Hvozdečko – čerti v hospodě – hvozdecký les

Obec Hvozdečko, najdeme v kopcovitém lesnatém terénu Drahanské vrchoviny. Hvozdečko je malá vesnice, část obce Bouzov v okrese Olomouc.
Nachází se asi 2,5 km na východ od Bouzova a 9 km jižně od městečka Loštice.

pověst o třech čertech v hospodě

Přes Hvozdečko kdisy vedla hvozdecká stezka  proto i ve Hvozdečko stoji dodnes stará hospoda. Zároveň stála na důležité křižovatce byvalích formanských cest na Bouzov, k Olešnici a na třetí stranu k Kovářovu. Hospoda zde stojí hodně dlouho dnes je opuštěná, okna rozbitá, střecha prolomená těžkém sněhem. už dávno odval čas ty co by jsi ji mohl jeji minulost pamatovat. Tahle hospoda byla troochu jiná než ty ostatní neboť zde byli tři čerti. Ti tři byly neustále zalezlí na půdě té hospody, celí den se jen tak váleli jen občas vylezli aby jsi chytili nákou tu veverku, žábu nebo myš aby měli čím utišit muzicirování žalůdku.
No a jedného dňa přišel do té Hospody krajánek jmenoval se Hrdina Mořic. No tak mu dali práci na zimu nařezat dřívý a a na noc spočinout právě na té půdě. A to bylo něco pro ty čerty! Hned první večer když jsi lehal na slámu. Tu na něj:

„Cococococo toť pohledáváš, čečečečerve !“ „Tahni odkuďs přešil, nebo tě zadávime, rozpářeme, oškrtime a ešče aji zmlátime !“ Tak a podobně na milyho krajánka spostile. Ale belo to, jak dež pšókne do povětři. Na takovyho Hrdino se mosi ináč a né s koktavó pěsničkó. „A co debech zmlátil já vás, ve jedni hléstožróti !“ skřékl nahlas tak, že se zatřisl trámek.

No co Vám mám vekládat, chvilo to tam vepádalo jak v žedovské škole. Hádáni, překřekováni, kokokokokoktáni, kašláni, kécháni, mrmláni a bročeni. Až teho začal mět Mořic Hrdina dosť a zahulákal: „Tož tak ! Ešle nepřestanete, dostanete po čonich, a to hneď !!!“ a vetahl sokovico, keró tak praštěl o podlaho, že tam zvostala réha, keró náhodni návštěvnici mužó pozorovat ešče dnes, dež se dostanó po práchnivéch schodech až navrch. Pekelnici bele rázem jak ókropci. Tetelele se v roho jak zdrcly mliko a s vepleštěnéma očeskama sledovale chlapisko, co odělá. Ten ale nic. Natahl se do té sláme a že si zdřimne.

No ja, ale to vite, zvek je železná košola a za chvilenko se tem bubákum začle klepat roke jak ratlikum nožeska. Bele zvekli na každonočni mariáš a najednó nevěděle, ešle mužó rošet nebo né. Nakonec teho némlačiho napadlo, že be se teda meslim muhle zeptat. „A tož, pantáto, co debesme si zahrále karte…Nebel beste protivá ? Me besme bele poticho, ale to vite, nemužem jož bez teho bet…“ „Ale ja, hréte si co chcete, jenom mě nechte na pokojo, so nadřené jak kuň a mosim se kapánek vespat.“ „A co debeste si zahrál s nama ?“povidá na to ten chlopatec. „Ja, ja. To známe, prohrajo došo a ve se pak bodete řehtat a já bodo jak blbé v pekle, co ?“ Tož se tak chvilo dohadovale, čerti že né, došo že mo nechajó, že si mosi s něma zahrát, ve šterech že je to lepši, a tak pořáď dokola, až teda ten Hrdina říká: „Tak dobře. Dež teda nepude o to došo, tož o co ?“ „Totototož, řeřeřeřekni si“. „Vite co, ve čerchmanti ? Mám v gatich mišek a ten je furt prázdné. Co takle si zahrát o ten mišek. Dež prohrajo, je váš, ale ešle vehrajo, zařidite, abech měl ten mišek bezedné !“ Tož to belo slovo do rvačke. Po krátké poradě raraši naznale, že to je dosť dobrá sázka. Sice nevijó, co be dělale s prázdném miškem, ale na drohé straně si aspoň ožejó hazardo, a protože to jož nejaky to stoleti poctivě trénojó, sténě mosijó vehrát, takže Peklo žádná škoda nevznikne. „Malá dává !“ A jož to jede, jož se to rozdává. „Barva ?“ „Dobrá…“ „Flek !“ „Věči !“ „Eště věči !“ „Tote !“ „Bote !“ „Kalhote !“ Takovy a ešče lepši véraze licó po té huře. Mariáš je mariáš. Pekelnici se tak vžele do hre, že aji ten koktavé přestal koktat, nachlazené posmrkovat a ten hlópóčké málem zmódřel. Hrdina se drži přimo hrdinske. Neposti zbetečně žádné štych. „A pozor, a dvacet ! A šterecet ! A trumf ! A sedma nakonec, ať se mám dobře !“ Co bech Vám vic řikal. Mořic Hrdina te čertiska hneď v první hře obehrál jak maly harante, takže na něho zvostale čočet jak chlopaty a rohaty žabe z keške. „Tak a je to. Včel splňte svy slebe a veplaťte mně sázko !“

Ti se škliběle, vrčele, ňafale, škrabale, zobama skřipěle a mrčele! Ale sázka je sázka a přes to jede vlak. Japak ho jenom, potvoro, obelstime ? Néstarši čert nakonec s vitězoslavném gsichtem odělá:
„Bre bre bre, škvrk !“ a povidá: „Tož Mořico, včel jož máš, cos vehrál. Tak si to pěkně ožé !!!Hahahahaha !!!“ A s velekym pšóknótim všeci tři zmizele v oblako kóře. Jenom po nich zvostala na huře taková sernatá rychna, že mosel Hrdina na chvilo ven, abe se nadéchl čerstvyho vzducho.

Dež ráno krajánek stával, abe pokračoval v započaté robotě a chestal se do Héko na dřevo, přepadl ho takové divné pocit, keré jož dlóho nepamatoval. Taková jakáse choť. Ale né na nejaky jidlo nebo piti. Bela to choť na špásování s babama. A ta choť bela tak hrozná, že on mosel všeckyho nechat a jit hledat nejakó to babo. A dež jo našil a zašpásovale si, co meslite, měl pokuj ? Včel přende ta pointa: Věřite, že neměl ? Představte si, že ti chlopati zmetci si z něho odělale srando. Ja, splnile sázko, Hrdina měl pořáď plné mišek, ale zlaťáke v něm nebele ani náhodó…

Jiná pověst z Hvozdečka zas vypravý jak sedláci vyzráli nad panem vrchním co měl zálusk na jejich les:

Sedlákům v Hvozdečku patřil za časů roboty kus vlastního lesa, a to byla tenkrát velká výsada. Měli potvrzené černé na bílém, že les dostali do věčného vlastnictví, a tu listinu opatrovali jako svátost.
Jednou pan vrchní vzkázal a naporučil, že si chce to privilegium na vlastní oči prohlédnout, jestli je na něm všecko v pořádku. V duchu si myslel: Jak mi je dáte do rukou, počkejte! Už je zpátky nedostanete.
Sedláci uctivě odpověděli, že listinu dají panu vrchnímu beze všeho přečíst, jak si ráčí přát. Jenže na zámek ji donést nemohou, kdepak, ta nesmí z dědiny ven. Že jemnost pána prosí, ať ráčí přijet do Hvozdečka osobně a sám.
Vrchní láteřil, co si to selské panstvo myslí, ale nic naplat. Chtě nechtě musel sednout na koně, vzal s sebou tři dráby a vije do dědiny
„Apropó, kde máte lejstro?“ uhodil na sedláky, ani z koně neslez
Ti se před ním ukláněli, pane vrchní sem, pane vrchní tam, privilegium už prý mají nachystaný hned mu je ukážou. Ale jenom jemu! Ať pan vrchní ráčí poslat své dráby pryč.
Vrchní drábům poručil, ať jdou zatím na hlt piva do hospody. Všecko v něm vřelo., ale nedal na sobě nic znát. Počkejte, panáčci, až budu mít ten papír v ruce!
„Co děláte takové okolky?“ bručel nahlas. „To mám čekat do soud­ného dne?“
„Už, už, jemnostpane,“ říkali sedláci uctivě.
Vté dva z nich k němu přiskočili, chytli koně za uzdu, že stál jako přibitý k zemi, třetí stoupl pár kroků před pana vrchního., rozbalil sto­čené privilegium a strčil mu je před oči. Vrchní mohl číst slovo od slova, co na papíře stojí: že hvozdecký les navěky patří hvozdeckým sedlákům a jejich potomkům. Ale sáhnout na lejstro nemohl, byl od něho moc daleko. Když dočetl, sedlák se ptal:
„Ráčil jemnostpán najít všecko v pořádku?“
Pan vrchní poznal, že ho sedláci prokoukli. Kývl zlostně hlavou, sedlák sbalil privilegium a odběhl pryč. Až byla listina v bezpečí, sedláci teprv koně pustili. Pan vrchní jej bodl ostruhami a upaloval z Hvozdečka, jako by za ním hořelo.
Padla kosa na kámen!

Podobně s lesem pověst je ve Vážanech.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice krutovláda pánů, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Hvozdečko – čerti v hospodě – hvozdecký les

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Litovelsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s