Olomouc – klášter na Hradisku – Rytíř Šatný

okres olomouc, kraj Olomoucký

Klášter Hradisko je premonstrátský klášter v Olomouci. V literatuře se vyskytuje i pod názvem Klášterní Hradisko nebo Hradiště. V současnosti je využíván jako nemocnice.

Hradisko patří k nejstarřím klášterům na Moravě, v plném slova smyslu (Rajhrad založený o cca 33 let dříve byl totiž po staletí pouze probošstvím pražského Břevnova).

Byl založen jako benediktynský klášter v roce 1078 knížetem Otou Sličným a jeho ženou Eufemií.

V polovině 12. století byli benediktýni z Olomouce vyhnáni a klášter získal řád premonstrátů. Tato změna snad souvisela s vizitací legáta Guida v roce 1143 a šířeji s tehdejším trendem, kdy se premonstráti stali oporou církevní reformy a papežství a proto jejich nástup v českých zemích provázela nevraživost vůči benediktinům.

Klášterní areál měnil v důsledku různých událostí svou podobu

(např. v roce 1241 byl vypálen Tatary.

Klášter měl vlastní opevnění, ale proti husitům, kteří na Olomouc zaútočili v letech 1429 a 1432, to nestačilo. Klášter husité použili jako základnu k výpadům na město a po té ho vypálili. V roce 1432 se Olomoučané rozhodli opevněný klášter s takto strategickou pozicí v blízkosti města raději sami zbourat.

Téměř okamžitě však mniši zahájili obnovu kláštera, na níž značnými částkami přispíval i Jiří z Poděbrad (1420-1471). Za poskytnutou pomoc stál opat kláštera Jiří na králově straně za války s Matyášem Korvínem a do Hradiska vpustil Jiřího královskou posádku. Poděbradova posádka klášter dlouho a úspěšně hájila proti Matyášovým spojencům, kvůli nedostatku potravin jej však nakonec musela vydat obléhatelům (10. října 1468). Se souhlasem papeže Pavla II. potom obyvatele Olomouce klášter v roce 1469 znovu zbourali.

Znovuobnovený klášter byl znovu osídlen v roce 1498. V době stavovského povstání byl klášter dobyt a obsazen evangelíky. V roce 1643 Hradisko obsadil, vypálil, pobořil a také vyplenil švédský plukovník Jurg Paikul. Při požáru byla zničena klášterní obrazárna vynikajících italských a holandských děl. Jako válečnou kořist si Švédové odvezli nejcennější knihy z místní knihovny. V roce 1644 bylo Hradisko osvobozeno císařskými vojsky.

Důkladná obnova Hradiska začala už v 50. letech 17. století, za opatů Tomáše Olšanského a Alexandra Worstia. Stavební činnost se tehdy rozproudila po celém pahorku. Řád jí však daly až plány italského architekta Giovanniho Pietra Tencally (1629 – 1702). Se stavbou podle jeho plánů začal opat Norbert Želecký z Počenic rytíř z Počenic v roce 1686. V roce 1730 byl na místě staršího klášterního kostela Panny Marie zřízen kostel sv. Štěpána. Výstavba celého klášterního komplexu skončila až skoro o padesát let později, v roce 1738.

V roce 1787 byl klášter zrušen a od 1785 sloužil areál kláštera generálnímu moravskému semináři. V letech 1787 až 1790 byl v čele semináře Josef Dobrovský. V roce 1790 byl seminář zrušen a areál kláštera získala armáda, jež tu zřídila pevnostní skladiště. V roce 1800 tu byl zajatecký tábor francouzských vojáků a v roce 1802 byla v areálu vybudovaná vojenská nemocnice.

1241 – vypleněn mongolskými („tatarskými“) vojsky pod vedením Batúa
1429 – první vpád husitů
červen 1432 – druhý vpád husitů (táborská vojska), vypálení kromě kostela sv. Štěpána. Následovalo rozboření olomouckými měšťany.
obnova kláštera, také s přispěním krále Jiřího z Poděbrad
1642 – obsazení Olomouce švédskými vojsky a rozboření kláštera. Nejcennější knihy odvezeny do Švédska jako válečná kořist.
17. a 18. století – klášter získal barokní vzhled
1787 – josefínské zrušení kláštera. Rozprodání majetku kanonie.
1785 – přeměna na generální moravský seminář
1787–1790 – v čele semináře působil Josef Dobrovský
1790 – zrušení semináře (objekty připadly armádě)
zřízení pevnostního skladiště
1800 – zřízen zajatecký tábor francouzských vojáků
leden 1802 – vojenská nemocnice přestěhována do Hradiska

pověst Rytíř Šatný

V době, kdy českému království a tedy i městu Olomouci vládl Jiří z Poděbrad a olomouckým biskupem byl Tas z Černé Hory, udál se tento příběh.

Král Jiří nechal brzy po svém nástupu na trůn znovu vybudovat klášter Hradisko, který byl za husitských válek téměř srovnán se zemí. Aby k tomu napříště již nemohlo dojít, byl tentokrát klášter obehnán vysokými kamennými zdmi a po uzavření pevné brány se stal pro nevítané návštěvníky nedostupný. Králův zájem na obnovení kláštera jako pevnosti byl pochopitelný, protože v jeho hradbách hledal oporu proti jemu nepřátelské Olomouci. Ta se po vyhlášení papežské klatby na Jiřího z Poděbrad připojila ke spolku katolických měst, který vytvořila spolu s Brnem, Znojmem a Jihlavou. Tehdy vyslal král Jiří za opatem do kláštera svého syna Viktorina, který byl moravským zemským hejtmanem, s prosbou, aby v jeho zdech umožnil pobyt větší vojenské královské posádce. Opat vzhledem k zásluhám, které král měl o pozvednutí kláštera z trosek a k dobrodiní, jež mu poskytoval, jeho prosbě vyhověl. Za několik dní pak vtáhla do kláštera premonstrátů silná vojenská posádka, jejímž velitelem byl rytíř Šatný. Ten byl zkušeným válečníkem a proto také opevnění kláštera se svými vojáky ještě více zdokonalil. Zdi byly zakončeny cimbuřím a v rozích vybudovali vojáci půlkruhové bašty. Jejich námaha se opravdu vyplatila. Za několik týdnů se totiž rozpoutala válka mezi spolkem katolických měst a králem Jiřím. Olomoučtí se proto roku 1468 rozhodli klášter jakožto baštu krále dobýt. Malá pevnost však byla bráněna opravdu dobře a tak ani její první ani druhé obléhání nebylo úspěšné. Na jaře roku 1471, tedy v době, kdy již byl král Jiří mrtev, došlo k obléhání třetímu. Stalo se tak poměrně neočekávaně, takže klášter ještě nebyl dostatečně zásoben potravinami. Vojáci sice stále odolávali, ale zkušený velitel rytíř Šatný dobře věděl, že za těchto okolností nedokáže klášter dlouho ubránit. Protože se však nechtěl vzdát jen tak, vymyslel na své nepřátele válečnou lest. Dal radním města na vědomí, že je ochoten jednat o podmínkách, za kterých by byl ochoten klášter vydat.

A tak se jednoho dne ráno otevřela dubová klášterní brána a dvanáct mnichů se dobrovolně vydalo do zajetí olomouckých měšťanů a stejný počet olomouckých v čele s městským písařem vjel na nádvoří kláštera. Zatímco v zasedací síni kláštera probíhala složitá jednání, nechal rytíř Šatný připravit v refektáři ze všech zbylých zásob bohatou hostinu. Rytíř jednání záměrně protahoval a když zvon ohlásil poledne, pozval měšťany k obědu! To víte, nic vzácného nečekejte, ale co máme, to rádi na­bídneme a dáme.“
Omlouval se na všecky strany a už zval městské vyjednavače do velké klášterní jídelny. Ti vyvalovali oči! Stál tam pěkně prostřený stůl a na něm plno všelijakého jídla a nejlepšího vína. Hosté se zaraženě dívali a šeptali mezi sebou: „My věříme, že se vzdají z hladu Tí tu vidíte, co ještě mají všeho! Nevyhladovíme je ani za rok.“

Po pečlivém zvážení situace se proto městská rada rozhodla návrh podmínek, za kterých je rytíř ochoten se vzdát, přijmout. Byl to důstojný odchod celé posádky a to se zbraněmi, koňmi a ostatními věcmi, které mohou naložit na sedm vozů, oboustranná výměna zajatců, vyplacení odchodného ve výši osmiset moravských zlatých, z toho polovina ihned a druhá po opuštění kláštera. Když posádka za těchto podmínek opravdu klášter 10. října 1468 opustila a měšťané ho obsadili, zjistili ke svému úžasu, když přišli do prázdného kláštera! Všude jako vymeteno, nikde nic, zásoby žádné. Teď teprve poznali, jak si s nimi vychytralý pan Šatný zahrál.

Ale Ale to ještě meh‘ zaplatit druhý díl výkupného,, celé čtyři tisíce zlatých. Šatný už nedostane ani groš, rozhodla se rozhněvaná městská rada.
Jenže to Šatného špatně znali!
Jak měl své vojsko zase volné, pustil se s ním po okolí, přepadal dě­diny a dvory, co patřily pod město, a vymáhal od nich výpalné. Olo­moučtí brzy poznali, že vyjednané smlouvy se musí dodržovat. Raději zaplatili, co podepsali, chtěli mít od mazaného pana Šatného jednou provždycky pokoj.
Šatný pak odtáhl, prý někam do Čech. A podvedení měšťané v hněvu rozbořili celý klášter, jen Štěpánský kostel ušetřili.
Na Šatného tak honem nezapomněli!

Co je na pověsti Rytíř Šatný (ne)pravdivého?

Pravdou je, že Olomoučané skutečně stáli na straně katolického spolku proti českému králi Jiřímu z Poděbrad a že opravdu několikrát pokoušeli opevněný klášter Hradisko dobýt, což se jim nakonec podařilo. Hlavním důvodem obléhání však nebyla jen silná královská posádka, ale zejména skutečnost, že premonstráti byli pro olomoucké měšťany vážnými konkurenty v mnoha sporech, týkajících se hospodářských otázek, zejména pak dodržování mílového práva. Postava rytíře Šatného i podmínky, za nichž měl být klášter vydán, jsou smyšlené.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Husitská revoluce, zrušené kráštery, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Olomouc – klášter na Hradisku – Rytíř Šatný

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Olomoucko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s