kraj Moravskoslezský – okres Frýdek-Místek

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa ..

Bocanovice
Na hranici Bocanovic a Návsí, Na úpatí Čupku měl svůj statek největší lakomec v okolí. –  Ze služebných lidí doslova dřel kůži, jen aby v jeho koženém míšku přibývalo peněz.
– U toho lakomého gazdy pásal krávy starý, přihlouplý Janek. Jednou v podvečer zpozoroval Janek, že mu od stáda odešla jalůvka k blízkému křoví. Ze strachu, aby se ji tam nic nestalo, šel Janek pomalu za ní, až na vršek Čupku. Tam viděl, že jalůvka líže jakési zelené kamínky, kterých tam bylo požehnaně. Co to může být, že jí to tak chutná, dumal Janek a zeptal se jí: “ Co to lížeš, jalůvko, že by sůl ?“ …

Bukovec
– je nejvýchodnější obcí České republiky byla založena v 1353 knížetem. Kazimírem . Osada měla zpočátku sloužit jako hospodářské zázemí pro zdejší strážnici. Jejím úkolem bylo střežit jihovýchodní hranici těšínského knížectví. Takzvaní Vybrańci – Naposled hlídali v roce 1741 za války slezské, kdy do země vtrhlo pruské vojsko.
kdysi podle pověsti zde žil sedlák Pavel, měl ukrutnou sílu.

Hora Gírová
má přezdívku slezská fudžijama
– Čertův mlýn

– pseudokrasové puklinové jeskyně.
Čertův mlýn se tak jmenuje proto, že jedna z mnoha pověstí vypráví, jak čert zde stavěl mlýn na mletí lidí. ….


Hora Gruň
Je to místo velkého pokladu Hora Gruň je nazývaná též Zlatá gruň. Minulosti mnozí se vypravili ten poklad hledat ale žádný z nich se už nevrátil.
Poklady ze Zlatého gruně, že může získat jen člověk potřebný, spravedlivý, zlatovlasý, železnoruký a hlavně dobrosrdečný. Kdo nesplňuje tyhle podmínky a vidá se hledat toho stihne ukrutný trest….


Jablunkov
– Od pradávna zde vedla kupecká cesta, která měla počátek u Středozemního moře a vedla přes jižní Evropu k Jablunkovskému průsmyku, odtud pak k Odře a dále do Štětína k pobřeží Baltu.
– Stezka byla také nazývána měděnou, protože po ní jezdili vozy s měděnou rudouze středozemských Thurzovsko-Fugerovských dolů až do Vratislavi.
– Jablunkov se stal místem odpočinku mnoha kupeckých karavan.
Kousek od dnešní jablunkovské radnice vyvěrá památný pramen chutné, pitné vody. Nachází se přímo pod prastarou jabloní. Před horským přechodem zde dříve kupci odpočívali pod košatými jabloněmi. Tato horská zastávka se pak rozrostla na osadu a ještě později zde vzniklo městečko, které podle jabloňové aleje bylo nazváno Jablunkovem.
Jablunkovští měli po celém Slezsku od nepaměti pověst dobrých hrnčírů. Kdo chtěl mít doma pěkně tvarované a ještě pěkněji malované hrnečky a džbánky, musel pěšky nebo vozem na trh do Jablunkova. Jinde pěknější nekoupil. V Mlýnské ulici bydlel jeden veselý hrnčíř. Ten kromě nádobí tvaroval i různé, pěkné figurky, vypálil je a pěkně omaloval a byl o ně veliký zájem. Jednou ulepil z hlíny malinkatého čertíka, postavil ho na pec a řekl :“ Ty mi teď k práci budeš pěkně pískat !“ Jen to dořekl, stalo se. Čertík začal hvízdat, až se hory zelenaly a sklo v oknech drnčelo. Hrnčíře přešel smích a nejen vlasy, ale i vousy se mu hrůzou zježily. Přesto sáhl po čertíkovi, figurku pomačkal, udělal z ní opět hrudku neforemné hlíny a vyhodil ji oknem ven. Ještě však nestačil zavřít okno, čertík již opět seděl na peci a vesele hvízdal jako na lesy.
Hora Kozubová – “ Tu se spokojeně žije „ – takový, do dřeva vypálený nápis visel na salaši na hoře Kozubová. Bylo to v době, kdy se v Mostech u Jablunkova budovaly šance. Ten nápis byl pravdivý. Bača si žil skromně. K životu mu stačil chléb, sýr a žinčice. Občas mu lidé z doliny přinášeli slaninu a tabák do fajky. Jednou navštívil šance i císař. Z dlouhé chvíle se ptal na nějakou zvláštnost zde v okolí, kde by se on a jeho družina mohli dobře pobavit. …

Janovice

– zbojník Ondráš pochází z Janovic, které  jsou proto i nazývány  „dědinou Ondrášovou“   .

Komorní Lhotka
– Mezi městy Frýdek-Místek a Českým Těšínem u Komorní Lhotky (místnima nazývaná též Ligotka) je Tajemná Hora Godula zvaná též Hodovnice.
– Náleží k památným vrcholům starých Slovanů. Bývalo zde pohanské obětiště a pořádaly se tu velké hody.
– Podle pověsti zde pramenila živá voda, která uzdravovala poutníky.
– Hora ukrývá ve svém nitru podle pověsti velmi velký poklad černé kněžny paní Kateřině, vdově po těšínském knížeti Václavu. Která má zde své stříbro i zlato. Ten poklad hlídá král všech hadů – Zlatohlávek. Klíče k tomu pokladu může získat jen potřebný a spravedlivý člověk, ale musí být srdnatý a nesmí se ničeho zaleknout
.
– Kromně pokladu černé kněžny se zde ukrývá Ondrášův poklad.

Lysá hora
je nejvyšší hora Beskyd – v ČR a zároveň přezdívána jako královna Moravskoslezských Beskyd.
je vlivem nadmořské výšky přesahující 1300 m n. m. jedním z nejchladnějších, nejdeštivějších a největrnějších míst v České republice. – Průměrná roční teplota (1961–1990) činí 2,6 °C. V nejchladnějším lednu je průměrná teplota –6,2 °C a v nejteplejším červenci 11,3 °C. Průměrné roční srážky vykazují hodnotu 1390,8 mm. Nejdeštivější je červenec (196,8 mm) a nejsušší březen (76,8 mm). Sněhová pokrývka se zde vyskytuje každoročně od října do května. Sněžení se může objevit i v červenci a srpnu.
Lysá hora je prý naplněna vodou až po okraj a voda se rozlije a všechno zatopí, až lidé dovrší svoje hříchy a přijde soudný denOd věků ukrývá Lysá hora ve svém nitru Černé jezero a po staletí shlíží smrky na jejím vrcholu dolů mezi daremné a prostopášné lidi, kteří se snaží zbohatnout na darech přírody.
je ukryto vojsko bájných slezských rytířů – Dokud nad horou ještě krouží havrani, nenastal ten pravý čas. Až se rozletí do dolin, tu z Lysé hory vyjedou rytíři na koních a budou bojovat s nepřítelem.
– hluboko v jejím nitru je tajemná podzemní jeskyně s velikým pokladem – který hlídá obrovitý had, o němž nikdo neví, kde je přesně ukryt.
Na vrcholu hory pobýval kdysi poustevník, za kterým přicházeli lidé, aby získali odpuštění svých hříchů – Hříšníků ale stále přibývalo a proto rozhodl hrabě František Pražma o vystavění kapličky na těchto místech. Cihly na stavbu sem měly vynášet nevěrné ženy z Frýdeckého panství.
– Na Lysé hoře se slétaly čarodějnice z celého Slezska a pořádaly svoje reje a sabaty, kterých se účastnil i Lucifer s dalšími čerty.

Nýdek
Hora Čantoryje – Pod vrcholem na místě zvaném „Zakamien“ v Nýdku se v hlubokých lesích scházeli v době temna evangelíci.
– Z obce Nýdek vede i značená Naučná stezka Rytířská 10,5 km dlouhá, která začíná a zároveň končí v Nýdku, a prochází velmi zajímavými a hodnotnými lokalitami tohoto horského komplexu. Obsahuje 7 zastavení, které jsou doplněny o informační tabule na kterých jsou návštěvníci seznámeni s kolonizací Beskyd, místní faunou, flórou a rovněž bájnou legendou o spících rytířích v nitru hory. Odtud také pochází název této stezky.
Zdobí ji pověst o spícím vojsku, které se probudí, až bude slezskému lidu nejhůř a bude trestat nespravedlnost a zlo, páchané na chudobném lidu. Jednou za sto let se jeden z rytířů probudí. Když zjistí, že dosud nenastala ta správná doba, opatří co je třeba a pak usne na dalších sto let.

Vyšní Lhoty
hora Prašivá Jméno hory Prašivá pochází z pohanských dob, kdy osadníci okolí vyháněli ze svého středu hory zlé, nečisté a prašivé lidi na pospas dravé zvěři. Údajně na tuto horu vyváželi i mrtví po choleře, či sebevrazi nebo mrtví vrahové. Dokonce se tam vozily vozy plné mrtvých a nechávali se tam i s koňmi, kteří byli taky nějak nemocní. A této hoře se začalo říkat Prašivá, jako těm lidem. Prostě lidé prašiví.
– Údajně pod horou je veliké jezero, říkalo se, že když chtěli na úpatí Prašivé zasadit strom trochu hlouběji okamžitě narazili na vodu….
– Říká se: Svobodná dívka, která sjede z Prašivé po holé zadnici se do roka vdá…
– Někdy okolo roku 1640 lovil hrabě Oppersdorf, majitel frýdeckého panství v okolí Prašivé. Jednoho dne na úbočí hory Goduly spatřil hrabě statného jelena s nádherným parožím. Jelen se hrdě nesl mezi stromy a hrabě se ho jal pronásledovat. Ani nezpozoroval, že se vzdálil od své družiny. Jelen vytrvale klusal až pod horu Prašivou. Tam se na chvíli zastavil, aby nabral dech. V tu chvíli hrabě nelenil, vstřelil a jelena poranil. Ten upadl na přední a parožím ryl zem kolem sebe. Hrabě vystřelil podruhé. Už se viděl vlastníkem krásného paroží, jaké neměli ani v těšínském knížecím zámku. Ale tu se jelen vzpamatoval a vydal svou poslední sílu, aby vztekle pronásledoval svého vraha. Hrabě chtěl najít úkryt za starým bukem, ale viděl, že nedoběhne a schoval se proto za starý peň. Tam ho jelen dostihl a chtěl proklát parožím. Ale prudkým nárazem na dřevo, uvěznil hraběte i sebe. Hrabě strachem padl do mdlob. Když se probral, byl jelen již mrtev a hrabě si uvědomil, že zůstal na živu jen zázrakem. Chtěl se uvolnit ze sevření, ale bylo tak úděsné, že se nemohl pohnout. Celé tři dny čekal ve smrtelném strachu, že padne za oběť dravé zvěři. Tři dny trpěl hladem a žízní, než ho našla jeho lovecká družina. Proto pak jako díkůvzdání za zachráněný život, nechal postavit kostelík na Prašivé.
– Kostelík na Prašivé protože je z jedlového dřeva, je dodnes známá slovní hříčka : “ Že na Prašivé kostel zjedli.“

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice kraj Moravskoslezský. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s