kraj Moravskoslezský – okres Bruntál

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa ..

Břidličná
Na Červeném vrchu bydlela kdysi dávno lesní čaro­dějnice, které se říkalo Durdýna. Žila v mechem po­rostlé chaloupce na úpatí hory a lidé tvrdili, že musí mít alespoň tři sta let, protože o ní vyprávěli už otcové dědů. Byla věčně mladá, nikdo nespatřil v její tváři je­dinou vrásku a v očích měla dětskou zvědavost a sta­rou moudrost zároveň.
Když se jí mnozí ptali, čím to, že běžící čas se jí jakoby obloukem vyhýbá, pokrčila jen rameny, usmála se a řekla, že nemá důvod stárnout.

Červená hora

– Dříve chrlil žhavé kamení, takže zůstaly různé prohlubiny. V těchto dolících ukládali skřítci bohaté poklady – stříbro, zlato a jiné cennosti. Leží tam prý dosud.

K Červené hoře se váže mnoho pověstí o pokladech zde ukrytých či o známé Zlaté lípě, v jejíž blízkosti má být zakopáno mnoho zlata a mincí z válečné pokladny z časů prusko-rakouských bojů, které se odehrávaly v bezprostředním okolí. Říká se také, že pod Zlatou lipou stanul sám generál Laudon a strom zachránil vo­jevůdci život tím, že zachytil letící kulku do svého kme­ne.

Dětřichov nad Bystřici
V takzvaném „ Lesu smrti“ u Dětřichova mají ležet padlí v boji s Mongoly, kteří po bitvě u Liegnitz táhli přes Olomouc a Maďarsko zpět do své vlasti.
– Po více než třistaletém osídle­ní byla obec Dětřichov během třicetileté války zcela zpustoše­na a z velké části vylidněna. Nové obydlení je uváděno v zá­znamech starých listin ze šedesátých let 17. století, kdy byla v obci zřízena i dědičná rychta. Z tohoto období se také tradu­je pověst o Barbaře. Ta byla už po dlouhá léta známá tím, že mnohého vyléčila. Kořenářka Barbara Springerová byla obviněna z čarodějnictví převezena do Břidličné, kde ji odsoudili k trestu smrti upálením. …
Lesu po pravé straně silnice mezi Krahulčím a Dětřichovem se odedávna říká U Kříže. Někdy před třemi sty lety se zde stala událost, která zůstala v paměti zdej­ších obyvatel po dlouhé roky.
Tehdy kráčel jistý poutník po cestě k Dětřichovu a právě na těchto místech jej zastihla bouře. Poutník rychle utíkal se schovat pod mohutný dub, který stál v cípu lesa. Sotva se však přitiskl k jeho silnému kmeni, uhodil do stromu blesk a poutník však zázrakem zůstal na živu …
V zatopených lomech nedaleko Břidličné jsou dvě je­zírka. U jednoho z nich, vzdálenějšího od cesty, žijí mechoví skřítkové, kteří se živí lidským smutkem. Tento příběh začíná v době, kdy se ještě v lomech těžila břidlice a skály obývali nezbední permoníci, kteří prováděli lidem všelijaké naschvály. Měli radost, když mohli člověka pořádně potrápit a dokázat mu, že pro­ti jejich neviditelným kouzlům nic nezmůže.
Dlouhá léta si ti, kteří v lomech pracovali, stěžovali na ne­chtěné obyvatele této krajiny a prosili o pomoc samé­ho Vládce zdejších lesů. Když takto zjistil, co jeho poddaní, skalní permoníci. lidem vyvádějí za nepřístojnosti:
. Ještě téže noci svolal všechny permoníky, poručil jim, aby sundali své čepičky a obráti­li je naruby. V tu chvíli se proměnili v dobrosrdečné mechové skřítky přinášející lidem pocity štěstí. Měli se totiž živit lidským smutkem, který vytahovali z lid­ských duší tak dlouho, dokud v nich nezůstala jen ra­dost.

Dlouhé Stráně

– Na levém okraji Černého lesa nedaleko potoka Haldůvky stával kdysi dřevěný kříž se jménem jistého Morice Jagela, kováře z Dlouhé Stráně, který v tě místech odevzdal svou duši čertu.

Starý příběh vypráví, že v hlubokém Černém lese rostl mohutný javor, jehož listy byly vstupenkami do pekla. Z hloubky země šplhaly po jeho kořenech pekelné příšerky, aby vykotlaným kmenem vyskočily do lidského světa a pokoušely osud člověka. Kolemjdoucí raději stromu vyhýbali …

Dobřečov
Vrch ŠpičákNa Špičáku žili v dávných dobách Vlčí lidé, kteří děsi­li obyvatele všech okolních vesnic. Zvláště v nejbliž­ším Dobřečově, kam nejvíce doléhalo jejich vytí za nocí, když byl Měsíc v úplňku, lidé pečlivě každého večera zajišťovali své příbytky. Vlčí lidé si totiž z ne­střežených domovů odnášeli lidské dcery, které potom věznili dlouhá léta v lesních chýších postavených pod rozlehlými kořeny stromů.

Dvorce
– Město je umístěno na jižních, nižších svazích Jeseníků, je poměrně otevřeno k severu, takže podnebí je tu drsné. Zimy bývají někdy kruté a ani v létě nejsou ve Dvorcích zvláštní vedra. Téměř větší část roku proudí přes Dvorce větry, nejčastěji západní, někdy silné, nárazové a to zvláště v noční době. Srážky, poměrně časté, spíše převyšující normál. Půda je břidlicovitá, silně propustná a tak i po silných deštích spadlá voda rychle ztrácí a je brzy sucho. V období několika let dochází k průtrži mračen, takže se pak rozvodní potoky do té míry, že způsobí značné škody.
– muž jménem Petzikory. Tento muž byl od malička vychováván na panství Dworze. Petzikory byl vysoké postavy a měl velmi rád lidi statné a vysoké. Takové lidi vyhledával a vytvořil z nich armádu. Vojáci nosili brnění a proto se jim říkalo „železní muži“. Přesto, že pevnost Dworze byla velmi dobře střežena, byla přepadena tlupou loupežníků v čele s nechvalně známým Grafikem. Pevnost však nebyla dobyta, několik stovek loupežníků bylo v boji zabito, zatímco Petzikory ztratil jen 95 mužů. Vůdce bandy lupičů se krutě pomstil, sebral ještě více příznivců, v noci město přepadli a pevnost dobyli. Všechno živé bylo pobito a město i okolní vesnice srovnány se zemí.
– od Olomouce přitáhly hordy mongolských Tatarů. Byli však poraženi chrabrým Zdislavem ze Šternberka právě v místech bývalé pevnosti Dworze. Brzy Zdislav zbudoval nové město, kterému dal původní název. A tak byly dvakrát založeny Dvorce.
dvorecký občan, po nějakém tom doušku alkoholu. Pracoval totiž ve dvorecké KOŘALKÁRNĚ a sem tam se mu podařilo uzmout nějakou tu láhev. Vždy si ji schovával rafinovaně nedaleko pracoviště, ve dvojité stěně domu Josefa Austa. Jenže chuť napít se ho přepadla v půl dvanácté v noci. Nemohl ve tmě najít škvíru vedoucí k jeho skrýši. A tak si posvítil hořící třískou, od hořící třísky se vzňala celá stěna dřevěného domu Josefa Austa. Oné noci vál jihozápadní vítr. Ten svědomitě a rychle roznesl oheň po celém městečku. Následky požáru byly nedozírné.

hrad Sovinec
podzemí hradumálo kdo ví že pod hradem se ukrývá rozsáhlé podzemní prostory, jimiž je skalní masiv pod hradem prošpikován.
Až se někteří geologové diví, že se do nich hrad nezřítí. Stavitelé záměrně vybrali skálu s velkým množstvím puklin a tektonických zlomů. Využili jich při budování rozsáhlého systému chodeb, sklepů a utajovaných prostor, o jejichž existenci věděli jen zasvěcení.
Údolí TepličkyU rozcestníku označujícího Údolí Tepličky se vypíná prudký svah posetý velkými balvany. Na těchto mís­tech kdysi v podzemní jeskyni žil obrovský drak, kte­rý opouštěl svůj úkryt dvakráte do roka, aby přijal dary, které mu nosili lidé z okolních vesnic na usmířenou. Většinou to byly všelijaké lesklé předměty – poháry, prsteny, plíšky kovů či malá zrcátka, protože o drako­vi bylo známo, že má zálibu ve všem, co se třpytí. Ten zase na oplátku nikdy neopustil svou jeskyni, aby li­dem škodil a ubližoval.
Kopec Výhledy  – žily zde před dávnými časy Větrné žínky. Lákaly kolemjdoucí do svých náručí, aby je vzápětí sevřely do rotujícího kužele větrného víru, v němž život nebožáka byl dočista rozfoukán. Kdo neznal jedinou možnou obranu, totiž třikrát zadupat, byl navěky ztracen.
Vrch KřížovKdyž se nad Křížovským kopcem objeví duha, kterou předkové nazývali „božím páskem“, říkají místní used­líci, že je možno nalézt na úpatí hory stříbrný pohár naplněný vodou přímo z nebes, vodou, která se nikdy nedotkla země. Kdo tento pohár najde a vodu vypije, bude obdařen poznáním věcí budoucích a velkou pa­mětí na všechny věci minulé
Soví skálaMálokdo dnes už ví, že pod jedním z balvanú na strmém svahu je ukryt vchod do jeskyně, kde v dávných dobách žil Soví král. V tehle jeskyni žil jako člověk, ale jakmile byl mimo ní proměnoval se do podoby soví.  Tak zlá Čarodějnice Durma  proklela toho, který odmítl její lásku a nevěděl, že v srdcích zlých bytostí nebývá pokora a odpuštění, ale ne­návist a pomsta.

Janovice
– Kamenná horaje jedním z dalších míst, kde mystické záznamy hovoří o existenci obrů.
V okolí hory se říkalo že když se setmí, vychází z podzemní sluje Černý obr, který překryje krajinu svou obrovskou tmavou dlaní. Když se rozednilo, vycházel Bílý obr a odsunul tmu světlou dlaní.

Karlová Studánka
Po porážce stavovského povstání roku 1620 připadl celý zdejší kraj řádu německých rytířů. Z doby krátce poté pocházejí první zprávy o využívání zdejších pramenů za účelem léčby. Až v 18. století byly provedeny první rozbory zdejší vody, ve kterých bylo objeveno velké množství minerálních látek. Tehdy byly vývěry vod zachytávány na zdejších rašeliništích. Později byly u pramenů postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. Nově vzniklá obec, založená Maxmiliánem II. Františkem byla pojmenována Hin und wieder, což v překladu znamená „tam a zase zpět“.
– Před dávnými časy stál v těch místech hluboký a neprůchodný prales, ve kterém panoval nad rašelinnými bahništi zimavý chlad a v močálech blikaly těkavé bludičky. Věru není divu, že tyto zapadlé končiny zůstaly dlouho neosídlené.
– A přece i tady žil člověk. V bídné chýši tu přebýval poustevník a živil se lesními plodinami. Pouze někdy okusil ptaný chlebíček, to když se vydal na dalekou cestu k lidským obydlím a vyžebral si několik krajíčků či v popelu pečených placek. Aby byl přece jaksi prospěšný, předpovídal lidem, co sám vypozoroval za neustálého pobytu v přírodě: „Bude dlouhý len, v zimě visely střechýly z okapu!“ Nebo: „Žita se letos nevyvedou, bylo málo jeřabin!“ Či zase: „Zemáky se neurodí, je moc krtinců!“
Jednou ho napadlo, že by měl uctít patrona lesů a ochránce lovců, Svatého Huberta. Pustil se tedy do práce a s velikou námahou, neboť se v takovém počínání valně nevyznal, vystavěl poblíž své poustevny skromnou kapličku.

Karlovice
– Nejvýznamnější památkou Karlovic je však starý mlýn, chráněná technická památka (čp.146), zděný objekt s dřevěnou nástavbou a vysokými štíty. V úrovni 1.patra prochází kolem celého domu pavlač, vysokou střechu kryje šindel. Mlýn byl vystavěn kolem r.1600, dnešní podobu získal v r.1759.
Mořské okoKarlovické jezírko, nazývané Mořské oko, vzniklo přirozenou cestou V dávných dobách břidlicový lom je zatopený vodou. Jde o skalnatý útvar, kde se nesmí koupat ani jezdit na lodičkách. Skála zabraňuje dokonce objektivnímu změření hloubky. Povídání mezi lidmi, že je na dně utopený německý tank, není pravdivé.
– Od dávných dob hledali lidé v jesenických řekách a potocích zlato. Nedaleko Karlovic, na slunném kopci nad Rudňanským potokem, stával dřevěný hrádek. Tam sídlil kníže, jehož jméno upadlo v zapomnění, ale prý byl lakota, člověk velice zlý, milující nade vše jen a jen zlato. Jeho služebnictvo mělo nařízeno hlídat poddané, ať pilně hledají ve vodách, kopou či dolují ve skalních žilách, ať ho neokrádají a z roboty neutíkají. Každý pokus neposlušnosti tvrdě trestal. Čas od času zavítali do knížectví i cizinci. Dostávali povolení k hledání zlata, ale půlku z nalezeného museli knížeti odevzdat. Ten nelida se dokonce nerozpakoval ty, kdož jej okradli nebo se pokusili utéci, nechat zabít.

Krahujčí skála

Nedaleko Nové Pláně se nachází Krahujčí skála, kde Pobývají v skryté jeskyni skalní víly, kterým se říká Venušiny zinky. Ty přináší tomu, kdo je potká za měsíční noci, veliké štěstí.

Leskovec nad Moravicí
Březový vrchV dřívějších dobách se Březovému vrchu také říkalo Šedivý vrch, protože podle staré pověsti zde odpradávna žili skřítkové, kteří nosili popelavě šedý kabá­tec a šedou čepičku. Tito mužíčci, nazývaní také Šediváci, znali všechna tajemství budoucnosti, do niž nahlíželi přes malé začouzené sklíčko.

Lomnice

žena pohřbena na hřbitově u tří lip

Měděný vrch
– Hromový kámen s tváří měděného jezdceV 17. století se na karloveckém panství dolovala měď K nejvýznamnějším těžebním lokalitám patřil i měděný vrch nacházející se nedaleko Nové Pláně. Snad tato skutečnost dala vznik pověsti o Měděném jezdci který se proháněl v těchto končinách na rudém koni prosil pocestné, kteří mu vstoupili do cesty, aby ho zbavili prokletí.

Mlžný kopec

O Mlžném kopci u Budišova se vypraví, ze v jeho nitru žijí obři, jimž se nad hlavami vznáší průsvitné ob­láčky, kterým lidé říkali mlžné čepičky. Obři prý horu obývají od dob, kdy v tomto kraji žili jednoocí bojovníci, kteří sestoupili s nebes a chtěli ovládnout celé území obydlené prvními lidmi. Tehdy nastal nelítostný boj,v němž obři zvítězili díky svým mlžným čepičkám, které je činily neviditelnými a po­ražení bojovníci museli opustit zemi.

Nová Pláň
– Vrch Skalka
Jedna pověst vypráví, že na hoře Skalce je možno spat­řit tvář nepřítele. Kdysi zde údajně žil starý poustev­ník k němuž chodívali lidé z celého okolí pro radu. Obraceli se na něj tehdy, když poznali, že jim někdo
Životě škodí a oni nemohli zjistit, kdo to je.

Pekelný vrch
O potůčku protékajícím pod Pekelným vrchem se říká, že na jeho dně leží pod kameny čertovy zuby. Vylámal si je, jak se kdysi prokousával z nitra Pekelného vrchu do lidského světa.
V místní báchorce se totiž praví, že když se peklo, dlou­ho sídlící pod touto horou, přestěhovalo jinam, zůstal pod zemí jeden zapomenutý čert. Tenkrát prý bylo jeho naříkání slyšet po celém kraji, ale nikdo mu nemohl a ostatně ani nechtěl pomoci. Všechny podzemní cesty, vedoucí z místa, kde byl čert uvězněn, byly při stěho­vaní pekelné říše zasypány, a tak se jednoho dne opuš­těný rohatec rozhodl, že se prokouše mezi lidi.

Pomezí
Na kopci Pomezí stávala v dobách, kdy vrch ještě ne­byl zalesněný, chatrč poustevníka, který sešel z cesty víry, protože neodolal svodům čarodějnic. Tento kdy­si tak zbožný člověk se jednoho večera nechal přemlu­vit od zlých žen, které se tajně scházely o každém úplň­ku na vrcholu hory, aby alespoň jednou přeskočil tak zvanou šibenici. To vlastně byly dvě rozeklané hůlky zabodnuté v zemi, v jejichž horních vidlicích byla po­ložena rovná větev. Muž netušil, že tímto skokem do­padne na první schod vedoucí přímo do pekla.

Rešov
Rešovské vodopádyVoda padající do takzvamého Černého víru působí dojmem stříbrného závoje, který zahaluje tvář pověsti tradované po dlouhá staletí.
Jen jednou za sto let prý voda utichne a vodopád se na krátký čas zastaví. V tu chvíli se mezi skalami objeví zlatá brána, která vede do podzemní říše obývané bytostmi moudřejšími než všechna lidská poznání.

Ruda
Křížový vrchO Křížovém vrchu se povídá, že z jeho vrcholu je možné spatřit nebeské znamení. Vždy o Květné nedě­li, kdy se na zemi objevují dosud skryté poklady, se nad Křížovým vrchem v místech, kde předchozí noc zářil Velký vůz, protrhne mrak a na malou chvíli se ukáže stříbrná spirála jako symbol zrození, vývoje a růstu. Kdo prý tuto spirálu uvidí, bude obdařen nesmír­nou energií a vnitřní silou. …

Razová
Zelený kopecPod Zeleným kopcem nedale­ko Rázové bývalo podzemní království, jemuž vévo­dil sám Gojan, vůdce neviditelných pluků a dohližitel nad spravedlností.
Tato bájná postava, vystupující v prastarých příbězích jako nesmiřitelný bojovník s bezprávím, se vždy obje­vila tam, kde se o člověka pokoušelo zlo. Lidé v těch dobách nemohli své zlé úmysly uskutečňovat, protože trestající ruce dopadly na jejich hlavy, sotva se nečistá myšlenka zrodila.
Dobro nemělo nepřítele a Zlo, které je živeno špatnými myšlenkami, se samo sobě ztrácelo před očima.

Roudno
Každou noc před ku­ropěním tudy projížděl černý vůz, do něhož byli za­praženi čtyři vraníci. Z nozder jim šlehal ohnivý dým, těla se leskla potem a dusot jejich kopyt se rozléhal široko daleko. Uprostřed rozcestí se náhle zastavili, zaržáli a vzduch proťalo šlehnutí neviditelného biče. Vůz se zakolébal a kola opatřená obručemi zajiskřila o kameny.
V tu chvíli se z nakloněné korby sesula plach­ta a k zemi se sypaly černé kameny, které se na místě propadly do země. Potom se vůz opět rozjel a v dálce jen doznívalo jeho rachocení. Lidé říkali, že strašidel­ný vůz s přípřeží patří samotnému ďáblu, který na tomto místě vhazuje posbírané hříšné duše do pekla.

Rýžoviště
NasemaniVe zdejších mokřinách totiž žili tvorové, kterým lidé od pradávna říkali Nasemani. Zřejmě to bylo proto, že měli obrovský nos, kterým už na dálku zvětřili člověka procházejícího kolem jejich vlhkého domo­va. Vyprávěly se ty nejhrůznější historky o tom, jak se najednou objevily na cestě nosaté příšery, které hodi­ly přes člověka jakousi síť, z níž se nebožák marně snažil vymotat. Jak se tak točil a bezradně poskako­val, úplně zapomněl, odkud přišel a kam vlastně jde.

Obec skaly
– dříve Hankštejn, byla stará hornická osada, starší než Horní Město.
kajícná Sidonie z Heidenreichu, dcera bohatého hraběte odkudsi z Tyrol. Sidonie, dcera šlechtice, se zami­lovala do sluhy svého otce. Stýkala se s ním, což pyšného hraběte tak popudilo, že Sidonií z domu vyhnal a postavil jí malý hrádek v hlu­bokých lesích našeho kraje.Když se blížil konec jejího žití, přála si  pro odpuštění své viny, aby byla pochována před vchodem do kostelíka ve Skalách (Haknštejn) u Rýmařova, a to tak, aby každý, kdo přijde do tohoto kostelíka, musel šlápnout na její hrob, přikrytý kamennou deskou z r.1572. Ta je dodnes také v tomto kostelíku vlevo od oltáře zachována.
hrad StrálekKromě známých pověstí o dceři tyrolského knížete či husitském vojevůdci Janu Žižkovi předkládaly staré záznamy svědectví mnohých lidí o zjevení dívky, ktere se objevovalo mezi troskami při západu Slunce. Zje­vení procházelo kameny i kmeny stromů, jakoby všechna matérie najednou ztratila neprostupnost, ztrá­celo se v obláčcích jemného dýmu, aby se zase po chvíli zhmotnilo do viditelné podoby, v níž přistoupílo k člověku, který byl svědkem tohoto nepochopitel­ného jevu.

Slunečná
Jelení studánkaK ní chodívá pít vodu, do které za úplňku hází lesní víly měsíční světlo, černý jelen se zlatými parohy obdařenými zazračnou mocí. Povídalo se, že velký kámen, položený studánkou, je vyhlazený jeleními parohy a kdo takový kámen pohladí, splní se mu přání. Nemůže však žá přiliš mnoho, protože tohoto místa se jelen svými kouzelnými parohy jen dotknul. Velká přání se vyplní jen tomu, kdo černého jelena potká na hoře Slunečné za úplňku.
Paseka čarodějnicZde se, jak zaznamenávají staré kroniky, v první polovině 17. století scházely ča­rodějnice ke svým sabatům. Vždy o půlnoci na 25 března, v době početí čarodějnic a mocných čarodějů, sedávaly na pařezích a poslouchaly čtení ze zaklí­načích knih, z nichž čítával sám ďábel.
posvátný hájTajemné obřady se zde pravděpodobně odehrávaly až do 11. století, které začalo v českých zemích ve znamení boje proti pohanským kultům. Ze země byli vypovězeni pohaní knězi a čarodějové. Chrámy a všechny pozůstatky pohanských kultů byly zničeny, takže do dalších staletí se neuchovaly žádné hmatatelné důkazy existence těchto staveb a lokalit. O tomto snad naivním, snad moudrém počínání dávných předků se dovídáme prostřednictvím záznamů v kronikách a homiliářích, ktere tím, že zapovídají uctívání stromů, pramenů a věštění v posvátných hájích, potvrzují jejich existenci. Nejstaršími svatyněmi našich předků bývaly panské lesy, později se pohanské slavnosti odehravali v posvátných hájích.
Právě jeden takový háj byl údajně i na vrcholu Slunečné.
Strašidelný chodníčekCestě vedoucí ze Slunečné k Vysokému kameni se od Pradávna říká Strašidelný chodníček. Není radno tudy procházet za mlhy v podzimním čase, protože v tu dobu se zde zjevuje velký bílý pes, při jehož vytí člověku hrůzou zkamení nohy a nepohne se z místa, dokud se mlha neprotrhne. V onom bílém přízraku je zakleta černá duše člověka, který kdysi zabil svého bratra a nyní bloudí po hoře a hledá někoho, kdo by ho vysvo­bodil.

U tří lip – hřbitov vrahů, zlodějů a čarodějnic

– Pěší cesta z Dětřichova na Dalov vede přes vrch, kterému se říká U Tří lip. Lípy byly poká­ceny v minulém století, ale do­dnes toto místo nese tento ná­zev. – Málokdo však ví, že počátkem sedmnáctého století tu byl založen hřbitov, kde se pohřbívala těla vrahů, zlodějů a také čarodějnic. Jejich duše tu bez klidu obcházejí a v noční temno­tě dávají najevo svou přítomnost světélkováním a různými zvuky, které děsí pocestné. Mnozí se tomuto místu vyhýbají dodnes, protože příhoda, kterou zažil jistý usedlík z Krahulci, se tenkrát rychle roznesla po celém okolí a někde se vypráví dodnes.

Tylov
– Tylovský rybník Na konci Tylova byla kdysi hluboká louže nazývaná místními obyvateli Černá tůň. Ta zdaleka nedosahova­la rozměrů dnešního Černého rybníka, který vznikl podle jedné pověsti nenadálým přívalem vody z hlu­bin země. Všechno měl na svědomí starý hastrman, který žil v tůni od dob, kdy z nebe vyhazovali padlé anděly.

Uhlířský vrch

– je jednou z českých nejmladších sopek

Dávno před tím, než byla na Uhlířském vrchu u Brutálu postavena původní kaple předcházející stav poutního kostela Panny Marie, stála na úpatí kopce malá chaloupka. V ní přebýval starý muž, kterému lidé z okolí říkali svatý Bert.

Velký Roudný
– je nejvyšší sopka Nízkého Jeseníku.
bývalé místo kde se scházeli čarodějniceToto místo bylo v pradávných časech nechvalně proslu­lé čarodějnickými sabaty. Lidé vyprávěli, že o Valpuržině noci se nad horou, byť byla obloha sebejasnější, objevil černý hustý mrak, z něhož visely řetězy. Jejich konce dosahovaly až na náhorní planinu, kde probíhala ďábelská shromáždění. Čarodějnice se zavěšovaly do řetězů a houpaly se tak dlouho, dokud se mrak neprotrhl a nespustil se déšť. Potom se v celém okolí náhle setmě­lo, déšť ustal a z vrcholu Velkého Roudného začaly lé­tat ohnivé blesky. Krajina se rozzářila a celé pekelné divadlo, doprovázené ohlušujícím řevem, trvalo asi hodinu. Jen málokdo si vůbec odvážil jen představit, co se na čarodějnické planině odehrávalo.

Venušina sopka

– stará povět vypráví o hromovém balvanu, který leží svahu Venušiny sopky a ve svém kamenném srdci skrývá touhu po pomstě.

Jeho příběh začal před mno­ha staletími, kdy černý mág Kristopher z nedaleké vsi Meziny vyvolával duchy hromu a blesku, sídlící v nit­ru sopky. Místní lidé tvrdili, že v čase Kristopherova čarování se hora otřásala, zjejího vrcholu stoupal hus­tý kouř a okolní krajinu křižovaly ohnivé blesky.

Volárna
– Červený křížOd roku 1643, kdy byla na tomto místě upálena čarodějnice Rozálie, se vypráví, že kříž, postavený po této neblahé události, se za určitých okolností opravdu zbarví do červena. Pokud se však někdo stane svěd­kem tohoto jevu, nevěstí to pro něj pranic dobrého. V místní pověsti se píše o tom, proč temný dřevěný kříž nese název Červený. Jsou zde zaznamenány pří­běhy těch, kteří najednou z rozcestí spatřili, jak ze země kolem kříže vyšlehují ohnivé plameny.

Vrbno pod Pradědem
Podle pověsti se kdysi do Vrbna jednou zatoulal medvěd
V dávných dobách vládl nad Moravou jeden císař Ferdinand II, proti němu se vzbouřili i šlechtici a nechtěli ho uznávat za svého krále. Dva bratři, Hynek a Hanuš z Vrbna, je vedli a dali se s císařem do války. Císař měl však více peněz a za ty si koupil celou armádu vojáků. Vojnu vyhrál a začal ty vzbouřence chytat a trestat.
-Roku 1641 přitáhli do Vrbna Švédové a vybudovali zde vojenský tábor. 29.6.1641 byl sveden boj mezi císařským vojskem a Švédy. Přitáhl sem silný oddíl švédského vojska pod vedením generála Trotensohna, který dobyl a vypálil Bruntál a na svahu Vysoké Hory si zřídil silně opevněný vojenský tábor. Toho dne došlo na mírném svahu, asi dva kilometry od města, po pravé straně řeky Opavy, ke krvavé bitvě mezi Švédy a císařským vojskem. Teprve k večeru přinutila císařská vojska Švédy k ústupu do jejich opevněného tábora u Vrbna. Také ten byl po prudkém útoku dobyt a město bylo osvobozeno. V téže době zanikl hrad na Zámeckém vrchu.
hrad Quinburg Ke Quinburku se vztahuje příběh mladíka, který zamotal hlavu krásné knížecí dceři, s níž se tajně scházel ve skalách. Celá věc byla na pováženou, protože byl jen prostým ovčákem. Poněvadž žil v odloučeném světě hor a lesů, rozuměl tak lesní zvěři, že si ji ochočil. Zvláště měl oblíbeného sokola, který k němu přilétal na zahvízdání a zprostředkovával setkání mladým milencům.
– Jiná pověst nám říká žě nějakou dobu hrad byl i loupežnické doupě. jejím majitelem byl rytíř Siegfried – Dieter z Quinge. V širém okolí si vysloužil nezáviděníhodnou přezdívku „krvavý pes“. Vědělo se o přepadávání, loupežích, dokonce i o vraždách. Nic se nevědělo o místě či místech činů, ale obyvatelé se v „krvavém psu“ nemýlili.

Vrch Rychtář
Při cestě vedoucí k vrcholu Rychtáře leží osamělý balvan, pod nímž je, podle pověsti, tajný vchod do podzemní jeskyně.
V ní je ukryt obrovský poklad, který po dlouhé věky střeží mocní duchové.

Vrch Stráž
Snad se vše odehrálo v něčí lidské fantazii, ale dlouhá léta se vyprávělo, jak na cestě vedoucí ze Staré Libave do Rejchartic potkal jistý muž anděla.
Stalo se to místě, kde odbočuje cestička ke kopci Stráž.

Vysoký kámen
Čertův pramenJe schován pod velkým balvanem po pravé straně cesty od Valteřic. Nevytéká z něj žádná voda, ale vyvěrá zde všelijaké čarování z prostor podzemní pekelné říše. Tak aspoň vyprávěli staří usedlíci, kteří se octli na těchto místech ve dnech, kdy se Měsíc kulatil k úplňku. Tehdy prý není radno procházet přes rozcestí, aniž by nejprve člo­věk udělal tři kroky pozpátku a potom teprve vykročil dopředu. To je prastarý zvyk, který zabraňuje zlým si­lám ovládnout toho, kdo prochází zakletými místy.
v dávných dobách stál na vrcholku kopce špičatý kámen, který vrhal dvojitý stín. Kdo tento stín překročil, zmizel ne­známo kam. V těch dobách se ztratilo na Vysokém kameni několik lidí, ale mnozí z jejich zmizení spíše vinili zločinnou bandu ozbrojených loupežníků, kteří se ukrývali ve zdejších lesích.

Žďárský Potok
U Škaredé jedleKdysi dávno stávala poblíž rozcestí obrovská stará jedle.
Lidé se tomuto místu vyhýbali, protože se tradova­lo že v tomto stromě sídlí zlý lesní duch.
Ten, kdyko­liv prošel někdo kolem, vystoupil z kmene a vhodil na cestu začarovaný kamínek, který se nedal překročit. Č|ověk zůstal stát na místě a ač se snažil sebevíc, ne­mohl se ani pohnout. Potom k němu duch přistoupil a řekl mu, že v cestě bude moci pokračovat jen tehdy, přenese-li některý z kamenů ležících na břehu Podol­ského potoka do vody.

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice kraj Moravskoslezský. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s