Slatinice – ztracená vojenská pokladna

Obec Slatinice se rozprostírá na východním úpatí Velkého Kosíře, který je posledním výběžkem Drahanské vrchoviny, uprostřed trojúhelníku měst Olomouc, Prostějov a Litovel. Svůj název získala od močálů – Slatin, které byly zejména na místě dnešního mlýna.

První zprávy o Slatinicích pochází z doby vlády rodu Přemyslovců (první písemná zpráva r.1249), lázně byly založeny v 17.století a první zmínky o slatinické léčivé vodě jsou již z roku 1580 od proslulého moravského lékaře Tomáše Jordána z Klausenburka. Minerální pramen přírodní sirné vody s hypotonickým obsahem sirovodíku se využívá zejména pro léčbu onemocnění pohybového ústrojí, léčbu po operacích kloubních náhrad a po úrazech pohybového ústrojí.

Za sedmileté války měl ve Slatinicích Pruský král Bedřich II. svůj hlavní stan.
Sedmiletá válka (1756-1763) mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Bedřichem II.Velikým se dotkla Náměště v roce 1758, kdy Bedřich II. Obléhal Olomouc. Bedřich II., jenž měl svůj hlavní stan v nedalekých Smržicích, byl ohrožován vojáky generála Laudona ze směru od Konice. Generál Laudon poslal 8.května 1758 100 husarů a 200 Chorvatů, aby obsadili Náměšť. Asi se jim to nepovedlo nebo byli odraženi, neboť 13.května vydal generál Laudon rozkaz znovu obsadit Náměšť a vrazit tak klín mezi pruské smržické a litovelské ležení. Pruský král nemohl takový záměr strpět, a proto v noci z 21. na 22.května vyrazil ze svého ležení s cílem generála Laudona zničit. Pruští generálové Puttkammer a Geist měli obsadit Čechy pod Kosířem a Náměšť, což se jim bez boje podařilo, protože rakouské vojsko se již předtím stáhlo. Dne 22.května 1758 bylo v Olomouci zjištěno, že Prusové loupí ve vsi u Náměště (patrně v Loučanech). Plukovník Esterházy s 200 husary jim vyjel naproti a kořist jim sebral. Husaři přitom zabili 10 Prusů a ustoupili teprve tehdy, když se od Slatinic blížilo Prusům na pomoc šest švadron jízdního vojska.

Celým krajem po bitvě projížděly skupiny francouzských myslivců a hlavně v prvních dnech sužovaly obyvatelstvo vymáháním výpalného. Slatiničtí sedláci opouštěli usedlosti a prchali.
Francouzi se zmocnili zařízení a zásob v rakouském vojenském táboře u Olšan. Nevěděli ale, co je kde ukryté, a tak jim to olšanští ukázali. Za souhlasu nepřátelských vojáků si pak domů odnášeli, co se jim hodilo. Zvláště tvrdě si Francouzi vedli na Litovelsku, Uničovsku, Úsovsku i jinde na Hané, kde žádali velké sumy v krátkém čase. Někdy se tak dálo i za pomoci našich lidí, kteří sloužili Francouzům jako tlumočníci a chtěli se sami obohatit.

K pobytu Francouzů se váže pověst „O ztracené vojenské pokladně“:

Před bitvou u Slavkova táhl jeden proud francouzského vojska taky přes Slatinice. Mezi Francouzi byl i sám císař Napoleon. Bylo už pozdě k večeru, když císař dorazil do Slatinic, a protože měl za sebou dlouhou cestu, rozhodl se, že tu přenocuje. Jeho pobočník mu našel nocleh v domě č. 12, kde žil nějaký hospodář Nevrlý.
A když bitva u Slavkova skončila, vítězná francouzská armáda se rozdělila na dvě části. Jedna část se vracela domů do Francie přes Prahu a ta druhá, menší část, pochodovala na Olomouc a odtud dál do Němec­ka. S nimi se vezla taky válečná pokladna francouzského vojska, to bylo nějakých peněz! Tu pokladnici prý doprovázel menší oddíl císařských kyrysníků.
O pokladně se nějak dověděla větší tlupa rozprášené carské armády. Počíhali si na Francouze u Olomouce, zvečera je napadli a u Olšan, tam, kde je kopec Baba, nastala divoká řež.
Francouzský důstojník, co velel kyrysníkům, hned viděl, že je zle. Poručil, ať vůz s pokladnicí rychle odbočí z cesty a schová se ve Slatini-cích. Tam se pak dověděli, že francouzský oddíl byl u Olšan rozprášen. Nezbývalo nic jiného, než pokladnu honem zakopat, aby nepadla do cizích rukou.
Ještě v noci si vyhlídli místo. „Tady všecko zakopáme!“
Bylo to na severozápadní straně dědiny, u stodoly sedláka Braunera. Rostly tam dvě velikánské lípy. Francouzi postavili všude dokola hlídky, pak vykopali hlubokou dvanáctimetrovou jámu a do ní spustili poklad­nu. Potom všecko zase zahrnuli a uklidili, že ráno nikdo ani nepoznal, že se tu něco dělo. Sám důstojník si to místo zaznačil na mapě a vojáci zase z vesnice potichu zmizeli.
Ale domů už nedojeli. Pan důstojník chtěl mít jistotu, že z nich nikdo nic neprozradí. Když se dostal zase zpátky ke své armádě, dal ty vojáky, co pokladnu zakopali, všecky postavit do řady a ještě v noci je zastřelili.
Až za několik roků po napoleonských vojnách zničeno nic přijeli do Slatinic francouzští a rakouští důstojníci. Vytáhli mapy a hledali na nich místo, kde kyrysníci té noci pokladnu zakopali. Místo správně našli, ale když tam kopali, všecko bylo marné. Prokopali i celé okolí, ale po poklad­nici ani památky.
Jak se to jen mohlo stát? V hloubce dvanácti metrů prý narazili na silný vodní proud: ten prý pokladnu odnesl kdovíkam.
Nejstarší lidé ve Slatinicích říkali, že to bohatství najde nejspravedli­vější a nejpotřebnější člověk z dědiny, až mu bude nejhůře.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice prusko-rakouská bitva. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Slatinice – ztracená vojenská pokladna

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Olomoucko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. Pingback: Vojenské pokladny | pujckaihned

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s