kraj Pardubický – Okres Svitavy

tohle je strušný popis míst daném kraji, odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa ..

Bezděčí u Trnávky
– Sedláci z Bezděcí chodili tenkrát na roboty do dvora v Trnávce a často museli robotovat i na panských rybnících. Mnohokrát se vraceli z práce až pozdě večer.
– Aby se zabránilo přístupu čarodějnic do chlévů, zastrkova­ly selky v Bezděcí před prvomájovou nocí k vratům a do hno­je na dvoře březové větve, plné svěžích mladých lístků, V této noci vnikaly čarodějnice nejvíce do cizích chlévů a snažily se dobytek očarovat. Když už se čarodějnici po­dařilo dostat na dvůr, nemohla vkročit do chléva dříve,dokud nespočetla všechno listí na břízkách a to nebylo snadné.
světýlka.
– Před dávnými časy u Bezděčí stávala v Langrově dole opuštěná chalupa lidé měli za to že v ní žije poustevník. Ale bylo to doupě lupičů. Když se na to přičlo Vrchnost potom poručila, ať jeho chalupu zboří, a vydala rozkaz, že nikdy se tu už nesmí stavět.
– vodník u Lazů
Ve starém gruntě U Koukalů kdysi strašilo. Sotva nastala osmá hodina večerní, objevilo se na dvoře černé hříbě, které divoce poskakovalo a od nikoho se nedalo chytit. Běhalo po dvoře až do půlnoci a pak zmizelo tak tajemně jak se tam večer objevilo.
– neznámý čarodějník

Mezi bezděčím a Chornicemipropadlé město
Na poli U kostelíka stával kdysi kostel se hřbitoven. Na jedné části tohoto hřbitova byla pochovávána nekřtéňátka, děti, které zemřely hned po narození, takže namohly být pokřtěny. Za světlých letních nocí vycházely dušičky těch­to dětí a pobíhaly po poli kolem místa, na němž byly pohř­beny.
– rozkládalo se zde podle pověsti kdysi město. Dnes po něm není ani památky. Dnes na onom místě jsou pole a louky. Před několika léty byly na tom poli zbytky kamenné zdi. bylo to na místě, kde stával kostel zaniklého města. to pole se nazývá na kostelíku. Jiná část pole se jmenuje Mastníky, tam bývaly mastné krámy a v těch se prodávalo maso, sádlo a lůj.

Chornice
Od Chornic až po Pěčíkov se táhly panské rybníky a kolem nich močály. Býva­lo tam tehdy mnoho vodního ptactva, hlavně čápů a volavek, které nacházelo ve vodě dostatek potravy.
Na podzim, ale i jindy za vlhkého počasí se na těchto baži­natých místech vyskytovala světýlka, kterým lidé říkali bludičky a jichž se báli. Také větší “ohnivé muže” tam bý­valo vidět.
Na lukách u potoka zaplápolalo podivně bledé světlo. Vyskočilo vysoko, pohaslo, zase vyskočilo, k němu se přidalo druhé, třetí a další a další a všechna tančila v ponurém tichu stáleblíž k silnici, jako by chtěla vzít do svého středu opozdilého chodce. Vypadali jako malá i velká světla, vlastně plamenné průhledné postavy dívek, které po něm vztahují ruce, rozplývají se, a vznikají na jiném místě.

Hartíkov
V hluboké lesní rokli nedaleko Hartíkova stála malá chaloupka – Dno rokle tvořil zelený trávník s čistým potůčkem. Ze tří stran byly lesnaté stráně a pouze jednou stranou, na západ, se vycházelo ven z rokle úzkým průchodem, u kterého stál mohutný dub.
V té chaloupce bydlel malíř, jmenoval se Ambrož. Byl to syn rychtáře z Hartíkova, který už od mládí neměl jinou zálibu než malování. Sám si různé barvy připravoval, režné plátno olejem natíral a tou prací se zaměstnával ve dne v noci.
Malíř Ambrož potom opustil chaloupku v lesní rokli a odešel do kláštera v Králíkách, kde se stal mnichem. V konventách králického kláštera dodnes ukazují dva jeho velké obrazy, z nichž jeden představuje svatou Alžbětu, jak nese na klíně růže, a ten druhý vzývání Panny Marie.

Jaroměřice

– Renesanční zámeček je na vyvýšeném místě na severním okraji středu obce.

Pod zámkem jsou hluboká sklepení z nichž se několika směry vedou podzemní chodby. Jedna vede i do sklepa hospody při silnici k Jevíčku, ale všechny ty chodby dnešní době jsou zazděné aby nelákali odvážné a neděsily bázlivé …

– Tenkrát se v zámečku objevoval divný přízrak – „jezdec na koni, v jedné ruce otěže, druhé vlastní uťatou hlavu“ – Bešterenec, šlechtic, pykající věčným nepokojem za smrtelný hřích.

Podle jiné pověsti žil na zámku bohatý hrabě, který jezdil velmi rád v kočáře na pole i do lesů a domů se vracíval tryskem, že za ním zůstávaly kotouče prachu a koňům sršely jiskry z pod kopyt.

Jedenkrát tak jak jel se mu do cesty připletla se mu do cesta jakási stařena. Hrabě křičel, co mu hrdlo stačilo, aby se klidila z cesty, ale nepomohlo to. Tak Rozhotčeně seskočil z kočáru, kopl starou ženu aby se sklydila cesty ji okřikl: „Táhni žebroto!“

Jenže přečel čas a na věčnosti jej dostihl trest za jeho chování vůči druhým. Jeho duchu nebylo popřáno pokoje. V lidské podobě, s rozžhaveným železem na zádech bloudil po lesích, jež lemují Malou hanou, každou noc, za každého počasí.

Říkalo se mu ohnivý muž a kdekdo se střežil jej potkat. Všichni se mu vyhýbali a pouze odvážnější se zdálky podívali, jak kráčí sehnut pod tíží hrozného břemene bez cíle, bez útěchy.

jižně od obce, najdeme poutní místo Kalvárie

které je v našich zemích ojedinělé, protože celým svým rozvržením připomíná jeruzalámskou Golgotu v Palestině. Z obce Jaroměřice vede nahoru na Kalvárii křížová cesta, po které se výletníci dostanou k baroknímu poutnímu kostelu, který dal postavit pan František Michal Šubíř z Jaroměřic podle návrhu stavitele Jana Blažeje Santiniho.

– Mezi dnešní karvarii než zde byla postavená a mezi hájem. Je malá roklina, ve které se shromažďovali u železného stolu čerti. Nejvyšší pekelník se tu jmenoval Kadrman a jeho jáma Kadrmanka

V době kdy ještě nestál na Kalvárii kostel, byla tam veliká jeskyně a uprostřed ní dřevěný stůl s hromadou zlata. To zde zůstávalo nedotčeno, neboť lidé se bali a byli pověrčivý, spatřovali v tom dáblův svod a tak nikdo se neodvážil ani trochu jsi z toho pokladu vzít.

jevíčko

ohnivý sud – ohnivý muž

V minulosti hradby jevíčko obepínaly v délce asi 1 km celé vnitřní město. dnes se dochovala jen malá část městských hradeb v Okružní ulici, a dochoval se i zbytek Jaroměřické brány.

Brány také měli svá jména: Jaroměřická, Brněnská, Svitavská, a Chornická

A právě u Chornické brány, dokuď ještě stávala, strašívalo. Přesně ve dvanáct hodin v poledne, kde se vzal, tu se vzal objevil se v ní pojednou takový malý chlapeček, na hlavě měl klobouček a v ruce džbánek. Nikoho si nevšímal, nemluvil, nepozdravil, šel do Žlíbku k potoku, nabral tam do džbánku vody a tak, jak přišel, vrátil se k bráně, kde zmizel ještě záhadněji než se objevil.

Co se týše bran Jevíčka, kromně těch čtyř byla zde i jedna malá brána tak zvaně fortna, kterou je možné spatřit ve zbytku hradeb na zahradě v Dolní farní ulici. Asi měla funkci aby usnadňovala přístup k potoku během požáru.

Zajimavá je tím že touhle fortnou odcházeli z jevíčka poslední mnichové kdysi slovutného kláštera…

Kdysi dávno přijel do jevíčka jakýsi neznámý pán. Sotva se dusot kopyt i lomoz kočáru rozlehly ulicí, lidé se pozastavovali, ohlíželi se a děti se ustrašeně krčily – takový to byl zvláštní pohled.

Pán měl na sobě úplně černý šat a jel v černém kočáře s černým spřežením i kočím. Zamířil k náměstí tak jistě, jako by byl v Jevíčku odjakživa. Dal zastavit u jednoho domu (udajně čp.) 131 a bez rozpaků do něj vstoupil. Za okamžik se otevřela vrata, kdosi vyšel a kočár zajel do dvora.

Černý pán odkoupil dům se vším všudy. Se zařízením, polnostmi i služebnictvem. Dosavadní majitel se hned druhého dne odstěhoval.

Kopec Kumperk

je mezi bělou (na západní straně) a Jevíčkem které je na východě. Právě sem se kdysi dva sousedé z bělé u jevíčka vypravili hledat poklad. Znali místo, kde byl zakopán. V noci s náčiním se vypravili aby je nikdo neviděl. A když dorazili na to místo, začali kopat. Celí byli napnutí už aby ten poklad vykopali. Dlouho si nedopřáli ani chvílku oddechu, nemluvili, ani se neohlíželi, jinak by všechna jejich práce byla marná. jediné slůvko stačilo by na to aby poklad opět zmizel.

Málo kdo ví že zde dávné minulosti jak je kostel Panny Marie dříve stála pohánská svatině bohyně jara, i úrody, Děvě, Děvaně, Diviči. Změnou jména v Jeviča a dále v Jevíč, Jevíčko dostalo toho názvu podle obětičtě i nedaleké město.

Chrám byl znám v mnoha zemích evropy, těšil se obecné úctě a v době jarních slavností se stával cílem výprav pohánských národů.

Příchodem Cyrila a metoděje se vše změnilo. Padl chrám bohyně Děvany a křeštané vystavěli na jeho sutinách kostel na počest Panny Marie.

Kladky

V lese na poloučku tancovaly a zpívaly divoženky. Byly to tuze pěkné osoby. Byly bosé, držely se za ruce, divoženky do­vedou chasníka utancovat k smrti. Shluknou se kolem něho, donutí ho k tanci a on ubožák musí tancovat tak dlouho, až klesne mrtvý k zemi.

Městečko Trnávka
Několik trnávských čarodějnic bývalo postrachem celého okolí. Scházívaly se vždy v květnu na cestě do Malíková, kde rostly tři prastaré mohutné lípy Společně se tam ve­selily a bavily tancem a proto se lidé báli v noci kolem lip chodit. Za jasných májových nocí totiž bývalo daleko slyšet jejich výskání.

Moravská Třebová
Pro svůj hospodářský a kulturní rozkvět byla Moravská Třebová nazývána Moravskými Aténami. …

Petrůvka

Mezi Plechtincem a Pěčíkovem býval před dávnými a dávnými časy obr. Sedával na kopci a rozhlížel se po okolí. Před ním se zelenaly louky a krajem protékala řeka. Odevšak se ozýval ptačí zpěv a lesy byly plné zvěře.

Stará Roveň
– Před dávnými a dávnými lety žila v Rovni stará žena, kte­ré se báli všichni obyvatelé této malé vesničky. Chodila vždy zachmuřena a mračila se od rána do večera. Vypravo­valo se o ní, že umí čarovat a že svými kouzly připravuje hospodyně o užitek.
– Únoru 1945 havarovalo letadlo pp. Me 110 F

Vranova Lhota

hastrman! Lidi vyprávěli, že zůstává v Třebůvce a občas že vychází z vody a provádí všelijaké taškařiny.

– Před dávnými léty bývala ve Vránové Lhotě šmelcovna. Vyrábělo se tam železné nádobí a formani je rozváželi do okolních i vzdálených měst na prodej.
Již v druhé polovině 16. století byly ve Vranové Lhotě železné hutě –  V roce 1842 nechal v obci Hugo Salm postavit také vysokou pec a v okolí se pro ni v 17-šachtách dolovala železná ruda.

– Na cestě od vranové Lhoty k Veselí stojí kříž.  Za roboty tam stávala šibenice a tuze moc poddaných toho panství prý na ní bylo oběšeno. Zámecký pán byl nelítostný, každé nepatrné provinění trestal smrtí a kolikrát dal popravit i docela nevinného člověka. Stačilo když dráb nebo pánský myslivec někoho udal, a kat už připravoval konopný provaz. Bez vyslýchání, bez soudu se ubohý poddaný houpal na šibenici.

kdysi zde žili mladí manželé a lidé o nich povídali, že jsou velicí lenoši. Vyhýbali se práci jak mohli a přece se jim dobře dařilo. Byli živi z krádeží a loupeží. Číhali na formany u silnice, přepadali je, zabíjeli a náklad z vozů loupili. Koně s prázdným vozem jeli dál a dál, až se někde zastavili. Nikdy se nepodařilo zjístit, na kterém místě byl forman zabit a vrahové žili klidně a spokojeně dál…

Vraní hora kdysi dávno zde stával hrad, po něm dnes jen zůstaly stopy v terénu. Podle pověsti nedaleko kdysi stával i klášter – Louka Plaček.
rytířský hrad na Vraní Hoře, na nedalekém kopci zvaném dnes Hradisko, asi 1 km
severozápadně od obce na ostrohu na levém břehu Třebůvky – Jan Ozor vystoupil proti markraběti Joštovi. Trestná výprava proti Ozorovým hradům roku 1389 přinesla patrně zkázu i Vraní Hoře. Při zástavě vranohorského zboží pánům z Vildenberka roku 1406 se již připomíná tvrz ve Vranové Lhotě, která nahradila vypálený hrad.
Před dávnými lety se tu prý zjevovala i bílá paní
Panská loukaNa panská luka u Vranové Lhoty vytékala voda ze dvou potoků. jarní povodně louku zavodnili a tak ji pohnojily ale v létě ….  Robotníci usušili seno, v noci přišel liják a voda spláchlo seno do potoka. Pán dal tedy za ukol upravyt tok Třebůvky, aby voda už nemohla škodit panským lukám. Každý den Pán dohlížel. Jezdíl po louce a bičem trestal ty kteří podle něho nedělaly dost rychle. Lidé klesali únavou a robotou u Třebůvky někteří i tehdy zaplatily životem. není divu že Pán u nich nebyl v oblibě a přáli mu to nejhorší. Mnozí jej i proklínali.

Mrtvý pán po smrti jeho duch neměl pokoje musel na hrázi sám za trest pracovat, až z něho lil pot plným proudem a nad ním stál čert a švihal jeho záda … musel pracovat tak jak jeho robotníci.

Vražné

hustém lese v okolí Vražného rozprostíraly se všude zrádné bažiny a močály a v lese chodívali nejen loupežníci, ale i bezhlaví muži. Ohnivých mužů bylo všude taky plno, v poli bývalo vidět záhadné záře a ze všech stran se ozývaly podivné zvuky. Světýlka vídávali lidé na svých nočních cestách tak často, že si jich vůbec nevšímali. Chodilali kolem nich klidně a nikdy je ani nena­padlo, že by se mohlo něco přihodit.

vrch hradiskoPodle pověsti zde stál hrad kterém přebývali rytíři. užívali jsi života a na práci měli nevolníky. Za vykonanou práci dostávali od nich málo jídla, ale hodně bití. Jednoho dne se ale stalo že jedno děvče ze zlostí nad tou namahavou prací zašla klít: „Kdyby se radši všecko propadlo pod devateru zem, hrad i s pány, všecko! Kdyby se to radši propadlo!“ Kde stávaly hradby, věže a nádvoří, všude bylo pusto, po ničem ani památky. Hrad, pán a celá jeho družina se propadli pod zem.

vrch HUŠÁK

Na vrcholu je památný strom a několik skalisek. Kamenná moře poté pokrývají také svahy Hušáku.

– Pod vrcholem je HOLUBÍ STUDÁNKA s kapličkou a odpočívadlem.Voda zde vyvěrá pod kapličkou a traduje se,že její pravidelné pití je tedy léčivé!!
– V kraji se dříve povídalo, že v Hušáku bývá ohnivý muž s koňmi a vozem, který rád pomáhá lidem když se ocitnou v nebezpečí.

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice kraj Pardubický. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s