kraj Pardubický – Okres Ústí nad Orlicí

tohle je strušný popis míst daném kraji …

Buková Hora
– v minulosti sloužila jako jediné bezpečné místo proti zlodějům a zbrojnošům. Zvláště během třicetileté války se zde schovávalo několik desítek obyvatel Štítů, kteří si vybudovali i důmyslné skrýše.
Loupežník ŠimákPrávě zde se i nějakou dobu ukrýval a potloukal Antonín Šimák loupežník a mordýř, o němž po celém kraji kolovalo mnoho nejpodivuhodnějších pověstí.

Červená
– Hrubý kámenposel krále Karla IV zde spadl ze skálykdyž nesl při obléhání Žampachu králův vzkaz z Karlovického kopce na Lanšperk a zabloudil.
a jako poděkování, že se při pádu nezabil, nechal postavit na vrcholu skály kříž.
– z této skály o posvícení vždy shazován byl kozel,  – kterému byl přečten ortel smrti a dole čekajícím řezníkem zapíchnut.

Červená Voda
Loupežník Šimák – v osmdesátých letech 19. století se po severní Moravě potloukal velký loupežník a mordýř Šimák než byl 27. června 1887 v Červené Vodě v místní hospodě dopaden a zatčen.
Křížová hora – světylka – Nad Červenou Vodou na malém návrší stojí kaplička, kterou je zdaleka vidět. Tomu návrší se říká Krajcperk (Křížová hora), poněvadž kolem kapličky je křížová cesta. Pozdě v noci vidívali lidé, jak po návrší směrem ke kapličce chodí kdosi se světly. Světel bývalo mnoho: velkých i malých.
– První zmínky o Červené Vodě pocházejí z různých zdrojů a také se tak nich liší. Podle kroniky kaplana Halbgebauera byla Červená Voda založena někdy do roku 1420 lidmi, kteří prchali před husity do lesů. Za dob husitských válek totiž moravská šlechta uznávala vládu krále Zikmunda, tedy protivníka husitů. Je tudíž teoreticky možné, že lidé, kteří nechtěli vyznávat „pod obojí“ a nechtěli ani spolupracovat s husity, prchali přes území dnešní Červené Vody na Moravu. Husité zde však uprchlíky dostihli a krev z následné půtky zbarvila vodu v potoce do červena. K boji došlo někde na svahu nebo vrcholu dnešní Křížové hory.

Cotkytle
– Uprostřed 16. století rozšířilo se od české stany (Kunvald u Žamberka) učení českých bratří. Fara v Cokytli pozbyla fundací. Dřevěný kostel jenž stál na nynějším hřbitově a zasvěcen byl Na nebe vstoupení Páně, změnil se na českobratrskou modlitebnu.
Ale po bitvě bělohorské kněží českobratrští byli vyhnáni, katolických pak nebylo a tak roku 1624 fara cokytelská byla zrušena. Dle zprávy z roku 1633 bylo zařízení kostela uvnitř velmi nuzné a kostel od „kacířů“ pobořen.
studánka svatá voda – těšila zvláštní úctě lidu, který jí říkal „svatá voda”, poněvadž si z ní kdysi před dávnými lety kněz bral vodu pro účely bohoslužebné.
českobratrská fara Po bitvě na Bílé hoře u Prahy v roce 1620 nastaly zlé časy. Volky nevolky se musel každý křesťan vrátit do církve katolické „pod jednou”. Knězi nekatoličtí byli z far i z vlasti vyhnáni do ciziny a bloudili pak po cizích zemích jako exulanti. I cotkytelský duchovní správce byl ze své fary vypuzen. Ale než odešel, tajně v noci prý zakopal kostelní zlatý kalich poblíž studánky za hřbitovem, u níž kdysi stávala českobratrská fara, na pozemku, který potom koncem 19. století patřil rodině Puckertově.
– Z této doby zachovala se v Království u Rafaela Pecháčka česká bible Melantriška co vzácná památka na dobu bratrskou.
starobylý zvon – prasklý zvon byl přelit 1656. Zvonina zvonu jest tedy mnohem staršího data. Praví se, že tento starobylý zvon pochází vlastně z klášterního kostela v Koruně u Tátenice, když byl kostel a klášter vypálen, za válek husických. Možné to jest, ale zápisů o tom není.
vrch Gansbergje zmiňován v „Lyžarských pohádkách“ Václava Rýznara, učitele a kronikáře z nedaleké obce Horní Studénky. Autor, tehdy učitel, bud vycházel z nějaké pověsti, nebo možná jen chtěl dětem vytvořit postavu podobnou Krakonošovi, Rýbrcoulovi nebo Rampušákovi. Možná i název vládce našich „hor“ Husykrkybrk odvodil z názvu kopce Gansberg, česky Husí vrch.

vrch LázekO Lázku u Cotkytle vypráví pověst o poustevníku, který prý tu pobýval kdysi za dávných časů. Prý to byl sám Ladislav Velen ze Žerotína, poslední český pán Moravské Třebové, Zábřeha a Rudy, který po porážce českých stavů na Bílé hoře a letech vyhnanství tajně se vrátil domů.

Jablonné nad Orlicí
– prof. Dominik Filip ve své “Krátké kronice města Jablonného nad Orlicí” z roku 1940. Poukazuje na to, že na důležitých stezkách se ve středověku stavěly celnice, kde se vybíraly poplatky za přepravovanou sůl. Nazývaly se gablony a poplatek byl znám jako gabela. Snad takováto celnice existovala i u křižovatky stezek na území dnešního Jablonného. Ostatně v nejstarších listinách se místo uvádí vždy jako Gablona…
Těžké časy přinesla jablonským třicetiletá válka. V letech 1633 a 1648 procházela krajem švédská a císařská vojska. Ve snaze ztížit Švédům zásobování vypálili císařští roku 1643 na lanškrounském panství 17 obcí. Jablonné tehdy zůstalo ušetřeno, avšak o pět let později je postihl požár způsobený zřejmě neopatrností některého občana. Vyhořely všechny domy na náměstí včetně radnice. Tak byly zničeny i důležité listiny, jež by nám mohly podrobněji osvětlit nejstarší historii města.
V době vlády Marie Terezie (1740 – 1780) nastaly pro Jablonné znovu těžké časy. – Žádná z početných bitev svedených za válek o dědictví rakouské se sice v našem kraji neodehrála, avšak obyvatelstvo bylo zatěžováno vysokou kontribucí, živením procházejících vojsk, dopravou zásob pro ně a dalšími povinnostmi. Kromě hladu se objevily i nakažlivé nemoci. Bída přetrvávala i po válkách a vyvrcholila v roce 1772, kdy více lidí zemřelo hladem.
Napoleónské války na konci 18. a na počátku 19. století se našeho kraje přímo nedotkly. Po Napoleonově porážce v Rusku však tudy procházela ruská vojska. Konkrétní údaje z Jablonného o tom chybějí.
– Do celkem poklidného života jablonských občanů velmi bouřlivě zasáhly události prusko – rakouské války v roce 1866. Už 15. května přišel do Jablonného pěší batalion určený k ochraně nedaleké státní hranice. Zcela mimořádné zatížení pro jablonské znamenal průchod silných rakouských útvarů přesunujících se od 17. června z místa soustředění u Olomouce do Východních Čech. Lidé byli mobilizováni k pracím na cestách, k zesilování mostů, vyprošťování děl a vozů, museli poskytovat ubytování a stravu velkému množství vojáků, jakož i krmení tisícům koní. Obec byla nucena zřídit na vlastní náklady špitál. Značné škody způsobilo vojsko na dozrávající úrodě.
V období mezi dvěma světovými válkami se v Jablonném rychle rozvíjela průmyslová výroba. Byla postavena továrna na klih Ursus a Isolit na lisování bakelitového zboží. Již dříve vznikla firma Automat, která roku 1919 vyrobila první telefonní přístroj pro čs. ministerstvo pošt.
Dne 30. září 1938 československá vláda přijala mnichovský diktát a armádní velení vydalo rozkaz k vyklizení pohraničních opevnění a do záboru spadajícího území. V prvních říjnových dnech procházeli městem neporažení, avšak zrazení obránci hranic včetně posádky těchonínských kasáren.
Město brzy zaplnily české rodiny, které uprchly z pohraničních obcí před henleinovským terorem. Jejich skrovný majetek byl dočasně uložen ve školní tělocvičně, ve stodolách a kůlnách
Znak města – Pověst říká, že když se jednou blížil po lesní cestě k Jablonnému vůz naložený naturáliemi shromážděnými v okolních vesnicích, vůně medu přivábila medvěda. Vystrašený doprovod se rozutekl a zvíře potom snadno vylezlo za pochoutkou na vůz. Koně je však ucítili a dali se do zběsilého běhu. Medvěd proto nemohl seskočit a před pádem z prudce nadskakujícího provozu se snažil zachránit tím, že se předními tlapami opřel o berlu. Tak vjel na jablonské náměstí, kde se mu konečně podařilo vůz opustit a zmizet v lese v místech, kde dnes stojí kostel. Jablonští potom spřežení chytili a koně uklidnili. Teprve po dlouhé době se objevila zbabělá zámecká čeleď.
Na Lanšperku i ve zbraslavském klášteře z toho bylo hodně smíchu a opat svolil, aby Jablonné dostalo na paměť této události do znaku medvěda s berlou.

Janoušov
Hadový důlveliký drak, prý tam kdysi vyžral celou dědinu
– hadí kral
V pohádkách Václava Rýznara, sepsaných v mezi válečném období je popisován vesnický kluk Janek z Janoušova. Janek prožívá zajímavé příběhy….

Kraliky
Hora Matky Boží (původní název Lysá hora)V klášterní kronice se vypravovalo, že okolo roku 1694 bylo možné častěji v nočních hodinách pozorovat na Holém vrchu světelné jevy. Ty prý nabývaly podobu několika světel a také tvar velkého ohně a často dosahovaly takového jasu, že člověk mohl počítat listí na stromech a místo bylo jasně osvětleno.
– Již přes tři sta let se na vrcholku Hory Matky Boží, nad městečkem Králíky nachází klášter, který byl založen a vybudován na přelomu 17. a 18. století. – Místo bylo v minulosti oblíbeným cílem davů poutníků, se těší velké oblibě i dnes.
– V noci ze 7. na 8. srpna roku 1846 během bouřky uhodil do šindelové střechy kláštera blesk a zapálil celý klášter

Kralického Sněžník
Tvarožné díryV podzemí Kralického Sněžníku jsou prý dosud ukryty ohromné poklady. Zlaté a stříbrné nádobí, zbraně, truhlice plné perel a drahých kamenů, sudy vrchovatě nasypané penězi, hromady pestrého hedvábí, těžkého brokátu i bělostného kmentu, ve džbánech je vonná ambra, v koženým vaku medově žlutý jantar. Jednou do roka v pašijovém týdnu se ozývá v Tvarožných dírách cinkot přesýpaných peněz a jenom ten, kdo se narodil na Štědrý den, může ty poklady spatřit.
– Bohatý kupec který ve volných chvílích se zabývám také magií., se vydal z Padovy (it. Padua) sem na sever, hledat lampu která dopomůže získat bohatství.
Po navratu z jeskyně pověst popisuje něco podivuhodného
Když oba stanuli na břehu potoka, cizinec znenadání přehodil přes myslivce svůj plášť. Vtom se zvedl silný vítr, neznámá síla je vynesla do povětří a myslivec ztratil vědomí.
Když přišel zpátky k vědomí. zjístil že se probudil Padově (město v severovýchodní Itálii , a hlavní město provincie se stejným názvem).
– nickamínek (lidově – tvaroh), místy pokrývá stěny chodeb jeskyně Tvarožné díry – je to měkká kašovitá hmota, která pokrývá stěny některých krasových jeskyní. Výzkumy bylo zjištěno, že se v podstatě neliší od obvyklé krápníkové hmoty a že vzniká složitými procesy za spolupůsobení bakterií, plísní atd.

Krasíkov
klášter Koruna sv. Marie (lat. Corona sanctae Mariae) – založeným nad obcí na pahorku obtékaným Moravskou Sázavou. Jedná se o nejstarší fundací řádu augustiniánů eremitů na Moravě, založený, jako jediný moravský konvent tohoto řádu ve 13. století. Řeholníci byli nuceni klášter za dobu jeho existence několikrát opustit. klášter někdy kolem roku 1550 definitivně opustili. Do dnešních dnů se z klášterního komplexu zachovaly pouze zbytky původně zřejmě raně gotického jednolodního kostela.
starobylý zvonjehož zvonina pochází ještě staršího zvonu který udajně pochází z klášterního kostela v Koruně u Tátenice se nachází nebo nacházel v Cotkytli.
Krasíkovský tunelnejstarší zachovalý dvojkolejný tunel v České republice. Byl vybudován v roce 1845 otevřeným způsobem a jeho délka činí 146 metrů. Původní starý tunel byl opuštěn a trať byla převedena do dvou nových tunelů, označených jako Krasíkov 1 a Krasíkov 2.

Mladkov
Český MeranV hlubokém klínu hor, dávno před námi Němci, hlavně vídeňskými, oceněnili a Mladkov nazváli „Českým Meranem“ pro znamenitě chráněnou polohu, radioaktivní prameny a velmi příznivé podnebí. Právě překrásná poloha městečka učinila jej významné výchozí turistické místo v dolní partii Orlických hor. s možností vyjížděk do blízkých oblastí Jeseníků, Kralického Sněžníku i k návštěvě Polska.

Studené
Bergmanova hospoda a kříž – Ještě nežli došlo ke skutečnému osídlení vísky, stála při této cestě a v blízkosti zmíněné studánky zájezdní Bergmanova hospoda. (nynější č.p. 34, u Bednářů), Stála na cestě, kudy se jezdilo do Kladska a vozkové v ní měnili čerstvou přípřež. Bylo tam proto stále veselo a živo. Formani, přijíždějící zdaleka před hospodou zastavovali, vypřahali unavené koně, aby jim dali odpočinouti. Sami zasedali v prostorném šenku, posilovali se jídlem, popíjeli a vyprávěli si navzájem příhody a novinky, které ve světě zažili. Když spěchali, jeli dále jakmile přepřáhli, ale mnozí zůstávali přes noc.
– V sousední obci Celné, na konci vesnice v č.p. 40 (nynější Olšarova pila) pod příkrým kopcem ke Studenému, byla stanice přípřežných koní.
Aby formani nemuseli skládat část nákladu, pomáhali připřažení koně vyjet s plně naloženými vozy až nahoru „ ke studánce“. Někdejší královská cesta vedla od tohoto stavení na Celném přímo vzhůru až k nynější silnici. Jako cesta byla pak užívána až do doby, než byla zrušena a rozorána při scelování pozemků státním statkem.
Na vrcholu stoupání této cesty na Mlýnském vrchu stojí kamenný kříž, Bergmanův kříž či též Celenský kříž. postavený v roce 1790. Podle pověsti zde byl postaven jako památka na přežití vlčího útoku.
– Podobná přípřežná stanice byla před stoupáním cesty od Bredůvky, v místech, kde se dodnes říká „v siberii“. Asi proto, že tam v zimě fičí jako na Sibiři. Možná i Studené mohlo dostat jméno podle studených a ostrých větrů, vanoucích od Králického Sněžníku a od Polska.
– Majitel hostince Bergman vracel se jednou z města se saněmi naloženými prázdnými sudy. Tehdy se ještě jezdilo z Celného na Lichkov a dále potom na Králíky starou cestou, která zahýbala u panského dvora v Mladkově vpravo přes Mlýnský kopec. Sněhu bylo tehdy mnoho, sanice pěkná a s nastávajícím soumrakem začal připalovat mráz.
Krátce po vyjetí z lesa, kdy se cesta začala svažovati, projevovali koně jakýsi neklid. Ohlíželi se, frkali a přidávali do běhu. Neklid koní hospodský zpozoroval, povytáhl se z kožichu, přitáhl opratě a postavil se na saních. Něco tady nebylo v pořádku. Úzkostlivě pozoruje neklid koní, pátravě hledí kolem sebe a strnul! Dech se mu leknutím zastavil. Vlci! Smečka vlků sledovala jeho saně. Rychle se vzpamatoval, práskl do koní, aby nebezpečí ujel. …
– Mnoho let uplynulo do té doby, co se šenkýř Bergman zachránil před vlky. Lidé už na příhodu pomalu zapomínali a zůstal po ní jen ten kamenný kříž. Událost se omílala při draní peří, při přástkách, kde se sedávalo v nízkých světničkách zachumelených horských chaloupek.
Najednou se začaly kolem Bergmanova kříže šířit podivné zvěsti. Zpočátku jen tak nesměle proskakovaly, ale později pronikaly víc a víc mezi lidi a najednou se začali lidé Bergmanovu kříži vyhýbati, zejména v noci. Kdo nemusel, tak tudy nechodil a když ho už cesta kolem vedla, nadcházel si obloukem a ubíhal, nedívaje se vpravo ani vlevo. Staří dokonce radili, že je dobře s sebou nositi růženec, svěcenou vodu nebo křídu. U Bergmanova kříže se zjevoval o půlnoci bezhlavý jezdec. Vynořil se náhle tiše z lesa, na neokovaném koni klusal ke kříži a potom zmizel, neznámo kam. A co na tom zjevení bylo nejhrůznější – svoji hlavu se nesl v podpaždí.

Těchonín
Čertova stodolaO té skále se povídalo mnoho podivných zkazek. Prý pod ní byl občas cítit pekelný zápach jako při škrtnutí sirkou. O žních se z polí ztrácely snopy žita a ovsa. Kolem byly podivné stopy – otisk střevíce střídal otisk kopyta.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice kraj Pardubický. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s