kraj Olomoucký – Olomoucko

tohle je strušný popis míst daném kraji odkaz pokud není uvedeno jinak je po kliknutí na zvýraznné jméno obce, města , místa …

Hanácký obrNejstatnější chlapi na celé Moravě prý byli vždycky Hanáci.

Dolní Bouda
– kdysi zájezdní a ubytovací hostinec před vrcholem velkého stoupání a jako stanice pro zápřahy formanských vozů při hlavní cestě do Slezka.
Nad Dolní Boudou hned u cesty na levé straně (při jízdě do kopce) se nachází „strom splněných přání“.

Horní Bouda
Na rozcestí u Horní boudy se kdysi zjevovala Ohnivá paní, která tiše postávala na kraji cesty a čekala, až ji ně­kdo osloví. Bývala celá zahalená do černého roucha, tmavé vlasy jí splývaly po ramenou a do tmy zářil jen ohnivý rubín zavěšený na jejím krku. Rubín byl velikosti lidské dlaně a přitahoval magickou silou toho, kdo na něj pohlédl.

Bělkovické údolí
V lesích Bělkovického údolí nedaleko dnešní Myslivecké restaurace se před několika sty lety odehrál zvláštní příběh. Ten potom dal vzniknout pověsti o kouzelném paprsku, jenž se doposud skrývá v ně­které z větví ležících mezi stromy. Mezi lidi se traduje, že v některé z větviček ležících poblíž skály je dosud zakleto kouzlo zlatého paprsku mužíčkova meče. Stačí jen zvednout tu pravou a při­ložit ji k čelu, aby hřejivý paprsek mohl prostoupit do  lidské duše.
Po pravé straně Bělkovického údolí se zvedá vrch, říká se mu Skleněný „kopec. Na něm kdysi stával pěkný hrad, patřil prý panu Petru Jelitoví. Nedaleko Skleněného kopce je místo nazývané Spálenisko. Taky tady býval hrad a v něm sídlil rytíř Jan Volek. Ti dva — Petr Jelito a Jan Volek — byli věrní kumpáni, často se navštěvovali a pořádali pitky a zábavy. To se rozumí, že takový život stál hromady peněz! A když se jim zlaťáky rozkutálely a oni nevěděli kudy kam, zavolali si na pomoc čerta. Jednou o půlnoci najednou prý se strhla hrozná bouřka, hřmělo a blesky se křižovaly a oba hrady se s celou společností propadly do země.
V jedné tůňce Bělkovického potoka žil kdysi dávno starý vodník. Za jasných letních nocí ho lidé vídávali, jak stojí opřený o kmen letité olše a zpívá smutnou píseň o své lásce ke krásné mlynářové dceři. Nikoho si nevšímal, nikdy nikomu neublížil. Lidé ho měli rádi a za jeho čarovný zpěv mu házeli do vody skleněné ko­rálky.

Dolany
– KartouzkaMísto je spjato s působením přísného mnišského řádu katuziánů, který byl založen sv. Brunonem roku 1084 v La Chartreuse ve Francii. V českých zemích se tento řád stal módním ve 14. století, kdy zde byly panovnickým rodem zakládány domy a sídla uvedených řeholníků. Kartuzii se staly osudným její strategická poloha a protihusitské vystupování prvního převora Štěpána Šrama. Kartuzie byla přepadena 2.2.1425 husity, předtím se podařilo řeholníkům uprchnout a odvézt knihovnu, archiv a ostaky převora Šrama.
Husity opevněná kartuzie se tak stala významným opěrným bodem proti tehdejší katolické Olomouci. Ještě téhož roku byla vydána Olomoučanům za úplatu 6000 dukátů, kteří ji v zájmu zajištění bezpečnosti města rozbořili.
R.1716 byla postavena na zříceninách kláštera barokní kaple, ale již v r.1800 byla zrušena.

Drahanovice
Světýlka

Dub nad Moravou

V tučapských lukách je bažina, říká se jí Kudlov, a v ní se pořád drží voda. Na tom místě prý kdysi dávno stával hrad. Celý se propadl, jen ta bažina po něm zůstala.

okolí tučapských luk se kdysi byli i divoženky

Hlubočky
Vrch Na Vráblu –  Od nádraží v Hlubočkách cesta po žluté stoupá do kopce právě tady míjí vrchol na Vráblu. O vrchu Na Vráblu se dříve povídalo, že zde čert rozdává prokleté amulety. Stávalo se totiž, když někdo sebral v těchto místech smrkovou větvičku, že se proměnila v černou haluz páchnoucí po síře. A nejen to. Pokud člověk tuto větev ihned nezahodil a vzal si ji s sebou, přinesla do jeho domu velké neštěstí.

Hrad Tepenec

– strážní hrad na staré obchodní cesty, která spojovala Olomouc přes Beroun do Opavy.

V Tepenci jsou prý skryty bohaté poklady, hromady zlata a všeho. Na koho by padlo to štěstí, může si odtud odnést, co se mu ráčí. Ale ještě nikomu se nepodařilo přijít sem v pravou chvíli a najít cestu k pokladům.

– Bylo to takové loupežnické hnízdo. Lidé v Bělkovicích si vždycky oddychli, když brzy ráno vyjel pan rytíř i s celou svou tlupou z hradu a všichni zmizeli v hustých lesích. Zato pro dědiny v širokém okolí to znamenalo hrůzu a neštěstí. Tepenecký pán odvlekl často bohaté sedláky nebo kupce a jejich příbuzní za ně museli složit pěkné výkupné, jinak zajatci přišli o hlavu.

Hrubá voda
– hrad Hluboký – V  době r. 1425 husité zmocnili kláštera v Dolanech a hradu Hlubokého a odtud působili městu Olomouci mnoho škod a pohrom., což bylo důvodem obležení roku 1426.
V létě r. 1426 přitáhlo ke hradu císařské (Zikmundovo) vojsko pod velením zemského hejtmana Haška z Valdšejna, hrad oblehli a po tuhém odporů husitů jej pomocí děl dobyli, samotný hrad byl všk tak silně poškozen, že již v té době z něj byly takřka ruiny.
sto let poté, kdy byl v husitských válkách rozboří hrad Hluboký, se začalo vyprávět, že se ve dnech, kdy Měsíc překrývá Slunce, ozývají z rozvalin lidské hlasy. Tajemné brumlání bývalo slyšet až pod skalním ostrohem u říčky Bystřice a nahánělo hrůzu všem, kteří tento prapodivný hluk zaslechli. …

Hynkov

Hynkovský mlýn – hynkovská kaše byvala známá v celém kraji!

hastrman Hájek žil u mlýna na Hynkově.

– pověst o sedlákovy který po smrti neměl pokoje za to že ža života svého mnohdy byl lakomý a krutý druhým

zjevení muže byl celý v černém, i obličej měl černý, a na hlavě měl černý klobouk. Muž prošel kolem bez pozdravu, tiše jako duch. Ani sníh mu nechrupal pod nohama, a ve sněhu po něm nezůstala ani stopa.

Chomoutov
Švédský mostekKdyž první švédští jezdci dorazili k tomu mostku, co vedl přes       ra­meno řeky Moravy, čekali už na ně sousedi z Chomoutová s vozy. A na nich měli velikánské hrnce a každý hrnec byl plný kaše, pěkně posypané perníkem. Všichni hned vojáky zdravili a pobízeli je, ať si berou a ať jen jedí, co jim hrdlo ráčí. Zatímco se krmili tou kaší, Chomoutovští doma všecko poschovávali, zakopali a dobytek zahnali do lesa. Horká kaše zachránila jejich majetky.
– Třicetiletá válka způsobila Chomoutovu značné škody, takže v osadě zůstaly v r.1657 jen 2 chalupníci a 7 domkařů bez pole.

Kosíř
zde jsou četné zkameněliny mořských živočichů, staré skoro 400 milionů let, nalézané na jeho jihovýchodních svazích ve vrstvách tzv. čelechovických vápenců. Jde o typickou faunu korálových útesů – korály, ramenonožce, lilijice, plže, mlže, ježovky i trilobity. V okolí Kosíře se našly i sedimenty se zkamenělinami třetihorních ústřic.
Na Malém Kosířiprý ležel v zemi zakopaný veliký kotel, až po okraj plný stříbrných a zlatých dukátů. Jednou za rok, vždycky o pašijích, kotel vystupoval pomalu, kousek po kousku, na povrch země a stříbrné a zlaté peníze hlasitě zvonily. Říkalo se, že kdo by v tu dobu pohnul kotlem z jeho místa, dostal by celý po­klad. Ale nesmí promluvit ani slovo, jinak se poklad ztratí.
Velký kočířHanácký Mont Blanc – Svou přezdívku jsi vysloužil neboť je v nížinatém prostředí Hané je značně nápadný a nejvyšší horou. Místní obyvatelé jej proto tak důvěrně nazývají Hanácký Mont Blanc.
– v útrobách Velkého Kosíře přebývají vojska podobně jako na Blaníku či ve Velké Čantoryji.
– podle pověsti nad Kosířem létával ohnivý drak.
V hanáckém lidovém podání vznikl Kosíř v době slavného boje krále Ječmínka s rarachy. Jeho pomocníci tehdy strouhali kosířem (nástrojem na řezání slámy) čerta do paty, až po nich rozvzteklen mrštil mohutnou skálu – Kosíř.

Kožušany-Tážaly
konec druhé světové války – Do konce druhé světové války zbývalo už jen několik dní a nebylo pochyb, kdo prohrál. Přesto nacisté na začátku května 1945 mučili a poté zabili čtrnáct mužů z Kožušan.

KRNOV ( U ŠTĚPÁNOVA)
– Říčka Oskava se pod Uničovem vine kolem Žerotína k malé dědince Krnovu a dále k Chomoutovu, kde vtéká do hlavní řeky země, Moravy. U Krnova byl na Oskavě splav a na něm se zčista jasná uvelebil jednoho dne hastrman. …


Majetín

V Majetíně u Olomouce, jak je ten malý vršíček, prý zde kdysi stával hrad, který podle pověsti jeho pán prohrál v kartách s čertem a propad se i s pánem do země

Tvrz v době husitských válek byla jednou z hlavních husitských pevností v olomouckém kraji.

– Tenkrát vtrhli do země Prusové a všecko plenili a ničili. Hrnuli se na Moravu jako povodeň a brzy stali až u samého Tovačova. Bylo zle! Pán z Majetajnů naporučil, ať všichni sedláci seberou zbraně, a vytáhl i s nimi proti pruskému vojsku. U Tovačova se prý spolu srazili a nastal boj.

Olomouc
Jednou se vracel jeden řezník z trhu v Olomouci. Byl zrovna asi tak u polní kapličky, když uviděl, že se proti němu cosi podivného valí. Vypadalo to jako ohnivý sud.
Cikánská branka – Malou Cikánskou branku dříve používali ti, kteří šli z města do Klášterního Hradiska nebo naopak. Váže se k ní pověst o tom jak Olomouci zabránili vstupu cikánům ….
Břetislav a JitkaKdyž roku 1019 připojil Moravu k českému přemyslovskému státu kníže Oldřich, ustanovil správcem země svého syna Břetislava. Tento první moravský údělník si vybral za své sídlo Olomouc, protože zdejší hrad zaujímal mezi ostatními moravskými hrady první místo. A sem si také, asi dva roky po obsazení Moravy, přivedl nevěstu. Byla to dcera rakouského markrabího Jindřicha a sestra německého knížete Oty, Jitka.
– klášter na Hradisku – Rytíř Šatný – opat kláštera stál na králově straně za války s Matyášem Korvínem a do Hradiska vpustil Jiřího královskou posádku. Poděbradova posádka klášter dlouho a úspěšně hájila proti Matyášovým spojencům, kvůli nedostatku potravin jej však nakonec musela vydat obléhatelům (10. října 1468).
Krášterní poklad v nákleV době kdy švédové okupovali naši zem. přitáhli také k Olomouci. V nákelském kostele a v krášterním Hradisku odedávna byli zlaté a stříbrné předměty které získaly darem od svých věřících. kdysi opat z hradiska přemýšlel kam ukryt ty nachromážděné cennosti tu jsi spomněl na Náklo na místo obklopené hustými lesy, bažinami a močaly přišlo mu že ani je nenapadne někde tady hledat. …
Zazděných dvacet mnichůV r.1150 biskup Jindřich vypudil z kláštera benediktiny a osadil jej premonstráty.
svatý kopečekO založení Svatého KopečkaV Olomouci žil již od svých mladých let obchodník s vínem Jan Andrýsek. Jak již to v jeho povolání bylo zvykem, velmi často cestoval po sousedních zemích, hlavně pak zajížděl do Uher, kde nakupoval víno. Najedné takové cestě v roce 1625 přespal ve vesnici Lulči nedaleko Vyškova. Poněvadž příští den byla neděle, šel jako zbožný křesťan na mši do kostelíka sv. Martina, který stál na kopci uprostřed lesů. Když vyšel se svou čeledí z kostela, naskytl se mu nádherný pohled na malebné seskupení vesniček hluboko pod ním a na v ranním slunci zářící kraj. Byl to úchvatný pohled a zbožný a dojatý Andrýsek si v té chvíli slíbil, že půjdou-li mu obchody tak dobře jako dosud, že na podobném místě v blízkosti jemu milé Olomouce postaví na návrší podobný stánek boží.

Pohořany
Nedaleko obce je průrva po sopečné činnosti, ze které při nízkých teplotách vychází teplý vzduch a tvoří se z něho pára. Tento otvor je od pradávna místními obyvateli nazýván jako „Teplá díra“ Čím nižší teplota,tím je efekt působivější!!!!!!!
Hora Jedová – Dobrosrdečný mužíček si lehl do lidské stopy v dějí­cím listí a unaveně se protáhl. Otisk nohy byl ještě cítit člověkem a Jedovníček se pokusil si představit osud toho, který tudy před chvílí prošel… Tak si aspoň lidé mysleli, že skřítek z hory Jedové čte jejich životech.

Rakodavy

pod rakodavskými zahradami býval jeden starý hastrman: žil tam se svým synem. Sedával v zátočině na křivé vrbě a dával pozor. Vždycky když tam přišla pro vodu děvečka jednoho rakodavského hos­podáře, dal se s ni do řeči a pak se zase schoval do vody.

Rataje

Za dávných dob pásali ratajstí výrostci v létě za dědinou i v noci. Blízko potoka si pod vrbami rozdělali ohýnek, posedali si okolo a vykládali si. Bylo mezi nimi veselo! Každý večer, jen ohýnek zapraskal, objevil se mezi nimi host hastrmánek!

Slatinice
Lázně Slatinicekde se léčí nemoci pohybového ústrojí, bolesti zad, páteře, kloubů, pooperační stavy, dále je jejich specializace zaměřená na artrózu a osteoporózu. Léčba je založena na přírodním pramenu, který má vyšší obsah sirovodíku, ve formě vanových koupelí a tím léčebně působí na kloubní chrupavku. Pro své blahodárné účinky se nazývají právem hanácké Piešťany.
– V obci jsou prameny lázní : sv. Václav, sv. Vít, sv. Jiří, Zdeněk a další pramen je u koupaliště sv. Jan. U ubytovny Hanačka je nejhlubší vrt do hloubky 260m, který není využíván.
Muzeum veteránů – které je v renovovaném statku z roku 1850. Na ploše více než 400 m2 se nachází sbírka starých automobilů a motocyklů, většinou z 30. let minulého století a velké množství dobových artefaktů. Každého návštěvníka jistě upoutá dobová kulisa města Olomouc , autodílna s benzínovou pumpou z počátku 20. století a stodola s pod slámou schovaným veteránem, který je obklopený dobovým zemědělským nářadím.
– Za sedmileté války měl ve Slatinicích Pruský král Bedřich II. svůj hlavní stan
podle pověsti zde byla zakopana pokladnaPřed bitvou u Slavkova táhl jeden proud francouzského vojska taky přes Slatinice. Mezi Francouzi byl i sám císař Napoleon. Bylo už pozdě k večeru, když císař dorazil do Slatinic, a protože měl za sebou dlouhou cestu, rozhodl se, že tu přenocuje. Jeho pobočník mu našel nocleh v domě č. 12, kde žil nějaký hospodář Nevrlý.
Lichtenštejnský hospodářský dvůr – poprvé zmíněný roku 1618. Je tvořen obytným stavením, stodolou a chlévy s čeledníkem.
smírčí křížopracovaný kámen, hluboko zapuštěný do země. Má uražené pravé rameno. Na přední straně je vyryt kříž a meč. Na zadní straně letopočet přemístění 1859. Je to obtížně datovatelná památka
z 15. – 17. století.

vojenský prostor Libavá
Okolní krajina,především v zimě, silně připomíná ruskou Sibiř.Zima je zde nelítostná a drsná.Lesy jsou těžko přístupné.Oproti tomu můžeme mluvit o určité zachovalosti a jedinečnosti.
– Bílý kámen – skalisko, odhalené v prudké stráni z lesního porostu který při dobré viditelnosti září ze syté zeleně do daleka jasný, bílý bod.
Dřevorubec upsal se čertu a jeho žena přišla nápadem jak čerta oklamat

Vrch Jedlina
Vrchu Jedlina u Smilova se dříve říkalo Trpasličí vrch.
Podle starých vyprávění zde totiž žilo ve kmenech mohutných stromů dvanáct trpaslíků, z nichž každý držel vládu nad jedním z měsíců roku. Tyto měsíce se však nepočítaly podle kalendáře, ale trvaly od úplňku k úplňku. Vždy následující noc, když začal Měsíc ubývat, se zachvěly větve jednoho ze stromů a z kmene vyběhl malý mužíček, který poklekl na zem a se vzpaženými rukami poprosil nebe, ať snese vláhu do vyschlých lidských srdcí.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Kraj Olomoucký. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s