kraj Olomoucký – Prostějovsko

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa …

Bělecký Mlýn
loupežníci chtěli přepadnout mlýnJednou navečer přišla do Běleckého mlýna jakási jeptiška a říkala, jestli by ji nechali ve mlýně na noc. Ale milá jeptiška nebyla žádná jeptiška, ale urostlý chlap. Pod hábitem měl stočený dlouhý pro­vaz. Hned ho odmotal, rozevřel okno a potichu zapískal. Za chvilku se z lesa ozvalo znamení a pod okno se přišouraly nějaké kroky. Chlap nic neříkal a začal provaz spouštět dolů, aby po něm jeho společníci vlezli do mlýna. …

Bernov (Bernovský mlýn)
– Tenkrát Švédi všecko vypálili, zemana zajali a všecky lidi z Bernova odvlekli do švédské armády. Tam, kde ta vesnice kdysi stála, zůstal jen mlýn na říčce Romži vzpomínkou na zdejší středověkou vesnici, která se v těchto místech nacházela.

říčka Blata
Hanácká amazonkaRovinatou Hanou,mezi úrodnými lány a klasickými vesnicemi se klikatí říčka Blata. Lidově je nazývaná Hanácká amazonka, který protéká okresy Olomouc, Prostějov a Přerov v Olomouckém kraji.
Blata je pravostranný přítok řeky Moravy, Délka toku činí 45,3 km. Plocha povodí měří 313,1 km².

Čehovice
Původní Čehovice stávaly na kopci Stráž. V letech 1621-1623 byla obec vypálena a zničena vojsky Gábora Bethlena. Čehovští se rozhodli postavit novou obec uprostřed svých pozemků u vody a přemístili její základy o 1,5 km na severovýchod v rovině u potoka Vřesůvka.
– Při požáru 15. května 1820 celá osada Čehovice byla zničena požárem.
– Starý kostel sv. Prokopa při vypálení obce v roce 1623 vyhořel, nebyl však totálně zničen. Z materiálu starého kostela postavili r. 1789 farníci nynější chrám, a původní kostel byl zbořen. Na jeho místě byla v roce 1804 vybudována kaple sv. Prokopa.
– Na konci 2. světové války byl kostel silně poškozen ruskou armádou, střelbou z oblasti Čelčic, dne 4. 5. 1945.

Dobrochov
– pověst vypráví, že se za hrozné války uschovali tři bohaté paní v původních chaloupkách, byly od lidí dobře obslouženy, občané se dobře chovali – odtud Dobrochov.
Podle starých zápisů na místě dnešní obce musely býti mohutné lesy dubové. Posledním pozůstatkem těchto lesů byl starý dub, který stál na východní straně za osadou. Roku 1862 udeřil do něho blesk, vnitřek úplně vyhořel, jen kůra zůstala a proto neuschl. Roku 1865 byla jedné noci veliká bouře, která jej na tři kusy roztříštila. Jeho stáří se odhadovalo na 600 let.
– pověst, která se vztahuje k dubu: Jedné noci ponocný zašel až k dubu. Tu najednou zpozoroval, že z dubu svítí oči velkého draka.
– obyvatelé Dobrochova každoročně na svátek Panny Marie (8. září) chodili procesím na pouť do nedalekého Pivína. Toho dne mají obyvatelé Dobrochova studenou kuchyni, netopí ani oheň se nerozžehne.
– Nejednou řádil v obci mor, nejednou se přehnala Dobrochovem válka.
– Kopec Předina vypínající se nad Dobrochovem býval odpradávna významným místem, kde byly konány výlety, různé zábavy, shromáždění a pod. Na Předině byly 3 rybníky, z toho jeden zatopený lom. Podle vyprávění pamětníků byla v této zatopené skále utopena služebná dívka – odtud název „Baba“. V rybníčcích se vyskytovaly vodní květiny a v jednom, s názvem „Vraní oko“, bývali raci. Ti se často stávali pochoutkou hochů, kteří se koupali a raky potom opékali na ohni.
– Na západní straně je kupa s kamennou mohylou, která byla odnepaměti nazývána středem Moravy.
– Na kopci stojí vysílač – stavba vysílače v roce 1936, který byl dokončen v roce 1940 a dostal jméno Reichssender Donau. Stal se hlásnou troubou, která měla pomáhat dobyvačným choutkám německé armády. Němci 30.dubna.1945 sami zničili nástroj, který jim sloužil po celých 6 let. Prudké boje II. světové války zanechaly na Předině úplnou spoušť a mnoho padlých německých vojáků. Po válce Dobrochovský vysílač dlouhá léta byl zahalen rouškou jistého tajemství a přísně střežen vojenskou jednotkou.
– 18. listopadu 1936 přihodilo se v Dobrochově hrozné letecké neštěstí. Za mlhavého listopadového rána zaplatili oběť na oltář vlasti svými životy 4 letci.

Kostelec na Hané
– je druhým největším městem v okrese Prostějov.
Název Kostelec je odvozen od latinského slova castellum – zděné nebo dřevěné chráněné a opevněné sídlo.
– Do Kostelce přijížděl Petr Bezruč. Mezi místními obyvateli našel mnoho přátel.
– Západně obce jest místo zvané „starý dům”. Na severní straně jeho jest chaloupka nazvaná „ve sklepě”, která má zřízené místnosti k obývání pod silnicí.
– Během 30-leté války byla obec napadena již roku 1623. Řada domů byla vypálena a západní brána zničena.
– Těžké doby nastaly v Kostelci za válek o Rakouské dědictví (1741-1748).
– při obléhání Olomouce během války sedmileté Prusové navštívili Kostelec dvakrát (r.1758) a dokonale jej vydrancovali.
– Za válek napoleonských byl Kostelec postižen pouze jednou. Po bitvě u Slavkova 2. prosince 1805, v níž Rusové a Rakušané utrpěli od Francouzů těžkou porážku, došlo o půl 4 hod. odpoledne dne 3. prosince k prudké šarvátce na Romži. Padlo v ní 30 vojáků z obou stran.
– Válka roku 1866-rakousko-pruská válka se odehrála 3. července u Hradce Králové. Zásobování vojska povinně obstarávali i občané naší obce. Proviant se vozil až do Hradce Králové. Po porážce u Hradce Králové, kde padl z Kostelce Josef Slíva a nějaký Špína, Prusové pronásledovali rakouské vojsko až na Moravu. Žádali pro vojáky proviant a přístřeší. Rekvírováno bylo 13 koní, 8 krav a 2684 zlatých. Počet ubytovaných vojáků a koní za měsíc dosahoval dvou tisíc. V Kostelci panovalo zděšení a strach. Lidé schovávali svůj majetek do sklepů, skrýší, prchali s potravinami na Kosíř.
– Vedle ztrát na majetku šla s vojskem mezi lid cholera. Tolik lidí zemřelých bylo, že je vozili na hnojných vozech a bez kněze pohřbívali, za jeden den až čtrnáct pohřbů. Aby se lidi zbytečně nevylekali, tak přestali nebožtíkům zvonit. Okrouhlé jámy, do kterých byly mrtvoly bez piety házeny, prosypány vápnem, byly později označeny náboženskými symboly – kříži, božími mukami.
Také v Kostelci stála u bývalé pily, proti uhelným skladům. Kříž u školy v Bílovicích označuje místo, kde bylo pochováno 60 lidí zemřelých na choleru. Nebylo to jen civilní obyvatelstvo, ale i množství vojáků obou válčících stran je pochováno v polích na různých místech. Časté kříže jsou toho dokladem.
– Vedle ztrát na majetku šla s vojskem mezi lid cholera. Tolik lidí zemřelých bylo, že je vozili na hnojných vozech a bez kněze pohřbívali, za jeden den až čtrnáct pohřbů. Aby se lidi zbytečně nevylekali, tak přestali nebožtíkům zvonit. Okrouhlé jámy, do kterých byly mrtvoly bez piety házeny, prosypány vápnem, byly později označeny náboženskými symboly – kříži, božími mukami.
Také v Kostelci stála u bývalé pily, proti uhelným skladům. Kříž u školy v Bílovicích označuje místo, kde bylo pochováno 60 lidí zemřelých na choleru. Nebylo to jen civilní obyvatelstvo, ale i množství vojáků obou válčících stran je pochováno v polích na různých místech. Časté kříže jsou toho dokladem.
– V zemích koruny České byla vyhlášena 1. světová válka v neděli 2. 8. 1914. Narukovat museli všichni vojáci do 42 let. V Kostelci opustilo své rodiny 544 vojínů z ročníků 1865 – 1899.
42 z nich padlo na frontě, 15 zemřelo, 12 zůstalo nezvěstných a jeden byl popraven.
– 2. světová válka Po vyhlášení mobilizace nezůstal doma – v Kostelci – jediný voják. Prvními vlaky odjížděli ke svým útvarům. Takové bylo tenkrát nadšení ubránit republiku. Mnichovskou zradou byla naše armáda donucena složit zbraně, vyklidit pohraničí a vrátit se domů.
– U Minxů na nádraží se rozšiřoval ilegální časopis V BOJ, nebojácný železničář prováděl sabotáže u nákladních vlaků. U Hvozdeckých byl odboj Zelených kádrů, mezi učiteli byl učitelský odboj. Ferdinand Srostlík formoval odboj u Losíků, kam docházel i Petr Bezruč. Rovněž mnoho členů rozpuštěného Sokola bylo zapojeno v sokolském odboji. V zemi byl nedostatek potravin, ošacení a všech potřeb nutných k životu. Do mlýna v Kostelci chodívali partyzáni pro mouku. Jedním z nich byl Pavel Volkov – velitel partyzánského oddílu Jermak – Porošin, který působil v našem kraji. Za nákup na černo i za mletí na černo byl u německého soudu trest smrti.
– Do zajímavé situace se dostali jedni manželé z Kostelce na Hané. Asi roce 2010. A to poté, co se v jejich bazénu objevily desítky žab a tisíce pulců.

Kralice na Hané
– jsou starobylé městečko, ve středověku opevněné hrazením se dvěma branami. Ještě roku 1663 utíkali lidé do lesů na Prostějovsku před Turky a jejich sedmihradskými spojenci a litovali 12 600 mladých lidí, děvčat a hochů odvlečených do tureckého otroctví na území jižní a střední Moravy. V souvislosti s tureckým nebezpečím obnovili Kraličtí r. 1683 Olomouckou a Vyškovskou bránu. Dosud se říká jednomu místu Olomoucké ulice „U brány”.
Sám název městečka poukazuje na to,že zde žili lidé králíci – opatrovníci králova statku. Dlouhou dobu soupeřily s Prostějovem o postavení v kraji. Na počátku 14.stol. měli větší význam, neboť Prostějov tou dobou byl ještě vsí. Nakonec však vlivem osudů poklesly a svůj boj o rozvoj prohrály.
– 14.11. 1406 V době kdy Kralice byli v zástavě pánů z Boskovic se událo že v polích u Kralic veřejně byli upáleni tři františkáni.
– 12.7.1470 Se udála bitva na říčce Valové mezi vojskem českého krále Jiřího z Poděbrad a jezdci uherského krále Matyáše Korvína, velitel vojska Václav Vlček u Čenova musel ustoupit k Tovačovu, Matyáš Korvín krátce v Kralicích odpočíval.
– 1589 vyhořel kralický kostel s farou
– 1596 vyhořelo celé městečko
– 1719 velký požár Kralic, vyhořela Olomoucká ulice, tvrz, vrchnostenský dvůr, kostel, fara, hostinec
– 1742 městečko bylo drancováno pruskými vojáky
1758 v době obléhání Olomouce pruským vojskem mělo v Kralicích rakouské vojsko hlavní stan, sídlil zde velitel generál hr. Daun.
– V r. 1805 dne 5. prosince přitrhli do Kralic Francouzové.
– Po prohrané bitvě u Hradce Králové třetího června roku 1866 zaplnili Prostějovsko pruští vojáci pronásledující zbytky rakouské armády.
– Spolu s vojáky pak přišla i cholera

Laškov
Ohnivý mužLaškovský správce po smrti strašil. To prý byl trest za to, že oloupil poddané o jejich pozemky. Jednou dal přesadit hraniční kámen, a co dřív patřilo sedlákům., bylo teď pánovo. A kdyby se někdo ozval? Zavřeli by ho do šatlavy.

Otaslavice
– Nedaleko Otaslavic zdvihá se vrch Obrova noha, na němž zjištěno prahistorické hradisko.
vodník

Plumlov
– V letech 1619 a 1643 utrpělo městečko škody při dobývání hradu at’ už stavovským nebo švédským vojskem.
Za válek, které vedla v 18. století Marie Terezie, obsadili městečko Plumlov několikrát Prusové.

Prostějov
– Podle výsledků sčítání obyvatel v letech 1872 a 1890 byl Prostějov třetím největším městem na Moravě po Brnu a Jihlavě.
přelomu 19. a 20. století. Tehdy Prostějov zažíval období rozkvětu – měl víc obyvatel než blízká Olomouc a byl největším městem s českou radnicí na Moravě.
Pomník “Jeden z nás” – na náměstí Padlých hrdinů připomíná tragickou událost 26. 4. 1917, kdy vojáci Olomouckého pluku stříleli do lidí demonstrujících proti hladu a špatnému zásobování, demonstrace si tak vyžádala 23 mrtvých. (vůbec nejtragičtější bilance z podobných událostí sklonku 1. světové války v českých zemích). Původně zde stál pomník od akad. sochaře Václava Becka. Ten byl však přemístěn na Městský hřbitov a od roku 1933 připomíná tragickou událost, střelbu do žen a dětí, pomník představující dělníka nazvaný „Jeden z nás“ od akademického sochaře Jana Třísky.
hanácký Jeruzalém Prostějov byl často označován jako „hanácký Jeruzalém“, protože zde sídlila mimořádně velká židovská komunita, o to významnější, že měla i rozsáhlou ekonomickou sílu. Z prostějovské židovské obce vyšla řada pozoruhodných osobností, které vynikly v řadě oblastí průmyslu, vědy i kultury. Počátky prostějovského textilního průmyslu jsou spjaty výhradně se jmény židovských podnikatelů.
Počátky židovského osídlení pochází z roku 1445 a začala se rozšiřovat až po roce 1454, po vypovězení židů z moravských královských měst, kdy v Prostějově našli útočiště židé vypovězení z nedaleké Olomouce.
V Prostějově židé Hitléra vyhodily z hospody – Jednou, ještě za Rakouska, když byl v učení ve Vídni, přijel Hitler se svým kamarádem z dílny do Prostějova. A zašli taky do Hradební, kde bývala židovská hospoda. V jednom z těch domů ve Špalíčku, které ještě stojí, začal Hitler, tehdy se jmenoval ještě Schickelgruber, řečnit proti Židům. Ti ale seděli všude kolem něj, tak mu natloukli a z hospody ho vyhodili.
Farní kostel Povýšení sv. Křížebývalý klášter augustiniánských kanovníkůKostel s klášterem založil v r. 1391 majitel panství Petr z Kravař. Do Prostějova pozval Augustiniány z Roudnice nad Labem. Ti postavili nový klášter a kostel ve stylu vrcholné gotiky, podle vzoru kláštera v Roudnici.
– kostel sv. Cyrila a sv. Metoděje –  bývalí Františkánský klášter a Císař Josef II.z čech pod kosířem pochází pověst která se zmiňuje možná právě o tomhle klášteru.
Farní kostel sv. Petra a PavlaKostel byl považován za nejstarší v Prostějově – na základě svého starobylého titulu a na základě domněnky, že v jeho okolí stávala původní ves Prostějovice, ze které se koncem 14. století stalo město Prostějov.
U kostela byl nejstarší prostějovský hřbitov. – Pohřbívalo se zde až do roku 1900, kdy byl otevřen nový hřbitov na Brněnské ulici.
Od roku 1934 působí při tomto kostele Společnost Božského Spasitele – salvatoriáni. – za komunistického režimu, řád byl zrušen v roce 1950. Ale roce 1990 byl po svém zrušení znovu obnoven.
kostel sv. Jana Nepomuckéhobývalí Klášter Milosrdných bratříDne 16. května roku 1959, přímo po mši na slavnost zasvěcení chrámu, se do kláštera dostavili představitelé komunistické vládní moci a nařídili řeholníkům ještě týž den opustit své sídlo.
největší požár z historie městav roce 1697 vypukl požár, nejhorší přírodní katastrofa v dějinách města Prostějova kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté začíná město dostávat barokní ráz. Vše se událo nevině, vzniklo to lidskou nedbalostí a neopatrností. Jediný kříž, který stál u kostela nebyl poškozen a místo se začalo po roce 1710 nazývat Povýšení sv. kříže.
baron Trenk – se svými červenými pandury udržoval i vlastní zemi v napětí. Jeho vojáci tábořili v okolí Prostějova, když v dubnu r. 1741 vyloupili prostějovské židovské město

Ptení
Za dávných dob bývalo v okolí Ptení dvanáct hradů, na nich dvanáct rytířů a ti podnikali po celém kraji loupežné výpravy.
– Mezi těmi rytíři byl taky rytíř z Bílovského hradu a ten měl pěknou dceru. Když jednou pořádal zábavu, sjelo se na ni všech dvanáct okolních rytířů. Pili a tanco­vali, vtom najednou se země zakymácela, ozval se rachot — a celý hrad se propadl se vším, s rytíři, muzikanty i dámami, s celým bohatstvím.
U ovčího víruTam prý se za starých časů vždycky v noci pásával bílý kůň, pěkný a statný, srst se mu jen leskla. Ráno kůň zmizel jako pára.(hastrman)

Ptenský Dvorek
vodník.

Růžov na Moravě
Růžový mlýnRůžový mlýn přepadli lupiči.
Tenkrát mlela na Růžovém mlýně celá vesnice. Měli tam taky hodně dobytka, pásl se na lukách a hlídal jej jeden stařeček z Hluchova.
Stalo se, že mlynář někam odešel. Když se to zloději dověděli, mlýn přepadli. …

Slatinky (Vlkov)
V lesích v okolí bývali vlciZa starých časů se kolem celých Slatinek prostíraly husté lesy a v nich prý tenkrát bývalo moc vlků. Kdysi k ránu se vracel domů do Slatinek jeden muzikant. Hrál v jedné vedlejší dědině na svadbě a na zádech si nesl celý ranec vdolků, dostal je na cestu jako véslužku. Jak došel na jedno místo v lese, najednou zůstal stát. V tom šeru se za stromy něco hýbalo a mezi křovím na něho svítily dvě žluté oči. Muzi­kanta polilo horko po celém těle. Vlk! Rozmýšlel se: Co včil, co si mám počít? …

Stínava
V krchňačce, pobíhal za starých časů každou noc ohnivý kůň a pásl se tam na pastvisku.

Stražisko
Nad vesnicí Stražiskem, na dominantním kopci v údolí, stával významný středověký hrad. Dnes na jeho místě stojí barokní kostel Andělů Strážců.
První doklady o názvu obce se zachovaly v německé podobě – Grumberg či Krummberg („Křivá hora“) nebo také Grünberg („Zelená hora“).

Výšovice
Když se Prajzi hrnuli k Prostějovu, rozkřiklo se, že chytají na vojnu. Tak svobodní chlapci a mladší ženáči utíkali z dědin pryč do lesů a scho­vávali se, kde se dalo. Pak se ještě rozhlásilo, že ani ženy nemají od Prajzů pokoj. Všecky ženské se poplašily, svázaly do ranců, co jim padlo pod ruku, a hajdy pryč. Vzaly taky děti a utíkaly s nimi z Výšovic.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Kraj Olomoucký. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s