Bohuslavice – kopec Bandurka – Baron Trenk

Obec Bohuslavice se nachází v okrese Prostějov, kraj Olomoucký, zhruba 6 km severvýchodně od Konice a 20 km severozápadně od Prostějova.

Severovýchodne od Bohuslavic, nad malebným údolím, jímž protéká lukovský potok, zvedá se po levé strane od silnice do Vilémova nad okolními vrchy kopec zvaný lidove Bandurka.
Na jeho svazích pramení přítok lukovského potoka a ten se kus od Laškova spojuje s Pilavkou a pak společně tečou k Náměšti a Těšeticím.

Za panování Marie Terezie byly v naší zemi dlouho nepokoje a vojny. Císařovna měla moc nepřátel, když vedla válku s pruským králem Bedrichem II. sháněla pomoc proti nim, kde se dalo. Najala do svých služeb taky uherského barona, jmenoval se Trenk. Ten měl své zvláštní vojsko, divoké a surové žoldáky, po celé zemi z nich šel strach, všude pusobili veliké škody. Jeho vojsko bylo prý velmi divoké a surové a chovalo se stejne jak proti nepríteli, tak i vůči místnímu obyvatelstvu. Mimo Trenka nechtěli nikoho jiného poslouchat.

Nějakou dobu byla Trenkova horda i na Moravě. Když byla Litovel v rukou pruského vojska, usadil se oddíl tohoto námezdného vojska v okolí vesnic Bohuslavic a Vilémova. Lidé jim říkali banduři a tomu kopci, kde Trenkovi vojáci měli tenkrát tábor, dali jméno Bandurka.

Se svými žoldnéri umel vyvádet pekné kousky. Vypravuje se mezi lidem o nem, že se svými oddíly vypudil z jednoho mestecka oddíl neprátelského vojska a sám se v nem usadil se svým vojskem. Když pak druhý den táhl jinam, narídil svým vojákum, aby mestecko vyloupili a zapálili. Ani okolních vesnicek neušetril.

Když v zemi zase nastal trochu klid a pořádek, došlo i na pana Trenka.
O jeho bezohledném loupení a drancování se konecne dovedela i císarovna. Ihned narídila, aby byl polapen a priveden do Vídne.
Velitel císarských vojsk dostal rozkaz, aby privedl Trenka bud živého nebo mrtvého. To se mu také podarilo a Trenk byl postaven pred soud. Tam mu byly dokázány jeho surovosti, loupeže a drancování na obyvatelstvu, které mel vlastne chránit. Byl odsouzen a vsazen do žaláre na Špilberku v Brne.

Byl mu vymeren nejtežší trest. Byl uveznen do podzemních kasemat, nejstrašnejšího vezení té doby.
Byl dán do tesné klece, bez denního svetla. Napolo v ní stál, napolo visel na železném kruhu, který jej obepínal v pase, a vzadu byl prikován ke zdi. Na rukou i nohou mel pouta, spojená retezy s železnou tycí, která procházela nahore všemi kobkami.
Byl pohrben zaživa.

Avšak Trenk byl velmi bohatý a dovedl užít svých penez k své záchrane. Jimi prý získal vezenského dozorce a lékare a ti mu slíbili, že ho dostanou z vězení ven.
Vymysleli to tak: Trenk jako že umře, oni pochovají prázdnou rakev a pan baron uteče potají pryč.
No dobře! Všechno se dařilo, jak si přáli. Jednoho dne vězeňský lékař hlásil, že Trenk navždycky zavřel oči. Položili ho do rakve a za­nesli na hřbitov.
Jak koli si počínali velmi opatrne, nepostrehli žebráka, který stál skryt ve stínu jednoho náhrobního kamene a velmi se o Trenkovu rakev zajímal. Ten také vyslechl domluvu dozorce s dámou, která jej na hrbitove očekávala: „DnesTrenka osvobodíme! Místo něho pochováme rakev s kamením.“

Jak to žebrák slyšel, když dozorce a dáma odešli, ihned bežel k veliteli špilberské posádky a rekl mu vše, co videl a slyšel.
Velitel nechtel verit jeho slovum, když jej však žebrák prosil, naléhal a konecne zaprísáhl, že vše je pravda, poslal část vojska, aby obsadila hrbitov. Sám vešel s žebrákem do márnice.
Když stanuli v márnici, priskocil žebrák k rakvi, zvedl víko a promluvil k prekvapenému Trenkovi:
„Den mé odplaty prišel, pane barone! přísahal jsem, že jednoho dne vaše surovosti oplatím. Pamatuješ se ješte, jak jednou k veceru jste přišli se svou hordou do vesnice poblíž Olomouce do malé chalupy hledal nocleh? Tenkrát byla doma jen má sestra mladá dívka a tu jste umučili, když se bránila do vody ste ji hodili a chaloupku potom zpustošili.

Trenk byl ihned spoután, odveden a znova uveznen. Smrti již neunikl. Zemřel po krátkém veznění; sám prý se otrávil, nemohl snést strašlivé bolesti, které se u neho objevily následkem cukrovky. Pohrben je u brnenských kapucínu, jimž odkázal značnou část svého jmení.
Trenk zemřel, dve století preletěla nad krajem, násilnosti panduru prešly s umírajícími v zapomnení. Jen kopec Pandurka, dosud žijící svedek této smutné epizody horského kraje, šeptá stále v korunách lesních stromu smutnou zkazku o ukrutném baronovi a jeho povestných pandurech.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice prusko-rakouská bitva. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Bohuslavice – kopec Bandurka – Baron Trenk

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Konicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s