Tovačov – Bezedný důl

Město Tovačov se stejnojmenným zámkem leží při středním toku řeky Moravy v nadmořské výšce 200 m, v samém srdci rovinaté úrodné Hané. Je středem pomyslného čtverce, jehož vrcholy tvoří na severu krajské město Olomouc, na východě město Přerov, na jihu město Kroměříž a na západě pak město Prostějov. Díky této své významné strategické poloze se již krátce po svém založení město stalo důležitou křižovatkou obchodních cest, vázaných na soutok řek Moravy a Bečvy.

Řeky Morava a Bečva vytvářely v okolí Tovačova složitou vodní soustavu, meandry se měnily místy v bažiny a podmáčené lesy a louky. Nepříznivé terénní podmínky však zároveň zvyšovaly bezpečnost těch, kteří se zde nakonec usadili.

Tovačov leží v nadmořské výšce 200 m a je vlastně obklopen ze tří stran vodou. Na severu je Hradecký a Křenovský rybník, z východu pak Mlýnský náhon, rybník Kolečko a kousek dál teče ještě Morava. No a na jihu jsou Skašovská jezera – neboli Dombas

V minulosti bývalo kolem Tovačova rybníků a bažin ještě více. Dochovaly se názvy jako: Majetínský, Kukla, Pučálka, Vidla a Placek. I jezera, která jsou historicky „nová“, leží na místě dřívějších rybníků. Vždyť i teď se můžeme projít po hrázích, které si pamatují doby kdy je oblévala voda.

Tovačovský zámek je původně vlastně vodní tvrz. Příkop před hradbami býval napuštěn vodou (teď tam jsou z větší části zahrádky) a bránil před různými nájezdníky a dobyvately. V husitských dobách právě asi voda zachránila tvrz před dobytím. Rybníky a bažiny byly nejlepší obranou před zetěm krále Zikmunda, který se Tovačov marně snažil dobýt. Zajímavé je že rybníky byly v minulosti vysušeny a na jejich místě vznikala pole. Teprve v „nedávné“ době (po II. světové válce) byly znovu obnoveny. V červnu 1947 byl přijat protokol o obnovení Křenovského rybníka (realizováno až 4. května 1949). 27. června 1951 byl obnoven rybník Kolečko a po sklizni zemědělských plodin se začíná se stavbou Hradeckého rybníka (napuštěn v roce 1952).

Řeka Blata nepochybně dříve sdílela osud močálovitého toku. Tekla od Dubu a Věrovan přes klopotovské a tovačovské území meandrovitými zákruty, místy přes „blátivá oka“ až do míst, kde se říkalo „Na basách“ (později zde byl postaven cukrovar). Blata se nacházela v místech Pannina rybníka, Starého rybníka a rybníku Plac Zvolenov).

Mezi Lobodicemi, Polkovicemi, Klenovicemi, Oplocanami, Ivaní, Klopotovicemi a Tovačovem se rozkládaly rozsáhlé bažiny – Blata – s hlubokými bezednými tůněmi nazývanými okna. Okraj bažin sahal až po panskou ovčírnu a vodní mlýn.

V bývalém lesíku zvaném Bažantnice, kerý se nacházel na levé straně toku řeky Blaty právě naproti Viklickému dvoru (poblíž starého rybníku) se říká U bezedného dolu. V jeho blízkosti se totiž nachází rokle, kterou se již léta nedaří zasypat. „Co tam spadne, zmizí,“

O bezedném dolu se vyprávěla a dodnes vypráví řada historek. Jedna hovoří o tom, že se zde propadnul mlýn, jiná že se zde propadlo vojsko i s koňmi, jiná zase něco jiného. Je to pozůstatek původního, dávného stavu okolí. Ne nadarmo se zpívá: „Tovačov, Tovačov, Tovačovský hatě …“

Je to půzůstatek toho že tu kdysi byly močály, které naši předkové postupně přeměnili z části v rybníky, z části v pastviny a později v orná pole jak je známe
dnes.

Nejstarší informace o její regulaci jsou z roku 1814. Tehdy se proměnilo veliké množství dosud blátivých ploch v úrodná pole. Takže v roce 1833 se Blata již nacházela v témže esovitém záhybu jak ji známe ze všech pozdějších map a také v současnosti. O tom, že tato řeka dokázala svými záplavami způsobit veliké škody jsou zprávy z let 1883 a 1897.

Ještě v roce 1656 jsou v okolí Tovačova doloženy tyto rybníky:

Skašov – mezi mlýnem tovačovským a pivovarem ve Cvrčově,
Hradecký – mezi Tovačovem a Věrovanami,
Pannin rybník – mezi Klopotovicemi, dvorem Vyklickým a polem Věrovan,
Vysoký rybník – u Věrovan proti lesu mezi pastvisky,
Plač nebo Zvolenov mezi Tovačovem a oborou,
Starý – mezi Vyklickým dvorem nad rybníkem Panniným a pod poli tovačovskými,
Kuchyňský – okolo tovačovského zámku.
Mimo to byly v okolí rybníky na odrost a rybníky potěrní.

I tato skutečnost svědčí o tom, že tzv. Bezedný důl není nic jiného než pozůstatek toho jak vypadala krajina v okolí Tovačova před nějakými pěti nebo šesti sty lety.
Takovýchto „bezedných dolů“ nacházelo se v okolí Tovačova veliké množství, tehdy před 400 lety říkalo se jim „okna bezedná“

Za dávných časů stával druhý tovačovský mlýn tam, kde je dnes malá hluboká tůň, co se jí říká Bezedný důl.

Naposledy ten mlýn patřil bo­haté mlynářce. Byla to vdova, ale mlýn a hospodářství řídila pevnou rukou, že jí majetek zrovna rostl pod rukama.
Tenkrát tu bylo živo od rána do noci: kola vesele klapala a po mlýnici běhali prášci v zamoučněných čepicích. Ale přece tu málokdo delší čas vydržel, stárci a děvečky si v mlýně podávali dvéře. Inu proč — mly­nářka byla zlá a lakotná, všecko ohubovala, každý groš v ruce stokrát obrátila. Nikdy nedala chudákovi ani nejmenší almužnu a od jejího prahu odcházeli s prázdnou i potulní žebráci, třeba bylo ve mlýně jídla i peněz dost.

Ale všeho do času!
Jednou už za soumraku se zastavil u mlýna starý žebrák. V jedné ruce měl hůl, v druhé ruce na provázku chundelatého psa. Žebrák byl slepý a ten psík ho vedl, kam má jít. Mlynářka se postavila na zápraží a ptala se ho:
„Co tady chceš?“
„Panímámo, dejte mně kousek chleba, mám hlad a na nohou sotva že stojím,“ povídal žebrák.
„Jen běž jinam, ať ti tam dají,“ odbyla ho mlynářka. „Já na rozdávání nemám.“
Žebrák ještě chvilku stál na místě a čekal. Ale mlynářka zatím už zabouchla dvéře. Tak se obrátil a pomalu šel pryč, chundelatý psík ho vedl k lesu.

Jen zašel do lesa, strhla se najednou bouřka, hřmělo a nebe rachotilo, jako by se mělo roztrhnout. Ale za malou chvíli bylo nebe jasné a klidné.

Pak se ozval rachot a praskot, země se široko otevřela,, vyšlehly z ní pla­meny a mlýn i s mlynářkou se propadl do propasti. Na tom místě, kde stával, zůstala jen tichá špinavá voda.

V té tůni u Bezedného dolu se prý neukáže nic živého., ani rybka, ani žabka, nic. Jen v noci prý tu chodívají světýlka a pod vodou je slyšet klapání kol. Každý se tomu místu raději vyhne.

— A proč se mu říká Bezedný důl? Nemá dno. Jednou to chtěli chlapci vyzkoumat: svázali tři dlouhé provazy na sebe., přivázali na ně balvan a spustili jej do vody. Ale kdepak! Na dno nepřišli. Jindy nabarvili kačeně hlavičku na červeno a hodili ji do jezírka. Potopila se pod vodu jako kámen. Vyplula prý až za několik dní — a v jezeře na dně Macochy!

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice potrestaná zloba, propadlá města hrady .... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Tovačov – Bezedný důl

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Střední Haná | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s