kraj Královéhradecký – okres Rychnov nad Kněžnou

tohle je strušný popis míst daném kraji  …

Bačetín
– Až do roku 1420 náležel Bačetín spolu se Sudínem k Cisterciáckému klášteru „Svaté pole“, (dnešní Klášter nad Dědinou), který byl založen v roce 1149 za krále Vladislava I. Mniši kolonizovali tehdy rozsáhlé území na úpatí Orlických hor. V roce 1420 byl klášter husitskými vojsky zničen a tím zanikly všechny dokumenty o kolonizaci zdejší oblasti. V roce 1628 se obyvatelé Bačetína aktivně účastnili selského povstání za náboženské svobody. Po krvavé porážce povstání byla obec potrestána. V zemských písemnostech je i zmínka, že v roce 1634 táhli přes obec Bačetín s vojevůdcem Bauerem Švédové. Usadili se v Dobrušce a v celém okolí, potom drancovali a loupili. Bačetínští občané nato zasypali studnu v horní části obce, zvanou „Bezednice“, z obavy, aby se zde švédští koňáci neusadili.
bludičkyJsou to bývalé milenky zemana Bačaty. Teprve po jeho skonu se v okolí Bačetína začaly objevovat dušičky-bludičky.
je jich celkem sedm krásných, vysokých blonďatími vlasy, udivenýma očima a tělem, které se nedotýká země, ale dole končí jakýmsi mlžným oparem. Někdy jsou milé a přátelské, jindy potměšilé až jizlivé. Záleží na tom, koho při svých nočních hrách potkají. Někdy pocestnému, který v noci zbloudí poradí cestu dobrou, jindy ho zavedou do bažin.

Bartošovice
loupežník Ledříček, Jánošík Orlických horPřes dvacet let Ledříček bohatým bral a chudým dával. Leckterá zdejší rodina přežila jen díky jeho darům a pomoci.
Žil v první polovině 19. století a působil především v okolí Klášterce nad Orlicí. Svými kousky trápil vrchnost v širokém okolí. Bartošovic do kláštereckých lesů, k Zemské bráně či Ledříčkově skále je to odsud jen skok.

Běstviny
název vesnice – Běstviny, svědčí o vzniku v předkřesťanských dobách. Základem tohoto slova je výraz „běs“, což znamená démon, zlý duch, strašidlo.
les Halín – V místě, nazývaném U Tří dubů vyvěrá pramen, jehož léčivé účinky byly 10. října 1845 komisionálně prozkoumány a ověřeny.
– Stojí zde dávno, pradávno, jak svědčí i mohyly pohanského pohřebiště, z doby bronzové které se zde nalézá.
je naplněný kouzly a tajemstvími. Poletuje jím ohnivý muž, neboli žavák, aniž by přitom zapálil jedinou větvičku, jediné stébélko suché trávy na některém z četných lesních palouků. V noci zde poblikávají bludičky, lákající svým světlem nezkušeného chodce do bahnitých močálů. Nad nimi víří v omamujícím reji vodní panenky, zatímco opodál tančí jejich družky, lesní víly. Neopatrný poutník může upadnout i do osidel divoženek, nebo překročit bludný kořen a dlouhé hodiny hledat cestu, která by ho vyvedla z lesa ven. V lesním jezírku žije i vodník. Je to však starý mrzout, kterého lidé nezajímají, a tak se jim raději vyhýbá.
V lese není bezpečno dokonce ani ve dne, kdy člověka ohrožují, zvláště za letního slunečního žáru, divoké reje polednic. Za dávných dob představovala nebezpečí navíc i divá zvěř – vlci, rysi, medvědi.
– Všichni skřítci lískutáci pocházejí právě tohodle lesa Halín, co se rozkládá u Běstvin. Už je tomu dávno, co tam žili spolu s dalšími pohádkovými bytostmi. Ale protože to jsou malí neposedové a některá strašidla chtěla mít svůj klid, docházelo často k hádkám. Když si lískutáci začali hrát nebo tropit ty své drobné neplechy, tak jako to dělají malí kluci, každý je hned okřikoval. A když už na ně začal bručet i starý vodník, který si jinak nikoho nevšímal, rozhodli se někteří skřítci, že raději odejdou někam jinam.

Bohdašín
permoníci Od dob středověku se v okolí obce hledala a těžila železná ruda. (V letech 1446 – 1646). Už jenom jméno obce Bohdašín cosi napovídá. Ve starých pověstech se vypráví, že kdysi dávno tu jeden důlní mistr hledal železo, tedy šín, jak se tehdy po staru říkalo. Když prohlížel místní rudu, zadoufal, že jim bůh popřeje železo neboli „Boh dá šín“. Když později kolem důlní jámy vznikla osada, začalo se jí prý říkat podle tohoto přání. Podle jiné pověsti bylo rčení „Boh dá šín“ pozdravem starých horníků. Tak či tak, těžní jámy už dávno zanikly, jen místní znalci vám ještě mohou ukázat, kde kdysi vedly cesty do podzemí. Železo se těžilo i v širším okolí, třeba v údolí pod Novým Hrádkem, ale jméno obce již zůstalo.
Permoníci se tu prý rádi zdržují, hlavně proto, že je tu země stále ještě plná železa a tuhy.

Bystré
– Koně jsou ve východních Čechách všude a je to snad i možná tím, že region je pro koně již předurčen. Potvrzuje to i fakt, že mnohá města mají ve svém znaku koně jako symbol odvahy a síly. I obec Bystré v Orlických horách má symbol koně.
– Zdejší obyvatelstvo trpělo válkami nejvíce v 18. století, kdy časté vpády Prusů neuvěřitelně sužovaly kraj. Mnoho vojska procházelo obcí, protože jediná cesta od Olešnice do kraje vedla přes Bystré.
V Bystrém žil chalupník Bohouš Pábl. Dílem náhody se k němu po prusko-rakouských válkách dostal kůň, kterého pojmenoval Viktor. Ten kůň za života jeho duše byla vysokým důstojníkem a Trápil lidi i koně. Nic mu nebylo svatého. Pak byl v jedné bitvě smrtelně raněn a dostal se do pekla. Díky neopatrnosti jednoho čerta se mu podařilo z pekla uniknout. Tím však jeho hříchy smazány nebyly. Musel pykat dál. Měl původně sloužit nějakému tyranovi, aby si sám užil to, co jiným za života tropil. Ale osud byl k němu laskavý a dopřál že se dostal k chalupníkovy Bohouši Páblovi …

Dobré
vodníkVe Zlatém potoce poblíž Aldorfova mlýna u Dobrého sídlil vodník. V obci o něm všichni tvrdili, že je to poťouchlík, že nikomu nic dobrého neudělá. Ale tak úplně to pravda nebyla. Především nikdy nikoho neutopil a s mlynářskými byl ten nejlepší kamarád. Často docházel do mlýna, donášel tam ryby a vždycky jen poprosil panímámu, aby mu pár rybiček pěkně do zlatova upekla. Býval tam častým hostem a klábosil s panem otcem a čeledí. Občas vyprávěl i tak veselé historky, až chasu smíchy břicho bolelo. Měli bychom na něj prozradit i jeho slabost. Mohl se utlouci po mlynářčiných buchtách. Jinak to byl stydlivka. Kdykoliv zavítal do mlýna někdo cizí, ani se neukázal.
V jednom však doberští měli pravdu, a to v tom, že je to pěkná podšívka. Co se tenhle dareba navyváděl šelmovských kousků a lumpáren.

Dobřany
– Roku 1738 byl v Dobřanech dokončen kostel sv. Mikuláše a podle zápisů v kronikách byl na jeho stavbu použit materiál právě ze zdiva, tehdy již dávno pustého, dobřanského hradu.
hejkal – Jaký byl? Těžko říct. Podle jedné pověsti byl zlý a trápil lidi, často je bil do zad mohutným zobákem. Vypadal prý jako velký pták – mohutný zoban a netopýří křídla. Druhá pověst, představuje hejkala jako stvoření oblečené do dlouhé košile či mlžného pláště, s velikou hlavou a obrovskými ústy. Tenhle hejkal vůbec nebyl zlý, spíš to byl takový malý popleta, ale lidem neublížil, jen je tak trochu vyděsil, aby se neřeklo.
– Tehdy vévodil celému kraji mohutný dobřanský hrad. Pán z Drslaviců, který byl jeho majitelem, potřeboval k ostraze hradu i obchodní stezky pod ním početnou posádku. Hrad využívaly k přenocování kupecké karavany, pohybující se po obchodní stezce. Sem tam se mezi poctivé kupce zamíchali i loupeživí rytíři se svými kumpány.
Jeden rytíř z rodu Drslaviců byl svou přísností, ba až krutostí tak proslulý, že posmrti musel v hradní tudni hlídat poklad, ze svého prokletí byl vysvobozen hochovou skromností. Na jeho místo může se dostat každý do ze sobecké touhy zatouží po pokladu rodu Drslaviců nastoupí na jeho místo. Tak dlouho, dokud se nenajde někdo skromný, aby jej skromností svou vysvobodil.

Chlístov
skřítci lískutáci jsou maličcí, o něco větší než lískový oříšek. Pocházejí z lesa Halín. Kdysi se vydali na cestu aby našly nový domov. Zde v kořenech lískoví si zakrátko postavili malinké domečky.

Janov
vodniceDo janovské hospody často chodívaly dvě krásné dívky. Přestože byly u muziky častými hosty, místní o nich mnoho nevěděli. Chlapci i děvčata je znali od vidění a také se o nich vědělo, že jsou to výborné tanečnice, v kole lehounké jako pírko. Ze kterého stavení však pocházejí, to nikdo nevěděl. Pozornosti však neušlo, že před půlnocí vždycky odešly. …

Kladsko–bystřická obchodní stezka
– která procházela dnem údolí, které bylo nejsnáze průchodné. Zlatý potok, přitékající od severu si za tisíciletí vytvořil hluboké údolí, obklopené strmými stráněmi, občas zúžené skalními bloky. Staleté smrky a buky dodávají údolí velebnou majestátnost. Když se ale podle potoka rozběhne pořádný vítr, celé údolí se rozhučí, jako kdyby se jím řítil rychlík.
Podel ní se nacházelo celkem šest hradů –  ze kterých dnes už mnoho nezbylo, plnili poslání strážních hradů aby zajišťovali poutníkům ochranu před lupiči, divou zvěří i nepřízní počasí. Dávné karavany, tehdejší kupci tehdy po nezpevněných cestách zdolávali tuhle trasu mnoho dní.

Liberk
– v roce 1310 vznikla při hradu Rychmburk obec.
Pochmurného patrona má obec Liberk. Kostlivec držící svou hlavu v podpaží. Proč má obec Liberk zrovínka tohoto pochmurného patrona? Vysvětlení najdeme hned ve dvou různých pověstech.
– Právě na tomto hradě kdysi žil krutý a pyšný purkrabí, který jednal se svými podřízenými tvrdě a nespravedlivě. Místní obyvatele nechával často bičovat a mučit. Lidé ho za to proklínali, ale on toho nedbal. Ani v hodince své smrti se nezbavil své pýchy.

Lukavice
kopec Kočičí hradKdysi dávno sem na procházky chodíval jeden zchudlý šlechtic, usazený na stará kolena v Rychnově. Při jeho toulkách ho provázela dvojice koček. Kočky byly vychované a svého pána následovaly mnohdy lépe než lecjaký pes. Až jednou se při procházce čehosi polekaly a svému pánovi utekly právě na tento kopec. Pán je volal, hledal, prochodil celý les, ale vše bylo marné, kočky zmizely, ztratily se v lese. Kočky v lese zdivočely, rozmnožily se a podle vyprávění rychnovských pamětníků byly tak divoké a útočné, že se lidé báli do těchto míst chodit. Tehdy se kopci začalo říkat Kočičí hrad.

Městečko Opočno
zámek Opočno – Kdysi při obchodní stezce z Čech do Kladska stávalo zde slavníkovské hradiště. Páni z Dobrušky vybudovali na místě hradiště pomezní gotický hrad, který byl jedním ze středisek knížecí správy v severních Čechách. Původní gotický hrad dnes připomíná válcová bašta tzv. hladomorna, byl menší než dnešní zámek a měl rozsáhlé předhradí, které od podhradí (tj. městečka Opočna) odděloval městský příkop.
– V době husitských válek byl v držení Jana z Opočna. Ten své sídlo dlouho hájil, ale nakonec byl hrad přeci jen 12.8.1425 dobyt a vypálen královéhradeckými husity a Pražany.
Jan Rudolf Trčka z Lípy – byl jeden z nejbohatších příslušníků české předbělohorské šlechty, největším pozemkovým vlastníkem v zemi. v soudobých pramenech je líčen jako člověk povídavý, ale nepříliš vtipný, zato však dobrodružný a veselý se zálibou v pití;, měli ho poddaní v lásce, zato však jeho choť Marie Magdalena, poddanými přezdívaná „zlá Manda“, v pobělohorské době bezohledným způsobem rozšiřovala rodinný majetek, a z duše ji nenáviděli. Byla sličná, pěkně rostlá, avšak přísná na poddané a velmi šetrná a lakotná.
– Jednou zle činila lovčímu, že tak málo zvěře dodává do kuchyně, a obvinila ho, že sám zvěř kamsi tajně odprodává.
„Jak mohu, vaše milosti, dodávati zvěř,“ bránil se lovčí křivému nařčení, „když se mi v polích i lesích prohánějí celé smečky selských psů, které plaší a hubí zvěř?“
Tu se lakotná paní rozzlobila a nařídila svým poddaným, aby usekli všem psům jednu nohu. Kdo tak neučiní, ten že bude míti co činiti se zámeckým drábem.
Od té doby kulhali na opočenském panství všichni psi, neboť měli jen tři nohy.
Takovými skutky si paní Trčková vysloužila hanlivý název „zlá Manda“, jehož se do smrti nezbavila …
Kostel Nejsvětější Trojice v Opočně – byl vystavěn Vilémem Trčkou v polovině 16. stol. na místě původní hradní kaple sv. Ondřeje. Gotická hradní kaple byla přestavěna na trojlodní renesanční kostel s křížovou žebrovou klenbou, kterou nese deset sloupů s volutovými hlavicemi. Do kostela byla vestavěna renesanční empora podepíraná obloukovými arkádami. Se zámkem kostel spojovala chodba vybudovaná na bývalých hradbách. Po přestavbě je kostel spojen se zámkem chodbou z orátoře v patře.
Ve farním kostele, který vznikl ze zámecké kaple zasvěcené svatému Ondřeji, jsou zapuštěny do zdi náhrobní kameny, na nichž jsou vytesány podoby rytířů. Jsou přioděni brněním, hlavy mají obnažené a přilby složené k nohám. Představují pány z Lípy, Viléma a Jaroslava Trčku, kteří tu byli pochováni.
Krutý byl osud tohoto starého českého rodu. Vilém Trčka padl zradou žoldnéřů r. 1596 u Jagru, jeho bratr Jaroslav zahynul v boji s Turky r. 1601. Poslední z rodu pánů z Lípy vládnoucích na Opočnu byl Jan Rudolf. Chtěje zachrániti rodné statky, přestoupil na katolictví. Přikoupil pak ještě četné statky jiné, zkonfiskované účastníkům českého povstání, a stal se tak bohatým, mocným velmožem. Tím však neodvrátil zlý osud, určený jeho rodu. …

Rokytnice v Orlických horách
– V Orlických hvozdech bývalo mnoho divoké zvěře. Jednou se zatoulal medvěd až na rokytnickou náves.
skála Sfinga – Staroegyptskou sfingu bychom v Orlických horách samozřejmě hledali marně, setkáváme se zde však se stejnojmenným útvarem, který je součástí pozoruhodných skal na Kamenci.
ohnivý mužíček tenkrát se schovával na Vápenném vrchu, ve skále, co se jí říká Sfinga.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice kraj Královéhradecký. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s