kraj Olomoucký – Šternbersko

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa …

Babice u Šternberka
– Vrch Kamínka – Není to tak dávno, kdy tento vrch sálal jako kamínka Kopec byl totiž doslova posetý milíři, v nichž uhlíř pálili dřevěné uhlí.Kousek po vrcholem při cestě stával jeden z takovýcl milířů, u něhož pracoval jistý uhlíř z Krákoříc. Znal ho lidé v širokém okolí, protože tento muž dovedl vyprávět všelijaké zvláštní příběhy, které, jak tvrdil, sám prožil.
Jedním z nich byl příběh o starém muži s píchlavýma očima, který se objevoval ve zdejším lese svým dechem dokázal proměnit člověka v kámen.

Dalov
– V okolí Dalova lze narazit na řadu přírodních i historických zajímavostí. Jižně od vsi ve starém břidlicovém lomu v nadmořské výšce 601 m se rozkládá půvabné Dalovské jezírko. V lese Pomezí se nachází místo, kde byly v 17. století upalovány ženy obviněné z čarodějnictví. Západně od Dalova zanikla v 15. století ves Veselí, kterou dnes připomíná Veselský les a potok. K místním památkám patří kaplička vystavěná v tyrolském slohu v roce 1911.
zatopenému lomu u Dálova, který je využíván jako přírodní koupaliště. Se váže pověst o skřítcích, kteří kdysi dávno ta­to místa obývali a snad tam žijí i dnes.
Modrá studánka – Nikdo neví, odkdy se místu, kde vyvěrá ze země prů­zračná a lahodná voda, říká Modrá studánka. Snad je to od dob, kdy se mezi lidmi z okolních vesnic začalo vyprávět, že se v těchto místech objevuje záhadná krás­ná paní s modrým kalichem, z něhož nalévá do prame­ne lásku.
– dědina Veselí –  Na stráních nad údolím je plno stavebního kamene.Jsme na místě, kde byla za pradávných dob malá dědina Veselí, vypálená asi za uherských válek.O poledních hodinách zjevuje prý se v těchto pustých končinách neznámý rytíř bez hlavy. Jeho šavle je ještě rudá od krve.
Polní cesta z Dalova do Huzové vede lesíkem zvaným Les kmotrů, či jak mu Němci říkali Gevatterbusch.Kolem skupiny balvanů, které vystupují z křoví poblíž cesty.
Jednou, když ještě obec Dalov byla přifařena do Huzové, nesli kmotři z Dalova děťátko ke křtu do huzovského kostela. Tehdy bylo veliké horko a kmotři zpoceni a znaveni usedli s děťátkem na chvilku do stínu lesních stromů.Novorozeně položili do měkkého mechu a velmi se zlobili a zlo­řečili na velké parno toho dne i na mouchy a komáry. Kmotr sám prý si i několikrát jadrně zaklel. Vzápětí se přihnala hrozná bouře, a když se vyjasni­lo, zůstaly na těch místech jen tři balvany, dva velké a jeden malý.Oba kmotři i s dítětem prý zde zkameněli.
Vrch BřezinaLesní kout na rozcestí pod vrchem se nazývá U Bílého kříže. K tomuto místu se váže stará pověst, která pra­ví, že kdysi zde stával dřevěný kříž opředený velikým tajemstvím. Když se ho dotknul člověk, jehož čekalo v životě velké štěstí, tmavý kříž najednou zesvětlel a na pár okamžiků se ztratil v bílém oparu. Každý však musel dojít ke kříži zcela sám a tak těžko říct, kolik lidí opravdu odcházelo z těchto míst s ra­dostí a kolik z nich jen rozpačitě postávalo před čer­ným křížem.

Domašov u Šternberka
– V blízkosti pramene říčky Domašovky se objevoval v dávných dobách malý zarostlý mužík s velkým pla­catým kamenem na hlavě. Říkalo mu Steinchen a ti, kdo ho spatřili, si vyprávěli, že pod kamenem má mu­žík ukrytý blesk, který mu vyšlehne z hlavy a sežehne toho, kdo se odváží Steinchenovi kámen shodit.

Domašov nad Bystřicí

V místech, kde se nachází pramen domašovské kysel­ky, se občas ozývají zvuky připomínající dětské brou­kání. Je to ozvěna hlasů skřítků, obývajících podzem­ní prostory ukryté hluboko pod zemí.

Černý kříž u Domašova nad BystřicíNedaleko místa, kde dnes stojí Černý kříž připomínající slavnou prusko-rakouskou bitvu z roku 1758. zjevoval v dřívějších časech starý vysloužilý voják. Lidé říkali, že v zamaštěné torně, kterou nosil přes rameno, jsou uvězněny duše všech, kteří padli v boji na zdejším bitevním poli.

Gumperova díra
Nedá se dnes určit co a kde doopravdy Gumperova díra byla. Jedno tvrzení říká že to byla jeskyně na pravé straně cesty mezi Huzovou a Mutkovem. Jiný názor tvrdí, že to byla štola, vedoucí až k Pomezí, v níž chudák Gum­per bezúspěšně kutal zlato. Podle pověsti kdysi prý jistý muž jménem Gumper zde hledal zlatý poklad, který ve štole ukryli páni ze Sovince. O sva­tém Janu, v den, kdy se říká, že Slunce třikrát povy­skočí, aby lépe vidělo na všelijaké čarování, se Gum­per vydal k jeskyni. Postavil se před velký balvan, který uzavíral vchod a pronesl kouzelnou formuli. Jeskyně se otevřela a Gumper vstoupil dovnitř. Když zde ob­jevil truhlice plné zlata, zapomněl na všechno a tak dlouho se v klenotech přehraboval, až únavou usnul. Kdy a jestli se vůbec probudil se neví, protože skála se za ním jednou provždy uzavřela. Dodnes někde v blízkosti skalní prolákliny leží Gum­perova sukovitá zčernalá hůl. Když pocestný hůl na­lezne a třikrát s ní zabuší do skály, ta se otevře a od­kryje jeskyni plnou pokladů.

Hlásnice
Na místě dnešní Hlásnice stávala zaniklá ves Velislav.Zmínka je zde o Slovanech, kteří svojí kolonizací pronikali až sem. O vojenském významu je už zmínka v úvodu a svědčí o ní název obce – první obyvatelé drželi nad Šternberkem stráže a hlásili příchozí cizince.
Kdysi stávala na vrcholu kopce nad vesnicí kamenná válcová věž, hláska, která sloužila ke střežení bezpeč­nosti města Šternberka a jeho okolí. Podle pověsti se hláska propadla do země v místě, kde se dnes nalézá malé jezírko. Tenkrát tam sloužil jistý hlásný Frank, o kterém se říkalo, že má spolky s ďáblem.

Hluboké údolí
V Hlubokém údolí pod Uhlířským vrchem bývalo čas­to vidět valící se ohnivou kouli, která, aniž by cokoliv zapálila, se s rachotem zastavila u nohou kolemjdoucího. Třikrát poskočila a proměnila se ve vysokého muže. Muž dutým hlasem požádal o odpověď na otáz­ku, který den je nejdůležitější. Když tázaný neřekl, že ten dnešní, přízrak zasyčel a jeho kostnaté prsty se za­ryly do krku oběti tak silně, že málem zemřela.

Horní Loděnice
– V okolí Šternberka a na šternberských horách, zvláště však v Horní Loděnici, se odedávna kopala železná ruda. Až z dalekých krajů přicházeli za prací do Horní Lo­děnice havíři, kteří bydleli v hornických domcích po­blíž dřevěného kostela. V okolí se dolovalo takové množství železné rudy, že na nedostatek práce si ne­mohl nikdo z nich stěžovat. Ještě v roce 1870 zde bylo nakopáno na 55 tisíc centů rudy.
– Dnešní kostel stojí nad bývalými šachtami. Kdysi byl i z důvodu poddolovaní farní kostel v Horní Loděnici z bezpečnostních důvodů na čas uzavřen a dočkal se Celkové přestavby až po 29 letech.
V Horní Loděnici se udržela pověst o hornickém králi, který se lidem v okolí občas zjevoval. Byl prý to malý mužík s dlouhým bělostným vousem. Nikdy nepromluvil, jen rukou pohrozil a zase zmizel v podzemí.A brzy po jeho náhlém zjevení se udalo nějaké neštěstí.
Na kopci severně od Horní Loděnice, při odbočce do Krahulci, stál kdysi větrný mlýn. Nikdo neví, kdy byl postaven, jen to se o něm vyprávělo, že byl postaven na místě starého větrného mlýna, který kdysi patřil známému lakomci Schulmeisterovi. Když se lakomý mlynář dověděl, že se k Loděnici blíží švédské vojsko, narychlo před ním schoval své peníze poblíž mlýna. Nikomu však o nich – ani svým nejbližším – neřekl.
Po letech se přehnala krajem vichřice války. Lakotný mlynář se právě chystal, že své poklady vykope, ale vtom byl raněn mrtvicí a beze slova promluvení skonal. Po jeho smrti vdova i jeho děti hledaly zakopaný poklad v okolí mlýna, ale marně. ….

Hraničné Petrovice
K okolí Hraničného vrchu se váže příběh, který praví o tom, co se zde stalo před mnoha lety. Ne však na zemi, ale na obloze.V dobách třicetileté války, kdy krajem postupovála nepřátelská vojska sedmihradského knížete, se jedné noci ukázalo na obloze zvláštní znamení.

Huzová
Severovýchodně od Huzové se zdvíhá nevelký kopec, Šibeniční vrch (Galgenberg).Na samém vrcholku je starý kříž. Zde stávala před třemi sty lety šibenice, jejíž konopnou smyčkou se protáhl život mnohých odsouzenců.
kopec LíchaO rozcestí, které se nazývá Pod Líchou, se povídá, že v jeho blízkosti je možno spatřit ohnivé ženušky. Už v prastarých pověstech se vypráví. že za tmavých nocí zde probleskují mezi stromy a zvou poutníky do svých teplých náručí. Kdo neodolá jejich vábení, shoří jako troud v žáru přičarované lásky.
– Také se traduje, že na tomto rozcestí se má člověk za­stavit, zavřít oči a představit si tvář toho, koho má rád, protože ten ho potom nikdy neopustí.
Kamenný kopec (Steinhiibel) – oral kdysi sedlák. Najednou uslyší za sebou jemný hlásek: „Přines mně koláče!“ V okamžiku zvolal i on: „Pro mne též jeden!“V tu chvíli uviděl před sebou v brázdě ležet koláč. S chutí jej po­jedl, a protože už bylo poledne, vypráhl svého vraníka a jel domů. Když ale zpozoroval, že je zvíře nějak nepokojné, ohlédl se a uviděl, jak několik mladých žen, vil, visí na vraníkově ocasu a kývá na něho rukama. …

Chabičov
– Dubová horaKrajina v okolí Dubové hory vyvolává pocit, já by ji kdysi dávno někdo pohladil obrovskou dlaní. Snad tomu tak opravdu bylo, protože se ve zdejším kraji vypráví, že na dně hlubokého jezírka ležícího uprostřed mlází vedle silnice vedoucí k Chabičovu žije jakýsi velký vodní tvor, který se jednou za tři sta let vydává k hoře, aby se na jejím vrcholu nadech čistého nebe. Jeho dech je tak silný, že nad temene Dubové hory vytvoří spirálovitý větrný vír, který zničí všechny stromy rostoucí na kopci.

Jivová
– Mezi Jívovou a Domašovem le­žela v 16. století ves Kuznin, kterou třicetiletá válka zcela zničila. Nejprve propukla v obci morová nákaza, které podlehla většina obyvatel, dílo zkázy potom dokonala švédská vojska a vesnici vypálila. Zbytek obyvatel uprchl do nedaleké Jívové.
– Jméno obce připomíná ještě název Kunčická cesta.Drvoštěpům pracujícím v lese a sběračům borůvek, jichž je zde plno, prý se občas v poledních hodinách ukáže zelený myslivec. Sedí někde na větvi stromu a odpočívá. S ním zde bývá celá smečka psů. Jde-li někdo kolem, nemá promluvit ani slovíčko. Kdo jediným hlasitým slovem poruší tajemné ticho poledne, vrhne se na něho celá psí smečka a rozsápe ho.

Lipina
Na lukách nad obcí Lipinou při pramenech Lipenského potoka stála kdysi vesnička Oldřichov, nebo jak jí tehdy říkali Ulrychova ves. Staré listiny se o ní zmiňují ještě ve 14. století. Staré letopisy nám jen říkají, že tato dědina vymřela za moru, který řádil v našem kraj i kolem roku 1348. podle pověsti za hrozné vichřice, hřmění hromu a úderů blesků se vesnice i se svými obyvateli propadla do země,

Malý Rabštejn
K Rabštejnu, dnes známé horolezecké skále, se váže několik pověstí, z nichž nejznámější vypráví o tom, jak anděl strážný zachránil před jistou smrtí odvážné­ho jezdce, který skočil ze skály, aby unikl svým mon­golským pronásledovatelům. Nemohl však uchránit život jezdcova koně, který se před skokem na okraji útesu tak bránil smrtícímu skoku, že svým kopytem vyryl do tvrdého kamene hlubokou stopu, která je do­dnes znatelná.Jiná pověst zase vypráví o skalním duchovi, který mno­hem později začal přebývat v kamenném masívu a na­bízel kolemjdoucím zrcátka hladiny, což byl vlastně odraz jejich tváří na vodní hladině Bystřice tekoucí kolem skály.

Morav­ský Beroun
Městečko Beroun vzniklo pod hradem pánů ze Šternberka ja­ko hrazená osada pro horníky, kteří zde dolovali železnou rudu. Od těch dob se vypráví pověst o Králi hory, který přebývá v podzemních štolách, v nichž se kdysi těžilo.
Zalesněná vyvýšenina nacháze­jící se jihovýchodně od Morav­ského Berouna (zvaná Železný či Kolíkový vrch) je podle sta­rých pramenů místem, kde je ukryt poklad z Křížového vrchu.
Toto místo má být, jak sdělu­je tradice, prostoupeno štolami a šachtami, jejichž vchody byly začátkem tohoto století zasypány.
– Ondrášovská kyselkapřírodní minerální voda Ondrášovka je jednou z nejkvalitnějších minerálních vod v ČR, známou pro svoje příznivé účinky na lidský organismus již od 13.století.
– Křížový vrch – Na Křížovém vrchu jsou k vidění pozůstatky hradu, který vybudovali Šternberkové asi v polovině 14. století na Křížovém vrchu. Hrad takřka navazoval na městská opevnění a bezprostředně sloužil k ochraně blízkých železnorudných dolů a hutí. V písemných pramenech se poprvé připomíná v r. 1406, kdy jej získal Lacek z Kravař. Byl zbořen asi v r. 1430 při tažení husitských vojsk pod vedením Prokopa Holého na Šternbersko proti tamním Zikmundovým spojencům a nebyl již obnoven. Zříceniny postupně chátraly, až zmizely téměř úplně, do dnešní doby se dochovaly jen pozůstatky základů hradebních zdí.
Ve 14. století byl pověřen správcov­stvím hradu jistý fojt Heřman, o němž vypráví pověst. Že Kromě sebe a truhlice, na níž často sedával, neměl nikoho rád. Upsal se čertu že odevzdá svou duši pe­kelné říši výměnou za deset truhlic plných zlata, a to za tři­krát sedm let pod podmínkou, že ani jednou nevynechá ranní mši o Velikonoční neděli, kdy musí pokaždé plivnout na po­slední schod před kostelem.
les mrtvýchPoblíž Křížového vrhu kde kdysi stával hrad je les zvaný Les mrtvých. Zde prý jsou po­chováni mrtví, kteří padli ve velké bitvě za časů mongolských vpádů do naší země. Z dějin je známo, že tuto krajinu zpustošili Tataři ve 13. století.
Mezi Berounem a Ondrášovem stávala kdysi hájenka, kde žil hajný se svou ženou. Haj­ný často chodíval do beroun­ské krčmy a tam, u piva, vy­právěl nejrůznější historky o své statečnosti, síle a důvtipu, a že to byly příběhy zcela vymyšlené, to věděl jen on sám. Bavil se tím, jak všichni s napětím poslouchají a rádi mu ještě za­platí džbánek piva, jen aby pokračoval. Z jeho úst pochodo­vali lapení pytláci, spousta skolené zvěře, překračoval silné kmeny, poražené holýma rukama a spoutával zlé síly, přemo­žené v boji. Je pravda, že se nikdo nemohl přesvědčit o prav­divosti jeho slov, ale přesto lidé hajnému věřili a vždy už ve dveřích ho vítali jako hrdinu. … A Černý jelen se v tomto kraji zjevuje dodnes ve snech churavějících lidí a sklání svou krásnou hla­vu k jejich lůžkům …

Mutkov
Hrad WaldhausenVe vesnici se povídalo o tom, jak mnozí lidé spatřili v těchto místech přízrak Černé paní, která se zjevovala vždy ve dni sedmého úplňku roku.
– jiná poověst: Málokdo do těch končin zabloudil. Jen jeden domkář z Německé Huzové do těch míst občas zašel. Pásával zde kozičky. Zatímco kozy běhaly po stráni a zbytcích zdí, zamýšlel se domkář o osudech starého hradu. Jednou se stalo, že se mu ztratila jedna kozička. Dlouho ji hledal, až ji skoro za tmy našel v jakési propadlé chodbě. Když ji z temné chodby vyváděl, pojednou ho oslnila zář na západním nebi. Bezděky se otočil a uzřel v chodbě paní v černém rouše, jaké se již nenosilo.Zavolala na něj: „Jsem poslední paní hradu. Protože zakleta, mohu se jen jednou za sto let zjevit na zemi. Jestli mne nějaký muž dovede za ruku do kostela v Německé Huzové, je po zakletí a jsem vy­svobozena. Chceš být mým zachráncem?“„Chci,“ odpověděl muž.
Pak ho vedla do jakéhosi sklepení, kde mu ukazovala železnou truhlu s překrásnými zlatými šperky, posetými perlami a diamanty.„To všechno bude tvé, když mě vysvobodíš. …
– Syn jednoho rolníka z Německé Huzové kdysi obcházel hrad Waldhausen, našel zde lesklý kámen a strčil jej do kapsy. V tu chvíli se kolem něj setmělo a v okamžiku stál v krásném sále, v němž zářily stovky svící. Stěny byly z křišťálu a skvěly se všemi barvami. Před ním seděla na trůně krásná panna. Pohlédla naň svýma hlubokýma očima a tázala se ho, zda by s ní chtěl zůstat přes noc. Když přisvědčil, nabídla mu zlatý kalich, naplněný vzácným vínem, a pravila: „Pij!“ Mládenec se napil, ale ihned upadl do hlubokého spánku, z něhož se probudil teprve příštího dne. To však už nebyl v krásném sále, ale na poli u Huzové. Před ním leželo hospodářské nářadí. Když si protřel oči, stála před ním ona krásná žena, ukázala napole, louky, lesy a nářadí před ním a pravila: „To vše patří tobě. Nebuď snílkem, ale raději pořádným hospodářem.“ A zmizela.Z mládence se stal pořádný hospodář. Jeho potomci hospodařili prý donedávna na jeho lánu, který dostal od té krásné paní. Tento lán sahal od Německé Huzové podél zámeckého vrchu (Schlossberg) až po Dalov.
– Hrad Waldhausen neměl v polovině 15. století dobrou pověst. Kupci, kteří jeli okolo se svým zbožím, byli často o ně oloupeni pacholky loupeživého rytíře Jindřicha z Waldhausenu.Uherský král Matyáš, kterému dočasně patřila tato část Moravy, se prý jednou vypravil se svými vojáky potrestat loupeživého rytíře. Obléhal hrad, ale protože hrad byl přilepen ke skále a obehnán několika zdmi, nemohl jej dobýt. Až jednou se králi přihlásil horník a nabídl se, že mu ukáže místo, kudy se přece do hradu dostane. Král rozkázal ihned vojákům za tmavé noci vydat se za horníkem. Podařilo se jim překročit i hradební zdi a vniknout do hradu.Po tvrdém boji se podařilo konečně králově vojsku posádku pře­moci a hrad sám zapálit.Hořící hrad svítil tak mocně, že uherští vojáci pochodovali do Huzové skoro jako za denního světla, ač byla tmavá noc.Tehdy byly též zdi hradu Waldhausenu pobořeny, a od té doby je hrad v sutinách.
– Mezi Mutkovem a Oskavou vystupuje z údolí do značné výše kopec, který Němci nazývali Heinbergem. Česky by se jmenoval Lesní vrch. Prudký tento kopec ovládá vstup do oskavského údolí a podle pověsti na něm stával za starých dob zámek, jejž si postavil a v něm sídlil obr nesmírné postavy, zatímco na protějším svahu Vinohradu (Weinberg) se usadil druhý obr, který zde měl vinné sklepy.Kdysi se stalo, že oba obři sekli jetel, jeden na Lesním vrchu, druhý na Vinohradě.

Pískový vrch
objevovala se zde Žena v černém, která držela v rukou jakousi skleněnou tyčinku, z níž vycházelo bílé světlo. Přiložila tyčinku k hlavě nehybného poutnika a pronesla několik tajemných formulí. Potom v tichosti zmizela. Člověka vzápětí přepadl nesmírný smutek Všechny černé vzpomínky, které milosrdná paměť už dávno odložila do propastných hlubin nevědomí se nahle vynořily na povrchu. Dotek čarovné ty­činky totiž způsobil, že všechny pěkné okamžiky z minulosti se propadly do zapomnění. Žena v černém si totiž přála, aby člověk na setkání s ní nikdy nezapo­mněl. A to se ví, že s pěknými vzpomínkami neměla pranic společného.
Tak se stávalo, že lidé, kteří se setkali s tímto přízra­kem, docela zapomněli se smát.

Sedm dvorů (dnes část moravského Berouna)
V hlubokém a temném lese me­zi Loděnicemi a Moravským Berounem žila ve staré chatrči čarodějnice Marie-Lies.

Soví kámen
– Pod vrcholem Sovího kamene je ve svahu plošina, na které stávala kdysi malá strážní tvrz. Dnes pouhých pár kamenů připomíná příběh, který se zde odehrál před mnoha staletími, a přesto jsou jeho stopy patrný dosud.
Po zboření tvrze se začaly mezi kameny objevovat tajemné stíny, které vystupovaly z tlejícího listí přímo před nohami těch, kteří chtěli vystoupit na vrchol So­vího kamene. Tenkrát se začalo povídat, že pod tros­kami tvrze žijí neviditelné bytosti, jejichž stíny vrhá na svět samo Slunce obyvatel podzemní říše. Kdo ta­kový stín někdy spatřil, byl od tohoto okamžiku na­dán nadpřirozenou schopností, která mu umožnila ro­zumět řeči ptáků.

Štarnov
U Štarnova poblíž dnešní státní silnice stávala ještě v minulém století takzvaná švédská boží muka, pod níž prý měly být schovány velké poklady.   Avšak švédská kaplička, protože byla podkopána, brzy se zhroutila …
Tak Štarnovští přišli o švédskou kapličku, jedinou památku na dobu třicetileté války. Po Švédech v těch místech zůstaly jen zbytky opevnění, takzvané švédské šance a stará cesta zvaná Švédská.

Šternberk
– Stará pověst vypravuje:Za vlády českého krále Václava I. vtrhli do Evropy kumánská vojska uherského krále Bély. Podrobili si ruská knížata, dobyli i Polsko a roku 1241 vtrhli i na Moravu. Král sebral proti nim narychlo vojsko a svěřil je statečnému Zdislavu ze Šternberka. Zdislav prý vlastní rukou zabil vůdce nepřátelských vojsk v krajině, kde dnes stojí město Šternberk.Rozprchlé hordy nepřátel se stáhly po této porážce do uherských rovin a Morava i západní země měly od nich pokoj.Za projevenou statečnost a za záchranu české země daroval prý český král Zdislavovi krajinu kolem dnešního Šternberka s povolením, že si zde může postavit hrad, a jeho dosavadní znak, šesticípou hvězdu, rozšířil na hvězdu osmicípou.
MOROVÝ SLOUPPo třicetileté válce řádil v našem kraji několikrát mor, jemuž padlo za oběť mnoho lidí. Také ve Šternberků skoro každá rodina oplakávala svého příslušníka. Někdy vymřela i celá rodina. Zhoubný mor navštívil  město  počátkem 18. století. V zoufalství se utíkali zbožní šternberští občané k modlitbám v naději, že jim bude pomoženo. Ale ani modlitba nepomáhala… Až jednoho rána prý uviděli lidé, že z městské studny před kostelem vychází modravý dým. Ten se ale pojednou začal ztrácet v hlubinách studny. Pověrčiví měšťané věřili, že je to zlý duch moru. Rychle studnu uzavřeli, aby prý zlý duch moru nemohl ven… Od té doby prý mor ve městě ustal.
Chrám Zvěstování Panny Mariebývalí Augustiniánský klášterJiž v románské době stával na tomto místě kostelík zasvěcený svatému Jiří. V roce 1371 byl místo něj postaven gotický kostel. Zakladatelem kostela byl Petr ze Šternberka. Téhož roku přivedl Albert II. do Šternberka augustiniány lateránské kongregace, kteří začali budovat u kostela klášter.
podzemní chodbyšternberský zámek byl za dávných dob spojen s městem tajnými podzemními chodbami, které vedly z hradu do starého kláštera, a jiná chodba prý vedla až k Dolní bráně, která stávala na konci dnešní třídy Čs. armády v jejím nejužším místě, kde je nyní spořitelna.Těmito tajnými chodbami byly prý posádce zámku v čas obležení dodávány zásoby a zbraně a snaďi posily …
podkověnka v okně Šternberského zámkuKaždý se podivuje, jak se podkověnka dostala mezi mříže.Stará zkazka vypráví, že se kdysi – ještě za rytířských dob – strhla na kopci nad šternberským zámkem prudká bitka. Rána stíhala ránu, mrtví klesali k zemi, ranění úpěli v bolestech…Nejtvrději a nejstatečněji mezi sebou bojovali dva rytíři. Nakonec slabší poznával, že mu ubývá sil, že prohrává, a v šíleném trysku prchal z bojiště. Užuž svému soku unikal, když tu pojednou vidí před sebou vysokou zeď šternberského zámku. Co teď? Okamžik napětí -odvážný skok přes vysokou zámeckou zeď – a smělý jezdec byl zachráněn…
Čertova skala
Ve šternberku u hradu je možné spatřit na skále
otisk čertova kopyta
.
Jdeme-li ze Šternberka silnicí směrem k Domašovu, přijdeme asi v polovině cesty k chatě. V její bezprostřední blízkosti na levém břehu potoka vyvěrá z lesního svahu mezi kořeny stromů pramínek vody, jenž napájí malou studánku, zanesenou listím a jehličím. Jsme u Stu­dánky čarodějnic.
Jedenkrát v roce prý chodívaly k pověstné studánce čarodějky z celého kraje nabírat průzračnou vodu. Ta voda dávala věčné mládí, očím vidění věcí neviditel­ných a rozumu pochopení věcí nepochopitelných.
Právě o Valpuržině noci se lesem ozývalo bublání potůčku hlasitěji než kdy jindy a mezi stromy se míhaly tmavé siluety rozevlátých šatů. Všude se rozléhal smích a podivné mumlání těch, které zatoužily vyhladit vrásky svých tváří a získat čarodějnou moc nad lidským svě­tem. To vše utichlo před dvěma sty lety, kdy ve studán­ce vyschla voda a čarodějky se začaly scházet na ji­ném místě.
Lesy u Šternberka – Od dob, kdy Albrecht, pán ze Šternberka, vyjížděl na lovecké výpravy do okolních lesů, které byly domo­vem medvědů, vlků, divočáků a mnohé jiné lesní zvěře, se traduje pověst o zlatém kanci ze šternberských lesů. Na svém těle prý měl dvě štětiny z pravého zla­ta. Všechny ostatní štětiny byl jen odlesk sluneční záře a lidské touhy po bohatství. Jedna z nich přinášela tomu, kdo ji vytrhl, štěstí a mudrost. druhá usmolenou dlaň pekelného pokušení, sice nabízí hojnost všeho, ale na stole přikrytém černým suk­nem.

Těšíkov
Těšíkovská kyselkaU pramene Těšíkovské kyselky je svah porostlý koře­ny stromů. Pověst vypráví, že tento kořenový labyrint je domovem trpaslíků, kteří sem přišli před dávnými časy na příkaz pána kraje Grolla.
Vrch SlunečnáHoře Slunečná u Těšíkova se v dávných dobách říka­lo Železný vrch, protože zde sídlil čaroděj v želez­ném zámku postaveném na úpatí kopce.
Zámek byl po většinu roku, jak se píše ve staré pověsti, nevidi­telný. Pouze za nocí, kdy zlatý štětec maloval po ob­loze světelné křivolaké čáry a krajinou se rozléhalo hromobití, se zámek na chvíli kovově zaleskl mezi stromy. Tehdy i čaroděj vyšel ze svých komnat, aby vystoupil na vrchol hory a vzdával poctu bohovi hromu.

Veveří
Pod Obecním kopcem u Veveří se vždy v pravé po­ledne objevovala stará žena, která měla na zádech nůši plnou šišek. Mnozí lidé, kteří zde pracovali na poli ji zahlédli, jak se pomalým krokem šourá kolem lesa a cosi si pobrukuje. Jednou ji oslovil jistý sedlák, ona však namísto odpovědi vyhodila z nůše jednu šišku a na místě zmizela. Když se muž pro šišku sehnul, pro­měnila se v zlatý dukát.
Potom nikdo nikdy už polední přízrak nespatřil, ale kdo ví, kolik šišek ve zdejším lese pod Obecním kop­cem mohlo ještě vypadnout ze stařenčiny nůše? Proto se také dlouho v tomto kraji říkávalo tomu, kdo neměl peníze: „ Běž si pod Obecní kopec do lesa pro šišku!“

Vysoká Roudná
O tomto kopci se vypráví, že zde v dávných čase žili Měsíční lidé. Na samém vrcholu hory měli své podzemní království, z něhož vycházeli jen tehdy, když na nebi zářil srpek ubývajícího Měsíce.
O těchto lidech se říkalo, že kdysi dávno sestoupili z oblohy, aby přinesli světu nová poznání a vědomosti. Lidé je však mohli spatřit jen ve svých snech, protože Měsíční bytosti měly jemná těla, která nesnesla hrubý dotek skutečnosti. Do lidských snů tak přinášeli měsíční lidé mnohé rady a poučení, které potom dlouhá léta pomáhaly v životě těm, kteří si své sny zapamatovali.

Dolní Žleb
V lesích Dolního Žlebu se prý v dávných časech ztra­tilo mnoho lidí. Říkalo se, že ta tajemná zmizení má na svědomí jistý čaroděj žijící v nedalekém Šternber­ků. Do těchto míst se vydával sbírat lidská srdce, kte­rá potřeboval ke svým černým praktikám. Lidé věděli, že bezpečno je pouze poblíž břehů řeky Sitky, protože voda pohlcovala kouzelnou moc staré­ho čaroděje. Raději se varovali procházet hlubokým lesem, zvláště ve třetím dnu po úplňku, kdy se obje­vují díry v zemi pohlcující lidské duše.

Horní Žleb
kamenolomMezi kamenolomem a vsí Horní Žleb stávala nedale­ko cesty malá chaloupka, v níž bydlel němý pláteník. Vyprávělo se o něm, že ztratil řeč poté, co potkal ve zdejších lesích jakýsi přízrak, který mu přejel přes ústa ledovou dlaní. …

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Kraj Olomoucký. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na kraj Olomoucký – Šternbersko

  1. annapos napsal:

    Hezké nedělní ráno.
    Jen jsem tak jedním okem nahlédla, a soudě zatím jen povrchně podle názvů, mě určitě bude vaše povídání zajímat a občas si přijdu přečíst co je tady nového. Jmenuji se Anna

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s