kraj Moravskoslezský – okres Karviná

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa ..

Albrechtice
Jednou, dávno tomu, vyloupili zloději obec Albrechtice a kořist nahonem ukryli v márnici na hřbitově. Domlouvali se, že příští noc si tam ty kradené věci vyzvednou a odnesou si je do svých tajných skrýší. Jejich domluvu vyslechl nechtě jeden srdnatý pacholek, a že si uměl se vším poradit, svěřil se svému dobrému, stejně smělému kamarádovi. Umluvili se, jak na ty zloděje vyzrají. Příští den, pozdě odpoledne se pacholci schovali na hřbitově. Když zpozorovali, že tam zloději ještě nejsou, ukryli se v márnici. O stěnu tam stály opřeny dvě nové prázdné rakve, mládenci toho využili. Vlezli si do rakví, přikryli se víky a trpělivě čekali na příchod zlodějů.
místní část nese pojmenování Pardubice.

Bohumín
Les Borek – zakopaný pokladHodně lidí se pokoušelo jej získat, ale všichni se vraceli z prázdnýma rukama. Poklad střežily tajemné síly.

Havířov
Důl František – první důl – V období před první světovou válkou byla ve světě poměrně velká poptávka po uhlí. Proto i v oblasti Karvinska byly zakládány nové doly. V místě, kde se později nacházel důl František byl proveden v roce 1909 první průzkumný vrt „Suchá 2“ (378,6 m pod povrch). Tímto vrtem byl v hloubce 350 metrů zjištěn uhlonosný karbon, náležící karvinskému souvrství a to jeho nejstaršímu sedlovému pásmu. Na základě tohoto vrtu došlo v červnu 1911 k hloubení první jámy.
– pověst o Pusteckém
na řece Lučině stávala nebo ještě stojí budova mlýna na hranici Dolních Bludovic se Šumbarkem.. – Dávno tomu, strašil v tom mlýně vodník. Přicházel vždy o půlnoci a tropil takový hluk, že lidé ten mlýn z dálky míjeli.

– Životice – Před staletími zde byli jen lesy a nic než lesy. Všude plno zvěře, jinak božský klid a mír. Později zde v lesích uhlíři pálili v milířích dřevěné uhlí. A ještě mnohem později les rozdělila kupecká cesta z Karviné, přes Suchou, do Těšína. Asi ve středu lesa, nedaleko té cesty byla studánka s vodou čirou jako křišťál, studenou jak led a chutnou jak víno. Ta lákala kupce ke krátkému zastavení a odpočinku. Brzy bylo všem kupeckým povozům známo, že si tam můžou odpočinout, ochutnat a osvěžit se vodou ze studánky. O kupeckém odpočívadle se však dozvěděli i zlí lidé, kteří chtěli snadno přijít k bohatství. Ukryli se tedy v hustém porostu a číhali na příležitost. Pak nečekaně kupce přepadávali a nejenže je okrádali, také je mordovali. Řádila zde banda nelítostných vrahů. Svou krvežíznivost si vybíjeli na chudobném lidu, který jim neměl co dát. …

Karviná 

Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary – rarita v celém Česku, Kostel zvaný „česká Pisa“  – Dnes část Kárviná Doly se nachází na kraji města, ale ve skutečnosti právě zde je původní centrum. A Právě Kostel sv. Petra z Alkantary je jednou z mála staveb, které ještě v karvinské části Doly zůstaly a upomíná na bývalé umístění města, které původně se jmenovalo Karvinná a to až do r. 1949, kdy došlo ke sloučení s ostatními obcemi a vzniklo město s jednotným názvem Karviná.
Kostel sv. Petra z Alkantary je známý také pod pojmem „šikmý“ kostel v Karviné neboli „česká Pisa“. Tato barokní rarita stojí v místě, kde došlo během 40 let minulého století k poklesu půdy o 37 metrů, což způsobilo že se kostel vlivem poklesů silně naklonil a vychýlil o 6,8 stupňů. Takže je kostel víc nakloněn než šikmá věž v Pise a to o přesně o 6,8°, kdežto šikmá věž v Pise je nakloněna pouze o 3,05° od kolmé osy.
Karvinské mořeKoupání s výhledem na důlní věž, ticho, čistá voda. Místo, kam se v létě sjíždí na kolech a scházejí se Karviňáci, aby si odpočinuli. Vzniklo, když se poddolovaná zem dostala až pod úroveň spodní vody, která díru v zemi zalila.
zámek Fryštát – na okraji hornického města Karviné nachází jako ztracená perla empírový zámek Fryštát s velkým přírodně krajinářským parkem.
K městu Fryštát se váže pověst o čarovném zvonu. Ráno je budil do práce, v poledne je volal k obědu a večer připomínal všem, že je čas k odpočinku. Když zvon zněl, lidé poslouchali a usmívali se. Tak líbezně zvon zněl, že dokázal usmiřovat rozhněvané. Lidé zapomínali na zlobu a rázem odpouštěli jeden druhému. Jednou se stalo, že se dva zloději chystali zavraždit po lupu svou oběť. V tom zazněl hlas zvonu a zloději nejenže kupce nezabili, ale i uloupené zboží mu vrátili a na kolenou ho prosili o odpuštění. Daleko široko byla známa moc zvonu, který dokázal proměňovat zlo v dobro, smutek v radost a obměkčovat tvrdá lidská srdce. Jednou v noci vypukl v městečku požár a dřevěné městečko lehlo popelem. Protože zvon bil na poplach nikdo z lidí neuhořel. …
Renesanční zámek v Ráji – V srpnu 1980 byl celý zámek zbourán. Hlavní příčinou demolice nebyl však požár střechy, ale postupné propadání stropů způsobené posuvem podloží. Tento posuv byl možná způsoben zasypáním zmiňovaného rybníčku (hustota vody 1, hustota zeminy cca 2,7). Zámek stál na okraji prudkého svahu, kam se postupně velmi pomalu sunul.
– Jedna vysoká věž zámku, ukončena dvěmi kopulemi, byla zasažena bleskem. Ten zasáhl i koně uvázané ve stáji. Vypukl zničující požár. Tato příhoda pak pravděpodobně dala podnět k pověsti o přepadení zbojníky Ondráše († 1715) a Juráše († 1716) se svou zbojnickou družinou jedné noci zámek; protože však posádka ihned zvonila na poplach a lidé okolí se seběhli, museli zbojníci odejít s nepořízenou.
Před zámkem bývalo nevelké jezírko s bílými lekníny a ještě bělejšími labutěmijediný syn prvního majitele zámku, miloval krásu přírody a byl vášnivým myslivcem. Celé dny trávil se svým psem a puškou, buď v darkovských lesích nebo u loučských rybníků. Každou jasnou měsíční noc trávil s královnou rusalek, na malé mýtince, blízko lesního jezírka. Při zpěvu a tanci rusalek se sblížili a slíbili si věrnost. Rodičům mladého hraběte se zachtělo bohatství a knížecí moci pro svého jediného syna. Rozhodli se ho oženit s knížecí dědičkou. Zaslepení rodiče nebrali ohled na to že je zasnoubený. Krátce na to, byla svatba. Novomanžel seděl smutný a zadumaný. Bylo vidět, že je duchem nepřítomen, že jeho myšlenky bloudí někde daleko. Hudba právě dohrála a nevěsta rozpálená tancem, vyšla ven, aby se na svěžím vzduchu ochladila. V tom se zámkem rozlehl strašlivý výkřik, až všem svatebčanům zatrnulo. Ihned vyběhli ven a spatřili na trávníku před zámkem ležet mrtvou mladou kněžnu. Krk ji pevně svírala šňůra rusalčiných perel. U mrtvé stála líbezná postava v bílém závoji. Byla to královna rusalek. Mladému hraběti řekla :“ Slíbil jsi mi věrnost a věrný mi zůstaneš, to vím. I já jsem a budu ti věrná. Perlový náhrdelník, který jsem ti z lásky dala, pomstil mou křivdu. Prsten, který jsi mi z lásky daroval ty, proměním teď v zámecké jezírko. Bude mým sídlem na věky.“ Sotva prsten dopadl na zelený palouk, bylo zde jezírko s křišťálovou vodou . „Sbohem můj milý, musíme se na věky rozloučit . …

Osada Louky nad Olší
–  zcela zbořena kvůli dolůmTorzo, které z  vesnice zůstalo, dnes už těžko připomíná obec s dlouhou a zajímavou historii.
– Jedná část lesa v Loukách je místo divoké a pusté, plné děr a podolí. Lidé je kdysi zdaleka míjeli, třebaže věděli, že tam rostou největší houby a nejsladší maliny. Za nocí by se tam teprve nikdo neodvážil. Všichni věřili, že tam straší zlí duchové, kteří střeží Ondrášovy poklady. Tvrdili, že viděli, jak se tam na Velký pátek sušili na slunci zlaté peníze. Lidé věřili, že ty peníze lze získat, přehodí-li se přes ně kovuprostý předmět. Tehdy prý zlí duchové ztratí nad nimi zlou moc.

Marklovice
Podle pověsti zde měla černá kněžna lovecký zámekKateřina Sidonie, druhá manželka knížete Adama Václava velice ráda lovila. Celé hodiny mohla jezdit na koni, aniž by byla unavená, měla bystrý zrak a pevnou ruku a jen zřídka se netrefila do zvěře. Měla smečku loveckých psů a její oprávněnou chloubou byla knížecí stáj. Narození hříběte bylo oslavováno stejně jako příchod prvorozeného syna. Za nemoc nebo jen malou indispozici oblíbených zvířat byli čeledíni biti.

Orlová
Slezské Hradčany –  V Orlové u Fryštátu stával klášter benediktinský, který taktéž za knížete Václava násilně uzavřen byl. Zůstal tam jen kostelíček, o jehož vzniku vypravuje pověst.
– V Orlové byla roubená kaple, na jejímž místě byl v roce 1466 postaven kostel. Tento kostel v 18. století prodělal stavební úpravy. V roce 1905 byl na místě původního kostela postaven nový novogotický kostel Narození panny Marie, který zdobí dvě věže. Orlovský kostel je zajímavý mimo jiné monumentálním schodištěm, ve tvaru písmene ypsilon se sochami čtyř světců. Schodiště překlenuje výškový rozdíl 10,5 metru mezi náměstím a vstupem do kostela. Osvětlují ho repliky plynových lamp, jejichž podoba je známá také z Karlova mostu v Praze.
Pro svůj vzhled negotické památky a polohu je nazýván Slezské Hradčany. Trojlodní monumentální stavba je, podle znalců, unikátní především v tom, že v České republice žádný podobný kostel, v čistě novogotickém slohu, neuvidíte.

Petřvald
V Petřvaldě, v jedné havířské rodině, se rodily samé dcery. Už jich měli sedm a syn pořád nikde. Tatík hudroval, kudy chodil, ale přestal. když v době krize najednou umřely tři dcery na úbytě a po roce další tři. Zbyla jim jediná dcerka, nejmladší Maryčka. Tu potom tatík opatroval jako oko v hlavě. Nikomu ji nechtěl dát, žádný nápadník se mu nezdál dost dobrý. Ale Maryčka stejně o nikoho nestála. Nosila ve svém srdci toho, koho vídala ve svých snech, Pána podzemní říše – Pusteckého. Svou lásku tajila, přesto se Pustecký nějak dozvěděl, že ho tajně miluje havířské děvče. Když spatři poprvé její nevinnou upřímnost, vlasy barvy zralé pšenice a oči modré jak letní obloha, naráz se zamiloval a chtěl se oženit. …
Mezi Petřvaldem, Šumbarkem a obcí Lazy se kdysi nacházel panský dvůr krutého faráře Holoty. a nedaleko toho dvoru mokřina zvaná Bezdynko – O Holotovi poddaný lid říkal, že je rodem z pekla. Byl to hrozný tyran. Šel z něj strach už na pohled. Proto každý hleděl, aby mu šel z cesty a nebyl od něho bit. Vždyť po takovém holotovském nářezu se někdy ubožáci léčili i čtrnáct dní. Holota denně objížděl svěřená pole. Sám dohlížel a určoval tempo práce. Když se mu něco nezdálo, a to se stávalo denně, lidé trnuli obavou, co zas bude. Už nejednou se stalo, že některého z nich ubil k smrti.
had hospodáříčekMaryčka Sedloňová nedaleko vrboví u potůčku našla v trávě malou zlatou korunku. Navečer se hoši blíž jejich statku hrozně ulekli, v trávě ležel velký mrtvý had. Maryčka tím, že vzala korunku, zabila jejich domácího hada hospodáříčka, který jim nosil štěstí. Proto musel zemřít hospodář, Maryččin otec. Každý statek prý měl takového hada, kterému říkali”gaďok”.

Rychvald
Zámek Rychvald – někdy zvaný též Starý Dvůr, je nejstarší budovou ve stejnojmenné obci. Leží necelé dva kilometry západně od kostela a vypadá spíš jako větší
statek. Čtyřkřídlý původně renesanční patrový zámek ze 16. století během 40 let komunistické éry poměrně dosti zchátral a dnes jen velmi pozvolna probíhá jeho obnova novými soukromými vlastníky.
– Existuje pověst, že na stavbu zámku byl použit materiál ze zbořeného kláštera benediktýnů v Orlové.
Dávno tomu, žil v Rychvaldě zámecký pán. Byl to zlý a lakomý člověk. Lidé se ho báli jako ohně. Nikdo se mu ničím nezavděčil, byl věčně nespokojený. Z lidského potu se snažil nahamonit co nejvíce bohatství. Ani za největších veder nedovolil lidem uhasit žízeň, nesměli opustit práci. Za svou krutost musel pán po své smrti pykat. Každou noc běhal kolem zámeckého rybníka a volal : “ Pít, pít, pít “ sám se napít nesměl. …

Suchá
Hornický kraj měnil dolováním svou tvář. Tak je tomu i v obci Suchá. Tam, kde kdysi bylo mírné návrší a dnes dolinka, stával prastarý strom. Pamatoval jistě, podle vyprávění naších babiček, několik staletí. Avšak ze světa odcházejí nejen lidé. I památný strom pozvolna umíral a odcházel vznešeně a důstojně, jak to jen stromy dokážou. Obec Suchá byla veliká svou rozlohou a páni radní se nikdy nemohli dohodnout, jak ji rozdělit, vždy se našel aspoň jeden, kterému návrh nevyhovoval. Až o rozdělení obce rozhodl umírající strom. Když mu začala schnout horní větev, směřovala k místu, které bylo pojmenováno jako Horní Suchá. Pak oschla prostřední větev a ta určila místo Prostřední Suché. Když nakonec uschla dolní větev ustanovila místo Dolní Suché. Všichni Sušané byli konečně s rozdělením obce spokojeni a na památný strom vzpomínají s vděčností podnes.

Stanislavice
kostelecký vrchneznámý padlý švédský vojín vstává z nedalekého hrobu, zvoní svým padlým druhům a zve je ke společné pobožnosti. Již tři sta let se za bouřlivých, větrných nocí ozývá umíráček ze Stanislavské zvoničky a zve švédské vojáky na kostelecký vrch k lesu na pobožnost. …

Stonava
místní část zvané Amerika
Stará tvrz – Místo tvrze je místními nazýváno „Švédský kopec“. Uměle navršený, šest metrů vysoký kopec, je vidět ze silnice do Stonavy. V terénu bohužel ale už nejsou dochovány valy a příkop, ze kterých byla tvrz navršena. Znatelná je nástupní plocha, kterou se k tvrzi přijíždělo. Příkopem mezi ní a jádrem protéká bezejmenný potok. Celý areál je porostlý vzrostlejšími listnatými stromy. Za návštěvu však samotné místo jistě stojí, především v ročních obdobích, kdy je lesík rostoucí kolem zbaven veškerého listí. Místu se váže pověst:
hromadný hrob padlých švédských vojáků z třicetileté války –  Tehdy, dávno, na břehu Stonávky svítalo. Všude byl dosud klid. Po obou březích řeky stály dlouhé řady stanů švédského vojska. Za nimi stály vozy a koně. Mezi nimi se rojili podkoní a sem tam chodili stráže. Ze stanů se ozývalo oddechování spáčů a z ošetřoven sténání a nářek raněných. S východem slunce ožil celý tábor, ale nikomu nebylo do řeči. Právě byla vydána zpráva, že zemřel nejmladší syn švédského krále, narodil se teprve nedávno na vojenské výpravě a teď leží bezduchý ve své zlaté kolébce. Královna pláče a král smutně hledí na mrtvé tělíčko svého synka. Těžko se mu vydává rozkaz důstojníkům, aby mrtvolku odnesli mezi padlé vojáky do hromadného hrobu. Každý z živých a zdravých vojáků vzal hrst hlíny a hodil ji na své padlé druhy i na mrtvé královské dítě. Tisíce a tisíce hrstí hlíny pokryly mrtvá těla, až vznikla mohyla. Se smutkem v očích se loučil král s tímto místem a se slovy “ Sbohem bratři, vlast vám to nikdy nezapomene, s Bohem můj synáčku, “ nakonec odjel. …
Zámek – Zřejmě po zániku původní tvrze vznikla ve Stonavě někdy v 16. stol. nová tvrz. Byla vybudována v rámci tzv. Zámeckého dvora, který byl vybudován na západní straně vesnice. Po roce 1945 se dvůr stal majetkem státu a byl využíván socialistickým JZD. Vzhledem k tomu, že celá oblast je poddolovaná, začal se tento vliv projevovat i na statice zámku a nakonec musel být v letech 1965-66 zámek i se dvorem zbořen.

Těrlicko
– Zároveň se stavbou přehrady se na území obce stavěly nové domy, jelikož značná část původní obce byla zatopena.
kopec Kostelec – místo posledního odpočínku Černé kněžnyNa smrtelné posteli Černá kněžna obrátila se na své věrné s posledním přáním, řekla “ Až zemřu, položte mě do prosté rakve, bez přepychu a bez zbytečných poct. Ne do hrobu, ale na selský vůz mou rakev položte a do vozu zapřáhněte čtyři páry černých volů. Tam kde se povoz poprvé zastaví, bude místo mého posledního odpočinku. Tam mne pochovejte“. … Povoz jel kopcovitou cestou k Mistřovicím a Stanislavicím. Zastavil se až na těrlickém kopci, zvaném Kostelec. Tu se otevřela země, povoz do ní vjel a země se opět zavřela. Na místě, kde lidem zmizel povoz z očí s ostatky dobré paní, postavili lidé dřevěný kostelík. Když kostel světili, přišli všichni lidé z Těšínska, aby vzpomínkou uctili památku spravedlivé paní.
úsťí podzemní chodby z Těšínského hradu

Těšín
na území dvou státůOd roku 990 byl Těšín a Těšínsko součástí polského státu. Roku 1339 se Těšín spolu s celým Těšínskem stal součástí Zemí Koruny české a takto se pak stal i součástí Rakousko-Uherska. Na počátku 20. století uváděla nadpoloviční většina obyvatel Těšína jako svoji obcovací řeč (Umgangssprache) němčinu. Po ukončení první světové války a zániku Rakousko-Uherska se Těšín spolu s celým Těšínskem stal předmětem československo-polského hraničního sporu. Tento spor v lednu 1919 vyústil dokonce v tzv. Sedmidenní válku mezi Československem a Polskem. Spor o Těšínsko byl vyřešen až rozhodnutím na pařížské Radě vyslanců 28. července 1920, kdy bylo rozhodnuto o rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko. Město Těšín bylo rozděleno podle řeky Olše. Historická část města připadla Polsku (nyní Cieszyn) a průmyslová část s vlakovým nádražím se stala součástí Československa (nyní Český Těšín).
Když Mor trápil celé Těšínsko – V Těšíně, ve Vyšší bráně se jednou jeden člověk díval oknem. a viděl na dvoře čtyři smrtky. Měly na sobě bílá prostěradla. Jedna z nich napadala na nohu a zpívala: “ Kdo užije bedrník, čertinec, děchtinec, kdo kozinec užije, tomu se nic nestane.“ Když si smrtky zazpívaly a zatančily, domlouvaly se kam která půjde. Ta kulhavá řekla : “ Já nemohu jít daleko, jsem chromá, zůstanu zde ve městě.“ Ostatní souhlasily a rozešly se, každá na jinou světovou stranu. Na druhý den, časně ráno, zvonil v Těšíně umíráček. Mor trápil celé Těšínsko. …

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice kraj Moravskoslezský. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s