém rybníce. Ten rybník tam už dávno není, kde kdysi bývalo jeho dno, dneska se prostírají pole.
– Taky Hunčův táta byl vodník. Jenže jednou ho chytli panští pacholci a unčovický rytíř jej kázal zaživa zazdít do hradeb. Od té doby měl Hunčo na unčo vičkou vrchnost spadeno, a nejen pro ten kousek.
– unčovický rytíř byl krutý se svým podaným a po smrti jej stihl trest byl viděn jak na strnisku oral Hunčo, v pluhu měl zapraženého pana rytíře, a ten táhl a táhl, až hekal a potil krev. Když padl únavou na zem, vodník jej švihl bičem přes záda, že se zase zvedl a táhl dál. Unčovičtí na to hleděli a mráz jim běhal po zádech, a někteří se pošklebovali, že na pana rytíře taky došlo. Hrničo se k nim obrátil a povídal:
„Ať pan rytíř taky pozná na vlastní kůži, jak chutná robota!“
– dodnes tu stojí tvrz

Vilémov
Dědinu dobyli, domy vyloupili, podpálili a všecko živé na místě pobiliKdyž Švédi vtrhli na Moravu, dostali se taky až na ta místa, kde dneska stojí Vilémov. Zachránil se pouze jeden co se schoval do studny.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Kraj Olomoucký. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s